Makes Three 54. (1/2)

autor: Majestrix

Je Melinda vážně  odpovědí? To sakra je.  

Bill otevřel oči a pokusil se převalit na bok. Mezi dveřmi stála Rhiannon, rozhlížela se a vypadala zmateně. „Pane Bille, proč jste u mě doma?“ zeptala se tiše. Bill se podíval na hodiny a zasténal. Ještě nebylo ani sedm ráno. Proč byla sakra vzhůru?

„Nejsem u tebe doma, ty jsi u mě. Tvoje maminka a tatínek museli jet pro tvého brášku do nemocnice.“ Zazíval a posadil se, instinktivně se rozhlédl. Tom tu nebyl, byl ve svém „pokoji“; oba souhlasili, že bude jednodušší, když jednu noc budou spát odděleně, aby pak nemuseli Rhiannon vysvětlovat to, co by třeba mohla vidět.

„Oh.“ Opřelo se pětileté dítě o dveře a zamyslelo se.

„To je normální, že vstáváš takhle brzo?“ Bill se modlil, aby odpověď zněla ‚ne‘, ale přesně naopak, Rhiannon nadšeně přikývla.

„Maminka dělá snídani pro mě a tatínka, abychom se s ním mohli rozloučit, než jde do práce. Pak se jdu koukat na SpongeBoba a ona uklízí. Říká, že si ode mě ráno potřebuje odpočinout.“ Vešla dál do pokoje a snažila se vylézt na postel. Bill se natáhl a pomohl jí nahoru, snažil se stále uvědomit si fakt, že dnes jeho den začíná v 6:40. „Uděláte snídani, pane Bille?“

Bill si odfrkl a zívnul. „Ne, pokud chceš přežít.“

„Co?“

„Chci říct, myslím, že máme nějaké lupínky. Alespoň doufám. Máš je ráda?“

Rhiannon nadšeně přikývla. „Ano!“

„Dobře. Jdi vzbudit pana Toma a půjdeme se nasnídat.“ Rhiannon opustila postel a utekla pryč.

Bill usnul hned, jak se jeho hlava znovu dotkla polštáře; a právě proto syčel jako kočka, když mu někdo neomaleně zavrtěl s ramenem. „Oh ne, já v tomhle sám nebudu. Ty taky vstávej.“

„Tomi,“ zanaříkal Bill a dal si polštář přes hlavu. „Víš kolik je hodin?“

„Jo. Skoro sedm ráno. Já jsem vzhůru, takže ty budeš hezky taky.“ Sundal Tom bratrovi polštář z hlavy a zašklebil se. „Musíme jí nějak zabavit.“

Bill zaúpěl a podrážděně  se posadil. „Chci kafe.“

„Nemůžeš kafe.“

„Kurva.“

„Nemluv takhle před dítětem.“

Bill zamrkal a podíval se na hodiny, znovu zaúpěl. „Připomeň mi, proč jsme s tím souhlasili?“

„Protože Molly je tvoje kamarádka a potřebuje pomoct.“

„Neměls zvedat ten telefon.“ Zazíval Bill a zavrtěl hlavou, snažil se urovnat tu nevolnost. „Bože, nechci se zvedat.“ 

„Já taky ne, ale hejbni sebou. Řekl jsem Rhiannon, aby se převlíkla, takže my bychom asi měli taky.“

„Chci si sníst snídani nahý.“ Našpulil Bill rty a dopravil se na kraj postele. Tom si odfrkl a odešel k šatníku.

„I když bych fakt hrozně chtěl, abys mohl, nemůžeme to té malé holčičce udělat. Byla by traumatizovaná.“ Zazíval nahlas Tom a začal se přehrabovat oblečením, za účelem najít něco na sebe. Podíval se přes rameno a viděl Billa, jak zase spí, vsedě. „Bille!“ rozkřikl se. „Vstávej!“

„Jsem vzhůru,“ zamumlal a zvedl se na nohy. „Jen mi to bude chvilku trvat.“

„Tohle, až bude Zoe narozená, dělat nebudeš,“ připomněl mu Tom podrážděně. „Já nehodlám být jediný, který se k ní uprostřed noci probouzí.“

„Myslíš, že bys tohle téma mohl vynechat? Ještě se k ní v noci neprobouzíš a já neplánuju tě to nechat dělat pořád, ano?“

„No jasně.“

„Jasně.“  

~*~

Bill sešel dolů a našel Rhiannon na zemi s Puppym, jak se perou. „Um, pěkné oblečení, Rhiannon,“ řekl trochu roztřeseně. Nejspíš ji Greg nechal zabalit si samotnou, protože na sobě měla princeznovské šaty.

„Děkuju, pane Bille. Maminka říká, když ti někdo něco pochválí, musíš poděkovat.“ Převalila Puppyho a vyskočila na nohy. „Je už snídaně?“

„Ano, je. Lupínky, je to v pohodě?“

„Mám na výběr?“ zněla nadšeně, když chytla Billa za ruku. „Nikdy si doma nemůžu vybrat.“

„No, nevím, proč bys tady nemohla.“ Pokrčil Bill rameny a ukázal na židli. „Sedni si. Já udělám ty lupínky.“

„Dobře!“

Bill byl trochu zaskočen tím, jak hlasitá holčička byla, potlačil zívnutí. Kde brala všechnu tu energii? Vyndal cornfleaky a misku, a naplnil ji cereáliemi. Nalil na to nějaké mlíko. Se zívnutím to položil před Rhiannon a podal jí lžíci. Zabořila ji do toho, dala si do pusy a vyplivla si to do ruky. „Fuj,“ zašklebila se.

„Co, co je s tím?“ zeptal se vyděšeně Bill.

„Není to sladký.“

„Oh! Jo, dobře,“ zavrtěl hlavou a dal doprostřed stolu misku s cukrem. Nabral dvě velké lžíce a vysypal jí to tam, pak se na Rhiannon podíval. „Stačí?“

„Um, ještě,“ přikývla nadšeně Rhiannon a sledovala, jak Bill přisypával cukr.

„Tohle už stačí?“ začal přemýšlet o tom, jestli vůbec ví, co to znamená. „Myslím, že ano.“

„Dobře. Nadskočila a začala si to v misce promíchávat. „Teď je to dobré,“ řekla nadšeně Rhiannon.

Bill se na ni usmál. „To jsem rád. Teď se pokusím udělat si nějaké kafe, než se pan Tom vrátí dolů,“ řekl šeptem.

„Pozdě, už jsem tady!“ přiskákal Tom a zazíval. Rhiannon se zasmála a trochu mlíka vyprskla, utřela se ale rukávem svého oblečku. „Lupínky, dobrá volba.“ Naklonil se Tom, aby Billa políbil, ale zarazil se, když se na ně Rhiannon podívala. „Myslím, že si taky dám.“ Posadil se vedle maličké a zvedl nohu, aby mu Puppy přestal žvýkat tkaničky.

Bill se opřel a sledoval Toma s Rhiannon. Bylo to tak rozkošné, sledovat svého bratra, jak se chová tak sladce, když se holčička zeptala, jestli si může sáhnout na jeho vlasy a natáhla ruku. Byl trpělivý a vysvětloval jí své vlasy, a nechal ji dotknout se pár dredů a malinko ji polechtal, když se smála a říkala, že jsou suché.

Takhle by jejich rodina mohla za pár let vypadat. Tom, u stolu sedící se Zoe. Možná  bude zvídavá jako Rhiannon. Nebo zdrženlivá, jako jejich otec, Jorg. Nebo panovačná, jako jejich matka Simone.

„Pane Bille, vy pláčete?“

Ta otázka ho vytrhla z  přemýšlení, Bill se zasmál a utřel si oči. Ani si nevšiml, že začal brečet. „Jo, Rhiannon, jsem v pořádku,“ ujistil ji.

„Dobře, protože můj tatínek říkal, že těhotné paní brečí pořád. A nemůžou za to, a my si z nich nesmíme dělat srandu, teda pokud nebrečí celý den. Pak ho maminka uhodila a on se smál.“

Tom zamrkal a zavrtěl hlavou. „Ty prostě každýmu všechno vykecáš, co?“

Rhiannon pokrčila rameny a začala poskakovat na židli, zatímco dojídala lupínky. „To bylo dobré. Pane Tome, můžu jít do obýváku a koukat se na pohádky?“ nadskočila víc a Puppy začal nadšeně štěkat.

„Jasně, nevím, proč bys nemohla.“ Sledoval ji Tom, jak zvedla misku, vypila zbytek mlíka a upustila to. Roztříštilo se to na podlaze, Puppy vykvíknul a utekl z místnosti.

„Omlouvám se! Omlouvám se!“ Rhiannon vypadala, že se rozbrečí, Bill k ní přišel a sundal ji ze židle na zem, na druhou stranu od rozbité keramiky.

„To je v pohodě. Jsi v pořádku?“ sedl si před ní Bill a zkontroloval její ruce, aby se ujistil, pak se tak dlouho usmíval, dokud mu Rhiannon úsměv neoplatila.

„Jo, jsem v pořádku.“

„Dobře. Teď se běž dívat na pohádky a my to uklidíme.“ Postrčil ji Bill jemně směrem k obýváku, a sledoval, jak s kvičením odhopsala z pokoje, slyšel, jak jí Puppy odpovídá. „Rozbila misku,“ řekl zasmušile.

„O tu misku ti nejde,“  řekl ospale Tom a dojedl svoje cereálie.

„Tomi, pojď mi pomoct na nohy,“ zasténal Bill a zvedl k němu ruce, vypadal pateticky. Tom se zasmál a zvedl Billa ze země.

„Tohle by tě mělo naučit, abys nedělal polohy, z kterých se sám nemůžeš zvednout.“

„To si budu pamatovat, až budeš chtít sex.“

„Hej, to ale není fér!“ zaprotestoval Tom. Oba dva se při zvuky rány otočili k obýváku.

„Oooops, omlouvám se!“ 

~*~

Bylo skoro poledne, a Rhiannon málem běhala i po zdech. Tom to nedokázal pochopit; kde vzala všechnu tu energii? Kdyby to nevěděl, řekl by, že měla cukr, ale on tam byl, když Rhiannon jedla. Žádný cukr neměla…

Puppy a jeho nová hračka přiběhli zpátky do obýváku, běhali kolem gauče, kde ležel Bill, naprosto mrtvý. Tom si dělal kvůli kruhům pod očima jeho bratra starosti, ale dlouho se neudržel, protože Rhiannon každých pár sekunda ječela, když jí Puppy chytil a dělal kotrmelce přes její boty nebo ji tahal za kostým.

„Rhiannon, nechtěla ses náhodou koukat na pohádky?“ zeptal se Tom zoufale, chytl holčičku za pas a zvedl ji, aby nemohla utíkat. Ona okamžitě zabořila ruce do jeho dredů a se smíchem zatahala.

„Ne! Chci si hrát s Puppym!“

„Dobře. Ale potichu. Pan Bill se snaží spát,“ řekl se zívnutím. Taky chtěl spát, pomyslel si, ale to se nemělo stát.

„Udělej mi koně!“ zakřičela naprostou supersonickou ráží, Tom sebou cuknul.

„Um, okay. Ale jen jednou.“

„Dobře!“ zatleskala Rhiannon a vylezla Tomovi na záda, ten vyklusal z pokoje, Puppy za nimi vesele štěkal.

**

Po čtyřech jízdách na zádech Toma šíleně bolela hlava z toho, jak ho Rhiannon tahala za dredy, jako by to byly otěže, a položil ji na zem. Ona poskakovala a tancovala na reklamy v televizi, Bill zazíval, a konečně se probral. Sledoval holčičku, jak se zmítá na hudbu a podíval se na Toma, jako by se svět zbláznil. „Co se děje? Proč jsi tak zpocený?“

„Tak si zkus hrát si na koníčka pořád a pořád, a uvidíme, jak budeš vypadat,“ vyjel na něj Tom. „Celý den skáče, ale já nechápu proč. Nedals jí žádný cukr, že ne?“

„Ne,“ řekl Bill pomalu, přemýšlel o tom, co se dělo ráno.

„Ano, dal, pane Bille!“  řekl Rhiannon rozzářeně a přiskákala k němu s úsměvem. „Do lupínků!“

Bill zamrkal a otočil se na bratra, „Omlouvám se, úplně jsem na to zapomněl.“

„A co teď jako budeme dělat?“ zakňučel Tom.

„Hrát si na koníčka!“ zazářila Rhiannon a tancovala, zatímco okolo ní běhal Puppy. Bill zaúpěl, a Tom si přál, aby mohl nasednout do auta a odjet pryč. Ale pak by byl bezdomovec, protože Bill by ho nenechal vrátit se zpátky.

„Dobře, ale už jen jednou,“ nakrčil se. Pětileté dítě zatleskalo a objalo Toma kolem nohou.

„Teď, pane Tome?“

„Jo, teď, pane Tome?“ zazíval Bill a snažil se zůstat vzhůru.

