autor: Emilia
Ahojík, lidičky moje zlatý :), tak jsem tu s dalším dílem. Možná poněkud opožděně, možná taky ne, nevím, nesleduju to. Každopádně, jsem na tom pracovala každý den a snažila se to co nejdřív dopsat. Kdybych chodila do školy, určitě byste teď ještě další díl nečetli, ale jelikož jsem chytila angínu, měla jsem čas ho napsat. Jo, nemoc je někdy dobrá věc 🙂 Kdy bude další dílek opravdu nevím, protože po těch mých malých ozdravných prázdninách toho budu mít opravdu hodně co dohánět. Ale budu se snažit další díl začít někdy teď, dokud mám ještě čas, abych potom mohla dopsat jen nějakou část a tím pádem ho zase dřív poslat. Přeji hezké počteníčko 🙂 a všem děkuju za komentáře.
Uběhly celé dva dny a Bill se se sebou neustále přel o to, jestli Toma navštívit nebo ne. Nepřemýšlel nad ničím jiným a nechápal proč. Nevidí se přece naposled, ne?
„Bille, zlatíčko, pojď dolů prosím.“ Zavolala na něj Anet z dolního patra.
„Už letím.“ Houkne na ni zpět a v rychlosti si dokreslí oční linku.
„Tak jsem tu, potřebuješ něco?“ Nadzvedne typicky pro něj obočí.
„No, před chvilkou jsem mluvila se Simone. Ráda bych věděla, jak se Tomovi daří, takže jsme se domluvily, že kolem třetí hodiny se u nich zastavíme.“ Oznámila mu s úsměvem na tváři. Bill jenom otevřel ústa v němém ‚o‘ a zase je zavřel. Byl docela zaskočený, ale přišlo to vhod. Uvidí Toma, a zároveň nebude vypadat zoufale. Jenže do tří zbývá pouze třičtvrtě hodiny a jeho vzhled je žalostný. Na doma se s úpravou příliš nepiplal a linky měl nanesené dost ledabyle. Musí se tedy odmalovat a začít úplně znovu. Tentokrát o moc pečlivěji. Sám sebe nechápal. Před Tomem byl už v mnoha situacích nenalíčený, neoholený, v odrbaných teplácích a najednou se připravuje, jako před nějakým koncertem nebo rozhovorem. Začínal pochybovat o tom, že se zbláznil. Ne, on totálně zešílel! Neměl však čas vést rozsáhlé debaty se svým já. Proto odkráčel do koupelny a započal svoji zkrášlovací procedúru.
***
Blížilo se ke třetí hodině a Bill si ještě upravoval vlasy. Vlastně s dredy, jež měl na hlavě, se žádné převratné změny udělat nedaly. V tuto chvíli to spíše uvítal, nebyl čas na vytváření jakýchsi složitých účesů, zbývalo jim maximálně deset minut do odjezdu. „Sakra!“ Zaklel. Opravdu se snažil být pro Toma přitažlivým? Oproti Billovi měla Anet úplně jiné starosti. Na poslední chvíli zabalovala čerstvě upečený borůvkový koláč. Oba kluci by se po něm utloukli a později jistě budou mít hlad. Určitě se tam zase zdrží delší dobu. „Bille, můžeme jet?“ Křikla na něj, aby ji slyšel.
„Jasně mami.“ Seběhnul schody dolů, div se nepřerazil. Nevyznal se v sobě. Příliš horlivě se těší na setkání s ním, a přitom neví, co mu vlastně říct, co udělat, jak s ním mluvit. Pohádají se zase? Běželo mu hlavou tisíce myšlenek, jedna za druhou v silném proudu rozdivočené řeky. Jakmile nastoupili do auta, Anet se ujala řízení, což Billovi vyhovovalo, protože by se nedokázal na jízdu vůbec soustředit. Cesta uběhla až bleskově rychle a než se nadál, stáli před jejich dveřmi. Vůbec si nemohl uvědomit, kdy se tohle všechno stihlo seběhnout.
