autor: Pajule
Raději to píšu dříve než později. Nevím, jak to teď všechno bude, tudíž ani nevím, kdy přibude dvacátý díl. Odjíždím do zahraničí, do Rakouska, a nevím, zda bude čas psát. Pravděpodobně čas nebude. Kdyby se tak stalo a další díl by se objevil po delší době než jindy, velmi se omlouvám. Díky. Pajule :o)
P.S.: Snad vás tímto dílem potěším, i když je krátký, protože je to jeden ze spojovacích dílků…
Hudební večer
Večeře
BILL
„Adame, ty prase! Vystrč si ty špagety z nosu! Nerad bych s tebou ještě jel někam na pohotovost!“ řehtám se, až mi tečou slzy. Dnes nám k večeři udělal Fabi špagety a stoly jsou tady v jídelně všechny sražené k sobě, takže z toho v konečné fázi vznikne jeden veliký stůl. Na tomhle soustředění se sešla dobrá parta, tudíž samozřejmě je sranda i u večeře. Především, když jsou špagety.
„Co? Zkus to taky!“ pobídne mně černovlásek a strčí si špagetu, která mu vypadla, zpět do nosní dírky. Kluci okolo se tomu smějí jak pobláznění. Vypadá to pravdu komicky.
„Prase!“ křiknu ještě jednou a opět se hurónsky rozesměju. Tom se vedle mě svíjí smíchy, chytá se za břicho a kácí se ze strany na stranu. Opravdu se baví. Ostatně, bavíme se všichni. Snad jen Jimmy ne, ten zařizuje dnešní večer. Řekl, že si jídlo vezme později. Kluci tam dál blázní, ale já, když akorát dojím poslední sousto, musím opustit jídelnu. Ode dveří na mě volá Jimmy. Špinavý talíř hodím Fabimu do okýnka, služba to pak umyje. Rázným krokem vyjdu ven, na verandu chatky. Seběhnu pár schůdků a ocitnu se na zemi. Jimmy přechází po vyšlapaném plácku bez trávy, s telefonem u ucha. Hned, co k němu přijdu, ještě něco rychle zašveholí do telefonu a hovor ukončí. Otočí se na mě s širokým úsměvem na tváři. Pravděpodobně se mu to, co potřeboval, povedlo.
„Tak co jsi potřeboval? Nějaké novinky?“ nahodím lehký úsměv. Tak, jak jsem to dříve dělal na holky. Šílely z toho.
„Do pěti minut by tu měli být. S oběma kamióny.“
„Cože? Už? Vždyť měli přijet až na půl devátou,“ naštvaně rozmáchnu rukama. Nejdřív to tu musím trochu zorganizovat, nemůžu překopat celý plán.
„Klid, Bill’s, klid. Domluvil jsem to s nimi takhle schválně. Přijedou o hodinu dříve, aby to mohli rovnou všechno i vyložit, seskládat, zapojit. Bude to bez práce, nikdo na tom nebude muset dělat. Přijede s nimi zvukový technik,“ usměje se vesele. Zpřeházím si myšlenky v hlavě, v mozku si zpracuji informace, které mi řekl, a když mi to jde, roztáhnu pusu doslova od ucha k uchu.
„Ou, tak to je perfektní. Děkuju, Jimmy. Mluví někdo z nich anglicky?“
„Ten technik mluví anglicky, s ním jsem to všechno vyjednával.“
„Takže ti nebude vadit, když půjdu vyhnat ty prasata z jídelny a zařídím si organizační věci? Zařídíš to?“
„To nebude žádný problém, klidně běž. Já to všechno zařídím. Jinak… všechno máme dát vedle U-rampy?“
„Dejte to vedle U-rampy. Je tam největší prostor, je to blízko ke klubovně a rozvodu elektřiny, a když by se náhodou zbláznilo počasí, nahrneme se s tím vším na U-rampu. Ta je zastřešená,“ mrknu na Jimmyho. Ten mi to jen na souhlas odkývá a vydá se pryč, k závoře, která je u vjezdu do tábora. Stejně jako on se otočím na podpatku a rozejdu se, avšak opačným směrem. Rychlým krokem si to peláším do jídelny, abych kluky vyhnal ven. Oh, pardon, kluky a ty dvě „party girl“, jak si říkají. Ty tu jsou za trest. Pro mě. Jely sem snad jen kvůli tomu, aby si tady nabalily kluka. Už jsem si dokonce všiml, že Vanessa pomrkávala i po mně. Jen doufám, že mají dost rozumu na to, aby tady s nikým nespaly. Nerad bych pak s jejich rodiči řešil, že jsou – hlavně ať se to nestane – těhotné. To by tak ještě scházelo. A dnešní noc tomu jen hraje do karet. Neměl bych si o tom s nimi promluvit? Možná by mohla padnout alespoň malá poznámka. Raději přede všemi. Přidám do kroku, vyběhnu schůdky a vběhnu do jídelny. První, kdo se na mě podívá, je Tom. Věnuje mi jeden z jeho nesmělých úsměvů. Oplatím mu ho, avšak ten můj je o poznání sebejistější. Kouknu se po ostatních. Všichni už mají své jídlo dojedené, jen Adam, díky svému představení se špagetami v nose, teprve dojídá.
