Věta

Tak a je tu další z mojí sbírky depresivních souborů… Přeju pěkné počteníčko. Jen Vám chci dodat, že se to nerýmuje… tak se neděste. Vaše věrná Lauí
Jedna jediná Tvá věta.
ať by byla jakákoliv,
ale byla by.
Jistě, mohu si vyvolat ve své paměti
tolik Tvých vět,
všechny Tvé věty,
které jsi kdy řekl.
Znám zabarvení Tvého hlasu,
Tvůj křik, Tvůj šepot,
slova jemně hladivá,
přítulná, vzrušující,
přinášející všechny pocity,
kterých jsme schopni.
Věta,
jedna jediná Tvá věta
by změnila můj svět.
Už jsem blíž k tomu druhému konci.
Už se dívám za okraj bláznivého zrcadla…
Začínám potkávat ty, co dávno odešli.
Je to takové pomalé dohasínání.
Jenže v srdci, co bije neustále rychleji,
je tolik touhy a lásky
jako nikdy před tím.
Co si počnu,
když neuslyším jedinou Tvou větu.
Mohlo by ve mně zaznít
jako ve starém zvonu
z kapličky nesplněných přání.
Poklekám,
zašumělo v křídlech vyplašených vrabců,
z dočasného úkrytu,
ušmudlané peříčko
sneslo se z nebetyčné klenby,
vše, co zbylo z Ikara.
Svou nepostřehnutelnou tíží
mě srazila k zemi.
Jen jedna, jediná Tvá věta.
autor: Lauinka
betaread: Janule

8 thoughts on “Věta

  1. Děkuju všem moc.. jsem ráda, že se to líbí, ty moje výplody bujné fantazie skřížené se žalem…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics