autor: Bubbly
Tom, který se stále marně snažil držet si Eternity od těla, se najednou prudce chytil oběma rukama kolem hrudníku a z jeho hrdla se linuly podivné zvuky, podobné bolestivému skučení zmláceného psa. V jeho očích se zaleskly slzy. Srdce mu bušilo tak silně, jako kdyby se chtělo protlouct ven z jeho těla. V uších slyšel tep vlastní krve v žilách. Ztěžka dopadl na kolena a zalapal po dechu.
„Bille,“ vydechnul.
Než Eternity stihla cokoliv říct, vrazil do pokoje Massen. Odstrčil vampýrku od Toma, kterého popadl kolem krku a praštil s ním prudce o zeď. Tom se ani nestihl bránit. Zavřel oči v němém náznaku bolesti, ale jinak nevydal ani hlásku, jen se snažil udržet sám sebe naživu.
„Kde je?“ zavrčel Massen. „Je mrtvý, nebo mi uniká?“
Tom se mu podíval do očí. Nebyl si jistý, ale někde v hloubi duše tušil, co se stalo, a věděl, že Bill žije a je konečně na svobodě. Teď už se Massena nemusí bát. Tentokrát se ale bál Tom. Bill je pořád jako dítě. Sám nemusí přežít ani den. A to Toma děsilo nejvíc.
Massen stiskl jeho krk. „Mluv, nebo se staneš hlavním chodem mojí večeře!“
Tomův hlas zaskřípal. To, co řekl, mu mělo jenom dát čas k tomu, aby Billa našel. „Je mrtvý. Sám si ho zabil, Massene.“
Massen se mu díval do očí. Tom slyšel, jak mu z hrdla vychází vrčení. Praštil s Tomem o zem a s nepříčetným řevem oddusal z místnosti a nezapomněl za sebou pořádně praštit dveřmi. Chlapec se mohl zčásti radovat. Dal vlastnímu bratrovi alespoň malou šanci na únik a staršího vampýra snadno oklamal. Teď už se jenom musí zbavit smrtonošky.
Co nejrychleji se vzpamatoval z tvrdého nárazu, který postihl Billa a postavil se na vlastní nohy. Eternity, která viděla, že je Tom opět jako znovuzrozený, na sebe nenechala dlouho čekat. Znovu ho začala obkružovat, jako šelma obkružuje svou kořist, dokud se jí sama nevydá na milost a nemilost. A tentokrát to byl Tom, který byl pevně odhodlaný se vzdát jenom proto, aby byl Bill v pořádku.
Eternity se zastavila před ním. Jen několik centimetrů dělilo její lačné rty od jeho krční tepny, a přesto Tom necítil ani náznak strachu. Už si byl až příliš jistý, co udělá. A pak mu zbude jen několik málo sekund na útěk.
Jeho ruce začaly něžně stoupat po pažích mladé vampýrky. Jako kdyby se dotýkal nejjemnějšího hedvábí, jeho bříška prstů láskyplně sevřela její krk a z části tváře. Díval se na ni očima zamilovaného chlapce. A vampýrka nevycítila žádnou zradu z jeho strany. Snad proto, že Tom svou hru hrál velice vážně. Tady už nešlo jenom o něco. Šlo o život.
„Snažíš se mi naznačit, že jsi můj?“ zeptala se skoro šeptem.
Tom se na ni usmál a zakroutil hlavou. „Ne,“ odpověděl. „Snažím se ti naznačit, že ty mě necháš jít. A bez jediného slova.“
Eternity se nestačila ani nadechnout, když v tom Tomovy silné paže sevřely její obličej a prudce škubly. Ozvalo se nechutné zamlaskání trhajícího se masa a praskání kostí. A najednou – hlava vampýrky ležela na zemi vedle bezvládného těla, oči vytřeštěné němou hrůzou a rty rozevřené k výkřiku. Při tom pohledu začal Tom nenávidět sám sebe.
Bill se jen těžko vzpamatovával z toho, co se právě stalo. Nebyl si zrovna jistý, že přežil pád z několika metrové výšky na tvrdou zem, ale ještě nedokázal otevřít oči, aby si všiml, že opravdu žije, a že se mu téměř nic nestalo. Slyšel svůj vlastní dech, slyšel, jak mu bije srdce, ale přesto měl dojem, že zemřel a je na jednom z oněch světů, pokud opravdu existují.
