autor: Jájinka
Moc děkuji za komentáře. Jsem velice šťastná, že to čtete. Akorát Vás moc prosím, vydržte. Musím se prokousat těmito nudnými částmi.Zase jako vždy tu máme moje mega částky:) Ale jak říkám „Lepší více, než méně“:)
Bill
Jsme na cestě domů, před chvílí jsme odešli z nemocnice. Je něco po půl čtvrté. Musím stihnout být doma dřív, než přijde pan Winkler, abychom se dohodli na koupi toho domu. Nechával jsem mu ještě vzkaz aby sebou vzal i ten pár z prvního patra. Ty, trošku podplatím aby si mohli koupit ten svůj domek. Přijíždíme k domu. Autem zajíždím do jedné ze dvou garáží. Vcházíme do domu. Sotva vyjdeme schody a zavřeme dveře od bytu, rozezní se zvonek. Zvedám sluchátko.
„Haló.“
„Bille, tady Winkler.“
Mačkám tlačítko, které ho pustí do nitra domu. Bundu věsím na věšák, tašku hodím vedle pohovky, normálně ji moc nenosím, ale mám v ní doklady a vše potřebné. Slyším kroky, než se stihne ozvat klepání, už otvírám.
„Dobrý den,“ pozdravím lidi stojící za dveřmi.
Ustupuji ze dveří s náznakem, ať vejdou.
„To je moje máma, Simone Kaulitzová.“
„Já jsem Alice Weberová a to je můj manžel Marcel.“
Máma se na ně mile usmívá. Usadíme se do obýváku, pan Winkler má u sebe tašku plnou papírů.
„Dáte si něco k pití?“ ptám se.
Mladý pár se na mě vyděšeně kouká, my se vlastně dnes vidíme taky poprvé. Jindy jsme se jen míjeli. Mamka se posadí na volnou židli kousek dál.
„Tak k tomu, proč jsme tady. Prosím a říkejte mi všichni Peter,“ začne pan Winkler… tedy Peter.
Nasucho polykám.
„Tady Bill má pro nás všechny návrh. Koupí tenhle dům, a vám dvěma vyplatí částku na koupi vašeho nového domu…“
Bude mě to stát majlant, ale to jaksi Peterovi nevadí.
„Takže, jak se dohodneme?“ ptá se nakonec.
Všichni si vyměňujeme pohled.
„Navrhuji dům prodat za 200.000 Euro, jak jsme se dohodli a vám by pan Kaulitz dal též 200.000 Euro.“
Blázen? Neměl by se jít léčit? Chce mě oškubat o 400.000 Euro? Cítím jak blednu, mamka mi podává sklenici s vodou.
„Děkuji,“ a třemi loky do mě mizí její obsah.
„Bille, dva, tři koncerty a máš to zase zpátky,“ usmívá se máma.
To bylo vtipné, ona ví, jak je na tom její starší syn, a ještě se mi posmívá. Na Weberových vidím jejich radost.
„Jsme se ženou skromní, stačilo by jen 100,000,“ usmívá se na mě ten chlapík
Ty si mi taky šlechetný. Ještě si vymrčuje, ale je dobře, že chce míň a ne víc.
„Souhlasím,“ co jiného mi zbývá.
Tom
Jeden z dalších mnoha nudných večerů, už se pomalu stmívá. Bill slíbil, že brzy ráno přijede a odveze si mě domů. Dívám se ven z okna, pořád dokola to samé, ještě že tu není třeba nějaká pouliční lampa, která by mi svítila do okna. Mám sice žaluzie, ale po tom věčném ležení se mi pořád nechce vstávat, abych je zatahoval a odtahoval. Přemýšlím nad Billem, je to přece můj bratr a já ho miluji? Ale vždyť… no, uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Sice si nic nepamatuji, ale doufám, že při akci se neznemožním. Zavírám oči… na chvíli si podřímnu… ale jen na chvíli…
Na nočním stolku mi vibruje mobil, jo oni mi ho vlastně dnes vrátili. Hmátnu po něm, světlo mě oslní a nutí mě přivírat oči. Rozklikávám příchozí zprávu, je od Billa. Tomi, zítra si tě vezmu domů, ke mně. Už se těším, naše soukromí mě stálo… no hodně 🙂 Bill. Musím se usmívat. On je blázen, aby nás nikdo nerušil, je pro to schopný udělat cokoli. Ihned vyťukávám odpověď, je to prostě můj roztomilý čumáček… ale teď už dobrou… čumáčku.
Bill
Dohodli jsme se a já jsem tak šťastný. Sedím tu zase na balkoně a vychutnávám si dnešní první cigaretu. Chladný vzduch mi zajíždí pod župan až do kostí. V ruce mi zavibruje mobil. Už se těším… dobrou, čumáčku.Miluji Tě. Tom. Ještě rychle odpovídám, že já jeho také. Doufám, že ho nevzbudím. Sice není moc pozdě, ale i tak. Je určitě unavený. Vytáčím ještě jedno známé číslo
„Ano, Bille?“ ozve se z druhé strany.
„Anito, prosím. Mohl bych si zítra přijet pro některé Tomovy věci?“
Na druhé straně panuje ticho… nadechnutí,
„Proč? Tom se stěhuje k tobě?“
„Anito, nedělej to ještě těžší, nech ho s rodinou, dokud si nevzpomene…“
Mrcho proradná, já ti dám proč?
„Jestli se ti něco nezdá… můžeš sbalit všechno!“ zvyšuji hlas.
„Dobrá, Bille, sbalím všechno, a až si Tom vzpomene, tak ještě uvidíš, kdo to je Anita Lutzová!“
ukončila hovor, to se ji mám jako bát? Spíš mi přibyl problém. Za prvé – lžu Tomovi o našem vztahu, za druhé – teď asi Anita skončila s Tomem, a ten mě zabije. Ne, nevidím to tak černě. Žádná holka by neposlala k vodě Toma Kaulitze, za to dám ruku do ohně.
Procházím chodbou do svého pokoje. Weberovi se ráno stěhují do nového, prý si vyhlídli kompletní dům jako je tohle, ale celé pro ně. Lehám do postele, no uvidíme, co se bude dít… měl bych přemýšlet nad barvou rakve a jaký chci pohřeb, ale to vyřeším až…. ráno, zívám s pusou dokořán… Nic… dobrou noc, Tome, lásko moje. Zítra se uvidíme.
autor: Jájinka
betaread: Janule
Až tohle praskne, to bude mazec 😀 😀 Třeba mu projde, že to dělá…z lásky? 😀 😀 Aby nám ještě Anita nebyla nebezpečná…
jé jak já se těšim až si Tom vzpomene …. to bude masakr xD
jooo lhaní se ti nevyplatííí
Myslím,že tohle se Billovi krutě vymstí!!!!A to,že to dělá z lásky,ho moc neomlouvá…ne nadarmo se říká,že láska je nejsobečtější ze všech citů….
Bill si ale zavaril…to bude prúser
Wow,Bill má docela problém 🙂 Těšim se na pokračování
Bille, ty mrško prohnaná, doufám že ti to wyjde XD
Děkuji Vám všem za komentáře 🙂 jste moc hodní a popoháníte mě k daším dílům..moc díky :*