autor: Nephilim
Tak jsem tu s další dílkem 5.části Loveless s názvem Fenceless (Bez zábran), tak já sama jsem zvědavá, jaký to bude. Měla jsem jaksi menší problém s překladem. Mám takový pocit, že Bill v jednu chvíli vzpomíná, jak vlastně otěhotněl… Zajímavé a smutné. Pa Mei
Fenceless (Bez zábran)
***
Tato reakce byla opravdu nečekaná. Žádné bití, žádné urážky, ani vlídné slovíčko nebo pohled… Prostě nic.
To byl taktika, kterou si Tom zvolil, prostě Billa naprosto ignoroval. Pokud by někdo mohl říct, že byli dobrými přáteli, tak teď byl Bill pro Toma neviditelný.
Když šel po chodbě, nedostal se mu žádný pohled, žádá urážka nebo hloupý vtípek na jeho účet.
I ve třídě to tak pokračovalo, nevšímal si ho, a když se mu náhodou připletl do cesty, tak k němu ani nezvedl pohled.
Ale víte, co na tom bylo nejvíc nesmyslného??? Že to Billa trápilo.
Ne, že by čekal nějaké extra zacházení po tom, co se stalo, ale co se vlastně stalo? Je pravda, že na chvíli si myslel, že by mohl mít v Tomovi přítele, ale to se asi spletl. Vlastně ani nevěděl, co k Tomovi cítí. Náklonnost? Ale jedno věděl určitě, nelíbí se mu, když ho Tom ignoruje.
Vzpomněl si, jak od Toma dostal ránu; jak rád by ji dostal teď, alespoň by věděl, že o něm ví.
Opravdu byl šokován svým masochismem.
Otočil se na místo, kde sedí Tom. Jako vždy se houpal na židli a koukal do prázdna, většinou právě on zachytil jeho pohled a vrátil mu ho zpět…
„Podívej se na mě, podívej se na mě, podívej se na mě…“ Říkal si Bill v duchu tak silně, že mít opravdu telepatické schopnosti, tak Tomovi bouchne hlava. Jenže Tom nic, akorát si vyndal antistresový míček a začal ho žmoulat.
Bill si povzdechl a vrátil se myšlenkami zpátky ke třídě.
***
„Tat… Au…“
Bill vyvalil oči. Konny se uhodil o okraj otevřené skříňky, bouchl sebou na zem, a Bill už věděl, co teď přijde. Konny propukl v pláč.
Hodil tašku na zem, sklonil se vedle svého syna a okamžitě ho vzal do náruče, houpal ho, hladil a líbal do vlasů.
„No tak… to nic není… to je dobrý…“ Zašeptal, když si sundával brýle. „To je dobré, už neplakej.“
Hodil tašku na zem, sklonil se vedle svého syna a okamžitě ho vzal do náruče, houpal ho, hladil a líbal do vlasů.
„No tak… to nic není… to je dobrý…“ Zašeptal, když si sundával brýle. „To je dobré, už neplakej.“
Posadil se na pohovku v obýváku a dítě si posadil a kolena, Konny se přitisknul k jeho hrudi.
„Copak jsi v té skřínce hledal, Konny?“
Žádná odpověď, chlapec se jen přitiskl ještě víc ke svému otci.
„Konny?“ Zeptal se znovu, věděl, že něco nehraje.
„Já… víš, já… chtěl jsem jít do bazénu, tati…“
„Do bazénu?“ vytřeštil oči. „Tak dobrá, zítra půjdeme do bazénu.“ Na Konnyho ústech se objevil úsměv.
„Fajn, teď mi ukaž, jak krásně se směješ,“ políbil ho na červený nos. „Kovbojové přece nepláčou.“ Pohoupal ho na kolenou, Konnyho oči se štěstím rozzářily. „Hijé, hijé.“
Bill se radostně usmál, když mu Konny poskakoval na kolenou. „Dámy a pánové, tohle je největší kovboj západu!“
***
Ne, že by se Billovi nelíbily bazény, ale nebylo to místo zrovna pro něj.
Proč?
Položil Konnyho kuřátkovský župan a vzal dítě za ruku.
