autor: Lea
Rozsudek
–O týden později–
„Bille, jseš si opravdu jistej?“ zeptal se Andreas a v očích se mu zračila obava. Bill sklopil hlavu a povzdechl si.
„Nejsem, Andy, vůbec si nejsem jistej, ale zbývá mi něco jiného?“ promluvil tiše ke svým botám. Andy mu rukou jemně nadzvedl hlavu.
„Chceš slyšet pravdu, Bille? Nemáš. Všichni od tebe očekávají, že tam půjdeš a budeš proti Tomovi svědčit,“ řekl a svěsil ruku podél těla. Bill smutně zamrkal. Andy si vzal jeho ruce do dlaně a pevně je stiskl.
„Poslouchej, Billí. Já vím, že je to pro tebe nesmírně těžké. Vždyť je to tvůj bratr, tvá krev. Ale… uvědom si všechny ty věci, které ti způsobil. Copak tě nebolely? Bolely, a jak. On si zaslouží trest, Bille. Každý, kdo udělá nějakou špatnost, si zaslouží trest. A Tom není výjimka. Navíc… i když by to třeba už nedělal tobě, mohl by to začít dělat dalším lidem, a to bys nechtěl, viď že ne?“ uhodil Andy na jeho citlivou strunu. Chlapec téměř zahanbeně svěsil hlavu a pomalu s ní zavrtěl. Andreas se pochvalně usmál. Stálo ho to dost práce, aby všechno šlo podle plánu. Nestál o to, aby Bill na poslední chvíli couvnul.
„Ale mamka…“
„…uvidí raději jednoho syna za mřížemi, než druhého mrtvého,“ přerušil ho rázně Andy. Billovy oči se v jasném slunečním světle zaleskly. Najednou si připadal tak sám. Tak nepochopen. Potřeboval by po boku někoho, kdo by ho pochopil.
Jenže Andreas to nejspíš nebude.
„Půjdeme, hm?“ ozval se blonďák a uchopil Billa za předloktí. Ten se nechal odvést do auta. Zapnul si pásy a nasadil sluneční brýle, skrz které hleděl ven.
Utekl z jedné pasti… a spadl do druhé.
„Kaulitz, jdeme,“ ozval se chladný neosobní hlas. Tom zvedl svou copánkovou hlavu a v očích se mu objevil snad záblesk strachu, když viděl policejního dozorce a s ním dva policisty. Byl čas.
Pomalu vstal a šel směrem k nim. Pohled, kterým se na něho ti policajti dívali, mu nebyl vůbec příjemný. Ale na druhou stranu se ani nedivil. Takový exemplář, jako je on, tu určitě ještě neměli. Vždyť, kde se vám poštěstí narazit na kluka, který několik let znásilňoval a mučil své dvojče? Asi byl jediný svého druhu.
„No pohyb, pohyb, dneska je tvůj velkej den,“ ušklíbl se nepříjemně policista a nasadil Tomovi pouta. Ten mlčel, oči zaryté do podlahy. Nezvedl je, ani když ho hrubé ruce uchopily a vedly ven před věznici. Nezvedl je dokonce ani tehdy, když ho strčily do policejního auta. Před očima totiž neměl podlahu auta. Před očima měl svého bratra..
Dva malí, pětiletí chlapci se smíchem utíkají pryč, nedbajíc volání jejich matky. Utíkají, ruku v ruce, úsměvy od ucha k uchu. Utíkají na nedalekou louku a tam se se smíchem svalí do trávy. Po chvíli, kdy se jejich splašená srdíčka uklidní, se k sobě otočí a hledí si do očí. Do naprosto stejných očí. Očí, které vypadaly jako dvě mandličky. Tak dětsky naivní, a roztomilé.
Jeden z chlapců zvedne svou drobnou ručku a pohladí toho druhého po krátkých vlasech, které měly stejný sestřih jako měl on sám. Druhý chlapec se zachichotá, zvedne svou ruku a začne bráškovi cuchat jeho pečlivě učesané vlasy. Ten se ho snaží ručkama odstrčit, piští a směje se. Po chvíli oba uslyší znovu volání jejich maminky, které tentokrát zní naléhavěji. Oba se jako na povel zvednou a uchopí se za ruce. Pomalým během se vydají zpět k rodičům. Ruce pořád důvěrně spojené.
