autor: B-kay
Malý Sam se v to ráno vzbudil první. Obvykle to byl sice Bill, kdo budil Samyho, zejména pokud se jednalo o vstávání do školky, dnes jej však chtěl překvapit.
Poslušně rozlepil svoje ospalá kukadla, políbil oba plyšové medvídky tak, jak to dělával každé ráno, a otočil se na svého milovaného strýčka. Dnes chtěl být hodný. Vlastně od chvíle, co viděl, jak Chantelle Billa uhodila, si jej vážil ještě víc.
Chtěl políbit na líčko i jeho, když si však všiml, že Bill není sám, překvapeně na posteli nadskočil a zvědavě nakukoval na osobu spící hned vedle Billa. Chvilku mu sice trvalo, než si jeho očka zvykla na denní světlo, téměř automaticky si však uvědomil, že tu tvář zná. Byl to Tom. Nebyli na sobě přilepení, dokonce k sobě ani nebyli otočeni tvářemi, přesto si Sam všiml, že se drželi za ruce. Na jeho dětsky roztomilé tváři se mihl šťastný úsměv. Tom dodržel slib, který mu dal. Slíbil mu, že jej pohlídá a on u něj dokonce zůstal celou noc.
Nechtěl je vzbudit, proto opatrně slezl a bosýma nožičkama ťapal až ke dveřím, které za sebou potichu zavřel. Za dveřma si však vzpomněl na své dva plyšáky, a proto se pro ně rychle vrátil. Když už podruhé vycházel z Billova pokoje, srdíčko mu plesalo zvláštní radostí. Přeběhl do svého pokoje hned naproti, přiběhl ke skříni a začal v ní hledat něco, co by si mohl obléknout…
Bill se vzbudil sotva několik vteřin poté, co malý Sam opustil jeho pokoj. Opatrně stiskl rty k sobě, oči však neotevřel. Na tváři cítil něžné doteky…
Tak lehké a nesmělé. Tom byl první osobou, které dovolil dotýkat se jej. První osobou, která mu nezpůsobovala trápení, neubližovala mu. A vlastně úplně první osobou, které dovolil vstoupit do svého života bez toho, aby si to uvědomoval. Patřil však jiné, a na to Bill nedokázal zapomínat.
Už tolikrát si říkal, že se mu dokáže ubránit. Tolikrát si sliboval, že už na něj nebude myslet. Nezvládl to. Bydlel s nimi jeden jediný den a oni spolu tiše prolíbali téměř celou noc. Takhle to nesmělo být. Bylo to jenom bláznovství, které se jim včera v noci prostě vymklo z rukou. Bill si to vysvětloval tím, že po sobě na chvilku zatoužili a právě proto udělali to, co udělali.
Tom však vůbec nevypadal na to, že by to s Billem bylo jenom chvilkové pobláznění. Měkkými polibky pokrýval celou jeho tvář, konečky prstů se s ní seznamoval, a konečně si ji prohlížel z takové blízkosti, že se mu málem rozletělo srdce. Konečně se mu Bill nevyhýbal. Myslel si, že klidně spí, a proto jej netrápily výčitky svědomí ani strach, že by mohl tvář odvrátit.
„Tak nádherný,“ šeptal si pro sebe slova, kterým Bill absolutně nerozuměl. Tak moc chtěl otevřít oči a zadívat se mu do tváře. Říct mu, že cítí jeho doteky, a možná je i opětovat, ale strach z reakce Chantelle byl silnější a on jenom poslušně držel a čekal, co se bude dít dál. Nádherný… to slovo slýchával jenom z úst Simone a Sama, když mu postavil z písku nějaký hrad, který se mu moc líbil. Jemu osobě však to slovo nikdy dříve nepatřilo.
Zato slýchal jiná slova. Pro Chantelle byl většinou jenom šmudla, otrava nebo vetřelec, který jí otravoval život. Byl na to zvyklý, a proto jej tolik překvapilo, když slyšel něco úplně jiného.
