autor: Majestrix
Edit 20:15 Omlouvám se, bohužel jsem dělala článek v noci, když už jsem na to skoro neviděla, a asi mi tam něco ulítlo… ovšem když jsem to přidala, článek byl moc dlouhej, takže mi trvalo, než jsem to opravila. J. :o)
Je konfrontace opravdu odpovědí? Pro Billa nejspíš ne. *hladí Billa*
„Můžu to pro tebe udělat, jestli chceš.“
Bill zavrtěl hlavou a pokračoval v drhnutí. „Ne, to je v pohodě; ale díky.“
Melinda sledovala, jak její zaměstnavatel drhne podlahu vedle záchodu a zavrtěla hlavou. Těhotní lidé byli vždycky před porodem hrozně divní. Nejspíš se to týkalo žen i mužů. „Myslíš, že budeš chtít něco k obědu?“
„Nic moc; jen šunkový sendvič a okurku. Nebo možná dvě okurky. Vynech sendvič a dej mi dvě okurky.“ Zastavil se na chvilku Bill a zůstal na kolenou. „Celou sklenici okurek, zbytek šlehačky a to, co zbylo z kuřete, které jsi dělala včera k večeři. Ne, bez té šlehačky, namočím si ty okurky v sosu od masa. Ooh, bramborová kaše. Bramborovou kaši, okurky a žádné kuře. Ale popravdě, kdybys mohla ohřát špagety, které jsme si přinesli z restaurace, a česnekový chléb, to by bylo skvělé. Ooooh, česnekový chleba… Ne. To kuře nechci; chci klobásu a špagety. Ne, bramborovou kaši. Ano, klobásu a bramborovou kaši. Ještě lépe, prostě udělej česnekový chleba a navrch dej klobásu a bramborovou kaši. A nezapomeň na sos od kuřete. A okurky.“
„Takže… kuře ne?“
„Ne, kuře ne. A chci taky ten šunkový sendvič.“
„Dobře… hned se do toho pustím. Tvůj bratr bude brzo doma, měla bych mu taky udělat jídlo, než půjdu?“ zeptala se, zatímco Bill sebral neexistující smítko ze své ruky a dal se zase do práce.
„Ano, prosím.“ Bill měl vystrčený jazyk, jak se soustředil na nějaký ubohý neviditelný flek, který existoval pouze v jeho mysli. Melinda se snažila chápat, že tohle je normální, ale věděla, že tu koupelnu před pár hodinami sama uklidila. Se sotva slyšitelným vydechnutím odešla zpátky dolů, aby udělala jídlo.
Na schodech minula Toma, ten na ni zamával a trochu zasalutoval. „Jsem doma brzo, já vím. Nemusíš mi nic vařit, vezmu Billa ven. Jen mu to prospěje. Jen se převléknu.“ Sledoval, jak si Melinda dala ruku před pusu a uchechtla se, seběhla dolů schody. Tom se ani nezastavil, aby popřemýšlel, proč se jejich hospodyně chovala tak divně a vyběhl nahoru do jejich ložnice. „Bille. Bille!“
„V koupelně.“
„No tak si pospěš a pojď sem, jdeme na večeři ven.“ Zazubil se Tom, když skrz dveře uslyšel vypísknutí. „Copak tam děláš?“
„Uklízím!“
Tom se zamračil a vešel do koupelny. Před očima se mu naskytl pohled na zadek jeho bratra, ve vzduchu, Bill čistil obkládačky. „Co to vyvádíš?“
„Uklízím zálivkovou maltu.“
Dlaždičky v koupelně byly pospojované do sebe; pouze spoje, žádné mezery a žádná zálivková malta. „Bille, víš ty vůbec, co to ta zálivková malta je?“
„Je to ta malá kreslená houba, co je v televizi, ne? Ta co má párty v palci toho sprostýho chlápka?“ dal si Bill vlasy z obličeje a podíval se na Toma. „Mám pravdu?“ zeptal se znovu popudlivě.