„Tak jsme tady,“ ozval se hlas, který probral Toma zpět do reality. Prudce sebou trhl a rozhlédl se. Policejní auto stálo před velkou budovou. Kolem ní bylo pár lidí v oblecích a o něčem spolu diskutovali. Tom jasně cítil, jak se mu stáhl žaludek. Konečně si začínal uvědomovat, kde je a co se děje. Bylo to tu. Tady se rozhodne, jak to s ním bude dál. Samozřejmě, nepočítal s tím, že bude zproštěn viny. Počítal s tím, že ho zavřou. Ovšem na jak dlouho si tipnout netroufal. A upřímně, mu to bylo v téhle chvíli naprosto jedno.
Policista ho vytáhl z auta, uchopil za paži a vedl do budovy. Tom se neklidně ošil, když si uvědomil, že se všichni ti lidé, co tu byli, dívají na něj. Copak věděli, co je zač? Věděli, že je zrůda?
Ale byl doopravdy zrůda?
Velké dveře se otevřely a on byl vpuštěn dovnitř. Policista ho pořád pevně držel. Tom kráčel po naleštěné podlaze až na samý začátek soudní síně. Policista ho usadil na jednu z dřevěných lavic a Tom si zkroušeně uvědomil, že to je lavice pro obžalované. Sem patřil. Byl obžalovaný. Vinný.
Uslyšel nějaké hlasy. Odlepil oči od země a podíval se nalevo. Cítil, jak ztuhl. U druhé lavice stál Bill, Andreas a nějaká žena. Žena s Andreasem o něčem živě diskutovala a Bill postával vedle nich, bledý a vyděšený. Jeho pohled klouzal po celé síni a najednou se jeho oči střetly s Tomovým pohledem.
Překvapilo ho, že Bill pohledem neuhnul, naopak, on se vpíjel do jeho očí. Nechápal to, ale neměl sílu to řešit. Jen se díval svému bráškovi do očí.
Díval se do očí člověku, který vůči němu za chvíli vytáhne obvinění, za které půjde do vězení.
A může si za to sám.
Andy se vytrhl z rozhovoru s neznámou ženou a jeho pohled se zasekl na Tomovi. Zamračil se a zatahal Billa za rukáv. Ten odvrátil oči od svého dvojčete a sklopil hlavu. Andy mu něco říkal, dalo se odhadnout, že ho nabádá, aby se na Toma nedíval. V tu chvíli měl Tom sto chutí vstát a rozbít Andreasovi hubu. Ani nevěděl proč, ale chuť byla velká. Ale nesměl si zadělávat na více problémů.
Jeho oči dál sledovaly Billa, ale bylo vidět, jak jsou nepřítomné a prázdné. V jeho hlavě se totiž přehrávala úplně jiná scéna..
Patnáctiletý chlapec s černými vlasy leží na posteli, tělo roztřesené, oči strachem vykulené. Na jeho drobném tělíčku leží jeho bratr. Oba jsou nazí. Tomovy ruce kloužou po těle svého bratra a jeho ústa šeptají oplzlá slova a nechutné návrhy. Jeho mladší bráška kroutí hlavou a se slzami v očích naříká. Chlapec ale nezná slitování. Je až příliš vydrážděný, až příliš vzrušený. Jedním prudkým pohybem pronikne do bratrova dosud neposkvrněného těla. Bill křičí, kroutí se a pláče, když cítí jak se v něm Tom dominantně rozpohyboval. Jeho vzlyky přeruší Tomovy táhlé steny vzrušení. Černovlásek hořce pláče, obličejík tisknouc k polštáři. Jeho dvojče se k němu skloní a za stálých přírazů mu šeptá do ouška tak strašlivé věci, že se Billa zmocňuje hysterie. Rozvzlyká se ještě víc, a najednou prudce zalomí hlavu dozadu a vykřikne. Jeho bratr syčí a tiší jeho reakci. Po chvíli oddechování na Billově zpoceném těle se zvedne a oblékne. Poté bratra uhodí do obličeje, zašeptá tichou výhružku a odejde. Plačící klubíčko neštěstí nechá za sebou…
„Dobrý den,“ ozval se ženský hlas a Tom vzhlédl s obavou v očích. Byla to soudkyně. Ženská… to pro něj nebylo moc dobré. Ženy obvykle mívají velké slitování s oběťmi znásilnění. To je pech. Ale nedalo se nic dělat. Soud začínal.
„Sešli jsme se tu dnes, abychom vyřešili případ Billa Kaulitze a Tom Kaulitze. Obžalovaný Tome Kaulitzi, přísaháte že budete mluvit pravdu a nic než pravdu?“
Tom se při slově ,pravda‘ těžce zachvěl. Copak měl na vybranou? Stejně všichni vědí, co udělal. A kdyby lhal, jen by mu to vyneslo pár let navíc za mřížemi. Nemělo to cenu… navíc přiznání bývá polehčující okolnost.
„Tome,“ strčila do chlapce šeptem jeho právnička. Tom zmateně zamrkal a žena kývla směrem k soudkyni, která se na něho dívala se znakem netrpělivosti.
„Ano,“ odpověděl rasta. Soudkyně krátce přikývla a otočila se k Billovi.
„A vy, poškozený Bille Kaulizi, přísaháte, že budete mluvit pravdu a nic než pravdu?“ řekla o stupínek mileji.
Tom se na svého bratra rychle podíval, a ten k němu vzhlédl ve stejnou chvíli. Jejich pohledy se zasekly do sebe a v Billových očích bylo rozpoznat matný lesk slz.
„Ano,“ řekl sotva slyšitelně a odtrhnul oči od svého dvojčete.
„Děkuji,“ reagovala soudkyně a její orlí zrak těkal mezi dvěma kluky. Asi se jí nezdál jejich pohled. Nebylo divu. „A nyní k případu. Dne 29.3. před šesti lety obžalovaný Tom Kaulitz poprvé znásilnil svého bratra, Billa Kaulitze. Údajně v podnapilém stavu, počkal, až rodiče usnou, a poté přišel do pokoje za svým bratrem, kde ho s výhružkou dalšího fyzického násilí znásilnil. Obžalovaný znásilňoval svou oběť opakovaně, po dobu jednoho roku. Poté se rodiče obžalovaného a poškozeného rozvedli a obžalovaný připadl do péče svého otce, který s ním odjel do Ameriky. Poškozený Bille Kaulitzi, souhlasíte s touto výpovědí?“
Na Billovi bylo vidět že hodně váhá. Klopil oči do země a nevnímal soudkyni, která na něj laskavě zhlížela. I na tu dálku Tom zřetelně viděl, jak si nervózně skousává ret. Hlavu zvedl, až když do něho Andreas nenápadně šťouchnul.
„Ano,“ řekl pevným hlasem.
„Obžalovaný Tome Kaulitzi, souhlasíte že jste se dopustil činu opakovaného znásilnění?“ Tom pohledem neuhnul. Naopak, díval se do očí soudkyně, v kterých četl stopu opovržení.
„Ano.“
„Dobrá tedy… po šesti letech se obžalovaný Kaulitz vrátil do Německa i se svým otcem. Znásilňování a fyzické násilí začalo opět dne 8.6 2009…
Její slova jako by šla mimo černovlasého chlapce. Ten neposlouchal činy, kterých se dopustil. Jeho kalné oči hleděly na jede bod do zdi. On tam však viděl něco úplně jiného..
Dredatý chlapec ležel na posteli, ruce i nohy přivázané ke krajům. Jeho oči byly plné hrůzy a beznaděje, když viděl svého bratra, jak do jeho těla proniká obrovským vibrátorem. Táhlý výkřik bolesti utlumil šátek, který měl Bill uvázaný kolem pusy. Jeho bratr kovovým předmětem přirazil co nejhloub do Billova těla a černovláskovi se zatmělo před očima. Bolest byla tak nesnesitelná, že na chvíli ztratil vědomí.
K životu ho probrala až palčivá bolest v oblasti břicha. malátně otevřel oči a uviděl, jak se nad ním tyčí Tom s bičem v ruce. Zasténal bolestí. Tom se hrozivě zašklebil a rozmáchl se znovu. Bič vydal svištivý zvuk a dopadl na chlapcovo tělo znovu. A znovu.
