autor: Lea
Případ pro psychiatra
„Konečně,“ vydechl doktor Schwarz a klesl do své židle v pracovně. Na tváři mu pohrával lehký úsměv
Tmavovlasá žena se na něho podívala skrz skla brýlí.
„Co vás tak potěšilo?“
„Ten kluk z devítky se konečně probral,“ usmál se Schwarz. Dva dny čekal, než se Bill probere. Dva dny se musel dívat do uplakaného obličeje Billovy maminky, a to mu nebylo moc příjemné. Měl neustále pocit, že zklamal. Že tomu chlapci neposkytl tolik pozornosti, kolik by měl.
„Nějak vás to potěšilo,“ prohodí Alice a pohodlně se opře. Doktor si podepřel hlavu rukama a zamyslel se.
„Víte, Alice… většinou se mladí lidé zabíjejí kvůli lásce, špatným známkám nebo tak… ale ten chlapec měl nádherný život. Jenže to vypadá, že ho někdo týral,“ vzdychl.
Alice se na něho zadívala. S těmito případy se už setkala. Vždycky ty děti… a vlastně i dospělé, hrozně litovala. Tu hrůzu si nedokázala představit.
„Je mi to líto,“ zamumlá Alice.
„A teď, když se probral… chci vás o něco poprosit, Alice,“ začal doktor, ale Alice ho přerušila.
„Mám s ním udělat terapii?“
„Ano,“ přikývl Schwarz. „Snad se vám podaří něco zjistit.“ Alice se usmála.
„Můžete se na mě spolehnout, pane doktore. Všechno z něj dostanu. Pomůžu mu,“ slíbila a vstala. Vzala si své desky ze stolu a odešla za svou pacientkou.
Doktor Schwarz se zhoupl na své židli a zadíval se z okna. Jestli tomu chlapci nepomůže Alice, tak pak už nikdo.
Bill ležel na nemocniční posteli a hleděl do bílého stropu. Už ho to štvalo. Všechno tu bylo jen bílé… bílé stěny, strop, postel, dokonce i ti lidé, co tu věčně chodili, byli celí v bílém. Bílá. Tak hnusná barva. Kdyby mohl, hned by to tu vymaloval na černo.
Uslyšel klapnout dveře, ale nehnul ani brvou. To bude určitě jen sestřička, aby mu dala další hnusné léky. Nebo to bude ten laskavý doktor, který si s ním vždy povídal a ptal se ho na různé milé věci. Pravda, odpovědi se nikdy nedočkal…
„Ahoj, Bille,“ ozval se neznámý hlas a klapot podpatků.
Billovi se rozzářily na okamžik oči a otočil se. To je jeho máma! Podíval se na osobu, která k němu mířila, a jas v jeho očích pohasl a jiskřičku naděje nahradil obvyklý výraz strachu. Nebyla to máma… byla to nějaká tmavovlasá žena v elegantním, černém oblečení a botách na podpatku. Posmutněle zabodl oči zpět do stropu. Slyšel šramot a skřípot židle o naleštěnou podlahu, jak si žena sedala.
Čekal, že promluví, ale ona mlčela. Cítil na sobě její pohled, ale když se koutkem oka na ni zahleděl, nedívala se. Něco si jen četla v nějakých papírech.
Po pěti minutách už to ticho nevydržel, musel promluvit.
„Kdo jste?“
Tmavovláska vzhlédla a posunula si brýle ke kořeni nosu. Usmála se.
„Jsem Alice Kelnerová.“
„Vypadáte jinak,“ podotkl Bill. Alice povytáhla jedno dokonalé obočí.
„Jak to myslíš?“
Bill jen neurčitě pokrčil rameny. Na jeho vkus se příliš rozmluvil.
Alice se na něho tázavě dívala, když jí bylo jasné, že se odpovědi nedočká, pokračovala.
„Myslíš jako sestřičky, které ti dávají léky?“
Černovlasá hlava skoro neznatelně kývla.
„Nemáš rád bílou barvu?“ zeptala se naoko nenuceně Alice. Tohle by pro ni mohlo být podstatné. Doktor Schwarz jí vyprávěl, že Bill často ze spaní mumlal něco o tmě a tichu.
Zakroucení hlavou.
„Ty se mnou nechceš mluvit?“ usmála se žena a sundala si brýle. Odložila je na stolek a neustále se usmívala.
„Nerad mluvím s cizími lidmi,“ ozval se tiše Bill.
„Chápu,“ kývne Alice. Tohle bylo typické chování týraného člověka. Týraní lidé většinou odmítali s kýmkoliv mluvit, měli neustálý strach, děsili se sebemenšího doteku nebo prudkého pohybu. Byli takový uzlíček nervů. Stejně jako byl Bill.
Bill se na ni díval vyplašenýma očima a přemýšlel. Co když je to někdo od sociálky? Nebo od policie? Co když už to zjistili?? Ta ženská tu není pro nic za nic…
„Kdo jste?“ zeptal se opět tiše chlapec. Alice jeho otázku pochopila.
„Jsem psycholožka.“
„Nejsem blázen,“ kuňkl Bill. Alice energicky zavrtěla hlavou.
„To si ani nikdo nemyslí, Bille… víš, doktor Schwarz mě poprosil, abych si s tebou promluvila, protože ví, že mám kurz terapie pro týrané osoby… nechceme z tebe dělat blázna, všichni, co jsou tady, ti chtějí pomoct,“ vysvětlovala.
„Já vím, že se mi snažíte pomoct,“ šeptnul Bill.
Alice jeho odpověď mírně vyvedla z míry. Většinou její pacienti tvrdili, že jim tu ubližují, a že chtějí ven z téhle díry. Ale Bill bez protestů přijal skutečnost, že se mu doktoři, Alice a všichni ostatní snaží pomáhat.
„Jenže mně nepomůže nikdo.“
„Bille, víš, kolikrát jsem tuhle větu od svých pacientů slýchala?“ usmála se vlídně žena. Byla to pravda, každý kdo měl nějaký problém, tvrdil, že mu není pomoci.
„Ale já mluvím pravdu. Proč myslíte, že jsem se chtěl zabít? A nechat doma mamku, taťku a Andyho? Protože to jinak nešlo. Já jim nechtěl ublížit, ale nešlo to jinak, musel jsem pryč a tohle byla jediná cesta,“ rozmluvil se nečekaně Bill a po bílých lících mu začaly samovolně stékat slzy. Ani se je nesnažil setřít.
Alice se musela ovládat, aby nenatáhla ruku a ty kapky smutku nesetřela. Ale z vlastní zkušenosti věděla, že by to Billa zbytečně vyplašilo. A to nesměla dovolit. Byla ráda, že se alespoň trochu rozmluvil.
„Máš nesobecký přístup, Bille,“ poznamenala a zadívala se do jeho mokrých očí. On jen kývl hlavou.
„Snažím se brát ohled na ostatní. Na sebevraždu jsem myslel dlouho, ale pořád jsem si říkal: to vydržíš. Vydržel jsem to jen kvůli mamce a Andymu…“ popotáhl. Pak se ale na Alici pozorně zadíval. „Vy chcete zjistit, kdo mi to udělal, viďte?“
„Ano i ne,“ zamyslí se žena. „Víš, Bille… uvědom si jednu věc. Tady ti nikdo nebude ubližovat. I když mi to řekneš, tak budeš v bezpečí… on tu není,“ dodala.
Bill zamrkal. Tak rád by se někomu vyzpovídal, ale neměl k Alici ještě takovou důvěru.
„Tohle ti taky udělal ten dotyčný?“ zeptala se z ničeho nic tmavovláska a opatrně mu přejela prstem po krvavém šrámu na pravé tváři. Bill překvapivě neucuknul. Pouze přikývl.
„Četla jsem tvoji lékařskou zprávu. Máš na těle spoustu modřin, škrábanců a podlitin… to všechno ti udělal ten…budeme mu říkat Joe, souhlasíš? Tak tedy, všechny rány, co máš na těle, ti udělal Joe?“
Chlapec znovu slabě přikývl. Alice si nemohla pomoct, aby necítila určité zděšení, která stvůra mu mohla takhle ublížit?
„Joe ti ubližoval krátce nebo déle?“
Bill se zamyslel.
„Jak se to vezme,“ odpověděl nakonec a v ruce nervózně žmoulal cíp prostěradla.
„Tomu nerozumím.“
„Dělal to dřív… pak přestal,“ zašeptal zkroušeně Bill, oči zabodnuté do země. „A pak znovu začal… a byl… silnější než kdy dřív.“ Slané kapky opět zkrápěly jeho líce.
Alice horečně přemýšlela. Takže to nemohl být někdo cizí. Musel to být někdo z rodiny, přítel nebo někdo hodně známý.
„Já vím, že je to nepříjemné, Bille, ale potřebuju s tebou o tom mluvit. Jak ti ubližoval?“
Bill sebou trhnul, jako by dostal zásah elektrickým proudem. Pevně semknul víčka a chtěl něco říct, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Řasy a tělo se mu chvěly. Pootevřel pusu, oči semknul ještě křečovitěji a najednou vykřikl… viděl ho… on tu byl… všechno se mu vybavovalo…
Flashback
Bill hořce vzlykl. Věděl, že Toma nic nezastaví. Snažil se jakž takž uvolnit, i když věděl, že bolest bude příšerná. Jak ta na srdíčku, tak ta na těle.
