Ready, set, go!!! 11.

autor: Lenna W.K.T & Kačítek

Čuz lidi, sry za tu šíleně dlouhou pauzu, ale jaksi mě opustila můza a bez ní jsem jako Tom bez Billa takže upa na pěst… :-* Doufám, že se vám tenhle díl bude „líbit“, bohužel se blížíme ke konci. Euere Lenn

Několik dní po jejich posledním rozhovoru na téma sex se Lenně znatelně přihoršilo. Jen tak tak dokázala skrývat před Billem, že není něco v pořádku. Je šílené, jak je ten kluk všímavý.

„Děje se něco, Lenni?“ koukl na ni vážně u snídaně. Tom se jen zavrtěl ve své židli a opatrně položil ruku na Billovo stehno. Lenna se na něj podívala propadlýma očima. Každým dnem ztrácela tolik své mladé krásy. Stárla jim před očima, byla vyčerpaná a často se chovala velmi zvláštně.

„Ne, všechno je v pořádku, Billy. Neměj strach.“ Usmála se. Tom byl vděčný za to ,co pro ně dělala, a teď jí byl ještě o hodně vděčnější, protože se snažila, aby nevypadala tak strašně. Aby Billa nestresovala.

„Vypadáš unavená. Nechtěla by sis vzít o víkendu volno a jít nakupovat?“ usmál se na ni Bill. Lenně cukly koutky. Zazvonil telefon. Lenna ho zvedla a ozvala se její perfektní italština.

„Pronto? Cosa? Perchè? No… dai? Okay ci vediamo doppo. Ok ciao!“ vzdychla a položila telefon.

„Práce?“ zeptal se Tom starostlivě. Lenna jen unaveně přikývla. Bill se kouknul na hodinky, pak vstal, vzal Lennu za ruku a odtáhl ji do koupelny.

„Teď si hezky sedneš tady na židli a já tě pěkně namaluju a učešu, jo? Jako panenku.“ Usmál se na ni a pohladil ji po vlasech. Na oplátku ho Lenna počastovala letmým úsměvem. Bill vzal hřeben a opatrně, ale přesto pečlivě, vyčesával její blonďaté vlasy, které šedly. Tom je mlčky pozoroval. Byl tak pyšný na to, že se dokázali vymanit ze spáru rodičů. Sice představa, že už nikdy neuvidi mámu, a že je pro ni vlastně mrtvý, ho mrzela, ake byl vděčný a byl po uši zamilovaný. Do jeho malé černovlasé myšičky.

Když s Lennou skončil, vypadala zase na 25 a ne na 40 let. Tom na ni nevěříce koukal. Lenna na sebe taky a Bill se dmul pýchou.

„Páááni. Tak za tohle tě vemu na nákupy ,a pak ještě na masáže, co vy na to?“ koukla na ně s úsměvem. Oba bratři se rozzářili štěstím a přikývli. Najednou ale Lenny tvář ztratila jakýkoliv výraz. Tom pochopil, co se děje.

„Billy, běž se obléct. Pojedeme do školy.“ Radši ho od Lenny rychle odlákal. Lenny prázdný výraz naznačoval, že je něco špatně. Vzal ji do náruče, odnesl do ložnice, po cestě vzal několik balíčků kapesníků. Položil ji v její ložnici do postele. Rozbalil kapesníčky a přiložil jí je k nosu. Hned na to se jí spustil proud krve. Hned na to začla chrchlat.

„Lenno! Slyšíš mě?“ Říkal jí pokud možno tiše a klidně. Nechtěl, aby ho jeho bráška slyšel. Ona mu však jen odpověděla nepřirozeným hrdelním chrčením.

„Lenn, prosím, vnímej mě!“ Špitl, vzal ji za ruku a rychle jí dal k nosu nový ubrousek. Lenn na něj upřela prázdný pohled. Věděl, že kdyby teď nebyla namalovaná, asi by se jí lekl. Už se jí tohle jednou před ním stalo. Vypadala jak zombie.

Když zastavil krev a utřel jí obličej, vstal. Lenna jej vnímala, ale pořád se tvářila, jako by jí uletěly včely. Tom se šel obléct. Umyl se a nechal Lennu, aby se sama vzpamatovala. Hrabe jí, a to moc.

Poté odvezl Billa do školy. Řekl Lenně, aby zatím zavolala do nemocnice, že přijet nemůže, že se jí udělalo zle. Billovi řekl, ze musí s Lennou jet něco zařídit, něco ohledně nových pasů, což si vymyslel a jel domů. Lenna pořád ležela v posteli, nehýbala se. Zamkl, klíč nechal v zámku, došel k ní do ložnice.

„Už je to lepší?“ optal se. Slabě přikývla. Tom položil mikinu na křeslo a šel napustit lavor s teplou vodou, vzal si žínku a šel k ní. Sedl si, malý lavor dal na noční stolek. Začal jí otírat z obličeje líčení. Sice jí to moc slušelo, ale takhle to bude pohodlnější. Opatrně ji otíral. Nakonec se ostýchavě přitiskl k jejím rtům. Hned ucukl.