Billovy oči byly plné slz. Tak hrozně moc to bolelo. Bolest byla nesnesitelná, neúnosná. Pořád a pořád dokola ho poléval mrazivý pot a jeho tělo se napínalo v bolestivých křečích, když bič ničil jeho krásnou pleť. Tak moc si přál, aby ta bolest skončila, aby umřel, aby všechno bylo pryč…
A bolest skutečně ustala. Uslyšel zvuk biče, jak dopadá na zem. Úleva v jeho těle nebyla příliš velká, ale byla tam. Cítil menší bolest tam dole, když Tom vytahoval z jeho těla vibrátor gigantických rozměrů. Poté ale uslyšel zvuk, který už nikdy nechtěl slyšet.
Byl to zvuk rozepínajících se kalhot..
…podřezal žíly, a tam ho také našla jeho matka,“ dokončila soudkyně svůj monolog. Pak se opět zadívala na Billa, který seděl s obličejem v dlaních a tiše plakal, jak se mu všechny ty vzpomínky vybavovaly.
„Pane Kaulitzi,“ oslovila ho mile soudkyně. „Souhlasíte s tím?“
„A-Ano,“ zavzlykal a Tomem projel záchvěv lítosti. Bůhví proč, měl hroznou touhu vstát a obejmout ho, utišit ho a schovat ve své náruči..
„Obžalovaný Tome Kaulitzi,“ otočila se na něj soudkyně a laskavost z jejího hlasu vyprchala. „Souhlasíte?“
„Ano,“ souhlasil chlapec tiše. Nemělo smysl vzdorovat. Ani jí, ani nikomu ostatnímu.
Cítil lehký stisk na rameni a otočil se. To byla Stella, jeho právnička. Přidělil mu ji stát, ale ona odváděla svou práci výborně. Toma nejvíce udivovalo to, že i když věděla, z čeho je obviněný, tak se k němu chovala naprosto normálně. Nejspíš už za ta léta praxe něco ustála. Nicméně to byla velice milá žena, a Tom jí byl vděčný za ten čas a snahu, který jemu a jeho případu obětovala..
Tom průběh soudu ani nevnímal. Neměl na to sílu. Když se to od něj očekávalo, tak odpověděl na otázku, ale jinak tomu nevěnoval naprosto pozornost. Ovšem pohledům, které někdy směřoval směrem ke svému bratrovi, se ubránit nedokázal.
V očích ho zaštípaly horké slzy, když uviděl před očima roztomilý obraz..
„Tomi,“ promluvil zamyšleně černovlasý chlapec a podíval se na svého bratra, který upřeně sledoval film, ve kterém se právě mazlivě líbala jedna zamilovaná dvojce.
Jeho bráška odtrhl oči do filmu a tázavě se na Billa zadíval. Ten trochu zčervenal, ale pak se osmělil zeptat na otázku která ho pálila na jazyku.
„Už jsi se s někým líbal?“ vypálil na bratra z ničeho nic. Možná čekal, že Toma tímhle zaskočí. Ale on se jen frajersky pousmál.
„Jasně, že líbal. Ty snad ne? A ta pusa, co jsme dostali v devíti, se nepočítá,“ řekl škodolibě.
„No… já…“ zakoktal se Bill a zčervenal ještě víc. Tom se uchechtnul.
„No je mi to jasný,“ mrknul na svého jedenáctiletého brášku, který si nervózně skousával rtík. „A proč se ptáš?“
„Víš Tomi… já…“ naklonil se k němu Bill a jeho úsměv byl něžný a láskyplný. Tom se neubránil úsměvu, obočí však měl stále tázavě zvednuté. „Chtěl bych vědět, jaké to je se líbat,“ vyhrknul.
Tímhle ovšem Toma trochu zaskočil. Nervózně si odkašlal.
„Jestli chceš, někoho ti seženu aby…“
„Ne, Tomi, ne. Chci abys mě líbal ty.“
Teď Tomovi ale vyrazil dech doslova. Zalapal po dechu a vykulil na Billa své hnědé oči. Ten se jen nevinně culil a tahal si prsty za lem trička.