Tom očima naposledy přejel Billovo tělo, uchopil svůj penis do ruky a zapohyboval. Chtěl být dokonale připravený. Vždyť si taky musel na tohle pěkně dlouho počkat…
Nasměroval své tvrdé mužství ke vstupu do bráškova těla. Mlsně se olízl. Teď přijde ta neuvěřitelná slast.
Jedním prudkým přírazem pronikl do Billova těla.
Ten se prohnul jako luk a zakřičel neuvěřitelnou bolestí.
„Ano, ano, bolí to,“ zamumlal vzrušeně Tom a začal tvrdě přirážet. Věděl, že Billovi způsobuje bolest, ale on mu ji chtěl způsobit. Vzrušovalo ho to.
Bill brečel a snažil se nějak Toma odstrčit. Nepodařilo se mu to. Tom ho dál bolestivě ponižoval, a při tom zarýval své nehty hluboko do Billových zad, až mu z nich začala téct krev. To ho rozpálilo ještě víc.
Bolest se zdála nekonečná.
Konec flashbacku
„Bille, no tak, Bille, pššt,“ promlouvala k němu něžně Alice a hladila ho po vlasech. S obavami hleděla na jeho třesoucí se tělíčko. Bill si neuvědomoval, že hlasitě křičí a vzlyká. Snažil se od Alice odtáhnout, ty ruce na jeho těle ho děsily, ale nemohl… byl příliš slabý…
Žena vstala a vytáhla ze stolku injekční stříkačku. Naplnila ji čirou tekutinou, kterou tu měly sestřičky vždy po ruce. Vzala Billovu třesoucí se ruku a za jeho srdceryvného nářku mu uklidňující lék vpíchla do žíly.
Po deseti minutách Alice cítila, že se Billovo tělo téměř celé zklidnilo. Teď už jen kňučel jako štěně a popotahoval. Injekce zabrala. Tmavovláska ho hladila po vlasech a šeptala mu konejšivá slova. Přitom se ale nedívala na Billa, ale z okna. Ten chlapec není jako ostatní. Dokáže o tom mluvit. Neděsí se až tak doteků. Ale jakmile si vzpomene na tu hrůzu, kterou musel projít, začne panikařit a být hysterický.
Žena vzdychla. Bylo tu tolik možností, co se Billovi mohlo stát. Ten člověk ho mohl všemožně ponižovat, mlátit, ubližovat mu, působit mu nesnesitelnou bolest, znásilňovat ho… ale ona nevěděla, která možnost je ta pravá. A ona to musela vědět. Bez toho by se nehnula dál. Musí Billovi pomoci. Ano, musí.
Mírně se usmála, a když zjistila, že Bill spí, pečlivě ho přikryla a natřepala polštář. Nasadila si brýle, vstala a s posledním pohledem na mladého chlapce odešla ven z pokoje. Zamířila do chodby. Musí si promluvit s jeho matkou.
Poznala, že je to ona. Byla Billovi podobná. Vysoká, rusovlasá a rysy v obličeji totožné s Billovými. Oči měla celé zarudlé od pláče. A vedle ní seděl chlapec asi v Billově věku, s černými rasta copánky a oblečením snad třikrát větší, než byl on sám. To musí být jeho bratr.
„Paní Kaulitzová?“
Simone vzhlédla a zmateně zamrkala. Tuhle ženu ještě neviděla.
„Jsem Alice Kelnerová, Billova psycholožka,“ představila se žena.
„Ach… já jsem Simone Kaulitzová, Billova máma,“ vydechne Simone a podala si s Alicí ruku.
Tom zpozorněl. Billova psycholožka? To nezní hezky… je možné, že jí Bill všechno řekl…? To snad ne… to by byl konec…
„Paní Kaulitzová… váš syn je na tom fyzicky už docela dobře, ale jeho psychika je horší,“ začala vysvětlovat Alice.
„Ten křik… to křičel on, viďte?“ oči Simone se zalily slzami. Alice přikývla.
„Vybavila se mu nějaká vzpomínka… nejspíš na nějakou situaci, kterou prožil s jeho tyranem,“ řekne. Simone se dala opět do pláče.
„J-Já… měla jsem mu nějak pomoci… zklamala jsem…“
„Uklidněte se, paní Kaulitzová, jsem si jistá že…“ nedopověděla Alice.
Uslyšela hlasitou ránu, otočila se. Neudržela se a vykřikla, když kolem ní proběhla nějaká postava a jedním prudkým pohybem srazila Toma k zemi.
autor: Lea
betaread: Janule
Jujky, tuším se, že ten, kdo ho srazil na zemi, je Andy..:-DDD
To byl určitě Andy!!!Doufám,že Tomovi pořádně rozbije hubu!!!Chuďátko Billí….