„Buď opatrný, až půjdeš do vody, ano?“
Konny přikývl a obrátil se směrem k dětskému bazénku, kde se sotva ponořil po pás.
Sice se bál, ale povzbudivě se na něj usmál.
Proč?
Položil Konnyho kuřátkovský župan a vzal dítě za ruku.
„Buď opatrný, až půjdeš do vody, ano?“
Konny přikývl a obrátil se směrem k dětskému bazénku, kde se sotva ponořil po pás.
Sice se bál, ale povzbudivě se na něj usmál.
Bill jednoduše neuměl plavat.
Nikdy nevěřil, že zrovna on bude „kočičí člověk“. Bill měl z vody strach, jeho poslední vzpomínka na vodu je už dávno z dětství. Máma ho vzala na dovolenou ke strýci, který bydlel na pobřeží. Hrál si tam s dětmi, až ho jede chlapec při hře málem utopil. Možná to byl také důvod, proč se vody dodnes bojí. Díky jeho strachu jeho dítě nebude umět plavat – Nikdy!
Kdyby Konny potřeboval pomoct, tak on mu pomoct nemůže, jen by tam stál a volal by o pomoc.
Sundal svoje pantofle a nohou robrouzdal vodu… Byla studená, cítil velký rozdíl mezi teplotou vzduchu a teplotou vody. Štěstí, že je únor a hřeje topení. Napadlo ho, když uviděl kolik lidí je v bazénu, jestli by s sebou také neměl někoho vzít, ale pak zaplašil myšlenky a podíval se na své dítě. Plaval tam mezi ostatními jako zkušený plavec. Byl hrdý na své dítě.
Najedou uslyšel povědomou melodii… mobil… Začal přehrabávat kapsy županu, kdo mu asi tak volá…
„Konny, zůstaň tady, já se hned vrátím!“ Konny poslušně přikývl a dál se věnoval potápění.
Bylo tu moc hluku, než aby mohl telefonovat, zaběhl do šatny a zvedl telefon.
„Ahoj, Bille,“ zazněl hluboký hlas na konci vedení.
„Gustave… Co se děle?“ Optal se s úsměvem.
„Nic zvláštního, jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli nechceš jít v sobotu do kina, dávají ten nový film s Brucem Willisem, klidně můžeš vzít i Konnyho, ale myslím, že to není to pravé pro něj.“
Usmál se a žmoulal roh svého modrého županu. „Fajn, domluvím to s mámou, ať ho pohlídá.“
„Fajn, takže se sejdem v sobotu ve tři hodiny.“
„Fajn, takže se sejdem v sobotu ve tři hodiny.“
„Dobře, ale teď už musím jít, jsem s Konnym v bazéně, a teď je tam sám, zatím ahoj!“
Usmál se a vrátil se zpátky k dětskému bazénku. Pohledem prohledával bazének a hledal Konnyho, ale Konny nikde, jeho pantofle i župánek tu ale byly. Úzkostlivě se rozhlížel okolo, vždyť byl pryč jen pět minut.
„Kurva, říkal jsem mu, ať nikam nechodí!“ Pomyslel si úzkostlivě. Co bych měl dělat?
„Promiňte… Neviděl jste chlapce, asi tři roky, asi takhle velký, modrá čepice, nevíte, kam šel?“ Zeptal se jednoho z rodičů, kteří tam byli. I když se snažil nedat najevo svůj strach, jeho hlas byl plný obav.
Muž se zamyšleně podrbal ve vousech. „Ano, blond, červené plavky?“ Bill horlivě přikývl.
„Promiňte… Neviděl jste chlapce, asi tři roky, asi takhle velký, modrá čepice, nevíte, kam šel?“ Zeptal se jednoho z rodičů, kteří tam byli. I když se snažil nedat najevo svůj strach, jeho hlas byl plný obav.
Muž se zamyšleně podrbal ve vousech. „Ano, blond, červené plavky?“ Bill horlivě přikývl.
„Vylezl z vody a šel myslím tam,“ ukázal prstem na druhou stranu místnosti.
Když Bill viděl, kam ukazoval, zastavil se mu dech. Tam byly bazény pro dospělé.
