Midnight Sun 15.

Massen rychlou hadí chůzí procházel chodbami. Jeho kroky při chůzi nebyly slyšet, skoro jako by se nohama nedotýkal podlahy, ale jako kdyby se jeho tělo vznášelo. Karmínově rudý plášť za ním vlál jako mlha z krvavě rudých pavučin. V jeho obličeji byl znát vztek. Dokonce i obyčejný člověk by z něho vycítil zlost na první pohled. Massenovy oči téměř šlehaly blesky nenávisti vůči Tomovi. Pokud jednou dostane příležitost se s ním utkat v boji na život a na smrt, Tom nepřežije.

Eternity šla rychle za ním, občas musela popoběhnout, aby mu stačila. Zatímco Massen zuřil, ona se v tichosti radovala. Až příliš dobře věděla, že tentokrát Tom jejímu potrestání neunikne. A ona ho bude mučit, dokud nebude prosit o milost. Tomova nátura byla sice tvrdá, ale Eternity věděla, že ho dokáže zlomit. Stačí tak málo…

Tom pořád zůstával v chodbě a díval se skrze stěnu před sebou. Snažil se přemýšlet klidně, ale jeho myšlenky se bouřily proti němu. Všechno bylo tak moc složité. Všechno, co se týkalo jeho a Billa bylo složité. Tolik si přál, aby mu dokázal vyhovět, aby ho dokázal milovat, ale myšlenka na svobodu mu to zakazovala. Nechtěl se k někomu tak pevně připoutat, aby nemohl utéct. Ale když pomyslel na to, co se mu s Billem přihodilo, a jak krásně se u toho cítil, myšlenka svobody byla tatam. Možná, že už je rozhodnuto.

Z přemýšlení ho vytrhly cizí myšlenky, které se neubíraly zrovna dobrou cestou. Nemusel se ani soustředit, aby dokázal uhodnout, komu ty myšlenky patří. Massen se k němu blíží a je rozzuřený přímo na něho.

Tom se rychle rozběhl do Billova pokoje. Vrazil do dveří jako velká vichřice poháněná touhou bratra chránit, že si ani neuvědomil, jak moc se Bill lekl. Tom za sebou zabouchl dveře a zády k Billovi postupoval do pokoje. Pohled ze dveří nespouštěl.

„Tome?“ ozval se Billův šepot. Stál kousek za Tomem a zvláštně ho pozoroval. „Děje se něco?“

„Jestli nechceš přijít k úrazu, tak někam zalez, Bille,“ zavrčel na něj Tom.

Bill zamrkal, a pak se zamračil. Myslel si, že Tom je k němu jenom hrubý, netušil, že se mu snaží pomoct. Dal si ruce v bok. „Cos to řekl?“

Tom se na něj otočil. „Bille, Massen jde sem a není zrovna v dobré náladě, takže, jestli nechceš dopadnout jako minule, zmiz!“

Tentokrát Billova hrdost a tvrdohlavost zmizela jako mávnutím kouzelného proutku. Díval se Tomovi do očí a jeho ruce se roztřásly. Neměl daleko k tomu, aby se strachy rozplakal a Tom to poznal, vnímaje jeho pocity. Vztáhl ruku a přejel mu bříšky prstů po studené tváři.

„Neboj se. Já nedovolím, aby ti ublížil.“

Bill se od něj odtáhl a přikrčil se u postele. Jeho tělo z části zakryla těžká látka nebes.

Tom se otočil ke dveřím přesně ve chvíli, kdy je skoro vyrazil Massen. Jakmile uviděl Toma, vycenil zuby a jeho oči se děsivě zablýskly. Samozřejmě, že mu ani neunikl kňučící Bill kousek za ním. Ale Tom pro něho byl teď mnohem důležitější sousto. Až bude starší z dvojčat mrtvé, bude pro něho mnohem jednodušší si Billa ochočit jako psa.

Tom se mírně nahrbil.

„Nedovolím, aby ses ho jenom dotkl.“

Massen přimhouřil oči.