„B-Bille… tohle… přece…nejde,“ dostal ze sebe nakonec Tom. Bill se ale zamračil.
„To teda nevím, proč by to nemělo jít,“ zakroutil hlavou a naklonil se k Tomovi.
„Bille, tohle nemůžem,“ pípl bráška.
Bill se ale jen usmál a otřel se svými rty zlehka o ty Tomovy. Ten zalapal po dechu, ale bráškovým neodbytným rtům se prostě nedalo odolat. Tiše vydechl a zanedlouho už bylo slyšet jen tiché, mlaskavé zvuky, jak se rty dvojčat vpíjely do sebe…
„A nyní následuje Krátká přestávka, po které bude vynesen rozsudek,“ zakončila soudkyně první část soudu. Poté se zvedla a společně s ostatními odešla.
„Vedeš si dobře, Tome,“ pochválila chlapce Stella, ale pak zpozorněla. „Tome? Tome, děje se s tebou něco? Jsi jako duch..“
Tom rychle protřepal hlavou, aby se probral.
„Ehm… cože? Oh… omlouvám se, Stello,“ provinile se pousmál a Stella na něho jen shovívavě mrkla. Věděla, že to je pro Toma těžké… ale taky věděla, že si za to může čistě sám.
„Vypadá to, vzhledem k tvojí situaci, vcelku přijatelně. Víc než 9 let to nebude,“ ujišťovala ho právnička, ale Tom se jen smutně pousmál. Vždyť mu to bylo vlastně jedno. Co udělal, udělal, a teď za to musí nést zodpovědnost.
Jeho oči zabloudily ke svému dvojčeti, ale ten se na něj nedíval. Krčil se na lavici a vypadal, že nevnímá svět kolem. Andreas do něho pořád hučel nějaké nesmysly, až to Bill nevydržel a obořil se na něj. Tom to všechno sledoval smutnýma očima. Kdyby mohl, vzal by čas zpátky…
Ani nevnímal, že těch deset minut uběhlo jako voda a soudkyně se vrátila.
„Tak a je to tady… Tome? Tome, jsi v pořádku? Tome…“
Stellin hlas se měnil v nějaké podivné zvuky, které nedokázal rozeznat. Zatímco soudkyně usedala na místo, Tomovi se v hlavě vynořila vzpomínka, o které ani nevěděl, že ji má.
Dva třináctiletí chlapci se se smíchem vpotáceli do jejich domu. Hlučně za sebou zabouchli dveře a rozesmáli se nanovo. Bylo znát, že jsou docela dost opilí. Ono taky v jejich věku stačilo pár skleniček něčeho tvrdšího, a bylo to. Jejich kamarád uspořádal úplně poprvé „dospěláckou“ párty bez rodičů a samozřejmě s alkoholem.
Kluci ochutnali všechno, co bylo k mání a po půl hodině skončili oba na záchodech, kde se spolu neohrabaně líbali. Tiskli se k sobě a naléhavě líbali, protože i přes tu opilost vycítili, že se navzájem potřebují víc, než kdy jindy.
„Tomi,“ zavrněl po chvíli Bill a odtáhl se od brášky se slastným výrazem ve tváři. „Pojďme domů… já už tu nechci být,“ namotal si na prst jeden pramínek jeho dredů.
„Ok,“ přikývl nadšeně Tom a oči mu zasvítily očekáváním. Upřímně doufal, že v tomhle budou doma pokračovat, protože se mu to moc líbilo. Bylo to sice celkem dětské, naivní a nezkušené… ale přesto krásné a vášnivé.
A tak se oba opilí chlapci ocitli doma. Jejich mamka ani taťka nebyli doma, a oni tak měli dům sami pro sebe. Chytli se za ruce a s tichým pohihňáváním skončili ve svém pokoji, kde se svalili na postel a s hlasitými výdechy sledovali strop.
Bill se otočil na bok, podepřel si hlavu rukou a zálibně se na Toma zadíval. Jeho bráška mu přišel krásnější víc než kdy dřív.
