Anděl z hlubin 9.

autor: Tessyna

„N-no… ona… ona…“ Sakra, sakra, sakra… létalo Tomovi hlavou. Už ani nedokázal vymyslet žádnou kloudnou lež. No nic, tak mu holt řekne pravdu. „Ona je… no prostě… je těhotná…“ Poslední slůvko téměř zašeptal a se slzami v očích kouknul na překvapeného Billa. Nejhorší na tom bylo, že z jeho pohledu nedokázal vyčíst, co mu právě letí hlavou, jestli bude křičet, mlátit, plakat nebo jak se zachová. Nejvíc ale Toma děsilo, že se zvedne a odejde. Navždycky jej opustí a už nikdy jej nebude chtít vidět. Jednu z myšek vypustí a nechá jen jednu osamělou jako on. A ta vypuštěná zemře stejně jako Tom bez něj. Bill se ale zachoval hodně nečekaně. „Tak bude mít dítě… a co ty s tím máš společného…? Bříško nemá, takže to nebude pokročilejší stádium, a ty si přece víc jak půl roku jen můj ne?“ odpověděl s úsměvem Bill. Nechtěl si přiznat, že jej Tom podvedl, a dokud mu to Tom sám nepoví, ani si to nepřizná, tak se rozhodl jeho mozek a srdce mu to schválilo.

A sakra… proletělo znova Tomovi hlavinkou. Věděl, že teď mu bude muset přiznat i nevěru a on vážně odejde.

„No… ona… vlastně…“ rozum ho donutil sklopit hlavu tak, že mu dredy svázané v culíku přeletěly dopředu. „Podlehl jsem jí… promiň mi to…“ znovu zašeptal a po tváři se mu spustila první hořká slza. Pomalu kajícně zvedl hlavu a uviděl, že Billovi po tvářích stékají miliony slz. Slz slaných jako voda z mrtvého moře a proudy velkými jako vodopád. A vlastně to tak bylo. Billovo srdce tímhle přiznáním zemřelo a roztříštilo se ve vodopádu střepů, které se mu zapichovaly do každého orgánu v jeho těle a způsobovaly nepopsatelnou bolest.

„Vypadni!“ zašeptal a otočil se od Toma. Ten se ale nemínil vzdát.

„Bille, ani nevíš, jak mně to mrzí. Prosím, odpusť…“ snažil se ho pohladit, ale ten jeho ruku prudce setřásl a novým hlubokým nádechem zařval: „Říkám ti, vypadni, vypadni z téhle místnosti, z tohohle bytu, z tohohle města, a hlavně… hlavně z mého života a mého srdce…“ Pomalu se hroutil na posteli a svíral se v žalostném pláči jako žížalka. Bolelo ho celé tělo a on chtěl hlavně klid, a aby ta zrůdná osoba konečně opustila jeho život.

„Když si to přeješ… ale Bille… to… to že odejdu, neznamená, že tě nemiluju, miluju a moc a tahle… situace mě mrzí a bolí stejně jako tebe, to mi věř…“ zvednul se s postele a popošel ke dveřím, a než odešel, zaslechl zlým nenávistným hlasem svou lásku odpovídat.

„Nevěřím ti ani nos mezi očima, ty… hajzle…“ vymáčknul ze sebe stěží a dál plakal… Uvnitř jeho tělo to sžírala nicota a cítil, jak mu na hlavince raší parohy, které mu Tom nasadil s tou courou blonďatou. Tom se mezitím přemístil do kuchyně, kde vytáhl z horní zásuvky flašku s whiskey a měl v plánu ji celou vypít a opít se jak hovado. Netušil, jak jinak zahnat žal z toho, že jej ztratil, že ztratil tu nejúžasnější osobu v jeho životě, a pomalu začínal nenávidět jak Kat, tak i to nevinné miminko, které za nic nemohlo.

Bill se zatím v ložnici pomalu přestával otřásat vzlyky a upadal do hlubokého spánku, který mu jako jediný mohl nabídnout klid, a to, že nebude myslet na nevěru své lásky. Nedokázal si představit, jak bude bez něj žít, ale také se nedokázal smířit s tím, že JEHO Tomi bude mít děcko s jinou. Nejvíc ho na tom ale štvalo to, že ona mu mohla dát něco, co on ne. Nikdy Tomovi nedá děťátko, nikdy ho nemůže učinit tátou, a jako by toho nebylo málo, nemůže s ním jít ani jako s milencem po ulici. To všechno mu ta blondýna mohla dát, plus vše, co může i Bill. Jeho malé tělíčko se naposledy otřáslo a upadlo do hlubokého bezvědomí, kde vnímalo jen krásné věci a nemělo ani potuchy, že v kuchyni se jeho bratr a jeho láska pokouší otrávit alkoholem. Teď mu to však bylo jedno, ale jestli se mu to povede, už nikdy mu nebude moci říct, že ho také miluje a odpouští mu. Ale je toho vůbec Bill schopen…? Toť otázka…