„Teď mi nejde o tu kňučící krysu,“ odsekl. „Chci tebe a chci tě mrtvého. Ale ještě před tím, než tě zabiju, je tu někdo, kdo by tě chtěl jako mazlíčka,“ pokývl směrem k Eternity, která se na něho škodolibě usmívala. Věděla, že na ní se taky dostane. Stačí jen chviličku posečkat.

Tom se zamračil. „Mohlo mě napadnout, že dceruška donáší jenom pro svoje potěšení.“

„Pokud narážíš na to, že Vania byla zlatíčko, tak máš pravdu. V obojím,“ usmál se ještě víc a odhalila tak bělostné špičáky.

„Vania měla alespoň nějakou hrdost a nikdy se nesnížila k tomu, aby byla taková, jako vy. Dokonce i Selenia má v těle kousek citu!“

Eternity se musela zasmát. „Protože Selenia je Vaniina sestra.“

Tom nestačil ani zalapat po dechu. Dokonce za sebou slyšel i roztřesený nádech Billa. Nedokázal si ani představit, že Selenia je sestra Vanii. Nikdy je spolu neviděl.

„Lžeš,“ zakňučel za ním Bill.

Eternity zakroutila hlavou. „Ne. Kdyby, Tom by to poznal, to snad víš. Jediný rozdíl byl v tom, že Selenia se až příliš bála toho, co by se jí mohlo stát, kdyby jen jednou řekla ne. Ona se podrobila. Na rozdíl od vaší mrtvé přítelkyně.“

„Ale v tom případě, ty jsi taky…“ Bill nedokončil větu.

„Samozřejmě,“ řekla lhostejně. „Jen jsem mnohem víc, než oni obě dohromady.“

„Sakra, byly to tvoje sestry!“ řekl Tom naštvaně.

Eternity se na něj zamračila. „Vania byla obyčejná nicka a Selenia jakbysmet.“

Tom začal jednat ukvapeně, ve spěchu a vzteku. Byl tak naštvaný, bylo to na něm znát. Doslova vrčel jako rozzuřený pes, když se vrhl proti Eternity s tím, že jí utrhne na místě hlavu za její hloupé řeči. Věděl, že má pravdu, ale chovala se hloupě. Ne jako člověk. Snad to bylo tím, že ona neměla s člověkem nic společného.

Neuvažoval nad tím, co dělá. Vrhl se na Eternity tak silně, že obyčejný člověk by skončil na zemi se zpřelámanými kostmi. Ona ne. Ladně se vyhnula jeho útoku, popadla ho jednou rukou pod krkem a přirazila ho na zeď tak silně, že zapraskala. Tom bolestně vydechl, ale dokázal se jí podívat do očí.

„Hraješ si s ohněm,“ zasyčela mu do ucha, a potom mu ho něžně olízla. Tom se nedokázal ani zhnuseně otřást.

„Eternity,“ zavrčel Massen. „Máš, cos chtěla. Až tě omrzí, dej mi vědět!“

„Samozřejmě,“ usmála se a táhla Toma z místnosti, jako kdyby byl hadrová panenka. Tom se zmítal, ale nedokázal se vykroutit z jejího sevření, aniž by si přitom sám neublížil.

V místnosti zůstal jen Massen a Bill. Billovy další můry se začaly pomalu naplňovat, když se k němu Massen přiblížil. Co nejvíc se snažil přikrčit u zdi, dokonce zatoužil splynout s mrtvým kamenem. Ale jeho přání nebylo vyslyšeno, místo toho viděl, jak se pro něho natahuje Massenova ruka.

Massen ho popadl pod krkem, jako před chvílí Eternity Toma, a zvedl ho na nohy. Nebylo to žádné hrubé gesto, spíš jen tak lehce něžné, až to Billa zarazilo. Odvážně se podíval Massenovi do očí a v tu vteřinu si uvědomil, jakou udělal chybu. Na jeho drobné tváři přistála tvrdá Massenova dlaň. Bill by upadl, ale upíří vládce ho nenechal padnout, dokud nebude mít dost.

„Hodně jsi mě zklamal, maličký,“ zavrčel.