Když Bill viděl, kam ukazoval, zastavil se mu dech. Tam byly bazény pro dospělé.
Spěchal na druhou stranu místnosti, měl špatný pocit.
Velká skupina lidí se shromáždila kolem něčeho, a bylo tam spousta kraválu.
Bill k nim přiběhl, rozhlédl se, a snažil se najít Konnyho ve vodě, ač doufal, že tam nebude.
„Notak, dýchej, maličký!“ Někdo křičel, Bill se automaticky otočil.
Cítil, jak mu srdce přestalo tlouct, prodíral se davem lidí k bezvládnému tělíčku.
„Konny, Konny… “ šeptal a prodíral se dál do středu.
Muž kolem padesáti let hladil malého blonďatého chlapečka, který ještě vyplivával vodu a brečel.
„Konny!“ Bill vykřikl, a klekl si vedle Konnyho a vzal ho do náručí.
„To dítě mělo štěstí,“ hladil chlapce ve vlasech, zřejmě muž, který ho zachránil. „Viděli jsme, jak padá do bazénu. Vy jste bratr?“
Bill k nim přiběhl, rozhlédl se, a snažil se najít Konnyho ve vodě, ač doufal, že tam nebude.
„Notak, dýchej, maličký!“ Někdo křičel, Bill se automaticky otočil.
Cítil, jak mu srdce přestalo tlouct, prodíral se davem lidí k bezvládnému tělíčku.
„Konny, Konny… “ šeptal a prodíral se dál do středu.
Muž kolem padesáti let hladil malého blonďatého chlapečka, který ještě vyplivával vodu a brečel.
„Konny!“ Bill vykřikl, a klekl si vedle Konnyho a vzal ho do náručí.
„To dítě mělo štěstí,“ hladil chlapce ve vlasech, zřejmě muž, který ho zachránil. „Viděli jsme, jak padá do bazénu. Vy jste bratr?“
„Otec.“ Bez přemýšlení odpověděl na otázku a plakal.
Přitiskl víc k sobě Konnyho, byl šťastný, že je u táty.
„Měl byste dávat větší pozor na své dítě.“ Pokáral ho, ale nehněval se. Bill přikývl a kousl se do rtu.
„Konny, Konny… jak ti je?“ Cítil, že jeho srdce opět začalo bít.
„Tati, tatí!“ Bill potlačil nutkání mu vynadat. „Konny, Konny, víš, jak jsem se o tebe bál?“ Podíval se na muže, který ho zachránil. „Děkuji, děkuji vám za všechno. Děkujeme vám za jeho záchranu, dlužím vám svůj vlastní život!“ Řekl s takovou vděčností v hlase, která se nedala ani předstírat
„Mně neděkujte, já jen pomáhal, to ten mladý muž ho vytáhl z vody.“ Naklonil se a pohladil Konnyho po tváři. „Ten chlapec tu ještě před chvílí byl. Aha, tamhle je! Jde do šatny, ten v těch zelených plavkách.“
„Měl byste dávat větší pozor na své dítě.“ Pokáral ho, ale nehněval se. Bill přikývl a kousl se do rtu.
„Konny, Konny… jak ti je?“ Cítil, že jeho srdce opět začalo bít.
„Tati, tatí!“ Bill potlačil nutkání mu vynadat. „Konny, Konny, víš, jak jsem se o tebe bál?“ Podíval se na muže, který ho zachránil. „Děkuji, děkuji vám za všechno. Děkujeme vám za jeho záchranu, dlužím vám svůj vlastní život!“ Řekl s takovou vděčností v hlase, která se nedala ani předstírat
„Mně neděkujte, já jen pomáhal, to ten mladý muž ho vytáhl z vody.“ Naklonil se a pohladil Konnyho po tváři. „Ten chlapec tu ještě před chvílí byl. Aha, tamhle je! Jde do šatny, ten v těch zelených plavkách.“
Bill zaměřil osobu v zelených plavkách mizící za rohem… Tom. Jeho srdce začalo bít dvojnásobně.
