autor: Lea
Zpěv andělů
Srdce mu bilo jako splašené a od prudkých a krátkých nádechů ho bolely plíce, ale stejně nezvolnil. Utíkal dál stejnou rychlostí, jako by hystericky utíkal před nějakým úchylem. On však před ničím neutíkal.
Ale utíkal.
Utíkal před sebou samým.
Nevšímal si naštvaných lidí, kteří ho hlasitě peskovali za špatné vychování, když do nich vrážel. Nevnímal svět kolem. Vnímal jen své prudce bušící srdce a cestu, která vedla k jeho domu.
Cesta, která vedla přímo do horoucího pekla.
Tryskem vběhl do silnice a potlačil poděšený výkřik, když ho málem srazilo auto. Řidič prudce stočil auto ke kraji a z plných plic nadával. Bill vyděšeně zamrkal a začal dál utíkat.
Nevnímal, že mu zpod brýlí opět tečou černé slzy. Ani to, že si o nějaký keřík roztrhl mikinu. Byl mimo. Všechno mu bylo jedno. Snad si i v hloubi duše přál, aby tento zběsilý útěk skončil smrtí…
Zmateně zamrkal, když zjistil, že stojí před svým domem. Neuvědomoval si, že běží tak rychle. Nervózně si skousl ret. Rozhlédl se. Jeho tělo zachvátila úleva, když zjistil, že Tomovo auto je pryč. Pravděpodobně není doma. Oči se mu zalily štěstím. Snad dnes unikne své noční můře.
Vešel do domu. Nikdo nebyl doma. Bylo to nezvyklé, ale skvělé. Může být v klidu. Může beze strachu sedět ve svém pokoji a dělat, co chce on. Ne co chce Tom.
Ve svém pokoji se spokojeně stočil na postel. To, že Tom není doma, ho přinutilo na chvíli zapomenout na tu dnešní událost s policií. Byl si jistý, že udělal správně, když mlčel. Určitě se to vyřeší jinak.
Nebo také ne…
Tom zaparkoval smykem u domu a práskl dveřmi od auta. Věděl, že rodiče nejsou doma, ale pravděpodobně by to udělal, i kdyby byli doma. Celý se třásl vztekem. Kdyby se mu někdo postavil do cesty, zabil by ho. Takovou zlost už dlouho necítil.
Věděl, že to musí udělat hned. Dřív, než si pro něho přijede policie.
Hlasitě vyběhl schody.
„Kde jsi, ty malá děvko?“ zařval a uslyšel tlumené vyjeknutí. Bez rozmýšlení rozrazil dveře Billova pokoje.
Chlapec se krčil na posteli a poulil na něho vystrašené oči. Bylo vidět, jak přemýšlí, co provedl.
Tom přešel k posteli a uštědřil mu takovou facku, až Bill narazil hlavou o zeď.
„Co jsi to udělal?? Napráskal mě fízlům?! Ty couro zasraná!“ křičel nepříčetně a chytl chlapce za vlasy.
Bill zděšeně mrkal. Byl zmatený. Jak se to mohl dozvědět?
A pak mu to došlo…
Proto ten pocit, že ho někdo sleduje. Sledoval ho Tom! Viděl ho, jak jde na policii a pak jak rychle utíká domů a odvodil si z toho, že ho prásknul.
„Není to tak, jak si myslíš!“ zakvílel a zakřičel bolestí, když ho Tom udeřil do břicha.
„Drž hubu, drž hubu!“ zuřil. Pak Billa pustil a zadíval se na něho.
On jen k němu zvedl oči plné slz a strachu. Bál se ho. To bylo dobře.
„Na tohle v životě nezapomeneš,“ řekl tiše a šel ke skříni. Bill tlumeně vyjekl.
Starší z bratrů se chvíli ve skříni přehraboval, a nakonec vytáhl Billův pásek. Dredáček zmateně nakrčil obočí. Nechápal, na co jeho pásek.
Brzy to měl pochopit.
„Svlékni se,“ poručil stroze Tom.
Bill sklonil hlavu. Pak skoro neznatelně zakroutil hlavou. V Tomových očích se objevily výhružné jiskřičky.
„Ty nebudeš poslouchat?“ řekl nebezpečně tiše a obtočil dlaň kolem Billova útlého krku. Bill pootevřel pusu, aby vykřikl.