„Jasně, proč ne.“ Tomovi došlo, že bylo lepší se s Billem nehádat, když byl v takovéhle náladě. Všechno, co chtěl udělat, bylo se jít převlíknout a jít na večeři. A to by nemohl, kdyby měl Billa zakousnutého v krku ve snaze ho zabít. „Na tohle máme uklízečku, víš.“
„Melinda není uklizečka,“ zahučel Bill. „Je to hospodyně a po tom, co se narodí Zoe, bude naše chůva. Takže si budeme muset najmout novou uklizečku.“ Sundal si z obličeje masku a utřel si čelo.
„Kdes sehnal tyhle rukavice?“ vydechl Tom a zamyslel se, proč se ještě nenaučil neptat se Billa na zbytečné otázky.
„Koupil jsem si je, když jsme byli nakupovat, na tamtom místě, pamatuješ?“
„Jak bych mohl zapomenout,“ zamručel suše Tom.
„Jo, no, nikdy jsem je nenosil. Takže jelikož nechci, aby se na mě ta špína dostala, vzal jsem si jednu z masek Melindy a nandal si rukavice a dal se do práce.“ Zaradoval se Bill a ukázal na zem. „Vidím v ní svůj odraz,“ řekl nadšeně.
Tom se rozhodl, že bude lepší mu nepřipomínat, že ty dlaždičky jsou speciálně vyrobené tak, aby se leskly a odrážely obraz. „Dobře. Jak dlouho ti to bude trvat, než budeš připravený? Jsem hladový.“
„Dej mi dvě minuty.“
„Takže deset, chápu; jdu se obléknout a pojedeme.“
Bill si znovu nandal masku a upravil si svoje kožené rukavice, které mu sahaly až po lokty, dal se zase do drhnutí. Tom ho ještě asi půl minuty sledoval, pak si uvědomil, že by neměl na Billův zadek koukat s tímhle výrazem v obličeji.
Alespoň ne do té doby, než s tím bude moci něco udělat.
Přešel ke svojí skříni a otevřel dveře. Pak je zavřel a otevřel znovu. Tom zavřel dveře a znovu je otevřel, doufal, že to, co vidí, se nějak změní.
Nebo spíš to, co nevidí.
Tom počítal do deseti a s klidem odešel zpátky do koupelny. „Bille?“ zeptal se mile.
„Co je?“
„…Kde je moje oblečení?“
Bill se zastavil a otočil se na Toma. „V čistírně.“
„V čistírně? Proč?“
„Aby mohlo být vyčištěný.“
„To oblečení v mém šatníku bylo čistý.“
„Ale mně přišlo, že smrdí! Tys to necítil?“
Tom si promnul kořen nosu a snažil si vzpomenout, jak se dýchá. „Bille, mám dojem, že jsme se dohodli, že sis to, cos cítil, vymyslel.“
„Jo, ale pak když si odešel, stále jsem to cítil. Tak jsem se rozhodl, že celý horní patro vyčistím.“
„Sám?“
„Ano. Byl jsem ten jediný, kdo by to mohl udělat bez chyby.“
Tom zavrtěl hlavou a vrátil se zpátky ke svému prázdnému šatníku. „A co si mám asi tak vzít na sebe?“ zakřičel.
„O tom jsem nepřemýšlel!“ odpověděl mile Bill.
„Zapomněls, že musím nosit oblečení? Kdy je budu mít zpátky?“
„Za týden.“
„Cože?“ zaúpěl Tom a vrátil se do koupelny, aby svého bratra lépe slyšel. „Cos říkal?“ zeptal se.
„Za týden.“
„Kurva, Bille! To myslíš vážně? A co mám celý týden dělat bez oblečení?“
„Celou noc jsem kvůli nim byl vzhůru!“ překulil se Bill dozadu a snažil se postavit, ale jeho nohy nechtěly unést jeho váhu, ne v této poloze. „Nemohl jsem ten smrad vystát. Smrdělo to kouřem, a chlastem a spoustou dalších věcí, o kterých ani nechci přemýšlet.“
„Pořád jsi mi neodpověděl na otázku!“
„Nechtěl jsem, aby Zoe musela tenhle smrad čichat. Její plíce budou vážně citlivé.“ Zachvěl se Bill a zvedl ruce nahoru. „Potřebuju pomoct,“ řekl tiše.
Tom k němu přešel blíž a pomohl mu jemně na nohy. „Zničil sis svoje rukavice,“ řekl, když zvedl Billovy ruce. „Měls Melindu o nějaké poprosit.“
Bill vydedukoval, že se už Tom uklidnil, protože měl stále ruce kolem jeho těla, ne že by si stěžoval. „Omlouvám se, Tomi. Vážně jsem o tom nepřemýšlel.“
„Myslím, že jsem tě neměl nechat usnout u těch pořadů o dětském zdraví.“
„Ale stačí jen jeden mikrob!“ podíval se na něj Bill vyděšeně. „Co když Zoe něco chytne jenom proto, že jsme líní a prasata?“
„Bille, máme uklizečku, ano? Možná jsme nepořádní, ale nejsme prasata, ano? Já si myju ruce častěji než kdokoliv koho znám, a ty pořád všechno utíráš, protože seš nerad, když máš něco na rukou. Budeme v pohodě, ano?“
„Stephen říkal, že čím se termín blíží, tím se víc budu cítit mimo kontrolu a možná vystrašený. Byl jsem připravený, ale nevěděl jsem, že to bude vypadat takhle. Nikdy už nebudu dělat nic, co mě bude vyčerpávat, pořád myslím na to, co by se mohlo během operace pokazit, nebo hůř kdyby… kdyby…“ nedokázal se přinutit to říct, Tom si ho přitáhnul blíž a položil si bradu na vršek jeho hlavy.
„No tak. Půjdeme na večeři.“
„Ale co tvoje oblečení?“ popotáhnul Bill.
Tom pokrčil rameny a odtáhnul se. „Myslím, že si nějaké koupím než mi ho vrátí. Alespoň si budu moct při téhle příležitosti koupit nějaké nové čepice,“ zažertoval.
„Oh bože, jako bys ještě nějaký potřeboval.“ Popotáhnul znovu Bill a utřel si nos do kousku toaletního papíru. „Okay. Nech mě se do něčeho nacpat a namalovat se. Pak budu moct jít.“
Tom zasténal. „To bude trvat věčnost a já mám hroznej hlad,“ zamručel.
„Ne, nebude,“ zadrmolil rozhořčeně Bill. „Deset minut!“
Trvalo mu to minut čtyřicet sedm.
~*~
Bill otevřel dveře a zazubil se. „Rhiannon, užila sis dovolenou?“
Holčička se zaradovala, podívala se na něj a přikývla; obličej celý od čokolády. „Viděla jsem spoustu hezkých kytiček!“ kývla hlavou.
„To rád slyším; Melinda je v kuchyni. Popros jí, aby ti pomohla utřít si čokoládu z obličeje,“ řekl a nakrčil nos. Pětiletá holčička kývla a odhopkala chodbou jinam, bylo slyšet tiché štěkání Puppyho, když zahlédl svoji oblíbenou kamarádku. Bill se otočil, uviděl Molly, jak se šourá po chodníku, vypadala míň pohodlně než jindy. Vždycky si myslel, že byla celkem spokojená těhotná ženská. Teď vypadala, jako by měla pod trikem náklaďák.
„Ne,“ varovala ho hlasem bez zlosti. „Myslela jsem, že si uděláme hezkou rodinnou dovolenou, než se malý narodí, ale Greg celou dobu zůstal v hotelu a pracoval. Musela jsem tahat Rhiannon po Dublinu, zatímco mi rodiče říkali, abych to brala s nadhledem. Nechápu, jak si mysleli, že se můžu uklidnit, když oni jí koupili všechno, na co si ukázala. Paní Williamsová přijede den před mým termínem, aby jí mohla hlídat, než dostanu zpátky svoje tělo.“ Vydechla ztěžka Molly a zastavila se u dveří, opřela se o ně. „Bolí mě nohy,“ řekla zasmušile.
