Rád 2.

autor: Sabča

Rád se dotýkám tebe

„Neměla jsem tě to nechat udělat,“ zopakovala Simone už poněkolikáté za dnešní den, starostlivě pozorovala svého mladšího syna, který právě seděl u stolu v kuchyni a psal něco do školy.
„Nesmysl, mami,“ zašišlal na ni Bill, „jsem v pohodě.“
„Nejsi v pohodě,“ nedala se Simone přemluvit. „Tvůj jazyk je dvojnásobný. To rozhodně není v pohodě.“
„Ale to je normální!“ snažil se ji přesvědčit Bill, její zabijácký pohled ho zatlačil hlouběji do židle. Jeho matka nesnášela, když jí Bill říkal tyhle věci. Jeho jazyk měl obrovské rozměry. To nebylo normální. „Chci říct – je to normální teď, protože mi to dneska píchli. Za týden je to pryč.“
Simone začala nervózně míchat omáčku. „Týden, týden, týden. Týden budeš chodit s tímhle v puse?“
„Budu muset, jestli mi ho nechceš vyříznout,“ zachichotal se Bill.
Jeho matka na něj vrhla další zlý pohled, na tohle téma nemínila vtipkovat.
„Žádné další piercingy, rozumíš?“
Bill se usmál na sešit. „Jasně, mami.“ Jasně, mami. Na nejbližší měsíc si dám pokoj, potom začnu hledat nějaký motiv na tetování.

Bill slyšel v patře zavírat dveře, za pár vteřin už jeho bratr běžel dolů po schodech.
Podíval se na Billa, potom na mámu. „Všechno OK?“
Simone nezvedala pohled od sporáku. „Samozřejmě.“
Tom vrhnul zmatený pohled na Billa, ten jenom zavrtěl hlavou, ať to nechá být.
Tom viděl, jak Bill vystrčil špičku jazyka, aby si olíznul rty, ale vzápětí jazyk s bolestným zasyčením stáhnul zpátky.
„Jsi v pohodě?“ zašeptal přes stůl.
Bill přikývnul, nesnažil se mluvit.
„Mami, možná bych měl Billa nějak zabavit, aby přestal myslet na to, že to má oteklý,“ navrhnul Tom.

Bill na něj valil oči, před matkou se teď nesměla vyslovovat slova jako oteklý, bolí nebo jazyk.
Simone se otočila ke svým synům, usmívala se. „Dobrý nápad, Tome. Jsem pro, abys ho okamžitě odvedl pryč, nebo mu to vlastnoručně vymontuju z pusy,“ usmála se nervózně.

Bill rychle zaklapnul učebnici, zmizel do horního patra s Tomem v patách. Skoro automaticky zašel do Tomova pokoje, byl blíž a navíc tam byl v posledních dnech hodně zvyklý chodit.
„Takže, mám pro nás program,“ usmál se Tom, Bill podle jeho pohledu poznal, co se pod slovem ‚program‚ schovává.
Bill se svalil na postel, přehodil si ruce přes obličej. „Nebudu dneska nic dělat, Tome.“
„Oh, to neříkej ani ze srandy,“ napomenul ho Tom.
„Říkám to vážně. Bolí mě celá pusa, nemám nejmenší zájem si honit.“
Tom se posadil na postel vedle něj. „Kdo říkal, že si budeš muset honit?“
Billa zaujal tón, se kterým to jeho bratr vyslovil, i samotný význam té věty. „Cože?“
„Slíbil jsem, že tě nějak zabavím. Rozhodl jsem se dát ti něco na hraní. A dávám ti sebe.“
Bill se na posteli posadil, propaloval Toma pohledem.
„To myslíš… vážně?“
„Bille,“ vyslovil Tom jemně jeho jméno, „pozoruju tě každý večer a nikdy nemyslím na nic jiného, než že chci tvoje ruce na sobě.“
Bill polknul, okamžitě zapomněl na to, že ho něco bolí.
Tom si lehnul na postel, rozhodil ruce. „Můžeš si se mnou dělat, cokoliv chceš.“
Bill se zavrtěl, posadil se tak, aby na Toma dobře viděl a pohodlně na něj dosáhnul.
„Fajn, tak… si sundej tričko,“ řekl Bill, sledoval Toma, jak se souká z těch metrů látky.
„Ještě něco?“ zeptal se Tom, odhodil svoje tričko na podlahu.
„Díky, zbytek udělám sám,“ zašklebil se Bill, odstrčil Tomovu ruku z jeho břicha. Nechtěl, aby mu cokoliv kazilo výhled na Toma.