„Ahoj, Anet, Bille, pojďte dál.“ Přivítala je radostně Simone a objala Billa.
„Ehm ehm.“ Zakašlal. Simone ho tiskla tak silně, až mu docházel kyslík.
„Oh, promiň, ale dlouho jsem tě neviděla. Tolik jsi vyrostl. Neskutečný, jak ten čas letí.“ Spráskla ruce a zakroutila hlavou. „No nic, pojďte dál.“ Vyzvala je a přesunuli se do kuchyně.
„Na, Sim, tady jsem upekla koláč, ať je něco na zub.“ Položila ho Anet na kuchyňskou linku.
„Mňam, nakrájím ho. Když upeče někdo jiný, hned líp chutná.“ Zasmála se Simone a vytáhla malé bílé talířky.
„Ok. Já udělám kafe. A kde máš vůbec Toma?“ Zajímalo Anet. Jeli sem především kvůli němu. Se Simone se vídaly často.
„Je nahoře. Bille, prosím, dojdeš pro něj?“ Nadhodila prosebný pohled.
„Jistě.“ Pokýval hlavou a vyšel pomalu schody nahoru. Ačkoli si to nepřiznával, byl krapet nervózní. Zaklepal, ale nikdo se neozýval. Stál tam asi minutu a pořád nic. ‚Třeba spí.‘ Napadlo ho. Vzal tedy za kliku a potichu otevřel dveře. Vešel dovnitř a… nikde nikdo. Všude byly akorát poházené Tomovy svršky a petky. ‚Bordelář.‘ Ušklíbnul se Bill a přešel k jeho stolu. Přehraboval se v různých papírech, které měl v šuplíku. Najednou uviděl rožek jakési vyčnívající fotky. Vytáhnul ji a spatřil na ní sebe a Toma. Bylo jim už 15 a obě matky pro ně uspořádaly společnou oslavu.
Flashback
„Ták, kdepak máme naše oslavence?“ Lítal Gordon s kamerou po baráku a točil všechno kolem sebe. Bill zrovna procházel do kuchyně. Musel si dát tajně něco ostřejšího k pití, jinak se z tohohle zblázní. Rodinné oslavy opravdu miloval:-/. Byli tu úplně všichni. Babičky, strejdové, tety a mohl by pokračovat do aleluja. Prostě celé příbuzenstvo… a Tom, který mezi něj bezesporu patřil, i když ho Bill za jeho součást nepovažoval.
„Bille, tady tě máme. Pojď za námi do obýváku, holky chtěj, abyste se s Tomem vyfotili.“ Bill se zamračil Gordonovi do kamery a vystrčil prostředník, což mluvilo samo za sebe.
„No velice pěkné. Myslím, že by sis ten výraz na tu fotku měl ještě nacvičit.“
„Nebudu se s ním fotit.“ Odseknul Bill. Na photoshootu nic nenamítal, koneckonců byla to práce. Jenže tohle není photoshoot, ale blbá oslava, o kterou se nikoho neprosil.
„Já si to nevymyslel.“ Pokrčil Gordon rameny a odešel. Věděl totiž, že se stejně fotit bude, protože Anet se Simone se s ním o tom nebudou vůbec bavit.
Hned, jakmile za Gordonem zapadly dveře, využil Bill příležitosti a vytáhnul z ledničky nějakou poloviční flašku vodky, z které si hltavě loknul, načež okamžitě zakašlal. Pálila ho v krku. Není divu, měla 50%. Urychleně si napustil do skleničky vodu z kohoutku a vypil ji na ex. „Bille, zlatíčko, kdepak jsi? Nemůžeme začít fotit bez tebe.“ Zavolala na něj z obýváku Anet. Protočil oči a povzdechnul si. Možná to způsobil právě vypitý alkohol, a možná ne, ale nehodlal se s Anet hádat, opravdu neměl náladu. Rozhodnul se vydat pokorně do obýváku, kde se postavil vedle otráveného Toma. Zřejmě byl z téhle oslavy nadšený asi tak, jako on sám. „Jděte k sobě přece blíž.“ Navigovala je Anet. Oba se posunuli asi o pár milimetrů. „Ale hoši.“ Hodila na ně káravý pohled. „Úplně nejlepší by bylo, kdybyste se chytili kolem ramen a společně nakrojili dort.“ Vysvětlila své, podle kluků nadměrně vysoké požadavky.