Billovy oči se zaplnily slzami. Nechtěl plakat, ale bolest mu nedovolila udržet slzy za bariérou. Chtěl si schovat obličej dlaněmi a zhroutit se, ale nedostal k tomu možnost. Massen ho uhodil znovu, tentokrát mnohem tvrději. A jakmile chlapce pustil, Bill spadl na podlahu. Jen pár sekund se vzpamatovával z otřesu a zostřoval si vidění. Před očima měl tmavé skvrny spojené s bílými jiskřičkami. Hlava ho neuvěřitelně rozbolela, ale přesto se dokázal plazit od Massena pryč. Přelezl přes postel a zastavil se u protější zdi, přesně proti oknu.

Massen na sebe nenechal dlouho čekat.

Eternity praštila s Tomem na podlahu plnou zvířecích kožešin. Tom nečekal, až se na něho vrhne. Sebral všechnu svojí rovnováhu a postavil se, aby jí byl roven. Ale vampýrka se mu jenom vysmála do očí.

„Jsi vážně tak moc odvážný, nebo jsi jenom hlupák, Tome? Snad nevěříš, že zrovna nade mnou bys zvítězil. Ne nadarmo mi říkají smrtonoška.“

„Slyšela jsi svého otce,“ hájil se Tom. „Jednou řekl, že legenda je pravá.“

Zamračila se. „Myslíš legendu o tobě? O dhampýrovi? Nebuď blázen.“

„Vždyť taky nejsem.“

Eternity ho několikrát obešla dokola, jako kdyby kroužila kolem svojí kořisti. „A zrovna ty věříš pohádkám. Není to smutné?“

Najednou stála před ním, obličej mu držela ve svých dlaních. Tom neviděl, že by se pohnula, prostě tam najednou byla. Nevěděl, jak to udělala, ale už teď to pro něho bylo nebezpečné. Přesto v něm narůstala odvaha bránit se.

„Hraješ si s něčím, o čem nic nevíš,“ pokusil se jí zahnat do kouta. Věděl, že jeho šance jsou minimální, ale musel to zkusit. Přece není pravidlo, že každý mrštný vampýr musí být i chytrý, a Eternity nevypadala na to, že by dvakrát plývala rozumem. Přesto všechno, ale byla dost nebezpečná, aby mu mohla ošklivě ublížit

Ale Eternity byla chytrá, věděla, že Tom střílí naslepo.

„Vážně?“ zasmála se. „No, jak myslíš. Udělám ti návrh. Pokud nad tebou vyhraju já, budeš můj. Pokud vyhraješ ty nade mnou, nechám tě jít.“

Tom ji sledoval a věděl, že sám sobě připravil past, kterou nedokáže obejít. Pokud ji nedokáže přemoci, propadne se do jámy lvové a v ní zůstane, dokud mu někdo nepomůže. Ale přesto přikývl a pustil se do toho všeho s vervou. I Eternity byla připravená. Její oči se varovně zaleskly v plamenech svící a bělostné zuby se vystavily na obdiv. Teď se hrálo na svobodu a otroctví.

Massen se dostal k Billovi na dosah ruky. Bylo pro něj potěšením, když viděl Billa tak bezmocného a vyděšeného. Ale pořád mu to nestačilo. Chtěl chlapce vyděsit natolik, aby před ním padl na kolena a prosil ho o odpuštění.

Bill o krok ucouvl a narazil do skleněné tabule okna. Nebylo pro něj už úniku. Zase mu bude bolestivě ublíženo. Nechtěl to prožívat znovu, ale Massen s ním neměl žádné slitování.

Massenova pěst vyrazila tak prudce, že Bill málem ani nezaznamenal rozmazaný pohyb. Šmouha, skoro se nepodobající Massenově paži, ho zasáhla z části do krku a z části do obličeje. Bill zalapal po dechu, ucítil pachuť krve a ztratil rovnováhu. Jeho těžké tělo narazilo do skla, které nevydrželo nápor a zapraskalo. Bill si uvědomil, že jeho nohy najednou nestojí na pevné zemi. Nacházel se někde mezi nebem a pevným povrchem země. A jeho tělo se rychle snášelo dolů, téměř až do pekla…