autor: B-kay
Cítil se tak slabý. Tak prázdný a nejistý.
Byl zoufalý z toho, jakým směrem se jeho život ubíral, a byl si jist, že to nedokáže změnit. Neměl v sobě tolik síly, aby se dokázal ze dne na den změnit, a popravdě po žádné takové změně ani netoužil. Možná chtěl mít život jako jeho sestra, ale nikdy by nedokázal tolik ubližovat, jako právě Chantelle.
Ve chvíli, kdy si vzpomněl na incident, který se odehrál ráno, dokonce před očima malého Sama, rozplakal se ještě více. Tvář zabořil do Tomovy mikiny, ve které se snažil tlumit své zoufalé vzlyky.
„Bille,“ Tom se jej snažil nějak utěšit. Chtěl mu pomoct, protože mu pohled na jeho nešťastnou tvář lámal srdce na miliony kousků. A nejenom proto. Nedokázal se dívat na to, jak pláče. Pokaždé, když se potkali, byl Bill uplakaný nebo smutný. Nikdy se nesmál, nikdy se dokonce ani neusmíval. Jako by bylo součástí jeho denního režimu neustálé trápení.
Nesměle si jej k sobě přitulil ještě blíž. Hlavou se opřel o tu jeho. Naskytla se mu dokonalá možnost nadechnout se vůně jeho dlouhých tmavých vlasů, které jej šimraly na tváři díky neustávajícímu větru. Jakmile tak udělal, roztřásla se mu kolena ještě více. Nic tak krásného nikdy předtím necítil. Ta vůně nebyla nijak přehnaná, ani sladká, ani hořká. A přesto byla dokonalá. Na malou chvíli přivřel víčka. Chtěl si tuto chvíli uchovat v paměti. Netušil, zdali ještě někdy bude moct držet bratra své přítelkyně v náručí. Ve chvíli, kdy si to uvědomil, jej popadlo zoufalství. Nechtěl, aby tohle bylo naposled, co jsou takhle spolu.
„Řekneš mi, co se stalo?“ svou otázku téměř zašeptal. Billovy vzlyky najednou ustaly. Zhluboka se nadechl a zvedl svou tvář tak, aby se mohl zadívat Tomovi do očí. Jejich tváře dělilo pouhých několik centimetrů. Dokonce ani tehdy, když foukali bublinky na verandě, si takhle blízko nebyli.
Bill neodpověděl a Tom se už dál neptal.
Nebylo nutné násilím s ním mluvit. Stačila mu jenom jeho blízkost, nic krásnějšího si v tu chvíli ani nemohl přát…
„Myslíš, že by bylo lepší, kdybych byl jako ona?“ Bill svou otázku vyslovil roztřeseným hlasem, ještě pořád poznačeným pláčem. Snažil se uklidnit. Pokoušel se na všechno zapomenout, dokonce si pomalými pohyby setřel zbytky slz. Tomovu náruč však neopouštěl. Byl příliš slabý, aby dokázal vstát, natož normálně kráčet.
„Jako kdo?“ Tomovy oči byly náhle stejně nešťastné jako ty Billovy. Cítil jeho trápení a fakt, že mu nedokázal nijak pomoct, mu ubližoval ještě víc.
„Jako Chantelle,“ jméno své sestry vyslovil téměř neslyšně.
„Proč bys chtěl být jako ona?“ vzájemně se vpíjeli jeden druhému do očí, neuvědomujíc si, že se mezera, jež dělila jejich tváře, pomalu krátila. Jejich rty se o sebe téměř otíraly. Stačily by milimetry.
Billova odpověď byla jasná. Jeho nitro přímo křičelo. Tak rád by ji vyslovil, přesto nemohl… Abych mohl být s tebou…, vyslovil si pro sebe naposled a krátce zavrtěl hlavou. Namáhavě se od Toma odsunul a s vypětím všech sil se pokusil vstát. Šlo to dokonce lépe, než čekal.
„Doprovodíš mě prosím domů?“ opět se otočil k Tomovi. V tu chvíli mu přišel snad ještě krásnější než kdy předtím. Mírně zmatený, smutný a jeho pohled neskutečně smyslný. Své plné rty měl stažené do úzké štěrbinky, jako by krátce zaváhal. Poté však pohotově vstal, popošel k Billovi a vzal jeho studenou dlaň mezi své.
„Opravdu chceš jít domů?“ smutnýma očima se zadíval na Billovu podrážděnou kůži na prstech, poté se mu však opět zahleděl hluboce do očí.
„Ne,“ Bill nikdy nebyl zvyklý lhát. Neuměl to, a ani teď by to nedokázal. Nedokázal a ani nechtěl. S Tomem mu bylo krásně a on se bál chvíle, kdy bude muset opět odejít.
„Nechceš se jít houpat?“ byl z Tomovy blízkosti malinko nervózní, a proto rychle ukázal prstem na houpačky, čímž si vysvobodil ruku z Tomova sevření. Výraz Tomovy tváře se pomalu měnil z vážného na něžný. Vykouzlil měkký úsměv a postavil se za Billa, který si obsadil první ze dvou dětských houpaček. Seděl na té, kde většinou sedával Sam, když si sem přišli hrát.
„Budu tě houpat,“ odpověděl Tom na jeho nevyřčenou otázku, a pomalu jej rozhoupal.
Zatímco jej houpal, měl chvilku na to, aby se nad sebou zamyslel. Chantelle na něj čekala u nich doma, tak jako pokaždé, a on přesto nedokázal odejít. Nedokázal jej nechat samotného. Nechtěl…
Netušil proč, vlastně vůbec netušil, co se to s ním stalo. Když se však zadíval na Billa a na to, jak hravě pohupoval nohama do vzduchoprázdna pod sebou, odpověď na své otázky znát nechtěl.