„Ale mami, přece nejsme malí, a vůbec, tohle je trapný.“ Snažil se odporovat Bill. Stejně však věděl, že má předem prohráno.
„Nechci slyšet žádné odporování. Jedna fotka ještě nikoho nezabila.“ Reagovala na Billovy protesty přesně podle jeho očekávání.
„To budu nejspíš první.“ Zamručel potichu Tom. Bill jej však přesto zaslechl.
„Druhý.“ Pohlédnul mu do očí a chytili se kolem ramen přesně, jak si Anet přála.
„No, a teď ještě uchopte ten nůž… šup, šup, nemáme celej den.“ Popoháněla je.
Tom nabručeně chytil do ruky nůž a zuřivě jej zapíchnul do dortu. Bill tu svou na Tomovu pokládal se znechuceným úšklebkem na tváři.
„Abys náhodou nechytil lepru.“ Neodpustil si Tom.
„Kdo ví, možná něco mnohem horšího.“ Zašklebil se zákeřně Bill.
„Ale tak kluci. Už mě neštvěte a pořádně se usmívejte, ať ta fotka taky trošku vypadá.“ Ztrácela trpělivost Anet. Připadala si, jako v ústavu pro mentálně postižené.
Oba tedy roztáhli rty do umělého úsměvu, a konečně je po chvíli oslnil blesk.
Urychleně od sebe odskočili, a každý z nich si šel po svém.
Konec flashbacku
„Co tady děláš?“ Uslyšel za sebou Bill známý hlas a leknutím sebou cuknul. Otočil se a spatřil Toma, jenž měl kolem boků omotanou jen huňatou osušku. Z copánků mu skapávala voda na hrudník, přes který stekla dolů, až se vpila do osušky. Bill odpoutal pohled od místa, kam se před chvílí ztratila ona kapka, a podíval se Tomovi do očí. Hlasitě polknul.
„Taky tě rád vidím.“ Vzpamatoval se a neodpustil si menší provokaci.
Tomovi padl pohled na fotku, stále spočívajíc v Billově ruce.
„Hrabeš se mi ve věcech?“ Přišel k němu blíž, sebral ji a následně hodil zpět do šuplíku.
„Zrovna tak bych to nenazval. Spíš si rozšiřuju obzory.“ Pozvednul hravě obočí.
„A proč si je rozšiřuješ zrovna v mém pokoji?“ Zůstával Tom zatím relativně klidný.
„Kde jinde bych si je měl rozšiřovat, než v pokoji svého staršího, chytřejšího, vzdělanějšího a zkušenějšího bratra?“ Zamrkal na něj Bill nevinně. Provokoval a v Tomovi začala vřít vyhaslá sopka. ‚Nenech se vytočit, nenech se zatraceně vytočit!‘ Opakoval si v duchu stále dokola.
„Moc pěkný, a teď vážně, co tu pohledáváš?“ Řekl Tom mírně přiškrceným hlasem. Snažil se ovládat, ale Bill ho svým provokativním výrazem nevinného štěňátka neskutečně rozčiloval.
„Ale, neříkej, že nevidíš rád svého milovaného brášku. Určitě jsem ti chyběl.“ Pokračoval dál Bill ve své hře. Neskutečně jej bavilo Toma vytáčet. Tolik mu to chybělo. Navíc Tom jenom v osušce a pomalu vztekem rudnoucí tváří, jak se snažil ovládat, vypadal k pomuchlování.
