autor: B-kay
„Běž už,“ Bill se ještě naposled láskyplně vpil do Tomových rtů, než se od něj s tichým zasténáním oddálil. Konečky prstů proběhl naběhlou tkáň jeho úst, a kdyby jeho nitro nespalovala zvláštní úzkost, usmál by se. Nemohl tomu uvěřit. Líbali se snad několik minut. Vůbec si neuvědomoval, jak dlouho to bylo, čas pro něj prostě přestal existovat.
„Ne, prosím. Teď nemůžu odejít,“ Tom měl přímo zoufalý výraz. Opět si k sobě Billa přitáhl, a ještě jednou jej dlouze políbil. Nechtěl se toho pocitu vzdát. Nechtěl si připustit, že by tahle chvíle měla být tou poslední. Nejkrásnější a zároveň nejbolestivější.
Nešťastně líbal Billovy horké rty, po tváři mu stékaly slzy. Věděl, že by prosit nemělo smysl. Musel se s tím prostě jenom smířit.
„Chci s vámi bydlet. Chci tě víc poznat, nechci se loučit,“ Tom si vůbec neuvědomoval, že svoje ustrašená přání zašeptal nahlas. Bill mu smutně pohlédl do očí. Nemohl popřít, že jej myšlenka na bydlení s Tomem roztřásla ještě víc. Přesto však pořád věděl, kde bylo jeho místo. Jako nějakej poslušnej pejsek, jako osoba bez vlastního života, žil jenom život, který mu určila Chantelle. A Tom patřil jí.
Už to, co se právě stalo, bylo pro něj zázrakem. Už dlouho mu nebylo tak nádherně. O to víc jej mrzelo, že musel být jeho odpovědí opět nesouhlas. Chtěl prostě zavrtět hlavou a říct jasné ne, ale očekávání a naděje zářící hluboko v Tomových očích, mu to nedovolila. Souhlasil….
Souhlas však neznamenal, že by to mělo pokračovat tím směrem, jakým se toho večera vydali. Bill nakonec souhlasil se společným bydlením, jeho podmínka však byla jasná a nemínil ji měnit nebo porušovat. Tom s nima mohl bydlet jenom pod tou podmínkou, že se to mezi nima už nikdy nezopakuje. Musel mu slíbit, že to všechno byl jenom pouhý úlet, a že se tím večerem nic nezměnilo. Tom by mu však slíbil modré z nebe, jenom aby mu mohl být tak blízko. Pokoj Chantelle byl přece hned vedle Billova. Už je nemělo dělit několik kilometrů. Jedinou překážkou mezi nima měla být tenká zeď. Jenom tak maličko…
„To tady bude Tom bydlet?“ malý Sami si stoupal na špičky, aby mohl vykouknout z okna stejně jako jeho strýc. Byl však pořád ještě příliš malinký na to, aby dosáhl na parapet a mohl se podívat.
„Už to tak vypadá,“ Bill se na svého synovce láskyplně pousmál, slitoval se nad ním a vzal jeho hubené tělíčko do náruče. Teď sledovali společně, jak Tom vykládal veliké kufry a krabice. Zatímco Sami se vesele usmíval a zvědavě na Toma koukal, Bill se z okna díval trošičku smutným pohledem. Každou chvilku totiž kolem Toma pobíhala Chantelle se zářivým úsměvem a dokonalá tak jako vždycky. Bill si byl jist, že se jí prostě nikdy nebude moct vyrovnat.
„Koupil mi dalšího medvídka,“ Sami se opět otočil na svého strýčka a přitulil se k němu.
„Ale já mám stejně mnohem víc rád tebe,“ Bill jím ve svém náručí lehce houpal. Nechtěl být smutný, alespoň před Samem ne, ale nedokázal to v sobě potlačit. Na jednu stranu byl moc rád, že se k nim Tom stěhoval, na tu druhou jej to však více než děsilo. Nechtěl se trýznit pohledem na nadšenou Chantelle v náručí kluka, který jej úplně pobláznil.
„A já mám tebe nejraději na celém světě,“ Bill jej zlehka líbal do roztomilých bledých vlásků, které mu neposlušně postávaly kolem tváře. Sam se k Billovi přitulil ještě více. Když cítil jeho objetí, vždycky se cítil mnohem líp. Bylo to sice jenom malé dítě, ale hloupý nebyl. Billa si vážil a nechtěl, aby byl smutný.
„Půjdeme si hrát? Vezmu i mého medvídka a pro tebe vezmu medvídka, kterého mi dal Tom,“ v očích mu zazářila nádherná jiskra, jak Billa hravě políbil na líce, a poté se rozběhl do svého pokojíku. Hry s Billem přímo miloval…
Bill sice na hru neměl náladu, ale pro štěstí toho malého kluka by udělal cokoliv. Očima však neustále bloudil k Tomovi, který nyní vybral z kufru poslední krabici, podal ji Chantelle a když odešla dovnitř, konečně zvedl pohled k oknu, ve kterém uviděl Billovu tvář. Na malou chvilku, jako by přestal vnímat okolní svět. Zasekl se uprostřed pohybu, ruku, kterou se chystal zavřít kufr, nechal volně sklouznout dolů. Zhluboka se nadechl a pootevřel rty, jako by mu chtěl něco říct. Až poté mu došlo, jak daleko vlastně Bill byl, a že by jej stejně neslyšel. Rty trpce stiskl a rychle sklonil hlavu.
Dal mu přeci svůj slib.
Zvolil si raději neustálou bolest a trápení za cenu toho, že jej mohl vídat každičký den alespoň na krátkou chvíli. I ta mu stačila, aby si uvědomil, jak moc toho kluka potřeboval.
Bylo mu úplně jedno, co by si o něm pomyslel jeho táta, nebo dokonce Chantelle. Myslel na něj pořád víc a víc a fakt, že včerejší noc byla tou poslední, kterou trávili v takové blízkosti, mu způsoboval nepříjemné chvění po celém těle. Potřeboval s ním mluvit. Celé dva dni se mu Bill vyhýbal. Za svou podmínkou si tvrdě stál a nechtěl ustoupit.
„Tomi, broučku, tak jdeš?“ ze dveří se najednou vynořila Chantelle, na rtech ji pohrával vítězný úsměv. Přiběhla k němu a dlouze jej políbila. Tom její polibek roztřeseně opětoval a předtím, než se vydal za ní ke dveřím, ještě jednou nahlédl do Billova okna. Bylo prázdné…
Neviděl Billa téměř celý den. Chantelle vybavovala jejich „společný“ pokojíček a nadšeně přitom vrtěla boky do písně z přehrávače, zatímco si Bill hrál venku se Samem a jeho medvídky, a Tom je z okna smutně pozoroval. Dal by cokoliv za to, aby mohl být na místě malého Sama. Být v Billově blízkosti bez výčitek a beze strachu, co by na to řekli ostatní…
„Chantelle, proč si někdy nehraješ se Samem i ty?“ bylo půl jedenácté večer, Tom ležel ve své nové posteli a zničeně zíral do stropu nad sebou, zatímco jej Chantelle líbala na holém břiše. Tom byl jediným klukem, kterému Chantelle nevykládala lži o tom, že je Sam Billův syn a ne její. Myslela si, že by jí to zničilo pověst. Dítě nikdy nechtěla, Sam byl pro ni jenom nehodou, o kterou nikdy nestála.
Neodpověděla na jeho otázku a dlaní sklouzla níž. Tomova reakce ji však překvapila. Prudce se od ní odsunul, rychle přes sebe přehodil tričko, které mu svlékla, a pozvednutím obočí dal jasně najevo, že čeká na odpověď.
Chantelle protočila očima.