„Takže, co se týká dnešního dne, byl poměrně volnější, jak jste sami poznali. Bylo to hlavně kvůli Jimmymu, který dnes přijel a kvůli tomu, že jsem zařizoval pár věcí. Pár věcí ohledně dnešního večera. Už tu jsme tady něco málo přes týden a já si říkal, že by to potřebovalo nějaké zpestření. A vyřešil to za mě Jimmy. Na dnešní večer nám zorganizoval program. Už při představování jsem si všiml, že je tu hodně lidí, co jsou hudebně založení. Něco jsem o tom říkal Jimmymu a toho napadl tento nápad. Hudební večer. Dnes odpoledne mi do rukou vrazil papíry. Takže, oblečte si, nalaďte hlasy i uši, protože nám se právě vezou bicí, kytary, basy, mikrofony, repráky a tuny dalších a dalších věcí!“ konec doslova zařvu, protože všichni mezi sebou začnou něco pokřikovat a radostně výskat. Já věděl, že se jim to bude líbit. Z jídelny se najednou všichni začnou hrnout ven. Nevšímám si toho a posadím se na židličku, která je mi nejblíže. Lokty se zapřu o kolena a obličej složím do dlaní. Zavřu oči a vychutnávám si chvilku klidu. Avšak ne moc dlouho. Ucítím, jak se mi něčí paže zezadu omotávají okolo pasu.
„Bille?“ zašeptá mi sametový hlas za hlavou. Tom.
„Ano, Tomi?“ odpovím na dotázání otázkou.
„Děje se něco? Víš… jako… že tady tak sedíš,“ starostlivě se mě zeptá. Zvednu hlavu, povolím jeho ruce, které mě svírají okolo pasu, a otočím se.
„Jsem jen unavený. Nejraději bych se válel celý den v posteli. S tebou,“ zašeptám a spojím naše rty v lehkém polibku.
„Tak rád bych to také udělal,“ přitaká.
„Půjdeme se přichystat do chatky, ano?“ Tom na moji otázku jen kývne a společně se bok po boku vydáme do chatky. Přichystat se na dnešní večer. Na dnešní velký večer.
Ještě jednou se omlouvám za tak krátký díl, o to delší bude ten příští ;o)
autor: Pajule
betaread: Janule
Jujky už sa stršbe všetci tešíme…táááák rýchlo!!!!!!!
Už aby ten večer nastal….nejlépe ihned!!!
Páááni…já už se na další díl hrozně těšíím…! 🙂
Piťule…písej rychle dál zlato, jut? víš jak moc ŽNPSK žerůů =0* <3 a tenhle díl… muaaah…hudební večer…už aby byl..=)<3=0*
už se těším na další díl :)hudební večer? joooo 😀
Ta poslední věta…velký večer×D no já mám zase samozřejmě jak jinak úchylně založené myšlenky×D ale co se dá dělat, lepší už to se mnou nebude×D navíc, je jedno, jestli další dílek bude dřív nebo později, protože na tuhle povídku se vyplatí čekat:-)
už se těším na další :)) jinak úžasná povídka :))
Díky za všechny komentáře :o) Momentálně už začínám pracovat na dvacátém dílu. Ještě jednou děkuji :o*
těším se na další dílek…x)
Joo xD Už se těším na další díl!! Snad bude milionkrát delší xD