„No strašně rád. Chvilkama až přešťastný.“
„Tak to by sis měl dát pozor, aby ses tím štěstím nezadusil.“ Přiblížil se k němu Bill na minimální vzdálenost a upřeně si hleděli do očí. Oba mohli cítit dech toho druhého na svých rtech. „Mimochodem mám ti vyřídit, že se máš dostavit dolů. Asi by ses měl převléct, ale můžeš jít klidně takhle, mně to problém nedělá.“ Fouknul Bill Tomovi na popraskaná ústa, stáhl mu osušku a urychleně zdrhnul z pokoje pryč. Tom ještě chvíli omámeně stál, než se vzpamatoval a vydal se ke skříni s oblečením. ‚Tak ty chceš provokovat? Jak myslíš.‘ Zakroutil hlavou a se zákeřným úšklebkem si navlíkl boxerky, za nimiž následovalo ostatní oblečení.
„Jé, ahoj, Tome.“ Zdravila ho Anet jen, co jej zahlédla na schodech.
„Ahoj.“ Kývnul Tom a letmo se podíval na Billa uždibujícího z jakéhosi koláče.
„Pojď se posadit, zlato.“ Usměje se na něj. Tom sebou hodí na židli a rozhodne se úplně ignorovat Billa. Ví, že nesnáší, jakmile přestane být středem pozornosti.
„A jak se vůbec máš? Co hlava?“ Začne se zajímat Anet.
„Hlava ještě trochu pobolívá, ale už je to lepší.“
„Tak to je fajn. Měla jsem docela starost, když mi Bill doma vyprávěl, co se stalo.“ Pohlédla na svého syna rýpajícího se v něčem, co se dřív dalo nazývat koláčem.
„Bille, proč se v tom tak rýpeš? Já myslela, že borůvkový máte nejradši. Minule jste ho přece zhltali, ani jste nemrkli.“ Kroutila Anet hlavou. Tom s Billem se ušklíbli ve stejný okamžik a jejich pohledy se střetly. Tenkrát, když se jednou vraceli z pole, kde je Gordon učil jezdit na čtyřkolce, jim Simone s Anet upekly koláč… borůvkový. Borůvky spíš nemuseli, ale měli velkej hlad. Navíc byli na chatě a moc na výběr neměli. Takže jim nakonec nezbylo nic jiného, než do sebe koláč nasoukat. Holky si samozřejmě logicky vyvodily, že jim chutná, a od té doby si myslí, bůh ví, jak ho nemají rádi.
„Dej mi to, prosím tě.“ Vezme mu Anet talíř.
„To Tom si jistě dá, viď? Simone ukroj mu, prosím.“
„Ne, to je dobrý, já nemám hlad a…“ Snažil se z toho Tom vykroutit.
„Ale neodmlouvej. Je moc dobrý a Anet si s ním dala práci. Alespoň se rychleji uzdravíš, v borůvkách jsou vitamíny.“ Zazdila Simone veškeré Tomovy naděje na rychlý úprk. Musel tam sedět, dokud nesnědl poslední drobeček, a Bill se mu jenom škodolibě šklebil. Anet se Simone je vyslýchaly. Chtěly slyšet všechno okolo turné atd. Zdrželi se docela dlouho, s tím ani nepočítali, a než se všichni nadáli, bylo 9 večer.
„Měli bychom jet, nepočítala jsem s takovým zdržením.“ Dívala se Anet s nechutí na hodiny. Nikam se jí nechtělo a nerada jezdila po tmě.
„Ale kam byste jezdili. Přespíte tady.“ Četla jí Simone myšlenky.
„Nemáme tu nic na převlečení.“
„Já ti věci půjčím a Billovi zase něco Tom. Viď, Tome?“
„Eh.“ Než stačil Tom cokoli říct, Simone se na něj vražedně podívala a jemu sklaplo. Byl sice plnoletý, ale pořád byla jeho matka, které si nikdy nedovolil odporovat.
„Jasně.“ Zabručel.
„A kde bude spát?“ Ukázal na něj zamračeně prstem.
„No přece u tebe.“ Usmála se Simone svým zákeřně sladkým úsměvem.
„Ale to… ne.“ Protestoval Tom. Nemůže spát přece u něj. Když spolu byli naposled na pokoji, nedopadlo to zrovna nejlíp.
„Chtěl jsi říct spíše ano, nemýlím se?“
„Ne já… hm.“ Naštvaně se zvednul od stolu a Bill kráčel za ním.
„Dobrou noc, kluci, a moc neponocujte.“ Zavolala za nima ještě Anet.
„O to nemějte starost.“ Zašeptal si pro sebe Bill a zlomyslně se ušklíbnul.
„Oh, Tomi, jak šlechetné, že mě necháš u sebe.“ Začal zase Bill, sotva osaměli.
„Hm, ve skutečnosti budeš spát na zemi.“ Setřel jej Tom. Měl strach, vážně jo. Bill se tvářil nějak zákeřně. Jako kdyby na něj chystal nějaký atentát.
„Pročpak? Myslím, že nezaberu moc místa.“ Olíznul si rty a Tom měl pocit, že se na něj právě dívá pohledem sexuchtivé mrchy.
„No nic, půjdu do sprchy.“ Přerušil Bill svůj spalující pohled a popadl Tomovu osušku, která ležela na topení.
„Hej, to je můj ručník.“
„Už ne.“ Roztáhl Bill ústa do nevinného úsměvu a odporoučel se do koupelny. Tom se jen ušklíbnul. ‚Tohle bude ještě dlouhá noc.‘ Pomyslel si a netušil, kolik je na tom vlastně pravdy.
Když se Bill vrátil z koupelny, Tom ležel na posteli a něco vyťukával do notebooku. Ani se na něj nepodíval. Bill se na sebe rozhodl upozornit. „Ehm, ehm, můžeš mi půjčit něco na spaní?“ Založil si ruce na prsou a zadíval se na Toma. Ten ho stále ignoroval a jenom kývnul ke skříni.
„Vyber si, co chceš.“ Bill se rozešel ke skříni a začal se v ní přehrabovat. Narazil na Tomovo nejoblíbenější tričko.
„Tohle.“ Řekl a zvednul ruku s natáhnutým ukazováčkem, na kterém mu tričko viselo. Tom konečně odpoutal zrak od obrazovky. Podíval se nejdřív na Billa, a potom mu pohled sklouznul na ten kus látky, jenž měl zavěšený na prstě.
„Ne.“ Řekl prostě.
„Proč?“ Našpulil Bill protestně rty.
„Protože prostě ne. Vyber si cokoli jinýho, tohle ne. Konec debaty!“ Nehodlal se Tom dál o tomhle bavit. Bill se však nehodlal tak snadno vzdát. ‚Jak myslíš, miláčku. Potom mi budeš sám nabízet, abych si ho oblíknul.‘ Zašklebil se Bill a odhodil tričko zpět do skříně.
„Fajn, když mi nechceš půjčit nic na spaní, můžu být klidně takhle.“ Řekl a strhnul ručník na zem. Stál tam naprosto nahý, s mokrými vlasy a rukama v bok. Tom jenom pootevřel ústa v němém úžasu. Byl nádherný a neskutečně drze vyzývavý. Tomovi se v krku tvořil knedlík a v jeho rozkroku začínalo být docela živo.‘ Ještě, že mám na klíně notebook‘ Pomyslel si s úlevou.
„Hm, dělej, jak myslíš, ale v noci bývá docela zima.“ Snažil se Tom mluvit s naprostým nezájmem v hlase. Billa to začínalo vytáčet. Není přece možné, aby i nadále zůstával takhle chladný.
