autor: B-kay
Odejít bylo tím posledním, co Toma v tu chvíli napadalo.
Přímo omámeně hleděl do Billových rozespalých očí. Nemohl uvěřit, že je opět u něj. Opět mu byl tak blízko. Po dvou dnech, kdy se přímo ničil myšlenkou na to, že musí zapomenout, byl opět u něj.
Hladil jej po tváři a beze slova se mu vpíjel do očí. Bill ležel na boku, jednu polovinu tváře měl unaveně opřenou o polštář, té druhé však dopřával pocítit něhu Tomových pohlazení a jemných doteků.
Proč by se mu měl bránit?
Proč by jej měl právě teď odehnat jenom kvůli tomu, že to tak bylo správné? Proč by musel neustále dělat jenom to, co se smí? Proč nikdy nenašel odvahu vzepřít se celému světu a udělat něco, co by změnilo jeho život od základů?
Teď mohl být alespoň na chvilku šťastný. Pohled na Tomovu tvář jej sice nevýslovně bolel, přesto mu způsoboval to nejkrásnější chvění po celém těle. Třásl se jako malý kluk, který očekává něco nepoznaného. Něco, co by sice neměl dělat, ale moc po tom toužil a tak dlouho si to tajně přál.
„Nevěřil jsem, že bys za mnou přišel,“ po dlouhé chvíli ticha a oddaných pohledů nakonec promluvil. Pořád však zůstával ležet. Rty se mu sotva hýbaly, jak vyslovoval tichá slova. Byl tak vyčerpaný z toho nekonečného stereotypu. Prsty na rukou od věčného drhnutí špinavého nádobí sotva cítil. Bolela jej dokonce i záda, jak si se Samem hráli na zahradě a on jej skoro pořád nosil v náručí.
„Chyběl jsi mi,“ Tom si opřel bradu o Billovo předloktí, na které vložil jeden láskyplný polibek…
„Lžeš,“ Bill se na něj poprvé od doby, co se setkali, pousmál. Byl to sice jenom nepatrný náznak úsměvu, Tomovi však přišel jako zázrak. Myslel si, že je dokonalý, ale až teď zjistil, že když se usmíval, byl ještě krásnější.
„Nelžu. Chyběl jsi mi. I teď mi chybíš,“ Tom nevědomky dlaní sklouzl na Billovy líce. Ve chvíli, kdy si vzpomněl na Samova slůvka o tom, jak jej Chantelle uhodila, stiskl víčka a na krátkou chvíli odvrátil tvář.
„Něco jsi mi slíbil, Tome,“ Bill šeptal. Nechtěl probudit Samyho, který se k němu ustrašeně tulil i se svýma medvídkama.
„Chceš, abych to dodržel?“ Tomův hlas byl stejně tichý jako ten Billův. Na své tváři cítil jeho horký dech. Všude kolem něj se vznášela jenom jemná vůně Billova těla, a to mu bránilo normálně uvažovat.
Jeho otázka Billa zřejmě překvapila. Na několik vteřin přivřel víčka a opatrně se posadil. Když oči opět otevřel, měl v nich výraz plný něhy. Natáhl obě dlaně k Tomovi, aby mu pomohl vstát. Jejich pohledy se opět setkaly. Dívali se jeden na druhého každou chvilku, kdy jim to bylo umožněno. Tom proto neváhal ani vteřinu, zlehka se chytil Billových dlaní a posadil se vedle něj. Odpověď na svou otázku již nepotřeboval. Billovy oči jej prozradily mnohem dřív, než by stihl něco říct.
„Nechceš,“ odpověděl s jistotou, tentokrát to byl on, kdo k tomu druhému natáhl dlaně a vysadil si jej na klín. Bill nesměle omotal své nohy kolem Tomových boků a sklonil tvář. Nechtěl, aby se na něj Tom díval, a už vůbec ne z takové blízkosti. Cítil se v jeho objetí bezpečně, přesto věděl, že dělá něco, co by dělat neměl. Chantelle byla na Tomovi přímo závislá, chtěla s ním trávit každou chvíli, zatímco on se jí staral o syna. Taká byla skutečnost. A Billa to ničilo. Tak moc si přál být taky na někom závislý.
Cítit něčí lásku a potřebu být s někým.
Právě tahle kouzla jeho smutný život postrádal. Postrádal to jediné, na čem skutečně záleželo. Jedinou důležitou věc na celém světě. Postrádal lásku…
„Nerozumím tomu,“ povzdechl si, nevědomky však opřel hlavu o Tomův hrudník a unaveně stiskl víčka. Tlukot Tomova srdce byl více než kouzelný. Jeho pravidelné údery jej uklidňovaly.
„Čemu?“ cítil, jak se Tom jemně zachvěl, když jej něžně pohladil po vyhublých klíčních kostech.
„Ty jsi dokonalý. Není na tobě nic, co bych ti mohl vyčítat. Proč se tohle stalo právě mezi náma? Nejsem nic v porovnání s ní,“ dokonce i Billovi samotnému se po vyslovení těchto slov stáhlo hrdlo a oči se mu zalily slzami. Cítil se s Tomem tak nádherně. Nechtěl, aby to skončilo. Nechtěl, aby zítra, až vstane, vycházející slunce přineslo jenom další bolest v podobě pohledů na zamilovaný pár.
