Teďka se to ze mě nějak sype kupodivu XDDDD Tak si to zase opět užijte. Snad se to bude aspoň trochu líbit. Vaše Lauí
Jak mám přijít, jak tiše zaklepat
na bránu Tvých snů
tam aspoň nech mě vstoupit,
když jinde není místo,
slibuji, že se ani nepohnu.
Jak mám přijít, aby mě nikdo neviděl,
abych ani já sám neviděl se vstupovat
do země Zapovězené.
Marně hledám cestu mágů a zaklínačů,
marně sypu ptáčkům myšlenek podbízivá slůvka,
tady jsem narazil, tam se dveře zavřely,
tudy vede plot, prostě smůla.
Taky bych se mohl stát mlhou,
ale i ta musí zůstat venku.
Může jen nahlížet okny.
A já nechci jen nahlížet,
chtěl bych – co bych chtěl?
Co vlastně mohu chtít
za ta léta čekání.
Všechno ztratilo smysl.
Zelená se stala skutečně zelenou,
v modři už vidím jenom modř,
stromy rostou kořeny dolů,
zvítězila realita nad sny.
Ne, tak to není,
to by se už nedalo vůbec žít.
Vše očíslované a zaevidované
hodím klidně za hlavu.
Jablka nechám padat do větví,
déšť do oblak,
draci vzlétnou nad ocelové hory,
ať je trochu zmatek
v tom velkém pořádku
co ustavičně uklízíme.
A tam pak najde se i skulinka,
kterou se proplížím, protáhnu,
aby mě nikdo neviděl,
abych ani já sám neviděl se vstupovat
do země Zapovězené.
Tak je to,
už se chystám na cestu.
A neberu si s sebou vůbec nic,
vždyť je to jen na chvíli,
jen na celý život,
slibuji, že se ani nepohnu.
autor: Lauinka
betaread: Janule
Heyii, to je pěkné, já mám ráda básničky…hezké
To je krásné, úplně pohádkové, kouzelné :)))
Nádherné,tvoje veršíky se mi osobně moc líbí,zvláště ta Horečka,ta je úžasná ♥!!!