„No, ty mě jistě zahřeješ. Přece by si nenechal umrznout svého malého brášku.“ Vypláznul na něj jazyk a připlazil se k němu na postel. Tomovi připadalo, že uhoří za živa a jeho penis byl tvrdý jako skála. Nelíbilo se mu, že se musí těsnat v boxerkách, a navíc na něj z vrchu tlačil počítač.
„Měl by ses obléct.“ Snažil se Tom dýchat klidně.
„Mně je takhle fajn.“ Řekl Bill a nečekaně sundal počítač z Tomova klína. Byl více než potěšen z toho, co viděl.
„Ale ale, copak to tu máme?“ Zajiskřilo se mu v očích a natěsnal se mezi Tomovy nohy. Prsty začal tahat za lem tepláků. Tom mu ruce chytil.
„Bille, my dva spolu znovu už nic dělat nebudeme.“ Snažil se říct Tom rozhodně, ale třásly se mu ruce.
„Jsi opravdu přesvědčivý, Tomi.“ Zasměje se ironicky Bill a pokračuje dál ve svém počínání. Tom se na něj ale prudce převalí a upřeně se mu zadívá do očí, čímž mu zmaří další pokusy o sundání jeho svršku na spaní.
„Já to myslel vážně.“
Bill se k Tomovi přiblíží ještě blíž, až se skoro otírá o jeho rty a řekne: „Já taky.“ Začne provokativně přirážet na jeho rozkrok. Byli oba vzrušení a jediné, co jim bránilo v naprostém kontaktu jejich kůže, byl Tomův kus oblečení. „No tak, Tome, nebraň se. Stejně k tomu dojde, víš to.“ Šeptá mu Bill do ucha.
„N-ne.“ Vykoktá Tom a dál se o sebe otírají. Není schopen vůbec mluvit. Tohle přesně nechtěl. Opravdu se snažil, aby k tomu nedošlo, a co teď právě dělají? ‚Sakra!‘ Zanadával si alespoň v duchu. Tohle je divný, zatraceně divný. Posranej hotel. Proč je k sakru David dal spolu na pokoj? Takovej nápad může mít fakt jenom největší debil pod sluncem. ‚Ale, co se tady kurva rozčiluju? Tohle bysme neměli dělat ani v případě, že jsme spolu v jedné místnosti. Což doprdele právě teď děláme.‘ Zatímco se Tom ztrácel ve svých úvahách, Bill nenápadně provlekl ruku k jeho teplákům a nestydatě mu pod ně zajel. „Oh.“ Unikl Tomovi slastný vzdech. ‚Konečně mě nemůžeš ignorovat.‘ Jásal v duchu Bill. Tom se ale najednou od Billa prudce odtrhnul. Bill nesouhlasně zakňučel. ‚Snad vážně nechce přestat?‘ Tom si však jen sundal tepláky i s boxerkama a zase se vrátil k Billovi. Bill se vítězně ušklíbnul a otevřel pusu, z níž chtěl vypustit nějakou rýpavou poznámku. Tom mu na ni urychleně přiložil ukazovák. „Hlavně nic neříkej.“
Bill se zasmál. „Fajn.“
Dál už nepadlo ani slovo. Jen proti sobě dál přiráželi jako smyslů zbavení. Různě se převalovali a neohrabaně se dotýkali kůže toho druhého. Ačkoli věděli, že musí být potichu, neubránili se vzrušeným vzdechům a sténání. Zběsile zrychlovali tempo, až společně dosáhli vrcholu. Srdce jim bilo tak hlasitě, že to snad museli navzájem slyšet. Vyčerpaně vedle sebe leželi a jejich pohled směřoval ke stropu. Dech se snižoval na normální frekvenci a oni se začali pomalu vzpamatovávat.
„Tohle bylo naposledy. Musíme přestat.“ Šeptl první potichu Tom.