„Opovaž se ceknout,“ sykl a stiskl. Chlapec vykulil oči a snažil se nabrat dech. Tomova dlaň mu zabraňovala dýchat, drtila jeho krk čím dál silněji. Snažil se nadechnout, ale nešlo to, sípal a pokoušel se vyškubnout, začalo se mu dělat temno před očima, přestával vnímat…
Zalapal po dechu, když si uvědomil, že mu je dovoleno zase dýchat. Zhluboka dýchal a kašlal. Tom ho sledoval a jeho oči byly pořád až příliš nebezpečné.
„Svlékni se,“ poručil znovu, o poznání rozzlobeněji.
Bill tiše vzlyknul a začal ze sebe roztřeseně stahovat tričko. Tom netrpělivě podupával nohou.
„Pomaleji by to nešlo?!“ zavrčel a štípl Billa do bradavky. Ten zakňučel a stáhnu ze sebe džíny. U boxerek se zarazil, když ale viděl, jak Tom k němu nakračuje, tak se rychle svlékl do naha. Třásl se po celém těle. Srdce mu bilo jako splašené.
Tohle není dobré…
Tom se chvíli kochal pohledem na jeho nahé tělo, pak ale vydal strohý příkaz, aby si lehl na bříško na postel. Bill se na něho vyděšeně podíval a pak tak učinil.
Třásl se jako osika, netušil, co Tom zamýšlí, ale věděl, že nic příjemného to nebude, a že to bude bolet…
Zničehonic ucítil nějaký svištivý zvuk a následně vykřikl bolestí, když se mu pásek zařízl do zad. Prohnul se jako luk a z očí mu vyhrkly slzy. Bolest byla příšerná.
„Abys věděl, že máš poslouchat!“ vrčel Tom a znovu ho udeřil páskem.
„Ach ne!!“ vykřikl Bill zoufale, a cítil, jak mu z rány začíná téct krev poté, co se mu spona bolestivě zařízla do kůže. Zvedl se na čtyři, aby utekl, ale vzápětí se mu podlomily ruce a on bezvládně dopadl zpět na postel.
„Tak ty se ještě budeš snažit utíkat, ty svině?“ rozčílil se Tom. Bill zoufale zakňučel a pak už jen cítil, jak mu Tom svazuje něčím ruce k posteli. Černé slzy pomalu zkrápěly polštář a barvily ho na temnou barvu…
Už nepočítal rány, když se pásek opět roztančil na jeho zádech. Snažil se moc nekřičet, když mu plamen bolesti ožehl záda. Snažil se nebrečet, když cítil pramínky krve, které mu stékaly po zádech. Snažil se odvrátit tu temnotu, která se ho zmocňovala čím dál tím víc…
Tom se opět rozmáchl páskem a udeřil Billa do zkrvavených zad. Zlost v něm sice byla, ale nebyla tak obrovská jako před chvíli. Na okamžik přestal s trestem a upřel na bratra pohled. Znepokojilo ho, že nereaguje. Odhodil pásek na zem a sedl si na postel.
„No tak,“ zasyčel, když zjistil, že má bráška zavřené oči a je naprosto bezvládný. Rychle mu přitlačil prsty krk, jestli žije. Nahmatal tep. Jistěže žil. Přece ho nezabije pár ran pásku. Vstal a odešel do koupelny…
Tom netušil, jak je jeho dvojče blízko smrti…
Bill poplašeně zamrkal, když cítil na obličeji něco mokrého a ledového. Slabě vydechl a nepatrně nadzvedl hlavu. Pootevřel slzami zmáčené oči a snažil se zaostřit. Všechno viděl rozmazaně. Ucítil pohyb, a proto pootočil hlavu. Tichounce zanaříkal, když pohlédl do tváře svému bratrovi.
„Prosím… už ne…“ špitnul a jeho hlava vyčerpaně klesla zpět na polštář.
Tom se ušklíbl. Tak on ho prosí, aby přestal? Uh, jak rozkošné.
„Ne ne, Billíšku,“ řekl nebezpečně tiše a nahnul se těsně k němu. Zastrčil mu neposedný dred za ucho a rty se otřel o jeho ucho. „Přece si nemyslíš, že už tě nic nečeká. Na to zapomeň. Musíš pykat za to, co jsi provedl,“ šeptal. Bill zakvílel.