„Má přeci Billa. A mně přijde otravný. Ostatně, přijdou mi otravní oba,“ Tom prolétl její povýšenecký obličej nechápavým pohledem a rychle vstal. S vysvětlením, že má žízeň, rychle vyběhl z pokoje. Chtěl se jít na chvilku projít na zahradu. Když ale procházel kolem Billova pokoje, nedalo mu to. Zhluboka si povzdechl a opatrně otevřel. Na posteli uviděl Billovo vyčerpané tělo, zkroucené do křehkého klubíčka a vedle něj jako malé slunce zářily Samovy bledé vlásky.
„Jak to, že ještě nespinkáš?“ tiše za sebou zavřel a popošel k posteli. Sam seděl vedle Billa, v náručí měl oba své medvídky a smutnýma očima hleděl na právě příchozí osobu.
„Hlídám Billa, aby jej maminka už neuhodila,“ odpověděl tiše a udělal vedle sebe místečko i pro Toma. „Maminka Billovi ublížila,“ pokračoval tiše a opatrně se posadil Tomovi do klína. Ten si jej k sobě něžně přivinul a snažil se nevnímat to, co mu řekl. Nevěřil, že by byla Chantelle taková. Nechtěl věřit.
„Musíš jít spinkat, Sami. Já budu Billa hlídat, ano?“ Tom jej krátce políbil do vlasů, položil jej vedle Billa a přehodil přes něj přikrývku.
„Slibuješ?“ Sami zvedl do vzduchu dva prstíky a totéž očekával i od Toma.
„Slibuju.“ Tom se na něj nádherně usmál a také zvedl dva prsty. Brnkl mu do nosu a popřál mu hezké sny. Netrvalo dlouho a Sami konečně usnul, stejně jako i jeho strýček.
„Bille,“ Tom si klekl na všechny čtyři a potichu se přeplazil ke druhé straně postele, odkud měl nádherný výhled na Billovu tvář. Byla jenom několik centimetrů od té jeho. Tvář měl uvolněnou, rty pootevřené, řasy se mu jemně chvěly. Tom by se na něj mohl dívat klidně celé hodiny, a přesto by mu to přišla jako chvilka.
Jak jej mohla Chantelle uhodit? Byl přeci tak křehký…
Konečky prstů jej pohladil po čelisti, sklonil se k jeho tváři a zlehka jej políbil. Tělem mu projela elektřina. Chuť jeho rtů mu přišla jako vysoce návyková droga. Neuvědomoval si, jak je neopatrný. Užíval si neopětovaný polibek, vnímal Billovu nádhernou vůni a pomalu se dostával do stavu, kdy si vůbec neuvědomoval, co vlastně dělá.
Líbal jej tak dlouho, dokud se nestalo něco, v co by nikdy ani nedoufal. Bill pomalu pootevřel rty, dotkl se Tomovy tváře. „Neodcházej,“ zašeptal…
autor: B-kay
betaread: Janule
Awww to je rozkošný. Ty jo doufam že budou spolu a mohli by vzít i malýho Sama 😉
úžasné…chci další dílek:(
Tak, Tom se pomalu dovídá, že Chantalle je mnohem větší zmije, než za jakou ji doposud měl. Tak doufejme, že ji brzo pošle k šípku a hadí za hlavu, co by si mysleli ostatní, kdyby byl s Billem.
Ostatně to Billovo „neodcházej“ zní velice nadějně. 🙂
Krásné, úžsné! Pořád se opakuju, ale ono to jinak nejde!!
Já se zblázním,to je prostě nádhera ♥♥♥Poslední odstavec♥♥♥
Awwww to je krásný.. doufám že Tom Chantelle nějak ovlivní, aby Billa a Sama nechala napokoji.. a doufám, že jí brzo opustí .. 😉
Moc se těším na pokráčko!
Rozplývááám se..to je sladký a tak nádherný..já prostě miluju tuhle povídku x)
Bože to je taaaak nádherné…
Ďalej ale rýchlo rozplívam sa nad touto pviedkou