Tom se na něj ošklivě  podíval a zvedl Rhiannon, povzdychl si. „Dobře, ale jen jednou.“

„Dobře!“ zabořila se mu patami do boku. „Utíkej, koníčku!“ 

~*~

Marcy počtvrté zazvonila na zvonek u dveří a podrážděně vydechla. Už chtěla volat svému synovi, a zjistit, jestli není u špatného domu, ale dveře se najednou otevřely a ztrýzněná, velice těhotná paní stála za nimi. Ne počkat. Ne paní. „Bill?“ zeptala se zdráhavě.

„Ano, vy jste Gregova matka, že?“ zeptal se s těžkým přízvukem v angličtině.

„Ano, jsem. Přišla jsem vyzvednout-„

„Babičko!“

Marcy zamrkala, když  ze dveří vyběhla růžová čmouha a skočila jí do náručí. „Ahoj, holčičko. Jak se máš?“ 

„Fajn!“ zářila Rhiannon a šťastně kopala nožkami.

„Co jsem ti říkala o kopání  do lidí?“ zeptala se Marcy přísně.

„Promiň.“ Uklidnila se Rhiannon a Marcy ji postavila zpátky na zem.

„Dobře, jdi si pro svou tašku, pojedeme do nemocnice za tvým bráškou!“ Rhiannon vykvíkla a přikývla, proběhla okolo Tomových nohou nahoru do patra. „Dali jste jí cukr, že?“ zeptala se Marcy pobaveně.

„To on.“ Ukázal Tom na Billa a stoupl si vedle něj. „Já nevěděl, že to dělá.“

„No, teď to víte.“ Usmála se Mary, když se Rhiannon vrátila a zakopla. Puppy se doklouzal mezi nohy dvojčat a chtěl jít za ní, ale Tom ho zvedl nahoru a snažil se ubránit jeho malému růžovému jazýčku. „Molly by měla porodit za pár hodin, Greg říkal, že zavolá, až se to narodí.“

„Děkuju,“ přikývl Bill s úsměvem, když mu Rhiannon zamávala jako šílená. Zamával zpátky a s úlevou sledoval, jak si Marcy odnesla své vnouče pryč to taxíku. Zavřel dveře a uviděl Toma, jak zuřivě přechází na místě, a Puppyho, jak se ho snaží napodobovat.

„Nerozumím tomu, jak mě takhle malý člověk mohl tak zřídit.“ Zavrtěl Tom hlavou. „Zoe takováhle nebude.“

„Nejspíš bude. Oba jsme byli celkem hyperaktivní, když jsme byli malí,“ připomněl mu Bill.

„Do prdele. Žádné sladkosti. Nikdy se nedozví, že nějaké existujou. Žádné hra na koníčka. Hlava mi umírá, protože Rhiannon mi tahala za dredy. A nechtěla přestat mluvit. Všechno, co dělala, musela říct jekotem nebo křikem nebo pištěním. Oh bože, mám v uších rozteklý mozek.“

Bill se jen usmál, vzal Toma za ruku a odvedl ho ke schodům.

„A bude se koukat jenom na vzdělávací pořady. Bože, taky mám rád pohádky, ale čtyři hodiny v kuse? Myslím, že mi mozek vypadne z hlavy ven. Jediný, na co se chtěla koukat, byl SpongeBob!“

Bill Tomovi přetáhl tričko přes hlavu, jeho dvojče se sotva nadechlo.

„Pořád všude utíkala. Vstávala brzo… a…“ Tom zazíval a nechal se položit do postele. Bezmyšlenkovitě Billa objal okolo pasu a začal mu jemně masírovat bříško.

„Spi, Tomi,“ vydechl mu Bill do ucha, Tom nemohl odpovědět, už podřimoval.

~*~

Bill otevřel oči a polknul výkřik, když ucítil, jak se mu břicho stáhlo bolestí, zhluboka dýchal, snažil se zůstat v klidu, ale jediné, na co mohl myslet, bylo, že to je ono. To bylo ono! „Tomi!“ vykřikl, třásl se svým bratrem tak moc, že se převrátil na stranu.

„Co?“ zeptal se Tom podrážděně. Sluníčko zapadlo; celý den prospali. Tom měl stále pocit, že by ještě mohl spát, ale zazíval a natáhl se, aby rozsvítil. „Co se děje?“

„Myslím, že je na čase, abychom taky jeli do nemocnice.“ Posunul se Bill a zalapal po dechu, když jím projela bolest ostrá jako bodnutí jehlou.

Tom zamrkal a vyhrabal se z postele. „Musíme zabalit! Přinést tvoji tašku!“ ječel, a prakticky se ponořil do Billova šatníku, aby našel jeho tašku od Diora, co byla až vzadu.

Bill vydechl a natáhl se pro telefon. Houpal nohama na kraji postel, když ho znovu přepadla ta bolest. Zasténal a snažil se dýchat, ale ta bolest se zhoršovala, vykřikl, rukou se natahoval po Tomovi.

Tom přiťapal před Billa a chytl ho za ni, Bill mu ji mačkal, dokud bolest nepřešla. „Dobrý?“ zeptal se, oči vyvalené.

Bill na něj zavrčel. „Ne, není to kurva dobrý! Dojdi pro auto, já zavolám doktora Roberta.“ Zvedl Bill telefon a začal vytáčet.

„Budeš potřebovat odvést dolů?“

„Ne, myslím, že to zvládnu, jen budu pomalý,“ řekl Bill a zamával rukou, aby už vypadl. Hovor byl přijat a on se snažil nebýt nervózní. „Doktore Roberte, myslím, že už to přišlo, není to moc brzo?“

„Bille, my jako doktoři stanovujeme termíny, ale miminka si přijdou, kdy se jim zachce. Jestli chce Zoe ven, tak bychom jí měli její přání splnit. Budu v nemocnice hned, jak se obléknu. A Bille?„

„Ano?“ hlas se mu třásl, ale nemohl se uklidnit.

„Bude to v pořádku. Ano?„

„Jo. Kurva!“ zakřičel Bill a chytl se rámu postele. Ta bolest byla k nevydržení, byla horší než předtím. Zasténal, chtěl říct, že se něco děje, ale pak si prdnul. Byl to tvrdý a hlasitý, a dokonce i bolestivý prd, ale Bill se najednou cítil o tuny lehčí, a žádná bolest tu už nebyla. Nemohl tomu uvěřit. Byl v oparu, najednou uslyšel doktora Roberta křičet jeho jméno. „Omlouvám se, doktore,“ řekl Bill s úlevou. „Myslím, že to byl planý poplach.“

„Jen plyny, že?“

„Ano. Doufám, že se nezlobíte.“

„Bille, nevěděl jsi to. Mimo to, tohle se stává často. Odpočiň si, ano?“

„Ano, děkuju.“ Zavěsil Bill telefon, bylo mu trapně, sešel dolů, jak nejrychleji mohl. Když došel do obýváku, uviděl, že Tom nechal dveře otevřené. Usmál se a vystrčil hlavu ven, aby zakřičel na bratra, ať se vrátí do postele; byl to jen planý poplach.

Ale na příjezdové cestě žádné auto nebylo. Tom byl pryč.

„Opustil mě!“ vyjekl Bill a zavrtěl hlavou. Rychle vytočil Tomovo číslo a zarazil se. V kuchyni uslyšel hudbu od Samyho Deluxe, zaúpěl.

Oh super, tak půjde zase spát.

~*~

„Přehraj to znovu!“ zaradoval se Gustav. „To je taková prdel.“ Georg bez váhání znovu přehrál video bosého, jen v triku a boxerkách oděného Toma bez čepice, jak se snaží dostat do auta s Billovou Diorkou v ruce. „Oh bože, tohle moje břicho nezvládá.“

„Snažil jsem se Tomovi pogratulovat za jeho výbornou módní volbu, ale zavěsil mi to, dvakrát.“  Georg se snažil našpulit rty, zatímco kontroloval statistiku na youtube. „Už to má přes sto tisíc shlédnutí.“

„Nádhera.“

„Jen by mě zajímalo, jak se tam dostali tak rychle?“

„Tobi říkal, že tisk věděl, že na Billa to každou chvíli přijde, takže kempují před nemocnicí, kam by měl pak jet.“

„Měli by jet jinam.“

„Tobi to navrhl, ale Bill se ho pokusil vykastrovat.“

„Au,“ usyknul basák. „Takže vycouval.“

„Myslím, že jeho žena ještě pořád chce děti.“

„Chytrej chlap.“ Opustil Georg svůj laptop a posadil se vedle Gustava na gauč, přitáhl si ho blíž. Obvykle by se blonďák usmál a přitulil se, ale teď vypadal nějak zamyšleně. „O čem přemýšlíš?“ zeptal se lehce.