„Jsi krásný, bráško,“ šeptal mu lichotivě do ucha a jeho ruce téměř automaticky vklouzly pod Tomovo velké tričko, kde začaly hladit sametovou kůži. Tom souhlasně zamručel a pohladil brášku po tváři.
„Chci se na tebe dívat… chci se na tebe dívat, jak jsi nahý,“ šeptnul Bill a z jeho hlasu zaznívala stopa vzrušení a opilosti. Tom podzvedl hlavu, ve tváři neskrývaný údiv. Jakmile mu ale bráška začal sundávat oblečení, položil hlavu bez protestů zpátky. Všechny barvy v pokoji se mu slévaly dohromady..
Bill se spokojeně usmál, když před ním jeho dvojče leželo kompletně nahé. Vztáhl k němu ruku a dlouhým nehtem přejel přes jeho kůži.
„Tak nádherný,“ lichotil Tomovi dál, a ten se jen blaženě usmíval. A jeho blaženost vzrostla, když Bill začal pokrývat jeho tělo drobnými polibky. Rozkošně zafuněl, když mu Bill přejel dlaní v rozkroku.
Černovlásek se spokojeně usmál a oči mu tmavly vzrušením. Měl dost jasnou představu o tom, co chce s bráškou dělat. Proto se co nejrychleji zbavil oblečení. Kleknul si před svého brášku a pomalu mu roztáhl nohy.
„B-Bille? Co to děláš?“ zpozorněl Tom a vzepřel se na loktech. Bill ho ale jen nedbale zatlačil do lehu.
„Neboj se bráško… bude se ti to líbit…“
„A nyní, bude vynesen rozsudek. Všichni přítomní prosím povstaňte,“ začala soudkyně a počkala, až všichni vstanou. Pak se začetla do papírů a pokračovala.
„Obžalovaný Tome Kaulitzi, narozený 1.9 1989, obviněný z incestu… „
„Billí, mně se to nelíbí,“ kňourá Tom, zatímco Bill přejíždí svým penisem přes vstup do Tomova těla.
„Ale mně ano, ani nevíš, jak moc,“ vydechne Bill a hladí Toma po vlasech. Ten se vrtí a kňučí…v hlase se mu ozývá strach…
„No ták…drž bráškovi…“ šeptnul ostře Bill. Převládala nad ním opilost. Zaryl mu nehty do ramene a svým tělem ho slisoval do matrace. Tomovo tělo se zděšeně napjalo a z úst se mu vydral bolestiví výkřik, když do něho Bill pronikl…
„…obžalovaný Kaulitz byl uznán vinným. A nyní rozsudek…“
Tom hlasitě vykřikl, když Bill vyvrcholil do jeho drobného těla. Slzy již nedokázal déle zadržovat. Nekontrolovatelně plakal a třásl se po celém těle. Bill z něho vyšel a natáhl si boxerky. Pak se na své dvojče zadíval a jemně mu setřel slzy.
„Neboj, Tomi… poprvé to asi vždycky bolí. Ale teď už to bude dobré… teď už půjdu spát,“ zafuněl a s výdechem se ponořil do říše snů.
Toma Billova slova ani v nejmenším neuklidnila. Jen se třásl a plakal. Po chvíli se vyčerpaně zvedl a šel do svého pokoje.
A to netušil, že si na druhý den jeho bratr nic nebude pamatovat. On si pamatoval jen útržky, které se ale časem vytratily do ztracena…
Bolelo to…
„…A tímto je Tom Kaulitz odsouzen k odnětí svobody ve výší 7 let.“
A bolí to pořád.
autor: Lea
betaread: Janule
No.. Tome, dobře ti tak, ale… ty vzpomínky.. teda Bille…. Doufám, že bude.. ani nevím, jestli vůbec chci, happy end xD
Néééé ..To nemůžou udělat … ='( … Tom nesmí do vězení ='( … *fňuk* … Prosím ať ot dopadne dobře, už opět jsem při tomto díle neudržela slzy ='( … Jinak, krásně napsaný …
Tak ted už víme,proč TO Tom dělal.Sice to od něho stejně bylo hnusný,ale doufala jsem,že Bill u soudu zalže,že bude souhlasit se znásilněním v 15 cti z opilosti a současnost prostě zapře =( nevím proč,ale povídka se mi začala mnohem víc líbit jen tak dál =D
Ou, ježiš. 😀 😀 Nejsem schopná nic vyplodit, protože tohle je moc. Další díl bude o sedm let později ne? 😀 😀 Bill si nic nepamatuje, jo? Divný.