Donutil se zvednout víčka. Svět kolem něho byl tmavý, skoro až černý a neprostupný. Ale jeho jiskřivě fialové oči viděly ve tmě mnohem lépe, než by si mohl jen přát. Stále ležel, jen se díval skrze vysokou trávu kolem sebe. Zahýbal prsty u rukou i u nohou. Cítil, jak se jeho kosti jen neochotně probouzejí z nárazu. Pomalu začal hýbat částmi těla a uvědomoval si, že všechno funguje tak, jak má, ačkoliv by vůbec nemělo. Normální člověk by takový pád nepřežil. I když, pravda, Bill není jenom člověk.
Posadil se a podíval se na noční nebe. Několik hvězd zablikalo jako záchranné body v té sametové tmě. Bill se zhluboka nadechl studeného vzduchu. Je naživu. A je svobodný. Může utéct a nikdy se nevrátit. Může zapomenout na všechno, co se kdy stalo.
Už měl nakročeno na odchod, když v tom si uvědomil, že tu vlastně nikdy nebyl tak úplně sám. Vanie už nepomůže, ale Tom je pořád tam uvnitř a je v nebezpečí. Zvlášť, když Massen už nemá jeho.
Bill se obrátil k sídlu, z jehož jednoho okna vypadl. Díval se na velkou a vysokou budovu, která byla položená ve tmě a přemýšlel. Jak se dostane dovnitř, aniž by byl spatřen? Jak může zachránit Toma, aniž by mu bylo ublíženo? Nechtěl riskovat ničí život.
V jeho hlavě se najednou jako zvon rozezněly Tomovy myšlenky. Bill se chytil za hlavu, protože měl najednou dojem, že mu z Tomovy naléhavosti vybuchne.
„Bille, vypadni, ať jdi, kde jsi!“
Bill zakňučel jak ve svých myšlenkách, tak doopravdy. „Co se stalo?“
„Na tom teď nezáleží,“ okřikl ho Tom v duchu. „Prostě uteč, schovej se, než tě někdo najde!“
„Ale co ty?“
„Zvládnu to, a teď koukej zmizet!“
Tomovy myšlenky zmizely z Billovy hlavy. Bill zmateně zamrkal a rozhlédl se. Zdálo se, že je sám, ale nemohl to říct se stoprocentní jistotou. Byl náhle nervózní z ticha, které panovalo kolem něho. Dokonce i Tom mu nadělal v hlavě nepořádek. Zněl tak rozrušeně a vyděšeně. Co se uvnitř stalo? Bill raději nechtěl přemýšlet, chtěl se dát na útěk, ale jeho nohy se nepohnuly. Nedokáže jen tak odejít, dokud nezjistí, co se vlastně stalo. Nechtěl nechat Toma samotného. Mohlo by ho to přijít hodně draho.
Rychle se rozběhl zpátky do sídla. Rozrazil mohutné dveře a vyběhl široké schody, které se rozdvojovaly a každé vedly do jiné části budovy. Bill nepřemýšlel a vyrazil za známou vůní Tomovy krve. Už dnes by ji poznal mezi tisíci.
Odněkud se vynořil mladý vampýr, pevně odhodlaný Billa poslat na záda, ať se mu to líbí nebo ne. Ale Bill už věděl, co očekávat. Nějak tušil, že vampýr bude reagovat zbrkle a nesoustředěně, pod jediným příkazem – dostat Billa na lopatky.
Neuběhlo ani deset sekund a Bill dál probíhal spletitými chodbami, nikým nesledován. Zabočil za roh a najednou se prudce srazil s Tomem. Oba dva se s křikem skáceli na podlahu, a když se vzpamatovali, zůstali na sebe vyjeveně zírat. A Tom se vzpamatoval jako první.
„Co tady sakra děláš, Bille? Řekl jsem ti, abys vypadnul! Co když tě Massen chytí!“ zakřičel na něj.