Pohladil svého bratra po hrudi, rukou se přesunul na břicho. Jen tak mimochodem Toma hladil, štíhlými prsty, jakoby nenápadně občas zabloudil k lemu jeho kalhot. Když viděl, že se Tomův penis začíná probouzet, rozepnul sponu Tomova pásku a potom i kalhoty. Stáhl je z Toma, hodil je za sebe na konec postele.
Viděl, jak Tomův penis horlivě napíná látku boxerek, škádlivě se tomu usmál.
„Hodně si přeješ, abych ti to udělal já, že jo?“
Tom zhluboka vydechnul, v obličeji zčervenal. Rozhodl se, že tuhle otázku bude považovat za řečnickou.
„Jsi připravený na to, že to bude hodně intenzivní?“ zeptal se Bill, stáhnul z Toma i ten poslední kousek oblečení.
„Mám to brát jako příslib?“ odpověděl Tom protiotázkou, jeho vnitřnosti se sevřely.
„Jde mi jenom o to, že dole je máma a ta nás nesmí slyšet,“ upřesnil Bill, lehce přejížděl prsty po Tomovu podbřišku.
„Vždycky je doma, když si to děláme.“
„Jenže to děláme každý sobě. Když cítíš, že nevydržíš nekřičet, můžeš přestat. Ale já neucítím nic, Tome. Dneska to všechno bude tvoje.“
Tomovo tělo pokryla husí kůže. „Zvládnu to,“ rozhodnul.
„Fajn, je to tvoje rozhodnutí,“ pokrčil Bill rameny se škodolibým úsměvem. V tom okamžiku se jeho prsty bleskurychle přemístily k Tomovým varlatům, zatahaly.
Tom tlumeně vykřiknul, jeho tělo sebou na posteli škublo.
„Jsi si jistý, že to zvládneš?“ usmál se Bill škádlivě.
Tom bez varování chytil Billa za rameno, stáhnul si ho k sobě.
„Jestli chceš pokračovat takhle, do dvou minut se ti tu udělám. Vážně chceš vyhrát tak snadno?“ zašeptal do Billova ucha, byl příčinou toho elektrického náboje, který projel Billem.
Bill se odtáhl do své původní pozice, díval se na Toma vážně. Přesunul svoji ruku na Tomův penis, pomalu a líně jezdil nahoru a dolů. „Nechci vyhrát snadno. Klidně tě tu budu týrat celou noc,“ zašeptal, zkusmo trochu víc stisknul ruku, pozoroval, jak se Tomovo dýchání prohlubovalo.