Tom se odvážil políbit Billova semknutá ústa, naposled jej pohladil po vlasech, zhluboka nasál jeho vůni a s bolestí, vyrytou hluboce v očích, pomalu vykráčel z pokoje vstříc osobě, která se mu náhle zdála zvláštně cizí…
Jejich odloučení však netrvalo dlouho. Setkali se sotva po půlhodině dole v kuchyni, naneštěstí však sami dva.
Bill absolutně nečekal, že by jej tam mohl potkat. Měl na sobě jenom staré černé tepláky a šedé triko. Vlasy měl stáhnuté do culíku, kratší ofina mu však padala do tváře. Pohledu do zrcadla se úspěšně vyhýbal, ve chvíli, kdy ale uviděl Toma sedět u okna v kuchyni, toho trpce litoval.
Určitě vypadám jako příšera, to proto se na mě tak dívá… to bylo tím jediným, co jej v tu chvíli napadlo. Nejistě přešlápl na místě. Kdyby nemusel udělat Samovi snídani, a nepospíchal do práce, vyběhl by z kuchyně a dlouhou dobu by se jí pro jistotu vyhýbal obloukem. Teď však nemohl a po včerejší noci by to taky bylo malinko hloupé.
„Ahoj,“ Tom zřejmě vycítil jeho nejistotu a rozpoložení jeho pocitů, a proto promluvil jako první.
Bill se konečně vzpamatoval, zhluboka se nadechl a podíval se na něj. Byl pořád tak nádherný. Vlastně ne. Když se na něj podíval lépe, přišlo mu, jako by byl každým dnem krásnější.
„Ahoj,“ odpověděl mírně zastřeným hlasem, popošel ke kuchyňské lince a otočil se k Tomovi zády. Bál se, že by mohl prudké údery jeho srdce slyšet. Bál se udělat jakýkoliv pohyb. Jako by už i jeho pohyby dokázaly Tomovy říci všechno o tom, jak se v tu chvíli cítil. Cítil se jako nějakej bláznivej puberťák. Nechápal, co se to s ním poslední dobou dělo.
„Máš hlad? Dělám chlebíčky. Jestli chceš, klidně ti udělám,“ zeptal se Toma vyrovnaným hlasem a dál se věnoval krájení tmavého chleba.
„Ne, děkuju, už jsem snídal.“ Bill překvapením málem vyskočil. Nečekal, že uslyší Tomovu odpověď z takové blízkosti. Vlastně si vůbec neuvědomil, že už několik vteřin stál u něj a pozoroval jej. „Můžu ti pomoct?“ zeptal se jej s nadějí v hlase. Když se na něj Bill podíval, nádherně se usmál.
Ty jeho úsměvy mě ničí ještě víc… pomyslel si Bill předtím, než krátce zavrtěl hlavou.
„Zvládnu to, ale děkuju,“ pomalu natíral na Samyho chlebíčky máslo a snažil se nevnímat Toma, který stál pořád u něj a smutně se na něj díval. Snažil se mluvit s ním, ale Bill o to očividně neměl zájem. Po včerejší noci by takovéhle ráno opravdu nečekal.
„Jakou hru vlastně se mnou hraješ?“ ve chvíli, kdy Bill svou otázku vyslovil, i nadšení a měkký odlesk v Tomových očích nečekaně povadly.
„Hru?“ zopakoval téměř nevěřícným hlasem. Díval se Billovi hluboce do očí. Chtěl mu ukázat, jak moc mu svou otázkou ublížil.
„Ano. Všichni kluci, co byli se Chantelle, mě přímo nesnášeli. Nikdy se ke mně nechoval nikdo tak, jako to děláš ty. A proto chci vědět, proč to děláš?“ Bill se konečně přestal věnovat snídani pro Sama, otočil se k Tomovi celým tělem a bojoval s nutkáním vrhnout se mu kolem krku a už nikdy neopustit jeho náruč.
„Odpověď musíš poznat sám, Bille. Je mi líto, ale nedokážu ti to říct, protože to ani já sám vlastně netuším. Jenom vím, že s tebou žádnou hru nehraju a všechno, co dělám, dělám proto, že mi na tobě záleží,“ vzal Billovu tvář do dlaní.