„Ale já nic neřekl, přísahám!“ upřel na bratra zoufalé oči plné bolesti a strachu z toho, co ho ještě čeká. Tom se rozesmál pohrdavým a zlým smíchem.
„A to ti mám jako věřit? Ty jsi k fízlům na stanici zabloudil úplně náhodou, viď?“ přivřel výhružně oči. Bill zavrtěl hlavou a tiše vzlyknul.
„Chtěl jsem to říct ale…“
„I to je pro mě důvod,“ přerušil ho Tom a vstal. Bill zděšeně zalapal po dechu, když zjistil, že se Tom svléká. Ne, prosím už ne, tohle ne… už to nejde vydržet… umírám… zevnitř umírám… prosím, nechtě mě v klidu zemřít…
Tom se zbavil pro tuto chvíli nepotřebného oblečení a rukou spokojeně zmáčkl Billovu prdelku. Tuhle chvíli miloval. Chvíli, kdy věděl, že jen kousek od něho je místečko, kde se mu krásně ukojí jeho neutichající chtíč…
Rukou roztáhl Billův zadek a nalehl na něj. Nehty mu zaryl do ramene a třel se o jeho vstup. Spokojeně přivřel oči, když cítil jeho horkou kůži…
Bill hystericky vykřikl, když ucítil šílenou bolest, jak do něj Tom pronikl. Když ho bratr poprvé znásilnil, nevěřil, že existuje ještě něco bolestivějšího. Ale ano, existovalo. Netušil, jak to Tom dokázal, ale takhle bolestivé to nikdy nebylo. Cítil, jak ho bolí stažené svaly, jak do něho bolest prudce bodá, a jak každý milimetr, kdy se Tom dostával hloub do jeho těla, vytvářel nesnesitelnou bolest…
Při prvním přírazu Bill začal opět plakat. Každým pohybem se bolest stupňovala a on netušil, jak dlouho to vydrží. Cokoliv jiného by snesl, ale tohle už ne. Už nemohl dál. Nesnášel to. Nesnášel tu bolest, kterou mu způsoboval jeho sadistický bratr…
Tom zasupěl, když cítil, jak na něho přichází orgasmus. Chytil se bratrových dredů, prudce zatáhnul a přitvrdil ve svých přírazech. Absolutně ignoroval Billův křik, prosby a pláč… zajímalo ho jen jeho vlastní uspokojení…
Táhlé zasténání přehlušilo Billův vzlykot, když Tom dosáhl vrcholu. Chvíli jen oddychoval, aby zklidnil své tělo z předešlého orgasmu. Poté se oblékl a nebohého Billa konečně rozvázal. Přísně se na něho zahleděl.
„Doufám že jsi ponaučený. Mně se neodvažuj vzdorovat, ani mě nějak zradit. Protože věř, že tohle nikdy neskončí,“ vysvětlil nevrle. Na rozloučenou ho hrubě políbil na zkrvavené rty, které si Bill během mučivého sexu rozkousal, a odešel.
Bill nadskočil, když uslyšel hlasité prásknutí. Odvážil se mírně nadzvednout hlavu. Jeho tělo zachvátila úleva, když zjistil, že Tom odešel. Pokusil se zvednout, ale dosáhl jen toho, že se zase ocitl v ohni bolesti. Všechno ho bolelo. Hlavně záda, z kterých pořád vytékala jasná krev a stékala na prostěradlo.
Chlapec na okamžik zavřel oči a nevnímal slzy, které se mu kutálely po tvářích. Moc dobře si uvědomoval, že Tom se vrátí. Vrátí se a udělá to znovu. Bude pokračovat, než… čeho chce vlastně dosáhnout? Jak dlouho tohle bude dělat? Tak dlouho, než to Bill nevydrží a zemře?
Opravdu má Tom v plánu svého bratra zabít?
Nevěděl, jak bude dnes vysvětlovat matce své opuchlé oči od pláče, a to, že se nemůže posadit ani se opřít kvůli bolesti. Byla to otázka dnů, než jí dojde, že mu někdo ubližuje. Jenže on se toho bál. Bál se Tomovy reakce, která jistě nebude pozitivní. Vždyť on ho nenávidí, i když mu nic neudělal.
Po chvíli zatnul zuby a s vypětím všech sil vstal. Tlumeně vyjekl, když mu tělem projela ostrá bolest. V tu chvíli by Toma nejraději zabil. Zabil za to, jak kvůli němu trpí. Chtěl žít jako ostatní, ne jako nějaká trpící děvka.