„Prosím, pohlídáte ho na chvíli?“ Mluvil, jako by byl v transu. Muž přikývl a vzal do ruky dítě, které okamžitě zařvalo: „Tati, kam jdeš? “ Ale to už byl Bill pryč.
*-*-*
Ne, že by byl pobožný, ale jestli je Bůh, tak ho pěkně sere.
To dítě, které zachránil, mu bylo tak povědomé, ale to je hloupost, děti jsou si všechny tak podobné.
Ale co když jo, viděl tam přece kluka s dlouhými černými vlasy plného obav.
…Další důvod, proč nenávidí Boha…
Jde to se mnou od desíti k pěti, jsi šťastnej, kurva? V duchu křičel a koukal se do stropu šatny. Naštěstí tam nikdo nebyl.
Proč zrovna já to dítě vytáhnul?
To dítě, které zachránil, mu bylo tak povědomé, ale to je hloupost, děti jsou si všechny tak podobné.
Ale co když jo, viděl tam přece kluka s dlouhými černými vlasy plného obav.
…Další důvod, proč nenávidí Boha…
Jde to se mnou od desíti k pěti, jsi šťastnej, kurva? V duchu křičel a koukal se do stropu šatny. Naštěstí tam nikdo nebyl.
Proč zrovna já to dítě vytáhnul?
„Tome!“
A do prdele.
Bill se rozběhl k němu a dorazil vedle skříňky. „Tome, díky…“
„Nic zvláštního.“ Pokrčil rameny a snažil se zbavit toho strašného pocitu svědění ruky.
„Nic zvláštního?!“ Opakoval Bill, jeho brada klesla, pohlédl do očí Toma, leskly se. „Jak nic zvláštního? Zachránil jsi Konnymu život, v životě ti za to nebudu moct dost poděkovat, díky, díky…“
Udělal něco, co Tom opravdu nečekal, nikdy by ho to ani nenapadlo.
Objal ho. Tělo na tělo.
Můj Bože, je jak chobotnice… Přemýšlel o Tomových dredech, které se mu dostaly do úst.
Bill schoval svou hlavu do Tomova krku a mumlal nesmyslné fráze, z nichž byla srozumitelná pouze slova ‚Konny‘, ‚Tome‘ a ‚děkuji,.
Bill se rozběhl k němu a dorazil vedle skříňky. „Tome, díky…“
„Nic zvláštního.“ Pokrčil rameny a snažil se zbavit toho strašného pocitu svědění ruky.
„Nic zvláštního?!“ Opakoval Bill, jeho brada klesla, pohlédl do očí Toma, leskly se. „Jak nic zvláštního? Zachránil jsi Konnymu život, v životě ti za to nebudu moct dost poděkovat, díky, díky…“
Udělal něco, co Tom opravdu nečekal, nikdy by ho to ani nenapadlo.
Objal ho. Tělo na tělo.
Můj Bože, je jak chobotnice… Přemýšlel o Tomových dredech, které se mu dostaly do úst.
Bill schoval svou hlavu do Tomova krku a mumlal nesmyslné fráze, z nichž byla srozumitelná pouze slova ‚Konny‘, ‚Tome‘ a ‚děkuji,.
Tom se cítil v rozpacích, ale ne z toho důvodu, v který by rád věřil. Mělo by mu být nepříjemné, že ho tady „ždímá“ teplej loser, a měl by ho chtít za tohle nejraději praštit a zbít do krve, ale v tuhle chvíli nemohl… protože to, co cítil, bylo všechno ostatní, jen ne normální. Hřálo ho podivné teplo, stoupalo mu do hlavy a všechny myšlenky, které se mu teď míhaly hlavou, byly z jeho subjektivního hlediska špatné. Co komu udělal? Přišel snad o rozum?
„Jo, tak dobrý… prosím!“ pronesl Tom podrážděně.
Bill se začervenal a odtáhl se. „Oh, fajn, promiň, omlouvám se!“
„Trumpere, co si sakra myslíš? Trochu moc důvěrnosti na můj vkus.“ Nevěděl, jak to řekne, ale ve finále byl znechucen sám sebou.
Teď si mohl přečíst zklamání a bolest v očích Billa, který ustoupil o krok vzad, kde byla dřevěná lavička, na níž se posadil.