„Tome, nedělej to,“ náhle byl Billův hlas přímo zoufalý. Jako hlas ztraceného dítěte. I odstup a ignorace v jeho očích byla pryč. Skutečně byl zoufalý. Zoufalý z toho, jak moc chtěl být s ním a nemohl. Někteří lidé měli prostě štěstí, jiní o to své nesměli ani bojovat…
„Proč jsi na mě pořád takový?“ Tom na tom nebyl o moc lépe. Bezmocně opřel své čelo o to Billovo. Cítil dotek jejich tváří tak intenzivně, až se mu podlamovala kolena. Po celém těle mu naskakovala husí kůže.
„Musím být takový. Alespoň jeden z nás musí,“ Bill svým vlastním slovům ani sám nevěřil. Říkal je jen proto, aby nemuseli zůstat chvilku potichu. Tomovy rty byly tak blízko těch jeho… Musel se jich dotknout. Nezvládl by to jinak.
Ukazováčkem přejel jejich obrys. Hladil je s tou největší něhou, jakou kdy cítil. Byly jeho zakázaným pokladem, po kterém tolik toužil.
„Tak moc tě chci políbit,“ zasténal tiše. Ve chvíli, kdy se k sobě vášnivě naklonili, a rty obou se dožadovaly polibku, vešel do kuchyně Sam v kraťáskách, mikině až po kolena a s kloboukem na hlavě.
„Bille, podívej, oblékl jsem se sám,“ zářivě se usmál na téměř líbající se dvojici, která od sebe pohotově odskočila…
autor: B-kay
betaread: Janule
Bill, Tom, Sam…dokonalá trojice. Chantelle by se mohla někam vypařit…..
Krásný dílek, jako obvykle 🙂
jeeee moc krásnej dílek 🙂 … opravdu krása se nad tím tady rozplívám ten Sam je tak roztomilej … sem myslela že tam příjde ta Chantelle … 😀 by byla větší sranda 😀 ale neee moc krásný opravdu 😉
[1]: mluvíš mi z duše 😀
Okey, okey souhlasím se všemi, co by chtěli Chantelle wykopat xDD Upřímně Tom, Bill a malej Sam mi tam úplně stačí, jako krásná rodinka <33 xDD
Sam je malej šikulka, zbožňuju když si děti uvědomujou některý situace a snažej se je po svým co nejlíp vyřešit. Sam je hrozně roztomilej, určitě Billovi to štěstí přeje, takže předpokládám, že se nepodřekne.. 🙂
Co se týče těch dvou.. Bill se musí hodně dobře ovládat, když dokáže takovou dobu dělat, že spí.. já bych nevydržela ani 5 minut 😀
Aaach jo, to mě zase jedna ffka úplně vtáhla.. :)) těším se na další díly jak malá.
S velikým potěšením jsem si smlsla na dalším díle ♥ Bill je tak strašně neprůbojný a zamindrákovaný,ale není divu.Tolik let mu to někdo vtloukal do hlavy,až tomu uvěřil….
A sakra to bol trapas ako hrom… Sami vie kedy má prísť…vrr zrovna v takej super chvíľke…ale aj tak ho mám naozaj rada, aj preto ako sa potešil keď videl Billa a Toma spolu, lebo nie všetci to pochopia tak ako on a budú im priať šťastie to viem…ako napríklad Chantalle…no šťastie že tam neprišla ona…to by Billa vlasnoručne zabila a po ňom možno aj Toma. Ale aj tak sa teším ako bude reagovať na to, keď jej Tom dá kopačky kôli tomu jej "votrelcovi" a "šmudlovi" heh to sa naozaj teším na ten jej výraz aj keď nie na tom čo asi urobí Billovi. Mal by konečne začať bojovať o svoju lásku, ktorú má nadosah, ktorú mu dáva Tom…držím im strašbe palčeky…
No joj a už zasa som sa rozpísala…no čo už…rychľučko dalej…lebo moje hypotézy mi nestačia…hihi
To bude mazec až na to příjde Chantal.