„O ničem extra; jen si opakuji konverzaci, kterou jsem měl se Sabinou. Nevím, co si z toho mám přebrat.“ Pokrčil Gustav rameny.

„No, tak mi to řekni. Možná ti pomůžu.“

„Ne, je to celkem osobní. To Sabině nemůžu udělat.“

Georg přikývnul. „Jo, to chápu.“

„Dobře.“ Přikývl Gustav a vymanil se z Georgova objetí, šel si pro kafe. Když se vrátil, Georg se na něj divně díval. „Co se děje?“

„Um, přemýšlím, jak ti to mám říct, ale myslím, že to prostě jen řeknu. Našel jsem dívku, se kterou bych chtěl mít vážný vztah.“

„Opravdu?“ zamrkal překvapeně Gustav, pak se ale zatvářil tak, jak jen málokdy, ten široký úsměv mu pár dobrých let ubral. „Vážně? Já ani nevěděl, že se s někým scházíš! Proč jsi mi to neřekl, ty blbče!“ bouchnul při své řeči Georga do ramene a posadil se na konferenční stolek vedle basákova laptopu.

„Nějak jsem nemohl najít tu správnou příležitost,“ zamručel Georg.

„No, tak to se mi ulevilo. Snažil jsem se ti říct tu samou věc, ale nikdy jsme to neudělal… Měl jsem z toho divný pocit. Nechtěl jsem tě jen tak nechat, víš? Ale teď, je to jiné.“ Přikývl Gustav a postavil se, vyndal si telefon ze zadní kapsy u kalhot. „Zavolám teď Sabině. Vole, ty a ta tvoje, ať už se jmenuje, jak se jmenuje, měli byste s námi jít na dvojitý rande. Vím, že je to pošahaný, ale sakra, měla by to být zábava.“

Georg si na rtech ponechal svůj patentovaný úšklebek, dokud za Gustavem neklaply dveře.

~*~

„Nejlepší, kterou máme?“ zeptal se prodavač znovu, jen aby se ujistil.

„Ano,“ řekl Tom a přikývl. „A všechno ostatní, co k tomu budu potřebovat. Chci, abych s tím mohl vážně dobře a čistě natáčet a fotit. Je mi jedno, co to bude stát,“ ukázal svou platinovou kartu a prodavači se málem podlomila kolena.

„Přímo tudy, pane, do profesionální sekce.“

„Sakra jo, to se mi líbí. Profesionální.“

~*~

Tom se počtvrté podíval na booklet, stále nemohl přijít na to, proč byl návod ve švédštině. Pak ho převrátil vzhůru nohama a obráceně, a našel ho i německy, konečně přišel na to, co s tím má dělat. Tlačítko ‚on‘ bylo navrchu… Zapnul ji a natočil si obrazovku, aby viděl, co nahrává. „To je hustý,“ řekl a odkašlal si.

„Tohle je Tom Kaulitz, tvůj otec, a…“ zamračil se a vypnul nahrávání. „Nemůžu takhle o sobě mluvit do kamery,“ zamručel a vymazal to, co nahrál, aby začal znovu. „Tady Tom Kaulitz, tvůj strejda, a takhle vypadal náš dům, ještě než ses narodila.“ Byl překvapený, že se nezakoktal u slova strejda, možná, že se s tím nakonec bude muset vyrovnat, až ho budou lidé takto oslovovat. Obešel obývák, našel Puppyho na gauči, všechny čtyři nožky ve vzduchu. „Tohle je náš pes, brzo to bude i tvůj pejsek, když si pospíšíš a přijdeš k nám.“

Tom se otočil a vyběhl schody, vešel do pokojíčku. „Tohle je tvůj pokojíček. Tvůj tatínek se nechal unést celým tím barvením tvého pokoje, ale vypadá to líp, než jsem doufal. Přinutil mě věnovat všechny tvoje hračky charitě, takže až vyrosteš, a nebudeš mít žádný hračky, obviňuj za to jeho.“

Odešel a zavřel za sebou dveře, vešel do jejich ložnice. Světla byla napolo rozsvícená, ale Tom neplatil šest set euro za to, aby neměl noční vidění na kameře. Bill byl v klubíčku na boku, neklidně spal s dlaní na podbřišku. „Tvůj tatínek vypadá, že nemá moc pohodlí, co?“ zašeptal Tom. Bill si stěžoval na bolest zad a slabost už pár dní, a jelikož jejich show měla být už za dva dny, Tom si dělal celkem starosti.