„Tome,“ Bill najednou prudce zaryl nohama do země a zastavil se. Tom od houpačky ustoupil. Čekal, že Bill bude chtít jít domů a on mu už nechtěl ničím odporovat. Bill sice ze své houpačky vstal, ale pořád zůstával na místě.
„Proč to děláš?“ se skloněnou tváří vyslovil otázku, na kterou opravdu neznal odpověď. Ještě nikdy se mu nestalo, aby byl k němu někdo takhle milý. A už vůbec ne kluk, který chodil s jeho sestrou. Ti mu většinou ubližovali, hloupě nadávali a dělali si z něj a jeho křehkosti legraci. Sám dobře věděl, že byl na kluka příliš slabý, ale slýchat to každý den mu opravdu nebylo příjemné.
A najednou se zjevil Tom, jako hvězda, která padá z nebe jenom výjimečně, a vidět ji, je vzácností. Tom mu neubližoval, nesmál se mu, dokonce mu ani nenadával. Tišil jej ve svém náručí, líbal jej na líce a houpal jej na houpačkách. Bylo toho tolik, že se z toho jeho srdce šlo zbláznit.
„Prostě to dělat chci,“ zněla Tomova stručná, přesto vyhýbavá odpověď. Sám tomu všemu ještě pořádně nerozuměl a nechtěl říct něco, čím by Billa jenom zbytečně popletl.
„Kdybys ale chtěl jít za Chantelle, tak klidně. Nemůžu vám stát v cestě,“ moc dobře si pamatoval slova, která mu řekla ráno. Tedy spíš vykřičela do tváře- „Ty mi nemáš co poroučet. Nedokážeš si ani najít někoho, kdo by tě měl rád. A to je hlavní rozdíl mezi náma dvěma. Já jsem si někoho takového už našla“…
Opět mu bylo do pláče.
„Já jsem rád, že nám v tý cestě stojíš. Kdybych měl být pořád jenom s ní, zbláznil bych se,“ vesele se usmál. Bill sice nakrčil rty, úsměv se však nekonal. Jako by se už zapomněl usmívat na normální lidi.
„Miluješ ji?“ zeptal se, sledujíc Tomovu tvář. Mohlo to vyznít trošku drze, ale v tu chvíli mu bylo úplně všechno jedno.
Tom věděl, co by měl říct. To slovo chtěl vyslovit okamžitě, ale když otevřel ústa, zarazil se. Najednou na to nedokázal ani pomyslet. A přitom to bylo tak snadné.
Vyděšenýma očima sledoval Billa, který k němu rychle přiběhl a omlouval se za to, jak hloupě a přímo svou otázku položil. Jeho slova však nevnímal. Vnímal jenom jeho tvář a pohled, ze kterého začínal šílet. Zahodil za hlavu úplně všechno. Nevydržel to. Bez rozmyslu nebo racionálního myšlení vzal jeho tvář do dlaní. Byly to vteřiny. Pouhé vteřiny, kdy se neovládl. Vteřiny, po které mu bylo dovoleno poznat, jak sladce může chutnat zakázané ovoce.
Udělal to. Políbil jej…
Když se od něj odsunul, dřív než se vůbec stihl vzpamatovat, byl Bill už pryč. Utíkal od něj tak rychle, jak jenom dokázal.
„Bille!“ zkusil na něj zakřičet, ale Bill jej neposlouchal. Utíkal tak dlouho, než si uvědomil, že Tom utíká za ním. Snažil se být rychlejší, ale Tomovy dlaně jej zachytily téměř okamžitě, co znovu popadl dech.
Svým tělem mu zabránil v útěku. Stáli naproti sobě udýchaní a zoufalí. Srdce obou chtěla vyskočit z hrudi…
autor: B-kay
betaread: Janule
jůůůůůů konečně … chci aby byli spolu … jupííííí neciii Chantelle ale Billa … 🙂
honem další díl, ježiš tohle čekání nevydržim ať sou prosím spolu prosím ;)jinak úžasnej díl
Další, další!!!!
Tohle je strašně napínavé, nemůžeš to tshkhle ukončovat!! 🙂
Omg, umírám z Billa. Je tak hrozně roztomilej a Tom je jako jeho velkej ochránce před zlou Chantellou..
Už se nemůžu dočkat dalšího dílu. Prostě dokonalost ^^
ať už odkopne Chantelle a ať je už s Bilem! ale ono to asi nebude tak snadné žeM 😀 rychle dál 😀
Úžasná povídka,hrozně krásně napsaná,to,jak se tomu Bill pořád brání…..♥♥♥
Hurá, pusa. 🙂 A kam jenom ten trumbera Bill začal utíkat? Ať už si alespoň malinko začne věřit. Přeci musí z Toma cítit, že ten by na něj žádnej podraz neudělal.
Ještě že ten Tom za ním běžel a zadržel ho. Kdyby ho nechal jen tak utéct, asi bych začala pochybovat o nich obou. 🙂
Toto mi lidičky nerobte!!!
Ako to je ďalej??? Ja som zúfalejšia ako oni dvaja dohromady!!!
Awwwww to je tak sladký, roztomilý, úžasný, nádherný.. hltám každou chvilku kdy jsou ti dva spolu..
A první polibek.. málem sem přestala dejchat.. doufám že v příštím díle ty zábrany trošku opadnou.. 🙂
Luxus!!!