autor: B-kay
Netušil jsem, co tím myslel, a vlastně jsem to raději ani vědět nechtěl. Už jenom to, že se mnou mluvil, a dokonce se mě zastal před Chantelle, mi způsobovalo zvláštní pocity. Opravdu zvláštní.
Nikdy bych to do něj neřekl. Myslel jsem, že bude stejný jako ostatní. Stejně nafoukaný, stejně sobecký a stejně pohrdající mou osobou. Překvapil mě. Opravdu mě překvapil.
Dnešní den se mi zdál mimořádně dlouhý. Všechno se podivně táhlo, čas kolem mě plynul hodně pomalu. Skoro každou chvilku jsem stál u okna v naději, že uvidím jeho auto. Tak moc jsem jej chtěl ještě jednou spatřit. Ještě jednou se mu zadívat do tváře a uslyšet jeho hlas.
Přišel jsem si jako hlupák, přesto jsem si nemohl pomoct. Rozhovor s mamkou jsem téměř vůbec nevnímal, dokonce jsem se nedokázal soustředit ani na Sama, který se dožadoval mé pozornosti. Dělo se se mnou něco, co jsem si nedokázal vysvětlit. Něco, co jsem nedokázal pochopit. Nevím, jestli nedokázal nebo nechtěl, ale rozdíl mezi těmi dvěma slovy byl pro mě minimální.
Hodiny ubíhaly a já se pomalu vzdával naděje, že by ještě přišel. S holkou jako Chantelle se určitě nenudil. Proč by měl pospíchat za někým, jako jsem já?!
Nikdy jsem nebyl pro nikoho důležitý. Když jsem se nad tím zamyslel, byla to vlastně moje chyba. Nikoho jsem k sobě nechtěl pouštět. Všech vztahů a nově nalezených přátelství jsem se obával. Takové věci pro mě prostě nebyly jednoduché. A jak jsem dopadl? Místo toho, abych si užíval života, stejně jako moje sestra a ostatní lidi v mém věku, seděl jsem v zahradě se svým synovcem a foukal bublifuk.
„Podívej, jaké jsou krásné,“ Sam se nadšeně díval na tmavou oblohu nad sebou a ukazováčkem ukazoval na bublinky, které jsem pro něj vytvořil. Oči mu zářily, na tváři se mu zračil kouzelný úsměv. Byl šťastný a já jsem byl šťastný už jenom proto, že se mi jej podařilo rozveselit.
Seděl mi na klíně, v náručí držel svého medvídka a spokojeně se o mě opíral, zatímco já jsem pomalu foukal do tyčinky od bublifuku, a tím jsem kolem nás vytvářel bublinky různých velikostí. Vypadalo to opravdu krásně. Tom se Chantelle byli pryč už několik hodin a já se vzdal své naděje, že bych jej dneska ještě jednou potkal…
…
Simone pomalu kráčela ke svému synovi, na tváři měla smutný výraz. Udělala by pro něj cokoliv. Cokoliv, co by jej dokázalo rozveselit, protože pocit, že mu nedokáže nijak pomoct, ji přímo ničil. Každý den se musela dívat na to, jak dře v práci, jak se vrací unavený domů a jak si hraje se Samem, zatímco se Chantelle někde flákala. Už toho měla taky dost. Bylo jí Billa líto, ale sama proti zlobě a namyšlenosti své dcery nic nezmohla.
„Babi!“ jakmile si Sam všiml, že k nim míří, nadšeně zavýskal a zamával jí. Poté se rozběhl a skočil jí do náruče. Bill se na ni raději nedíval, protože přesně věděl, co by se jí zračilo v očích.
„Sami, běž si hrát s autíčkem, já za tebou hned přijdu a půjdeme se vykoupat, ano?“ políbila jej na kostnaté líčko, ještě jednou jej láskyplně objala, a poté jej postavila zpátky na zem.
„Jak dlouho se chceš takhle trápit?“ přisedla si k Billovi, pohladila jej po spuštěných vlasech a smutně si povzdechla, jakmile spatřila jeho slzy.
„Jsem horší než ona?“ zeptal se jí tiše, tvář měl pořád skloněnou.
„To ne. Jsi mnohem lepší. A já tě mám moc ráda. I Sam tě miluje,“ ukázala prstem na svého vnoučka, který si hrál s malýma autíčkama a vesele se přitom smál.
„Tak proč jsem pořád sám?“ Simone moc dobře věděla, na co naráží. Taky ji moc trápilo, že byl pořád sám. Že neměl nikoho, kdo by jej chránil a miloval.