„Vítej v klubu.“ Promnul jí Bill rameno a uhnul, aby mohla Molly vejít dovnitř. „Alespoň už to brzo přejde.“
„Sakra, záchod.“ Zabručela Molly a odkolébala se pryč, zatímco Rhiannon přiběhla zpátky, s Puppym v patách.
„Pane Bille, můžu se jít s Puppym koukat na pohádky?“ zeptala se, když jí Puppy zaštěkal nadšeně u nohou, překulil se na bok, jelikož zakopnul, když se jí snažil sníst tkaničku od bot.
„Jasně. Víš, kde je ovladač.“ Bill sledoval, jak Rhiannon zase odhopsala k televizi, a potlačil zaúpění. Zoe ho kopla přímo do žeber; tohle dělala celou noc, teď mu přišlo, jakože mu došel dech a celkem to bolelo. Ještě tři týdny, Bill se těšil víc než kdykoliv předtím.
No, spíš se těšil. Ale hodně se bál.
No… padesát na padesát. Nebo třicet na sedmdesát.
„Vypadá to, jako bys přemýšlel nad nějakým světovým problémem.“ Bill zavrtěl hlavou, aby si ji pročistil a usmál se na Molly, která se vrátila s mnohem šťastnějším výrazem.
„Ne. Jen se snažím přijít na to, co chci k obědu.“
„Já mám chuť na šunku. Takže si vezmi k jídlu, co chceš, je mi to jedno. Já bych teď byla schopná honit prase a prostě ho zakousnout,“ přiznala Molly.
„Myslím, že bych zaplatil cokoliv za to, abych to viděl.“ Uchechtl se Bill. „Pojďme za Melindou. Mám dojem, že jsem cítil, že něco pekla. Dá nám něco sladkýho, když budeme hodní.“
„Sladký,“ usmála se šťastně Molly. „Chci sladké. A Joel taky.“
Bill si promnul bříško a následoval svou kamarádku do kuchyně. Zoe taky chtěla sladké. „Možná po obědě, jestli nemáš nic na práci, bys se mnou mohla jít něco vyřídit. Potřebuju něco udělat, než se Tom vrátí.“
„Jasně. Mám čas celý den.“
~*~
„Nemám v plánu tu být celý den,“ zabručel Tom. „Něco se zaseklo?“
„Ta písnička pořád není dobrá.“ Zvedl David hlavu a protočil oči. „Vím, co mi řekneš, že to tam neslyšíš. Ale je to tam, a já nechci pokračovat, dokud to nebude perfektní.“
„A v čem je problém?“ zeptal se Gustav, jediný, který se snažil neznít nedočkavě. Georg se přestal chovat slušně před pěti hodinami; Tom už přišel naštvaný.
„Je to zpěvem.“
„Kurva.“ Zaúpěl Georg a složil si obličej do dlaní. Doufal, že odsud brzo vypadne, možná že to stihne na oběd s Gustavem. Ale jeho plány byly zničeny. „Takže musíme sehnat Billa, aby předělal vokály, a budeme hotovi?“
„Um, ne.“ Zavrtěl Tom hlavou a začal se drbat na krku. Někdy, když se cítil podrážděně, ho začal svědit krk. Obvykle by ho tam podrbal Bill, možná ho tam i políbil, kdyby se tvářil dostatečně smutně, a taky by to lepší bylo. Ale Bill byl až v Berlíně, tam, kde chtěl být i Tom.
Do prdele.
„Nevím, co ještě víc dělat. Všechno ostatní jsme už zkoušeli.“ Zvedl David ruce na obranu a opřel se o opěradlo svojí židle. „Nemáte nějaké nápady?“ zeptal se.