A…proč se mi nějak nezdá ten Andreas?
Dofám,že to dobře dopadne a že ho pustí dřív 🙂
Sakra, sakra, sakra.. :'( To je tak.. já věděla, že Tom měl pádný důvod to Billovi dělat.. avrrr, ale co teď, když ho zavřeli? Doufám,že.. že tam nebude 7 let tvrdnout 😀
Jinak.. nádherný díl ♥
oh my god !
Tak tohle se mi absolutně nelíbí,a asi už další díly ani číst nebudu…..takže chudáček Tom za nic nemůže,a ten zlý je vlastně Bill,který to všechno začal,už ho vidím,jak se svými třiceti kily Toma znásilní,a pak si vůbec na nic nepamatuje!!!Jsem z vývoje hrozně zklamaná….=(
Och…tak teď se to vyjasnilo…
A já pořád doufala, že to Bill zapře u toho soudu…a ten Andreas je nějaký divný..:/
Strašně moc se těším na další díl!!!
[8]: Já nikoho nenutím aby moje povídky četl. A nikde není psáno že Tom je ten chudáček který za nic nemůže, on si ještě svůj trest neodpykal..
Sakra… Bill to začal!! No, do prdele… Úplně tady z toho brečim.. Nádherně napsanej dílek!!..x)) Jsem hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat!
Zajímalo by mě, kolik u týhle povídky ještě spotřebuju balíčků kapesníků..xDD
:OOO cožee??? tak tohle sem ani v nejmenším nečekala… Bill to začal?? ouu drsné… chudák Tom byl jen poznačen postraumatickým šokem… i když… já nevím, je to hodně zamotané, ale stejně úžasné :)) rychle dál, těším se na další dílek:D
úžasnej dílek 😀
Oba dva jsou to opilí blbounci. A nakonec bude pykat jenom Tom. Kde je spravedlonost.Krásný.
To to to čo??? Ste sa zbláznili??? Tak Bill začal vlasne prvý a on si to ani nepametá??? Ja som myslela že mi to privedie srdcový infarkt keď som čítala tento diel…bože a ja som si myslela že už ma nemá čo prekvapiť a teraz toto…
No škoda že mu to asi nikdo neuverí, ale je to strašné toto…som zvedavá čo bude teraz ako robiť, či to vyjde na povrch, alebo Tom neurobí nič a skisne vo vezení….to dúfam nie…tak a teraz neviem som zmetaná z tochto…pekne ďakujem sa z toho asi nevyspím!!!
no to snad? Billa maj zavřít a né Toma…x(
hmmmm…. tak ted nevim, co říct. dosud jsem byla proti Tomovi, ale teď už ho docela chápu. nemusel to vůči Billovi tak moc přehánět, ale chápu, že mu to chtěl Bill vrátit… no jak z tohohle vybruslíš, to by mě zajímalo…
Dokonaly diel, tie spomienky!!
Hmm no ja si myslím že aj keď mu Bill ublížil tak to Tom prehnal, keby to Tom Billovi spravil raz pri najhorčom dva krát bolo by to fer ale aj tak sa k nemu potom zachoval ovela horšie ako vtedy Bill, Tom si to jednoznačne zaslúúúži
dobrý příběh. říká se,že zlo dělá další zlo. doufám, že bude happy end .)
No i když Bill se nejdřív vyspal s Tomem, tak to přece není důvod k Tomu aby ho Tom znásilňoval a mučil. Tak a doufám, že to Tomovi ve vězení hezky vrátí. No jsem zvědavá co na to Simone… Jinak úžasný díl, jako vždycky!
no vývoj povídky me moc nepotěšil…ze Bill muze za vse
Wow.
dokonalosť. takýto zvrat som teda nečakala…. no až sa mi slzy do očí vhrnuli…. krása.. už sa teším na pokráčko
Oh…sakra…. já…. nemám slova…. o___O Tak to je snad ta nejlepší ff, jakou jsem kdy četla…. Bože… to je… fakt… o__O Nevim co říct, totálně mi to vyrazilo dech…. miluju to<3
Každej tu obvinoval a nadával Tomovi…no i já… a ukázalo že Bill je ten hajzl… to jsem teda vubec nečekala… těším se na další dílek!