„Opravdu se omlouvám, že jsem na chvíli uvěřil, že mi ukážeš i jednu z těch lepších stránek, co máš!“
Tom vytřeštil oči, skoro vyděšen. „Cože?“
Bill na něj spustil zajíkavým hlasem. „Tvoje dobré stránky, protože i ty máš, nejsi takový bastard, jak se snažíš vypadat!“ Řekl a sklopil hlavu do dlaní, jako by chtěl říct: „Ty nic nevíš!“
Bill měl chuť se najednou smát, přesto, že seděl před svým trýznitelem. Tom však jen zaraženě stál. Dlouho však neváhal, chytl Billa za ramena a přirazil ho ke skřínce.
„Trumpere, co si sakra myslíš? Trochu moc důvěrnosti na můj vkus.“ Nevěděl, jak to řekne, ale ve finále byl znechucen sám sebou.
Teď si mohl přečíst zklamání a bolest v očích Billa, který ustoupil o krok vzad, kde byla dřevěná lavička, na níž se posadil.
„Opravdu se omlouvám, že jsem na chvíli uvěřil, že mi ukážeš i jednu z těch lepších stránek, co máš!“
Tom vytřeštil oči, skoro vyděšen. „Cože?“
Bill na něj spustil zajíkavým hlasem. „Tvoje dobré stránky, protože i ty máš, nejsi takový bastard, jak se snažíš vypadat!“ Řekl a sklopil hlavu do dlaní, jako by chtěl říct: „Ty nic nevíš!“
Bill měl chuť se najednou smát, přesto, že seděl před svým trýznitelem. Tom však jen zaraženě stál. Dlouho však neváhal, chytl Billa za ramena a přirazil ho ke skřínce.
„Co o mně do prdele víš? Nic o mně nevíš, tak přestaň kecat. Jsi úplně mimo!“ Zasyčel mu do obličeje, držíc ho stále u skřínky.
Bill se otřásl, až příliš dobře měl na paměti podobnou situaci: studený povrch, silné zdi, a chlad v temné uličce… Zašeptaná slova uklidnění, ale skutečnost měla jiný cíl… pak přišla ostrá bolest, něco příšerného a nekonečného… a tma…
Probudily se v něm vzpomínky, ale pak si uvědomil, kde je. Není noc, a žádná temná ulička. Cítil na sobě Tomův horký dech, jak zvláštní, kolik věcí si je tak podobných, ale tohle by Tom neudělal.
„Pravda, nic nevím, ale to neznamená, že nemůžu věci sám pochopit.“ Našel odvahu odmlouvat, třásl se od hlavy až k patě. Zdálo se, že Tom byl stále fascinován tím, co řekl. „Vím, co jsi udělal, a nejsi tak špatný člověk, jakého ze sebe děláš!“ Díval se Tomovi do očí a snažil se porozumět všemu tomu zmatku, co měl uvnitř.
Tom na něj zíral jako na blázna. „Ty… tu…“ Nervózně se zasmál. „Oh, sám nevěříš tomu, co říkáš!“ Bill stále stál hrdě a vzpřímeně. „Ty jsi úplně mimo!“ Tom bezděky ustoupil, a přestal se smát. „Drž se dál, jo? Nechci tě vidět ve svým okolí!“ naposledy na Billa zavrčel a utíkal pryč.
Bill se otřásl, až příliš dobře měl na paměti podobnou situaci: studený povrch, silné zdi, a chlad v temné uličce… Zašeptaná slova uklidnění, ale skutečnost měla jiný cíl… pak přišla ostrá bolest, něco příšerného a nekonečného… a tma…
Probudily se v něm vzpomínky, ale pak si uvědomil, kde je. Není noc, a žádná temná ulička. Cítil na sobě Tomův horký dech, jak zvláštní, kolik věcí si je tak podobných, ale tohle by Tom neudělal.
„Pravda, nic nevím, ale to neznamená, že nemůžu věci sám pochopit.“ Našel odvahu odmlouvat, třásl se od hlavy až k patě. Zdálo se, že Tom byl stále fascinován tím, co řekl. „Vím, co jsi udělal, a nejsi tak špatný člověk, jakého ze sebe děláš!“ Díval se Tomovi do očí a snažil se porozumět všemu tomu zmatku, co měl uvnitř.