Ale to mu nebylo souzeno
Pomalu vstal a šel ke skříni pro oblečení. Otevřel skříň a zarazil se. Podíval se na svůj odraz v zrcadle, které viselo na skříni. Ty dny, co ho Tom týral, se na sebe do zrcadla skoro nedíval. Ale teď, když tam stál, nahý, po právě prožitém znásilnění, viděl, jak moc ho Tom změnil.
Krásný, půvabný a živí chlapec s jemnými, téměř dívčími rysy, byl ten tam. Místo toho viděl v odrazu zrcadla bledého, zbědovaného, nešťastného a bezmocného kluka s šíleným výrazem ve tváři. Zvedl dlaň a prsty si jemně přejel po kruzích pod očima, které byly následkem jeho nespavosti a nočních můr, z kterých se budil zpocený hrůzou. Nevěřícně se díval na četné modřiny a škrábance, kterých měl na těle požehnaně. Nikdy si nevšiml, že je jich tolik. Zasténal, když si přejel prsty po ráně na krku a z té začala okamžitě vytékat krev. Některé rány byly opravdu čerstvé.
Natočil se tak, aby viděl na zadní část svého těla a málem se skácel na zem. Jeho dříve něžně bílá záda byla pokryta otevřenými ranami, které způsobila spona pásku, která se vždy zasekla do kůže a svými ostrými hranami a kůži, a někdy i část masa, doslova vyrvala. Rány krvácely, i když už slabě. Nevěřícně si prohlížel své zbědované a zmlácené tělo. To všechno způsobil Tom.
Kdyby měl zrcadlo, které by mu umožňovalo nahlédnout dovnitř svého těla, nepodíval by se. Tušil, jak jeho srdce trpí. Neustále cítil tupou bolest na hrudi… doslova ho bolelo u srdce. Představoval si své nebohé srdce, jak se každým znásilněním láme na čím dál menší kousky…
Tak takhle to bylo. Za tohle všechno mohl jeho bratr, který ho zjevně nenáviděl, i když nic neprovedl. Nikdy mu to nepřestane vyčítat. Ale kupodivu, kdyby jste se Billa zeptali, jestli bratra nenávidí, snad by vám ani neodpověděl ano. On to prostě nevěděl.
Slzy stékaly po zbědované tváři a v černovlasé hlavě se zrodil plán. Plán, o kterém uvažoval už dávno. Plán, který by měl ukončit všechna tato trápení.
Smrt.
Když viděl ten rozdíl na sobě samém, rozhodl se. Raději zemře svou rukou, než aby ho později zabil Tom sám. Nechtěl, aby byl jeho bratr ke všemu ještě vrah.
Klekl si na zem a vzal do ruky papíry a tužku. Musel nějak odůvodnit svůj odchod. Napsal krátký dopis mamince a tátovi, ve kterém je prosil o odpuštění za to, co udělal. Nenapsal, proč to udělal, jen jim sdělil, že moc, moc trpí, a že smrt je pro něj vysvobození.
Zakončil dopis slovy ‚miluji vás‘ a přeložil ho na půlku. Pak začal psát odpis Andreasovi. Při tom mu tekly slzy jako hrachy. Psal mu, jak mu moc děkuje za to, co pro něj dělal, a za to, že se mu snažil pomoct. Prosil ho, aby na něho nezapomněl, jako on nezapomene na něj. Vyléval mu srdíčko a psal mu, jak moc se bojí bolesti, která ho čeká, ale že to nejde jinak. Také ho poprosil, aby podržel mamku, až jí bude nejhůř. A hlavně ho žádal, aby se nemstil Tomovi.
Strčil papír do obálky a pak se zarazil. Díval se na třetí papír, který zářil čistotou a čekal, až ho někdo popíše.
Bill vzal do třesoucích se prstů tužku a začal psát.
Nenamlouvej si, že to bylo kvůli něčemu jinému. Tohle se stalo kvůli tobě. Budeš mít na krku mou smrt, pamatuj si to. Nikdy nepochopím, proč jsi mi tak ubližoval, ale už se to nedozvím. Už mi bude dobře, protože odejdu tam, kde nejsi ty. A řeknu ti ještě jednu věc, Tome. Já tě měl i přes to v hloubi duše pořád trochu rád. Nepřiznej se mamce. Neunesla by to. Drž t,o co se dělo za zdmi mého pokoje, do konce života v tajnosti.