Tom se naježil. Věděl, že David už neví, co má dělat. David se rád ptal na otázky, na které už dávno sám znal odpověď. „Jo,“ odsekl, „Všichni bysme měli jít domů a zkusit něco až zítra.“
„To nemůžeme; společnost chce tuhle písničku ještě před show. Musíme to dodělat teď. Můžeme poslat Tobiho, aby Billa přivezl, za čtyři nebo pět hodin můžeme jít všichni domů.“
„S tímhle jdi do prdele. Ne.“ Zavrtěl Tom hlavou a chvilku si hrál s piercingem v puse, zatímco koukal na dřevěný stůl.
„Máš nějaký jiný nápad?“ podíval se Gustav na svého kamaráda, zatímco se zvedl na nohy.
„Jo, nazpívám to já.“
Georg se začal smát dřív, než se stihl zastavit, David se zakuckal pitím. „Ty co?“
„Řekl jsem, že ty vokály nazpívám. Znám slova.“
„Ale ty, umíš zpívat?“ zamrkal David a snažil se nějak zpracovat informaci. „Neber si to osobně, Tome, ale-„
Tom si nahlas odkašlal a zazpíval refrén Monsunu imitací Billova hlasu. Zvedl pohled a viděl, jak na něj jejich manažer kouká, jako by mu narostla druhá hlava. „Bill slíbil, že to nikomu neřekne, a výšku zvládnu jen občas,“ řekl tiše.
„No kurva. To by fakt mohlo fungovat.“ Koukal na něj udiveně David; zatímco Georg s Gustavem měli pusy dokořán.
„Jestli někdo někomu řekne, že to umím, tak vám narvu nohy do prdele, a pak řeknu, že jste si to udělali sami,“ střelil na ně Tom. „Kapiš?“ na odpověď ostatní jen přikývli a Tom se usmál. „Dobře. Tak jdeme na to.“
pokračování
Ehmmm…Bushido??? si ze mě děláte srandu ne? fakt jako Bushido???? mno do pytle…tohle je…šok… nečekala bych,že se tam objeví zrovna on…Panebože Bushido otcem Billovy holčičky…ježiš marja…ale společnost by to přijala líp než fakt , že by otcem byl Tom…
I really didn´t understand the thing about Bushido?? He said that Zoe is him daughter? To newspaper or internet? Oh God, he´s crazy, but I love him:D
and oooh Molly is going to hospital, cute:-). Twins will guard small Rhian:D
I really love it!
a mimochodem, nechybí u té části s tím, jak Molly volá Tomovi něco? Myslím, že jo, protože mi to nějak endává smysl:D
a malé pozastavení:D jestli Bushido něco takovýho tvrdí, to jakože spolu s Billem spali? Já tuhle situaci tak nechápu:D
wow…perfect…as always :)) i really love this story…and i´m really looking foward to read next part :))
juvajuvajuva… zdá se mi to, nebo kousek chybí? :/ koukla jsem se na originál, a fakt… ke konci, jak Tom zvedne ten telefon, pak ještě chvíly a pokračuje to někde jinde :/ opravíte to? jen aby to bylo úplné… já si to i klidně nějak přeložím rovnou z originálu ale aby to v češtině bylo uplný…
jinak dobrý překlad (nevím, možná u té budovi se víc hodilo chladné, ne cool když pak mluvil o teplotě ale to múže být moje zdání :))
Also I do not understand about Bushido: D He is Zoe´s daddy? I think not. Somehow this is complicated 😀
What? Bushido? It's no good! O.o
But i love Tom with kids ♥ He's yummi ♥ And i want Zoe ♥ Tom and Bill will perfekt parents ♥ I love it and i want next part – now <3
I'll be sad, in last part 🙁
waw toto je zaujimavy diel
OMG!!!Bills moods!!!!I regret Tom!!
Prosim Vás chtěla bych vidět jak by jste si to přeložily 😀
I love this story I don´t want end this story 😀 because this is like real story…I can imagine it! And the Bushido is really funny! And Tom? 😀 like gangster 😛 I llove it please next chapter :*