„Sám nevěříš tomu, co říkáš.“ Ušklíbnul se Bill.
„Možná ne, ale nemůžeme tohle dělat kdykoliv nás napadne.“
„Můžeme dělat, co chceme.“ Odporoval mu Bill. Tom se podepřel na lokti a zadíval se Billovi rozhořčeně do očí.
„Sakra, Bille, jsi tak lehkomyslný. Uvědomuješ si, že jsme bratři? Ti by spolu tyhle věci dělat neměli.“ Bill se pozvednul do stejné pozice jako Tom a naklonil se k němu blíž.
„Říká kdo? Navíc jsme nevlastní.“
„Ale na tom přece vůbec nezáleží, jestli jsme vlastní nebo nevlastní. Ach, tohle nemá cenu.“ Padnul Tom zpět do peřin a zvednul ruce na znamení porážky. Bill se opřel bradou o jeho hrudník a některé pramínky vlasů mu spadly do obličeje. Upřeně se na Toma zadíval.
„Děláš z toho větší problém, než doopravdy je.“ Tom si povzdechnul a odrhnul Billovi pramínky z obličeje pryč.
„Zato ty si z toho neděláš vůbec nic. Každopádně, chceme li v tom pokračovat, měli bysme si stanovit nějaký pravidla.“
„Pravidla? To je dobrý nápad, jako když jsme zakládali kapelu. A první pravidlo může být úplně stejné. Nebudeme do toho míchat svoje osobní pocity ani žádné naše neshody.“ Zopakoval Bill první pravidlo, které mezi nimi fungovalo pro udržení kapely pohromadě. Poslední dobou ho však stejně porušovali.
„A budeme to dělat, jen když zrovna nebudeme mít s kým.“ Zamumlal Tom a sklopil pohled k peřinám, kde začal obtahovat prstem vzor povlečení.
„Hm… jak chceš.“ Řekl Bill na povrch s nezájmem, uvnitř byl však zklamaný. Nechtěl s Tomem být jen, když nebudou mít s kým. Vždycky mají. Stačí jen lusknout prsty a leží jim u nohou tisíce dívek. Jenže po tomhle on netoužil. Ony nevěděly, co potřebuje, Tom ano.
„No, myslím, že prozatím by těch pravidel mohlo stačit, měli bychom jít spát.“ Utne Bill debatu.
„Jo.“ Souhlasně kývne Tom a hodí po vypínači papuč. Nechtělo se mu totiž vstávat a jít tu ‚zdlouhavou‘ cestu. Oba se přikryjou peřinou, zůstávajíc stále nazí.
„Tomi?“ Broukne ještě Bill.
„Hm?“
„Půjčíš mi teď to tričko?“
„Ne.“ Zasměje se Tom a kousne Billa zezadu do krku. Bill se zašklebí, a poté oba odejdou do říše snů, kam si s sebou vezmou i tajemství, zahalené do temného pláště noci.
autor: Emilia
betaread: Janule
pravdila jsou v tomhle na nic…x(
Pravidlá??? Aké prosím vás…to sa nedá a tak či tak ich porušia ani o tom vedieť nebudú heh…
Inak je to strašne zaujímavé…
to bylo úžasný 😉 moc se těšim na další díl xD
Tohle je úžasná povídka. Mám ráda když se takhle provokujou 🙂
moc krásný ,… upa bezva ale ty pravidla .. já chci aby byli prostě spolu … a ne spolu jenom když nebudou mít ským ,to je potom .. na prd … 🙁
Bill je pěkná potvůrka smyslná..xD!!!!Prý pravidla,to jsem zvědavá,jak dlouho jim vydrží….Přijde mi,že z Billovy strany jde o něco víc,než jenom o sex,ale u Toma fakt nevím…
beztak pravidla platit nebudou tak co xD vim to xD teda doufam v to xD
Budezajímavé jak se to bude vyvijet.