„Nejsem dokonalý, Bille,“ Tom opatrně konečky prstů pohladil Billovu smutnou tvář a vyzvedl si ji tak, aby se mu mohl zadívat do očí.
„Je toho tolik, co bych na sobě chtěl změnit. Tolik věcí, které mě pořád trápí a já na ně nedokážu přestat myslet,“ pohledem klouzal po Billově tváři. Jednou z nich byl totiž Bill sám. Do doby, než se zjevil v Tomově životě, šlo všechno tak nějak automaticky. Mohl mít všechno, na co si ukázal prstem. Nebyl rozmazlený, ale prostě to bylo tak. Až najednou našel jedinou věc na světě, kterou mít nemohl.
„Co například?“ Bill na něj hleděl svýma hlubokýma očima ze vzdálenosti sotva dvou centimetrů. Právě ta způsobovala, že se Tomův hlas zdál mírně roztřesený a nejistý, když odpovídal.
„Například mě trápí, že jsem ti ještě pořád nekoupil ty závěsy, které jsem ti slíbil,“ bezmocně rozhodil rukama a zářivě se na Billa usmál. Chtěl odlehčit situaci a rozveselit jej, a to se mu také povedlo. Bill na malou chvilku ukázal své zoubky v něžném úsměvu, poté však opět posmutněl, přitiskl se k Tomovi celým svým tělem a hlavou se opřel o jeho rameno.
Dlouhou chvíli tvořili nádherné sousoší. Jako by jeden do druhého přesně zapadal. Jemně se objímali vedle spícího chlapce a nemysleli na to, jaké to bude, až přijde zítřek. Ten pro ně v tu chvíli nebyl důležitý.
Bill po několika dlouhých minutách váhavě sklonil tvář, přivřel víčka a láskyplně přejel svými rty přes ty Tomovy.
„Už bys měl jít,“ zašeptal tiše, jak tenhle pohyb udělal opět. „Dobrou noc, Tome,“ naposled se otřel o Tomovy pootevřené rty, slezl z jeho klína a lehl si vedle Samyho, samozřejmě k Tomovi otočen zády. Vymykalo se mu to. Opět zatoužil po jeho sladkých polibcích, a proto si přál, aby už odešel. Nechtěl udělat chybu, které by později litoval.
Překvapeně vydechl ve chvíli, kdy za sebou ucítil Tomovo tělo. Tom se totiž položil vedle něj, přes oba přehodil přikrývku.
„Zůstanu tu, dokud neusneš, ano?“ Bill tiše přikývl, otočil se k Tomovi tváří a nechal si jeho dlouhými prsty setřít několik slz, které mu stékaly po tváři. Natáhl se přes něj a zhasl malou stolní lampičku ve tvaru měsíce, kterou tam míval Sam, aby se mu nezdály ošklivé sny. Jakmile se všude kolem nich rozlehla nekonečná tma, přitiskli se k sobě, a místo klidného dýchání se pokojem ozývalo něžné mlaskání, jak se jejich jazyky pomalounku protínaly a hladově se nořily do úst toho druhého…
autor: B-kay
betaread: Janule
Tahle povídka je tak…. dokonalá a úchvatná.. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.!
upa nádhera musím se nad tou povídkou pousmívat 🙂
Jo počkám až usneš a pak toto… 🙂 Tedy ne, že by mě to netěšilo. Každopádně by to bylo mnohem lepší, kdyby je to posunulo o kousek dál a oni si uvědomili, že ta jejich snaha hrát divadélko, kterak je Tom Chantalliným přítelem a Bill jen její fackovací panák, je úplnej nesmysl. Vždyť jsou to dospělý lidi, no ne? Měli by mít trošku jasno, co se tu děje a co k sobě hlavně cítí. 🙂
Bude ještě dlouho trvat,než si k sobě najdou tu správnou cestu…miluju je oba v téhle povídce,nevinného,bezelstného a křehkého Billa,i jemného,chápajícího,i když trošku nerozhodného Toma ♥♥♥
Je to také sladké a nádherné…len už by si zaslúžili to šťastie…byť spolu…
Vždy toto zbožňujem…tú nevinnosť a krásu z celej poviedky…niečo nádherné…
Awwwww oni mě prostě dostávaj.. tohle je nejspíš jedna z nejsladších a nejromantičtějších ffek jaký sem zatim četla.. prostě zbožňuju ty chvíle, kdy jsou spolu…
Jen doufám, že je teď nikdo nenachytá.. všechno by se asi jenom pokazilo 🙁
těším se na další dílek! ♥
to je uuuzasny…at uz jsou spolu naporad,…bez chantelle…
jedním slovem……. dokonalost
[6]: s tímhle naprosto souhlasím. Nemám víc co dodat
Sakryš! Musel tam v padnout??!! Ale jo… to by tam pak asi vpadla ta jeho sestra s neuvěřitelným jménem a oba dva by vyliskala… =D A kde vůbec je?? vyspává do odpoledne?? =D
Víš co by se mi líbilo?? Kdyby si Tom Billa i Sama odvezl někam k sobě domů a odtamtud by jěště vykopal toho otce… Možná se někdy dočkám… =D