Bill
Doufal, že je dopis čitelný, protože ho svými slzami dostatečně rozmazal. Už přes ně téměř neviděl. Roztřeseně vstal a přesunul se do koupelny. Zhluboka se nadechl, hřbetem ruky si setřel slzy neštěstí a strachu. Třesoucí se rukou šáhl do poličky a téměř všechno z ní shodil. Konečně nahmatal malý, smrtelně ostrý předmět. Uchopil ho pevně do ruky a z očí se mu vyvalily nové slzy, když mu nebezpečná žiletka prořízla jemnou kůži v dlani.
Rozevřel dlaň a beze slova se díval, jak krev stéká po jeho ruce a zkrápí bíle kachličky.
Bílá a červená. Děsivé.
Zavřel oči a sesunul se na zem. Přitáhl si kolena k bradě, a už poněkolikáté si setřel drobné perly smutku, které mu ničily bledou tvář. Houpal se dopředu a dozadu, a z úst se mu rozezněla smutná píseň. Přitiskl žiletku ke svému vyhublému zápěstí a přiložil ji k místu, kde viděl žíly. Podíval se k oknu a měl pocit, že vidí anděly s laskavou tváří, jak ho volají k sobě, jak slibují, že ho ochrání pod svými křídly…
Nevydal ani hlásku, když se mu žiletka zaryla hluboko do kůže. Nevnímal oslepující bolest, když ta kovová věcička přesekla jeho žíly, z kterých se vyvalil pramen tmavé krve. Beze slova se díval, jak krev stéká na zem. Každou kapkou se o vteřinu víc přibližovala jeho smrt.
Najednou cítil, jak mu pomalu těžknou víčka. Na pár vteřin pevně zavřel oči a viděl jen neproniknutelnou tmu. Opět oči otevřel. Najednou viděl rozmazaně. Vydechl. Sám byl překvapen, jak slabě to zní. Uvědomoval si, že nevidí, přestože má oči otevřené. Už tu nebyla tma, byla tu děsivá a smrtelná červeň, která se ho zmocňovala. Ucítil chlad, když se znaveně opřel o ledové kachličky. Najednou si uvědomil, že ten chlad, který cítil pramenil z jeho těla.
Andělé spustili pohřební žalozpěv.
Žiletka mu přetrhávala kůži, jak ji svíral čím dál pevněji. A pak… cítil, že jeho stisk povoluje. Žiletka mu vypadla z ruky a s tichým cinknutím dopadla na podlahu. Zavřel oči a dech mu slábl. Srdce tlouklo čím dál pomaleji.
Poslední, co si uvědomil, byl vzdálený, jemný, určitě ženský hlas a hlasitá rána… pak najednou… ticho. Nic víc než ticho a tma.
Smrt byla tak blízko…
autor: Lea
betaread: Janule
Tome Kaulitzi,chcípni!!!!Vlastně ne,to by bylo moc lehké,přála bych si,aby ho zavřeli do krimu,a aby mu tam chlapi dělali to,co on Billovi!!!Předpokládám,že to byla máma,kdo Billa našel,a doufám,že vzala ty dopisy,a hlavně,že se k němu Tom už nikdy nepřiblíží…..
no twl… to je moc… jako moc drsný a smutný x( co může být horšího? Teď už bude Billovi dobře, nevím vůbec co si myslet o tý povídce, jako o pokračování xD jak by to mělo dopadnout vůbec, každopádně už s nemůžu dočkat dalšího dílu ♥
;-(( Mám slzy v očích, doufám, že Billa zachrání… Ale jestli se má dál trápit kvůli Tomovi… To je stejně děsný tohle to! Fakt mě zajímá, jak bude reagovat Tom… Oh, honem další dílek prosím!
Aaaaaa toto mi kurnik nerob ,… kedy bude dalsi dieliiiik ??????
[4]: aaaa myslííím si že ho našiel Tom 😀
oh bože..doufám,že Billa zachrání a Tomovi provedou něoc opravdu hnusného! Takhle to utnout…uplně mi to rve srdce,jak to čtu…
nádhera..♥
A sakryš doufám,že ho zachrání honem dáál
Jak si říkala.Mučení smrt a ubližování.To je tvoje. Blbě s mi to čte protože mě bolí oči,ale to je moje blbost xDDD mám to ráda i dkyž je to hustý násilní.Už by tam mohlo být trochu něhy a lásky nemyslíš???
[8]: jo to jsme já KillAngels zapomněla jsme si přehodit jména
Oh bože tak tady jsem slzy oprawdu nezadržela. To ani nešlo. Bylo to nádherný a tolik smutný. Doufám, že Billa zachrání a že už nebude takhle trpět. Myslím si, že si toho prožil wíc než dost. Ani se mu nediwím, že se takhle rozhodl. Ae přeci jenom…
Taky jsem zwědawá jak bude Tom reagowat když tohle zjistí. Jen ať ho žere swědomí, že je to jeho wina. Jen ať i Tom aspoň chwíli trpí.
Každopádně jsem zwědawá jak to bude dál. Dál s Billem a Tomem.
Takže honem dál a ne že budu zase brečet 😀
tak já nwm…. já bych asi chtěla aby to Bill přežil a aby Tom našel ten dopis a uvědomil si co mu dělal a pak by s tim přestala zůstali by jako bráchově….. ale asi si moc vymejšlim a přeju 😀
Och…hlavně nenech Billa umřít…prosííím..:)
Pořád tak nějak ve skrytu duše doufám, že tímto si Tom uvědomí, co Billovi celou dobu dělal…taky doufám, že bude chjvíli trpět, ale pak že se do sebe zamilujou…:) 😀
Krásnej díl, i když smutný..:)
[4]:alebo ta policajtka ???:P hmm
No toto nemá chyby a ešte ho zachráni mama a nie Tom???
Bych ho zabila tocho parchantaaa!!!!
Pani. Ja moc casto komenty nepisu, ale tady fakt musim. Musim uznat, ze jsem mela slzy v ocich. A timhle chci aby skoncila ta hnusna cast! Ted chci aby to bylo hezky! xD
tak až sem toho Billa dohnal…neuvěřitelný..x(
Brečím.. :'( totálně brečím .. bože potřebuju vedět jak to dopadne nesnáším Toma zato co mu udělal a lituju Billa doufám že díky tomu dopisu ten hajzl pochopí jak moc trpěl ….
Nezabije se, odvezou ho do nemocnice xD
jestli Bill nekdy Tomovi odpusti, tak ja uz snad se pujdu picnout. Tohle totiz odpustit nejde i kdyby se mermomoci snazil. Libi se mi ta povidka, ale jestli bude mit happy end, tak budu zklamana. To rikam narovinu. Takze honem dal. Predpokladam, ze v dalsim dile se Tom zacne uvedomovat. Presto ale nechci aby spolu zustali. Ani omylem
Tahe povídka prostě NEMŮŽE mít happy-end. Já pořád váhám, jestli mám pokračovat ve čtení -protože někdy je to na mě opravdu silný kafe (tím nic proti autorce ani příběhu, to je jen moje citlivost), ale chci vědět, jak to dopadne, takže určitě budu číst dál…nechci, aby Bill umřel, každopádně si myslím, že by to pro něj bylo nejlepší… nejlepší by bylo,kdyby zemřel Tom. Zku*vený hnusný hajzl.
Jejda tolik komentů..no jsem dojatá x) Děkuju moc x)
jedna z mojich oblubenych poviedok, som zvedava ako to pojde dalej
Musím říct, že ta povídka je dost drsná. Billa je minesmírně líto. Chudák, tolik si toho vytrpě a pro nic. Zajímalo by mě proč je Tom takový? Kde se vněm bere ta nenávist vůdči Billovi? Určitě to musí mít nějaký důvod.
Ale teď už doufám, že se Billovi bude dařit dobře a Tom se jej už ani nedotkne. Hádám totiž, že ten hlas patřil jeho mamce, která jej našla v koupelně.
Musím říct, že je to napínavé jako kšandy. A i když je tahle povídka dost drsná, skrývá v sobě určité kouzlo. Už se těším se na další díl.
[20]: praave ze Tom by mel zustat nazivu, aby si to poradne vyzral. Az do dna.
Tak u tohohle dílu, to už nebyly jenom slzy v očích, ale u téhle jsem si pořádně pobrečela 🙁 TH nemám ráda, ale dneska jsem nějak narazila na tenhle blog a řekla si, že si něco přečtu no a už jsem u sedmého dílu. Takže jdu na pokračování..