Mo myslím že Andy si dal na čas
To bude Andy že jo? Už se moc těšim na další díl, ale nwm nwm jestli to vydržim. Moc hezký. 😉
Honem dáál to mě zajímá,kdo srazil Toma k zemi 😀
Zajímá mě, co bude dál s Tomanem… Až se to zjistí, tak to bude drsný. Oh, jsem jako na trní.
to byl bud Bill nebo Andreas xD. což bych řekla spíš Andreas, protože Bill přece spí, žeano xD.. ghezké honem další díl!. chudák Billíšto..
…wow. opět další díl, přečtený bez dechu…už se moc těším na pokračování, zajímá mě, jak to bude s Tomem… 🙂
Aaa, nádherný díl jako vždycky! A jsem tak strašně zvědavá, jak to bude dál!..x))) Moc se těším na další dílek!
Jo má to mít Tom! teď si lituj! Andy do něj!!!! xD
Chudák Billča… teď je z něj pošuk x(
bude to Andy ? , a chudak Bill .
Vrrrr.. v tom nejlepším je konec dílu 😀 Už se těším na další.. 🙂 Závislost ♥
100% je to andy a ať mu dá pěkně po držce hajzlovi až tak že ztratí pamět xD….
Beztak Andy 😀
taky myslím, že je to andy
Andy, určitě Andy.. ;))
Ty vole, aaa, aaa, aa, dál! Honem! Chci vědět, kdo to byl!!
Já Andyho nemám ráda..:D Nemám ráda, když se míchá mezi dvojčata a to i tehdy, pokud je hodný..:D
Asi sem tady jediná, kdo chce aby Tom a Bill byli spolu..:D
Ale taky chci, aby byl Tom vytrestaný…:D
[18]: nejsi jediná! taky nemám andyho ráda xD
Andy!!! A do riti!!!
Tak a teraz to je fakt fusté…toto som nečakala ale ripať sa tam zrovna nemusel…
Ale trška dúfam že to Toma poriadne zabolí…zaslúži si to!!! Páni rychlo pokračko!!!
Aný!! Dej mu, pořádně ho zmlať!
YEAH!!! Andy v akci!!! jahou!
tak jsem se konečně pustila do čtení, během nudy v práci, moc pěkná povídka, tak šup dál…
a Any to teď vyřve na rovinu, Toma přizabije, Simča skončí na psychiatrii a bude vymalováno!! 🙂
Bill ožil..xDD
[22]: tak nějak, souhlásím 😀
to by byla pěkná rodinky, Bill v nemocnici, Tom třeba ve vězeňské nemocnici, Andy ve vězení za fyzické napadení jiné osoby, Simone opravdu na psychiatrii 😀
no chtel aby Tom dostal na budku, a hlavne, aby nebyl s Billem toho si nezaslouzí. myslím, ze by mu to ani neodpustil. Chci aby byl s Andym a mel klidek a radost ze zivota
twl xD srazila Toma k zemi xD to je taková borka, že už to poznala kdo to je? Wow…. těším se na další díl! ♥
do haje, do haje, do haje….tak blbe to useknout. At je to Andy a poradne Toma vyliska. At ho rovnou prizabije. To je psycho. Chudak Bill. Doufam, ze se na celyho Toma pekne vsichni vyserou a Bill bude spokojenej s Andym. Protoze tohle…..to nema obdoby. Jak ja Toma nenavidim….a zaroven miluju. Proste tohle je dokonaly dilko.
Tak tohle je jasný. Kdo jiný než Andy to může bejt, že? Omg… tak teď to bude nářez. Tom dostane na držku a pořádně si to sežere co udělal chudákowi Billowi. Lituju ho. Tom by měl za wšechno co mu udělal zaplatit aby wěděl co způsobil. Hajzl jeden. Takhle ublížit wlastnímu bráškowi.
Jak tohle dopadne nechci raději ani widět. Další díl myslím, že bude hooodně zajímawý. Neodwažuju si říkat co wšechno se ještě stane.
Oh bože miluju tuhle powídku takže honem dááál…
Každopádně chci aby byl Bill brzy w pořádku 😉
oooh..Leoo..povídku čtu dva dny a je to uuužasný..krásně píšeš..fakt super..tesim se na dalsi dily..fakt mazec…máš muj obdiv..:-)
Andy Andy Andy….musí to bejt on….ať mu dá..zaslouží si to…jááá bych mu ťafla..xDD..dááál
tak tohle je sto pro Andy…
Určitě Andy! A pořádně tomu hajzlovi dej Andy! To je tak napínavé…
Jsem si 100% jistá, že tam vrazil Andy. Ten tam způsobí solidní poprask. xD Mohl by Tomovi rozbít čenich…
Další díl bude rozhodně zajímavý. Už se nemůžu dočkat. 😉
taky myslím, že je to Andy.. xD
No nemohla bych kdyby to byl někdo jiný, jenomže kdo… Takže to asi bude Andys =)