Omg… Tak jako čekala jsem snad cokoli ae tohle? No dost mě o rozhodilo a mám z toho smíšené pocity.
Možná Bill Tomowi ublížil ae přeci taky proto ho nemusel takhle mučit a mlátit ho. Chápu, že to Toma určitě bolelo ae takhle daleko přeci neměl zacházat. Přeci je rozdíl jednou člowěku ublížit (wzít si ho) nebo zda se tady dá říct taky znásilnit a něco jiného je když to člowěk dělá několik let.
No každopádně teď mám oprawdu smíšené pocity a pořádně nwm co si myslet 😀
Lea jak koukám stále má čím překwapit a to je naprosto dokonalý. Zamilowala jsem si tohle dílo 🙂 Jen tak dál 😉
Doufám, že tady bude brzy další díl jelikož jsem dost zwědawá jak to bude dál…
Takže honem do toho 😉
tak….a ted ani nevim co rict. Tohle jsem necekala. Opravdu ne. Kazdopadne to nic nemeni na faktu ze Tom se choval jako zruda. Zaslouzi si vezeni. Navic jak bylo psano, ani nevedel ze tuhle vzpominku ma. Takze jestli Billovi ublizoval kvuli tomuhle, protoze ho v podvedomi nenavidel….stejne ho to neomlouva. Jedinej hajzl je tady porad Tom. At uz Bill udelal cokoliv….necitim vuci nemu zadnou zlobu nebo tak neco. Ani si to nepamatoval. Coz teda musel bejt hodne na mol..neumim si predstavit ze se nekdo zridi natolik ze prozije sex a druhej den o tom nevi. To by asi muselo bejt sakra mnozstvi alkoholu a to by se mu zase ani nepostavil. No ale to je vedlejsi. Muj nazor na tuhle povidku to nemeni. Miluju ji a Tomovi preju aby si to vyzral do posledniho dropku. Jeste by ho mohli v base poradne nekolikrat osukat aby se probra.
Btw. Ten Andy…..nevim co si mam myslet. Ja jsem na jeho strane, taky bych na jeho miste nutila Billa vypovidat. Jen mam pocit….ze z Andyho strany v tom je vic…nez jen kamaradskej cit.
mám dosť, neviem si ani zdaleka predstaviť ako si sa musela cítiť keď si to písala KEĎ mna tu ide roztrhať 😀 Vááu ♥
OMG O___O Tak takovejhle zvrat jsem fakt ale totálně nečekala. Nějak nevím, co si mám myslet… přemýšlím, že si to nechám projít hlavou a pak sem něco napíšu xD.
Ne, tak…
Pořád jsem na straně Billa. Ožralí byli koneckonců oba. To, co udělal Bill Tomovi, mohl nakrásně Tom udělat Billovi taky – a situace by se nezměnila, protože by si to druhý den stejně nepamatovali. Ale když si to Tom pamatuje, tak asi tak sťatej nebyl – což znamená, že taky mohl dávat na svého mladšího bráchu pozor…
A tady tohle, jak píše komentář [28]:, ještě není důvod k tomu, aby mu to Tom tak zvráceně a opakovaně a 100x hůře oplácel. Myslím si však, že by s tímhle svým flashbackem měl vyjít na povrch, třeba by se mu tímhle snížil trest, což bych mu přála – ovšem aby z toho vyšel nevinně, to zas ne. Taky by bylo fajn, aby si Bill tohle uvědomil.
Těším se na další díl, je to čím dal tím zajímavější! O_o ♥
No jasně, teď bude ten špatnej Bill… Chudáček.
je to moc hezké.. snad se to nějak vyžeší.. doteť jsem měla Toma za zlého parchanta.. ale vidím že to není uplně tak pravda xDDD. hezké těším se na pokračování a.. a´t to dobře dopadne xd. vím že to píšu furt ale musím xDD