„Ještě jsi prostě nepotkal tu pravou osobu. To je všechno. Až přijde, poznáš to,“ mile se na něj usmála, vzala jeho utrápenou tvář do svých hřejivých dlaní a láskyplně jej políbila na obě líce. „Mám tě moc ráda, Bille.“ Tyhle chvilky se svým synem milovala stejně, jako milovala i jeho. Se Chantelle si nikdy takhle nepovídala, Chantelle nikdy nevyhledávala její blízkost tak jako Bill. Nikdy jí moc nepotřebovala, a i když jí to mrzelo, nechtěla si její lásku vynucovat.
„Já tebe taky mami,“ s vypětím všech svých sil se na ni dokázal pousmát.
„Sami, jdeme se vykoupat?“ zvolala Simone na vnoučka, který okamžitě vyskočil a běžel k ní. Jakmile slyšel slovo koupání, zářil jako malé sluníčko. „Tak, rozluč se s Billem,“ pohladila jej po rozcuchaných vláscích a vzala si od něj plyšáka, kterého svíral v náručí.
„Dobrou noc, Bille,“ vyjekl roztomilým hláskem a dlouze jej políbil na tvář. Bill se smutně pousmál – alespoň někdo mu tu lásku dával najevo.
„Dobrou, Sami,“ zašeptal tiše.
Moc dobře věděl, že za ním přijde, když se mu bude zdát v noci ošklivý sen…
Jakmile zůstal na zahradě opět sám, smutně se zadíval na černou oblohu nad sebou. Sledoval všechny ty zářivé hvězdy, všechny ty obrazce, které vytvářely černé mraky. Byla mu zima, přesto tam chtěl zůstat. Cítil se tam klidnější, spokojenější. Alespoň nemusel pořád dokola přemýšlet o tom, jaký je jeho život nudný, a přitom neskutečně hektický. Trápil se, ale kvůli mamince se snažil být vyrovnaný se situací.
Teď, když osaměl, si na vyrovnaného už hrát nemusel. Cítil, jak mu po tváři stékala jedna slza za druhou. Ruce se mu chvěly, objímal si kolena, aby mu bylo alespoň malinko tepleji, aby nemusel jít dovnitř. Kdyby měl mluvit, nevyslovil by jediné slovo. Byl zvláštně prázdný a on se té prázdnotě nechtěně poddával.
Nevědomky si přiložil ke rtům tyčinku od bublifuku a zlehka do ní foukl. Kolem něj se vytvořilo hned několik větších bublinek. Díval se na ně, zkoumal jejich tvar a k jedné dokonce natáhl ukazováček. Stačil nepatrný dotek a zmizela. Praskla a její drobné částečky se rozplynuly kolem něj. Cítil se přesně jako ta bublina. Byl až příliš křehký a slabý na to, aby zvládal plout životem dál sám.
Tiše vzlykl, utřel si tvář do rukávu od své mikiny a zadíval se na bublinky, které před chvílí vytvořil. Nezbyla jedná jediná. Všechny se rozplynuly.
Několik metrů od něj se na zelenkavém trávníku začaly vytvářet tiché stopy. Tom se k němu blížil velice pomalu. Nechtěl jej vyděsit, a už vůbec na sebe nechtěl nijak upozorňovat. Když zastavil dostatečně blízko, aby se na něj mohl konečně podívat, zabolelo jej u srdce. Dech se mu zrychlil, tělem se mu rozproudila neskutečná lítost. Díval se na něj, jak tam klečel, třásl se a plakal, a přitom zlehka foukal do bublifuku. Neposlušné vlasy mu v silnějším větru poletovaly kolem obličeje, on jako by je však nevnímal. Pořád se díval na hvězdnatou oblohu, a toho, že jej někdo sleduje, si zřejmě absolutně nevšiml. Tom se na něj díval tak dlouho, dokud neucítil nutkání přiblížit se.
Bill, ještě pořád zaujatý oblohou, si všiml, jak jedna z hvězd, na kterou se právě díval, neskutečnou rychlostí klesala dolů.
„Měl by sis něco přát,“ hlas, který k němu promluvil, mu způsobil husí kůži snad po celém těle. Prudce se otočil a vzápětí litoval, že to udělal. Tom seděl vedle něj, díval se mu do očí a poprvé poznával jeho tvář takhle zblízka. Ještě nikdy předtím mu to nebylo dovoleno. Díval se mu do očí, snad poprvé mohl rozeznat jejich skutečnou barvu. Dívali se na sebe několik vteřin, než se Bill vzpamatoval a odvrátil tvář. Tomova vůně mu najednou stoupala do hlavy a on se třásl ještě víc než před chvilkou. Možná dokázal vykouzlit na tváři nepřístupný výraz, ale srdci, které mu chtělo vyskočit z hrudi, nedokázal přikázat, aby tlouklo pomaleji.