Tom na něj zíral jako na blázna. „Ty… tu…“ Nervózně se zasmál. „Oh, sám nevěříš tomu, co říkáš!“ Bill stále stál hrdě a vzpřímeně. „Ty jsi úplně mimo!“ Tom bezděky ustoupil, a přestal se smát. „Drž se dál, jo? Nechci tě vidět ve svým okolí!“ naposledy na Billa zavrčel a utíkal pryč.
Bill se třásl, sjížděl po studené skříňce na zem. Jeho srdce bilo jako splašené, nevěděl, jestli to je strachem, nebo jen Tomovou blízkostí.
Ještě chvíli tam seděl, a pak se vrátil za Konnym.
Ještě chvíli tam seděl, a pak se vrátil za Konnym.
Prosím, komentujte v angličtině nebo italštině, díky J. :o)
autor: Nephilim
translate: Mei
betaread: Janule
Jéžiší!!!!!Je toho tolik,co bych chtěla napsat,a jak to mám asi udělat,když umím akorát tak rusky =( =(!!!Tak si musím počkat,až se vrátí večer moje ctěná ratolest,kterou pak budu otravovat tak dlouho,až mi něco přeloží….Jinak Mei,hrozně moc děkuju za to,že jsi si našla čas na překlad dalšího dílu téhle neuvěřitelně úžasné povídky!!DÍKY!!!
Oh, it starts to be so hot! I love that part.
Konečně další dílek! To je hrozný trýznění, Mei. 🙂
Beautiful episode!
Finally it between Bill and Tom begins sparkle!
I love this story!
dneska už jsem se položila do dalšího dílu, já na ten díl čekám uplně stejně jako vy, až na to že já ho ted amsím spracovat, 25 díl bude opravdu krásný, sama se nemůžu dočkat dalšího pokračování, další dílek bude brzy
Oh, I lost words. This episode was so… incredible. I'm so upset. My hands are trembling. I'm very curious, how it will continue. Sorry for my English, but I'm really upset for this moment.
Tom was amazing, when he saved Konny. He's still "like" evil, but he isn't evil!♥ 😀
Och, I am really happy that Tom rescued Konny..:-)
Wow, Bill, so much courage … Tom, you are amazing .. Bill is right .. really …:)
OMG………….thats so really beautiful ………xD………I love it….xD….
beatiful story!!!!
It's an amazing story. I love every part. Poor Bill, I'm just sorry for him. Tom's been nice, but that Konnyho saved both with him in the locker room was fought goose. should finally realize that Bill felt something ..
[4]: jooo 😀 jsi nej, Mei 😀
ah super super super awesome amazing AAAAAAAWWW! 😀 <3 I LOVE IT!!!
aaaa I love this ♥♥ :-*
Aaawww…♥
I could not resist. I had read the entire story again from the beginning,because I did not read it for a long time 🙁 I was stunned… I love Loveless. Nephilim, you write perfectly. This story is full of emotion.
This piece, while Bill went to another room telephone, just occurred to me that Konny can drown. I wanted to cry when Bill came back and comforted him. He was scared and crying. And he said the old man that saved him that one young man *tenderness* Tom is so bad and also good. No, he is not evil. He himself makes him of. I love him.I love Bill. It´s the perfect father. So good. Sweet… Thank you, I have a chance to read this story.
Mei, seš šikulka. Děkuju, že překládáš. Btw. dlouho jsme si nepsaly… 🙂
that's amazing! i have no words..Tom isn't so bad, certainly, and bill will show that to him. awesome!
Oooh, beautiful and long part!!!
I must confess – I had a big fear. Konny is very cute kid, but when I read Bill found him, I thought Konny didn´t obey him.
Tom has got very interesting thinking, but I think, he is really confused. He don´t know advice about himself and I think he will be better… but it wants time…
I love this story and I am so happy, I can read this beautiful part. I hope, the next part will be here early:-D♥
perfect part….x)
OMFG ♥_♥ Great!