Pokaždé, když začal mluvit o tom, že by to odvolali, Bill se začal chovat hrozně  rozumně a říkal, že už jim za to zaplatili, a jak by to společnost nedovolila zrušit, jen proto, že se cítí unavený. A pak, aby to ještě zhoršil, ho Bill líbal, dokud se nepřestali hádat.

Podlé taktiky.

Tom se usmál a natáhl se, aby se dotkl Billovy ruky. Ustálil kameru a zaměřil se na své  dvojče. „Vidíš, Bill už nemůže spát na zádech, nebo v jeho oblíbené pozici na břiše. Protože jsi tam ty.“ Natáhl se a dotkl se Billova bříška. Zpoza kamery vypadalo ještě větší, Tom se v hledáčku pozoroval, jak ho hladí. „Nemůžu se dočkat, až tě uvidím, a vím, že tvůj tatínek také ne.“

Bill začmuchal a prdnul si, Tom potlačil dávicí reflex a vycouval od postele.

„Budu muset koupit nové povlečení, protože do nich Bill právě propálil díru. Přivádíš mu tak hrozný plyny, ale vím, že mu to nevadí, protože on to necítí. Dělám si srandu. Trošku.“

„Tomi?“ Tom znovu natočil kameru na Billův obličej, zíval.

„Oh, to bylo sexy,“ zažertoval.

„Kdes sehnal kameru, a proč  šeptáš?“ zamrkal na něj Bill ospale a Tom se zazubil.

„Koupil jsem ji a snažil se tě nevzbudit.“ Pokrčil Tom bezduše.

„Oh.“ Bill se chvilku na bratra díval, a pak se konečně trochu probral. „Mám hlad,“ řekl tiše.

„Melinda udělal nějaké ty quesadillas, které máš rád. Ty s okurkami uvnitř.“

Bill se usmál a otočil se pryč od kamery. „Chci McDonald,“ zašeptal.

„Proč jsi tak roztomilý?“ Tom byl ohromený. Kdyby Bill nebyl těhotný, okamžitě by ho měl na zádech.

„Protože jsi na mě hodnější, když jsem roztomilý.“ Přitáhl si ho Bill blíž a promnul mu zápěstí.

„Manipuluješ se mnou.“

„Hele, máš deset minut náskok,“ zažertoval Bill.

„Fajn. Tak pojď, najdu ti boty a pojedeme.“

„Ne, nechci jet. Dojeď pro to, a já si to tady sním. Nechci se hýbat.“ Zazíval znovu Bill a Tom vypnul kameru.

„Jsi v pořádku? Poslední dobou jsi hrozně unavený, poslední dny je to ještě horší.“

„Já nevím. Jsem jen ospalý. Nemám energii a náladu nic dělat.“

„A jak tedy chceš odzpívat tu show?“

„Bože, přestaň s tím,“  řekl podrážděně Bill. „Chci odzpívat tu show. Budu v pořádku. To proto teď spím. A teď mi dojeď pro nějaké kuřecí nuggety,“ řekl a zavřel oči.

Tom skepticky čekal, dokud Bill znovu neotevřel oči. „Čekám na ten zbytek!“ opáčil. „Nejsem tak blbej, abych si myslel, že chceš jen kuřecí nuggety.“

„Idiote. Dobře, dvě porce dvaceti nugget, čtyři jablečné koláčky a Big Mac. Ne, dvakrát Big Mac a milkshake. Vlastně ne, ne milkshake, přines mi colu. Ano, colu.“ Přikývl Bill a šťastně zakopal nohama. „Teď jeď. Než zase usnu. A i kdybych usnul, to jídlo stále budu chtít.“ Usmál se, když ho Tom sladce políbil na tvář. „Vypadni, nemravo,“ řekl šťastně a zamával mu. „A pospěš si zpátky!“

„Vaše přání je mi rozkazem,“ odfrknul si Tom a odešel do auta. Zavřel oči a podíval se na všechny ty tašky, co byly vzadu. Neřekl Billovi, že koupil další hračky; prostě šel kolem hračkářství a nemohl si pomoct.

No tak, bude otcem jen jednou. Tom si mohl trošku užívat.

pokračování