„Nemám si co přát,“ odpověděl s pohledem upnutým na Samyho autíčko.
„Opravdu není nic, po čem bys toužil? Každý si přeci něco přeje,“ Tom se snažil být milý. Opravdu se snažil navázat s ním delší konverzaci. Přátelsky se na něj usmál. Bill si jeho úsměvu všiml, ale neopětoval jej.
„Možná bych si přál nějaké závěsy,“ skousl si rty. Cukaly mu koutky rtů, chtěl se na něj usmát, ale nedokázal to. Přesto se už netvářil tak chladně a odměřeně. Slyšel, jak se Tom tiše zachichotal, a poté se na něj opět podíval. Využil chvilku, kdy Tom jeho pohled neopětoval a zkoumal jeho tvář něžným pohledem. Byl opravdu krásný. Hluboké oči, přímo dokonalé rysy tváře a plné rty.
„Možná bych ti mohl někdy nějaké koupit,“ Tom zamyšleně pokrčil ramenem a opět se na něj podíval. Bill nechtěl zkoumat, proč za ním Tom přišel, nebo kde se právě nacházela jeho přítelkyně. Odpověď na ty otázky ani nechtěl znát. Po dlouhé době mu bylo konečně celkem hezky a chtěl si tu krátkou chvilku užít.
„Bublifuk?“ zadíval se směrem, kam Tom ukazoval a plaše se pousmál.
Najednou mu do pláče nebylo.
„Můžu to taky zkusit?“ Bill nejdříve překvapeně pootevřel rty, poté však vzal do rukou svou dětskou radůstku a podal ji Tomovi. Na zlomek vteřinky se jejich dlaně dotkly. Opět na sebe pohlédli.
„Proč jsi plakal?“ Tom si všiml mokrých cestiček na Billově tváři.
„To je jedno,“ Bill se trpce díval na bublinky, které vytvářel Tom, když si vzpomněl na Sama, který byl už jistě vykoupaný.
„Už budu muset jít,“ řekl, rychle vstal a bez ohlížení se rozběhl pryč ze zahrady. Tom se za ním ještě chvilku smutně díval, než to vzdal. Odložil bublifuk stranou, smutně stiskl víčka a tvář složil do dlaní. Ublížil mu snad nějak? Udělal snad něco špatně?
Jinak si nedovedl vysvětlit Billovo chování.
Chantelle byla hezká holka. Líbila se mu, ale od doby, co poprvé spatřil jejího bratra, tam kvůli ní nechodil…
autor: B-kay
betaread: Janule
Tak chyba. Billa poznal až po Chantalle. Ale stejně to byla zcela evidentně láska na první pohled. To je hezké. 🙂
A ještě hezčí je, že se Tom nevzdává a snaží se s ním sblížit. Chtělo by to ještě pár takových příležitostí k rozhovoru a Billovi snad dojde, že před ním nemusí utíkat. 🙂
Je to krásně napsané. Tenhle díl byl zatím nejlepší ze všech! Měla jsem z toho úplně husí kůži
Bože to je tak nádhermé…vôbec neľutujem že som to začala čítať…
Tak=e krásne…konečne bude mať Bill niekoho pre seba…niekoho kdo ho bude milovať takého aký je…krásné…jediné čo bude Tom potrebovať budú trpezlivosť a pevné nervy…lebo Bill je plachý a bude sa báť ale verím že to prekoná…proste nádherné…mám naozaj zmiešané pocity…ale nechám sa prekvapiť pokračkom…
Moc krásná povídka. Po dlouhý době je tu další povídka, která mě zaujala a na jejíž další díly se moc těším.
LÁSKA je prostě úžasná!!!!Bill je tady taková křehká bytůstka,a Tom úplně dokonalý,dnešní díl byl krásný,jak se pomaličku oťukávají,jenom to Billímu bude trošku déle trvat,když trpí takovými záchvaty méněcennosti.
[4]:Danio,moc,moc prosím za Valentines Day,je to jedna z mých nejoblíbenějších,myslím,že by jsi potěšila hodně lidí,kdyby jsi si udělala čas aspoň na jeden dílek.Prosím!!!
[1]: líp bych to nenapsala;)
Krásné, opravdu se mi to moc líbí, je to nádherný příběh ♥♥