Už tu takhle byli minimálně čtvrt hodiny, Billova ruka za tu dobu o něco zrychlila, ale pořád ještě ne natolik, aby Toma nechala pohodlně vyvrcholit.
Tom ležel na posteli, pohledem těkal od stropu k Billově ruce a zpátky. Jeho penis už téměř bolel, i když nic nedělal, cítil na svém těle pot.
„Bille?“
„Hm?“ odpověděl jeho bratr, ale nezdál se, že by nějak moc poslouchal. Na to byl až moc fascinovaný prací svojí ruky.
Toma napadlo, že by to možná neměl říkat, ale na druhou stranu – musel Billa varovat.
„Myslím, že budu…“
Bill – jako už dneska poněkolikáté – pustil Tomův penis a propálil ho pohledem.
„Ještě je moc brzo, Tome.“
Tom zničeně zavyl do polštáře, ten tlak všude v jeho těle, speciálně ve slabinách, byl už k nevydržení. „Sakra, Bille!“
„Co zas máš? Říkal jsi, že si s tebou můžu dělat, co chci!“ ohradil se Bill.
„Ano, ale musí to být snesitelný. Tohle už je na hranici, Bille. Třikrát jsi odmítnul nechat mě udělat se,“ zamračil se Tom.
„Nestanovil jsi žádný pravidla hry,“ odseknul Bill.
Tom se napůl posadil, rozhodl se to zkusit z druhé strany. „Fajn, už tě to nikdy nenechám udělat znova, nemáš dobrý skóre.“
Zvednul se z postele, přitáhnul si kalhoty nahoru. „A nenechám tě to ani dodělat, protože se nesnažíš,“ pokračoval, i když si právě v hloubi duše přál úplný opak.
Bill se zamračil, tohle se mu nelíbilo. Honit Toma byla ode dneška jeho oblíbená činnost a Tom mu ji chtěl vzít. „Kam jdeš?“ zeptal se vztekle, když se Tom vzdaloval.
„Do koupelny,“ odpověděl Tom, „nenechám tě ani dívat se, jak si to budu dělat.“
Tohle Billa úplně naštvalo, Tom už svoje zákazy přeháněl. Dívat se přece byla samozřejmost.
„Ne, nikam nejdeš,“ zvednul se z postele, šel za Tomem.
„Ale jdu.“
„Nejdeš. Tohle je moje hra,“ rozčiloval se Bill.
„Nehraješ fér.“
„Začnu,“ slíbil Bill, tón jeho hlasu donutil Toma opět ztvrdnout.
Jako v hypnóze se nechal Billem zpátky povalit na svou postel, nezmohl se na jediné slůvko odporu.
Bill nechtěl, aby se Tom ještě pokoušel odcházet, tohle chtěl dotáhnout do konce.
Oběma rukama pevně stisknul Tomovo vzrušení. „Jdu si vylepšit skóre,“ usmál se těsně před tím, než začal Toma naprosto zuřivě honit.
Tom, nečekajíc takový útok, nekontrolovatelně zakřičel a hodil sebou na posteli. Protože Bill nepřestával, ani nemírnil tempo, Tom nemohl mírnit svoje projevy.
Bill sice rád poslouchal, co Tomovi jeho počínání způsobuje, ale dole byla máma, a kdyby sem přišla, bylo by to kompletně v háji.
Uvolnil jednu svoji ruku, natáhnul se pro dálkový ovladač na hi-fi věž.
„Do prdele, Tome, nedáváš mi jinou možnost,“ zašeptal a co nejhlasitěji pustil tu tisíckrát ohranou hiphopovou skladbu v Tomově přehrávači. Ta protivná muzika byla natolik hlasitá, že v klidu nechala Toma projevovat se jakkoliv hlasitě, dokud bouřlivě nevyvrcholil.

Tom ležel vysíleně na posteli, dýchal tak splašeně, jako by právě uběhl kilometr rychlým tempem.
Bill znechuceně natáhl ruku s ovladačem zpátky ke věži, vypnul tu příšernou píseň.
„Takže… co moje skóre?“ zazubil se na Toma. Tomovo zasténání a opětovné padnutí na postel byla ta nejlepší odpověď.

***
Bill s Tomem teď seděli u večeře, cpali se máminým jídlem. Tedy – Tom se cpal. Bill díky svému jazyku nemohl na jedení ani pomyslet.
„Ještě tě to bolí?“ zeptala se Simone starostlivě.
„Už je to lepší,“ usmál se Bill. „Popravdě jsem na to teď dost zapomněl, Tom mě zaměstnal.“
Tom se nad svou porcí rozkašlal, zaskočilo mu jídlo.
„Ah, to jsem ráda,“ usmála se Simone na své syny, „co jste dělali?“
Bill zčervenal, Tom zvednul pohled od jídla. „Hráli jsme nějakou hru… ehm…“
„A já jsem vyhrál,“ dodal Bill pyšně, střelil dvojsmyslným pohledem po Tomovi.
„Tak to jsem ráda!“ zazubila se Simone nadšeně, její odpověď byla naprosto roztomile mimo téma.
„To já taky,“ zašeptal Bill.