„Líbat na rty tě nebudu.“ Špitl. Lenna s pochopením přikývla. Opatrně si sedla, vjela rukama Tomovi pod tričko. Opatrně ho hladila na bříšku a přitiskla rozechvěle rty k jeho krku…

***

„Děkuju!“ pošeptala mu do ucha a ostýchavě mu položila hlavu na hruď. Nechávala prstíky putovat po jeho hrudi. Tolik se jí líbil.

„Za málo. Jen mi slib, že se to nedozví Bill.“ Pošeptal. Šíleně se bál. Nechtěl o něj přijít.

„Neboj, vezmu si to s sebou.“ Pošeptala.

„Vážně by se nedalo ještě něco udělat?“

„Dalo, ale je circa 99% procentní šance, že řízne vedle, a pak byste ze mě měli akorát uslintanou trosku. Radši zemřu s hrdostí.“ Špitla. Tom si nebyl jistý, jestli o tom chce mluvit.

„Dobře, pojď… osprchujeme se, a pak vyměním postel, měla bys odpočívat.“ Pošeptal jí starostlivě. Souhlasně zamručela a pomalu vstala. Tom ji vzal do náručí, a posadil na židličku. Nakonec jí napustil horkou vanu. To prej Lennu dokázalo vždycky nejvíc uvolnit. Položil ji do vany a šel vyměnit prostěradlo. Jemná skvrnka od krve mu dokázala, že byl vážně Lenny první kluk. Tak pěkná holka a neměla kluka, pomyslel si. Přišlo mu to zvláštní. Šel do koupelny skvrnku nejdříve odstranil mýdlem, a pak až teprve hodil prostěradlo do špíny. Převlékl celou postel a pak šel do koupleny k ní.

Klekl si a pomohl Lenně se umýt. Starostlivě se na ni díval.

„Jak se cítíš?“

„Krásně. Díky tobě,“pohladila ho po tváři. Tom jen sklopil zrak. Žraly ho výčitky svědomí. Vzal ji za ruku a začal ji omývat. Pak ji vzal do náručí, odnesl do postele, a tam ji utřel a obélkl do její oblíbené saténové košilky. Odemkl dveře a šel do sprchy. Smyl ze sebe Lennin pot, jeho sperma, všechno. Ne, že by se Lenny hnusil, ale nebyl mu ten pocit příjemný. Pak napsal Billovi, že už jsou doma, ať nechodí na oběd a pádí rovnou domů, že uvařil. Oblékal se začal si sušit copánky, které si nechal udělat místo dredů. Tolik chtěl zapomenout na všechno, co se dělo v Německu. Díky své lásce a Lenně se to dařilo. Oblékl se a začal vařit oběd.

Sotva dovařil, otevřely se dveře a do nich vešel Bill. Vlítl Tomovi kolem krku a políbil ho.

„Miláčku, myšáčku, broučínku, mně se po tobě taaak stýskalo.“ Pošeptal mu do ouška. Tom se jen usmál, objal ho kolem boků. Políbil jej. Hned se mu zlepšila nálada.

„Počkej, lásko, hnedka ti nandám, jo? Lenně není moc dobře, donesu jí bylinkovej čaj, a hned jsem tu pro tebe, jo,“ pohladil ho po tváři, líbnul ho na ústa. Vzal hrnek s čajem a šel k Lenně. Právě spala, jen ji zkontroloval pulz. Dělal to pořád, když ji viděl spát. Probudil ji a dal jí napít. Pak ji nechal spát dál. Došel do kuchyně, nandal oběd Billovi i sobě, a povídali si.

„Lenna vypadá špatně poslední dobou.“ Zahuhlal. Tom jen přikývl.

„Má toho v práci hodně.“ Dál se o tom už ale nebavili. Bill ale pořád tušil, že se děje něco, o čem nemá vědět, ale on to vědět chtěl.

„Vezmeme Brit ven?“ usmál se na Toma Bill. Tom přikývl. Když dojedli, Tom si vzal od Billa všechny úkoly, zkontrolovali Lennu a šli se projít. Vzali pejska. Tom vzal foťák a fotil, jak jeho miláček skotačí s ještě maličkým ovčákem. Večer si udělali romantickou večeři a dali horkou vanu. Mazlili se celou noc.

Ráno se probudil Tom dříve než Bill. Nemohl spát. Něco uvnitř mu říkalo, že se něco stalo, ale nevěděl co. Napadlo ho jít zkontrolovat Lennu. Vypadala, že spala klidně a nerušeně. Rozsvítil lampičku, ale to neměl dělat. Lenna ležela v kaluži krve, která jí tekla z nosu, úst, a dokonce i z očí a uší. Byl to šílený pohled. Rychle začal stírat krev kapesníčkama. Když ale zavadil rukou o jeji kůži na tváři, zamrazilo ho. Byla ledová jako kus kamene. Se strachem jí sáhnul na krk. Chlad. Smutně zavřel oči. Žádný pulz. Zavolal do nemocnice, ať přijede někdo, kdo by se na ni podíval a sepsal papíry. Chvěl se. Nechtěl, aby odešla. Ale musela.