Bill zamrkal. „Přišel jsem ti pomoct, nechci, aby se ti něco stalo!“
Tom ho popadl za ramena a zatřásl s ním. „Bille, Massen tě tady nesmí najít. Já… Řekl jsem mu, že jsi mrtvý, abych ti dal čas zmizet. Takhle mi to neulehčuješ.“
„Cože jsi mu řekl?“
„Slyšel jsi,“ odsekl Tom. „Bille, zmiz odsud, já si tě najdu. Ale musím tě najít živýho a dřív, než Massen,“ snažil se ho Tom uklidnit.
Bill roztřeseně zakýval hlavou. Tom mu pomohl na nohy a pořád se mu díval do očí. Bill ho tiskl kolem loktů, až to Toma bolelo, ale neřekl nic.
Tentokrát s ním zatřásl Bill. „Nesmí se ti nic stát, rozumíš, Tome? Nesmí!“
„Tak tomu bych zas tolik nevěřil,“ ozval se za nimi Massenův pobavený hlas. „Já jsem věděl, že nejsi mrtvý, Bille, můj poklade.“
Bill se nejdřív zaraženě rozhlížel po Massenovi a dvou vampýrech, kteří stáli za ním, ale v následující chvíli zastrčil Toma za sebe, přikrčil se a zavrčel, až Tomovi začalo zvonit v uších. Chodbou se ještě dlouho nesla ozvěna.
Massen zamlaskal. „Víš, maličký, že vztek ti nesluší.“
„Necháš Toma odejít,“ zavrčel Bill. „Nic ti nedluží a nic ti neprovedl.“
„Bille,“ ozval se Tom. Bill ho ale ignoroval. Nevěděl, co přesně dělá, ale chtěl pro bratra bezpečí. Potom už je jedno, co se stane s ním.
Massen se zamračil. „Lhal mi o tvé smrti. A to si zaslouží trest.“
Bill se zamračil stejně, jako Massen. Byl pevně odhodlaný bránit Toma, ale i sám sebe, zuby nehty.
Nepostřehl pohyb vampýra, který stál za Massenem. Až když uslyšel kroky za svými zády, otočil se. A dřív, než stihl cokoliv říct, nebo cokoliv udělat, lesklá a ostře nabroušená věc se mihla vzduchem. Tom se otočil po směru Billova zděšeného výrazu a jen vytřeštil oči v němém náznaku bolesti. Jeho dlaně se přitiskl na jeho břicho. Bill viděl, jak mu mezi prsty protéká krev.
„Tome!“ Bill slyšel sám sebe vykřiknout, ale necítil, že by hýbal rty.
Tom nevnímal Billovu křičící myšlenku. Jediné, co ovládlo jeho myšlenky, byla bodavá bolest, prostupující jeho tělem, a krev tekoucí mezi jeho prsty. Pomalu dopadl na kolena, a pak už ho jenom sevřely Billovy ruce. Ucítil jeho dlaň na tváři.
„Tome, prosím. Tome, poslouchej! Nesmíš umřít! Nic se ti nesmí stát, vzpomínáš?“ Billovi tekly z očí slzy velké jako hrachy.
Massen se za Billem jenom posmíval. Chlapec, svírající povolné tělo, ho neposlouchal. Držel Toma, plakal a nevnímal to, co se děje kolem něho.
Tom ho chytil za ruku. „Bille,“ zašeptal. „Nedovol mu, aby ti ublížil,“ a zavřel oči.
Bill zaklonil hlavu a hlasitě zakřičel. Poslední Tomův úder srdce cítil jako svůj vlastní. Jeho poslední výdech se vydral skrze Billovy rty. A pak se kolem nich rozprostřela mrtvá temnota…
autor: Bubbly
betaread: Janule
To nemůže být pravda,Tom nesmí umřít!!!Určitě se z toho nějak dostane,i když teda vůbec netuším,jak….a co teď bude s Billem….nejspíše nic pěkného =(
no nemůže umřít….to prostě není možný..x)
t-to…VŮBEC JAKO!! Tom nesmí umřít…! x(
NE! :'(
ne to neeee………nesmí umřít a jestli jo tak musí i Bill přece ho tam nenecháte 🙁 xD