Od té doby Bill miloval hry. A úplně nejvíc ty, které hrál se svým bratrem.

autor: Sabča
betaread: Janule

30 thoughts on “Rád 2.

  1. Naprosto hot. Navíc se u toho i skvěle bavím. Vyhrožující Tom a umanutý Bill, který ho nehodlal nechat odejít, to bylo perfektní. Těším, co za navou hru ti dva vymyslí. 🙂

  2. No z tejto poviedky sa asi nevyspím…je úžasná…bože ja ju potrebujem…hlatám každučké slovko…tak rýchlo ďalej!!!

  3. tak tuhle povídku sem si naprosto oblíbila, už ten první díl byl bomba a tenhle je přímo atomovka 😉 xD

  4. Ježííííš,to fakt nemá chybu!!!!Ale stejně to jsou prasata xD A ten Tom,jak pořád Billa navádí k nepřístojnostem xD

  5. Chechtám se tu jako pominutá a malá se tu na mě dívá a chechtá se taky. No , jen kdyby věděla čemu se máma tak tlemí… 😀 😀

    Další naprosto úžasný díl, doufám že budou dál přibývat tak často, jinak se zblázním!!!!

  6. No ty jo tady mi Bill připomněl jednu osobu kterou nebudu zminovat. vit Leo. xDDD

    Je to super hezký dál

  7. Waaaw..Sabi válíííš!! První díl sme vyloženě řvala smíchy..u thohle sem byla lehce sehm to no xdDD..seš dobrááá..dááál xDDD těšim se na další díly xDDD

  8. Líbí se mi, jak je Tom upřímný, vždycky dokáže Billovi říct, co cítí nebo co chce. Sabi, asi si budu muset někam poznačit ty tvoje dílka, abych si je v příštích týdnech vytisknul, dokonalost, honem piš dál! xD

  9. [17]: Až tak je to dobrý, že to budeš tisknout ? Wow, to jsem štastná ! 🙂
    Hlavně to pak nezapomeň dobře uschovat pro další generace, ať se to nepoškodí :D:D:D

  10. No Sabčo, o tom vůbec nepochybuj, tedy o tom tisknutí, myslím. Já už mám dávno vytištěno! 🙂
    A trošku mě pobolívá zub, co kdybys mi půjčila Toma na hraní? Taky bych potřebovala zapomenout na svou ústní dutinu. 🙂

  11. hej no to je moc tohle. Ja se picnu. Naprosta bomba. Kurna ja chci taky hrat s nima nejakou hru :DD A co jeste ma Bill rad??

  12. Jak často sem hodláš přidávat další díly? Já jenom abych si mohla v diáři zakroužkovat oblíbené dny^^

    Tahle povídka se nebezpečně rychle stává závislostí.

  13. Líbí se mi, jak to berou… konkrétně tahle věta "Dívat se přece byla samozřejmost" mě hrozně pobavila a zároveň udivila. Žádné výčitky, žádné špatné svědomí… jsem ráda, že to neberou jako něco nemorálního (protože to nemorální není:-D ). Je to takové hravé, ale přitom hot, to se sem prostě hodí nejlíp, musím opisovat od Ainikki:-D
    Rozhovor se Simone byla zábavná třešnička na dortu:-) Jdu si pro další kousek, zatím mi vážně chutná:-D

  14. Božeee chceš ma zabiť? :D… tak táto hra sa mi naozaj strašne páčila :D… páči sa mi to aký je Tom… hmmm neviem na to nájsť správne slovo ale proste sa mi ľúbi to že najskôr len tak Billovi povie aby si ho pred ním vyhonil a teraz mu povie nech vyhoní jemu! 😀 bože to je skvelé 😀 úplne to žerem :D… a myslím že Bill Toma celkom pekne potrápil :D… je to proste super! 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics