Ready, set, go!!! 12. (konec)

autor: Lenna W.K.T. & Kačítek

Děkuji za krásné  komentíky 😉 Proslov si raději nechám na konec ;)Lenna

Nádech, výdech, nádech, výdech. Pro člověka je to přirozená věc, ale Tom najednou nevěděl, jak na to. Žal a stesk zužovaly jeho vnitřnosti. Stejně tak jako vnitřnosti jeho malého brášky, jediného člověka, pro kterého by zemřel.

Jeho hlavou se honily varianty, jak ji zachránit, ale zdálo se, že chtěla umřít. Když přijela sanitka, začali její tělo dávat do pytle, což se Tomovi zdálo nehumánní, sepsali papíry a odjeli. Tom seděl nad svým hrnkem s kávou, klepaly se mu ruce. Bill seděl naproti němu a tiše plakal. Tom byl rád, že ji našel první, protože pohled na Lennino nemocí prolezlé, zubožené tělo by s ním asi seklo.  

„Billy, broučku neplakej,“ pošeptal Tom a stiskl jeho ruku. „U je jí dobře, nic ji netrápí, bude s námi pořád v našich srdcích a bude na nás dohlížet z nebíčka.“ Šeptal slova útěchy svému bratrovi, své jediné lásce, ač jediný, kdo nejvíc potřeboval utěšit, byl on. Výčitky jako by najednou zmizely, ale stejně nebyl šťastný. Připadal si jako zrádce. Jako rytíř, co zradil svého krále. Bill se rozplakal ještě víc.

„Vě…. vě… věděl jsem, věděl jsem to. Věděl jsem, že je s ní něco špatně.“ Zavzlykal a Tom vstal a přivinul ho k sobě.

„Broučku, neplakej.“ Konejšil ho, ale Billovi ruply nervy.

„Myslíš, že jsem si jako nevšiml, že je jí špatně? Když zvracela, když narážela do dveří. Když vyndala z lednice jídlo a dala místo něj všechno nádobí a jídlo narvala do kredence? Myslíš, že jsem úplně pitomej? Že si do misky nasypala místo Nesquika psí granule a jedla to a nepřišlo jí to divný? Ona, která byla studovaná, by tyhle věci asi nedělala, co myslíš?“ skoro křičel hystericky Bill a z očí se mu řinuly slzy velké jako hrachy. „Co s ní bylo?“ koukl vážně na Toma. Nedivil se, že takhle vyvádí, bylo to prvně, co umřel někdo blízký z jeho okolí, prvně, co viděl mrtvého člověka.

„Billy…“ začal výmluvně Tom.

„Co s ní bylo?!“ rozkřikl se už naplno Bill.

„Bille, uklidni se.“  Řekl klidně Tom.

„Já se nechci uklidnit, já chci konečně vědět pravdu. Co Lenně bylo? Proč jí tak hrabalo? Proč jí včera bylo zle a proč teď budu muset jít a uklidit tu zakrvácenou postel ve který před chvílí ležela Lennina mrtvola?“ Křičel na něj.

„Měla rakovinu. Hluboko uvnitř mozku, už nešlo nic dělat. Sama s tím byla smířená a zemřít víceméně chtěla.“ Pošeptal zničeně.

„Proč jsi mi to neřekl, Tome?“ zakňučel bolestně Bill.

„Báli jsme se, že bys nepochopil to, že Lenna umřít chtěla, moc se trápila a chtěla, přála si, aby to skončilo.“ Špitnul Tom zlomeně. Díval se na Billovo tělo shrbené na židli. Když dlouho nic neříkal, odebral se do Lenniny ložnice a uklízel tu krvavou spoušť. Nejdřív vše namočil do vany do studené vody, aby krev nezaschla a později to šlo vyprat. Drbal povlečení kartáčem a voda se zbarvila do ruda. Nevěděl proč, ale nedělalo se mu zle. Věděl, že to je malá odplata za to, co pro ně dívka udělala. Jen velmi málo. Ale jedno bylo jisté. Ta vzrůstem malá drobná blondýnka zemřela šťastná. Možná ve velkých bolestech, ale šťastná.  

Později když už  fleky byly aspoň trošku zbaveny krve, dal povlečení do kýble a odnesl dolů do sklepní prádelny a hodil rovnou do pračky. Pak opět vyšel nahoru. Staral se o deku která byla též nasáklá krví. Namočil ji do čisté vody ve vaně, pečlivě si omyl ruce. Došel k Billovi do kuchyně a dal mu ruce na ramena.

Bill jemně vzhlédl ke svému bratrovi. Ten mu věnoval smutný úsměv. Vzal jej za ruku, pomohl mu vstát a přitiskl jej k sobě. Držíc svou osudovou lásku za boky, opatrně Tom políbil Billa na tvář. Nosem začal přejíždět po jeho tváři, vydechujíc horký vzduch na jeho líčka. Bill se pod jeho počínáním slabě zachvěl a přitiskl k němu. I když jej momentálně ovládal silný žal a smutek, přeci jen v sobě stále přechovával chtíč vůči svému bratrovi.  

Bill přejel rukama po Tomových silných pažích až na ramena a zpět dolů. Tom na něj slabě přitlačil a opřel jej o ledničku obloženou dřevem. Bill jemně vzdychnul a z očí mu uteklo pár slz. Tomovi přišel tak bezmocně smutný, chtěl jej rozveselit za každou cenu. Znásobil intenzitu jeho dotyků na Billově těle. Jemně mu nadzvedával tričko, líbajíc jej na krku.

„Ahh!“ vzdychnul Bill. Jemně zaklonil hlavu a oddával se jeho polibkům. Tom laskal sněhově bílou kůži svého o deset minut mladšího bratra. Ten mu jeho počínání oplácel slabými vzdechy.

Tom sjel ručkou pod Billovy volné tepláčky. Pocítil silné vzrušení, když  zjistil, že je pod nimi zcela nahý. Přejel mu dlaní po rozkroku, Bill se zachvěl a boky přitlačil k jeho ruce. Tom jej následně uchopil, začal stahovat kůži a odhaloval tak jeho zvlhlou špičku. Postupně přidával na rychlosti i na tlaku stisku. Líbal Billa na krku, jemně skousával jeho bílou kůži, aby ji následně ošetřil jazykem. Bill silně objal Toma kolem krku, přirazil mu do ruky a slastně zakňučel. Tlačil jej k sobě až se nakonec neovládl, zaklonil hlavu tak rychle, až se slabě praštil do hlavy o lednici, začal vzdychat, spíše nekontrovatelně křičet.  

„Aaah..jooo… oh jo…!“ zakňučel Bill a zarýval své opečovávané nehtíky do Tomových zad. Druhou rukou sjel k Tomovým džínům a rozechvělou packou mu rozepínal sponu u kalhot. Tom mu s ochotou pomohl. Pak se přesunul k lemu jeho trička a vášnivě jej z něj strhnul. Začal jej líbat uprostřed hrudi a volnou rukou přejel po kousku kovu,  který si nechal píchnout teprve nedávno. Bill se propnul a zasténal. To už se Tom neovládl, nechal ze sebe sundat tričko a kalhoty a sám stáhnul Billovi tepláčky. Pohladil jej po stehně a Bill se ladně vyhoupl Tomovi kolem pasu, čímž se silně otřel o Tomovu stojící chloubu. Ten tiše zavzdychal. Přitlačil jej k lednici a jednou rukou sjel ke vstupu do těla svého bratra. Bill natěšeně zavzdychal a čekal, jak daleko to Tom nechá zajít. Tom přejel prsty kolem vstupu, když zjistil, že to dře, ruku dal pryč. Bill pochopil.  

Vzal Tomovu ruku a vsunul si prsty do úst, při pohledu na něj Tomovi zacukalo v rozkroku. Rajcovně přejížděl jazykem přes prsty, a když byly dostatečně navlhčené, Tom se vrátil k laskání Billova vstupu a dravě si bral jeho polibky. Byl odhodlaný udělat to, teď a tady, pro Billa. Se vší opatrností pronikl prsty do Billova zadečku a ten se napnul. Tom čekal bolestné usyknutí, ale Bill jej nohama objal pevněji, čímž Toma přitisknul rozkrokem víc na své hýždě. Ten ztrácel příčetnost. Zafuněl do polibku a přitiskl jej ke stěně. Začal pohybovat prstíky rychle. Bill se rozkřikl a slastně protočil oči.

Když v Billovi zmizel i třetí prst a dráždil jej třemi prsty, zjistil, že Bill nepociťuje žádnou bolest, ale rozkoš. Maličko se zarazil.

„Já jsem se začal jemně roztahovat sám, abys se mnou neměl takovou práci, až budeš mít náladu.“ Zakňučel vzrušeně Bill, otřel se rozkrokem o Tomovo bříško a zasténal. Tomovi se zatočila hlava při představě masturbujícího Billa, nebo dokonce, jak si sám prstí prdelku.

„Můžu tedy?“ zachraptěl Tom.

„Musíš nebo se rozskočím nadržeností!“ zakňučel Bill. Tom vytáhl prsty z jeho prdelky a dal mu ruce nad hlavu, ukazujíc převahu. To se Billovi strašně líbilo. Oddaně čekal, až si jej jeho „pán“ vezme. Tom už tu touhu a vzrušení nemohl vydržet. Jednou rukou uchopil svůj totálně tvrdý penis a nasměroval jej do Billa. Pomalu pronikal. Bill si skousnul ret a naprosto si užíval navazujícího spojení. Když byl v něm Tom po půlku, přestal se ovládat. Silně přirazil do svého bratra a nacpal se do něj až po kořen. Tom div nezařval jako lev.

„Oooh… ou… au!“ zakňučel Bill, takhle hluboko to bolelo. Tom se okamžitě zarazil. Bill se rozechvěl pod náporem silné slasti a bolesti zároveň. Měl to, co přesně chtěl.

„Bolí?“ pohladil Billa na tváři. Ten se soustředil na velikost Tomova údu.

„Spíš táhne.“ Usyknul Bill. Ještě chvíli setrvali bez pohybu. Když už Billem mávala spíš jen slast než bolest, pokynul Tomovi, aby pokračoval. Tom začal pohybovat svými boky. Cítil horkost Billova těla, a hlavně jeho těsnost, která ho mučila. Billovi pulzoval v těle Tomův naběhlý penis. Cítil každou jeho žilku. Napnul se, když Tom opět přirazil. Už to nebolelo, proto vyhledal bratrovo ucho a chlípně mu pošeptal: „Vybuš to ze mě, lásko!“ Tomovi se málem podlomily kolena. Začal se v něm pohybovat rychleji. Ani se neopovážil sklonit hlavu a podívat se, jak mizí v té titěrné prdelce, protože by se asi utrhl ze řetězu a Billa doslova sprostě ojel. To nechtěl, původně plánoval jeho poprvé zcela jinak. Růžové okvětní lístky rozházené v posteli i v horké vodě ve vaně. Předehra trvající dlouhé hodiny, a pak klidný, ač vášnivý a živočišný, přesto krotký sex. Teď se sotva udržel, aby z Billa nevymlátil duši.  

„Víc, Tome, aaah!“ vyjekl Bill a Tom se málem rozsypal. Jemně se od něj odtáhl, vzal Billa pod zadečkem, jemně mu jednou rukou roztáhl půlky a shlédl dolů. Zakvílel, jako kdyby jej mučili. Pustil Billovy ruce a svoje dal na Billův bok. Začal do něj divoce přirážet, až to pleskalo. Jejich dech se krátil. Bill vzdychal slastně. Tom vzrušením div nekřičel. Jejich kapičky touhy se mísily v místě, kde se Tomovo tělo pojilo s Billovým. Asi po půl hodině vzdychů Tom vzal Billa pod zadečkem a donesl jej k jídelnímu stolu, smetl z něj vše, co na něm bylo. Bylo mu jedno, že tam byla sklenka a hrnek, které se při dopadu  na zem rozbily.

Posadil Billa na okraj stolu. Ten silně roztáhl nohy a špičky si opřel o okraj stolu. Díval se jak si jej Tom zuřivě bral. Jeho líce zbarvené dorůžova nehoráznou slastí se napínaly v blížící se slastně křeči. Snažil se orgasmus oddalovat, což se mu dařilo ještě dobrou půlhodinu bezhlavého bušení. Když ale ucítil ve svém podbřišku silné mravenčení, zaklonil hlavu, dal ruce Tomovi na zadek a silně si jej do sebe přirazil. V ten moment mu Tom silně narazil na prostatu. Bill se v křeči začal nabodávat na Toma víc a víc. Jako by si přál, aby jej snad roztrhl. Jako by chtěl, aby Tom byl hlouběji, ale víc už to nešlo. Tím, jak na něj stále přirážel, aniž by vysunul víc než centimetr, mu silně tlačil na prostatu. Začal křičet, stáhl svaly, čímž Toma dovedl k hotovému šílenství a oba se ve slastné křeči rozkřičeli.

Tom se udělal do Billova těla a Bill vše „hodil“ Tomovi na břicho. Padnul na stůl a Tom na něj. Bill sebou ještě cukal, než slast odešla do nenávratna. Měl pořád tendenci přirážet proti Tomovým bokům. Byl stále stažený a Toma tím tak svým způsobem uvěznil. Tom byl v takovém tranzu, že si myslel, že se z něj už v životě neprobere. Oddychoval, jako by uběhl tři maratony za sebou. Když Bill trošku povolil, vyšel z něj a začal jej oddaně líbat. Nikdy netušil, že nejlepší sex jeho života zažije se svým bráškou, s člověkem, pro kterého dýchal a kdyby to věděl, nikdy by jej tak dlouho neodmítal. Šíleně ho pálil penis. Připadal si jako kdyby všechen obsah jeho varlat skončil v Billově naprosto dokonalé prdelce. Bill sebou naposled cuknul a oddaně líbal Tomovy rty. Nálada se mu zlepšila.

„Dě… děkuju lásko.“ Pošeptal rozechvěle a hladil Toma po tváři a ten okamžitě začal kroutit hlavou.

„Já děkuju tobě, broučku. Nikdy jsem nic lepšího nezažil!“ zašveholil zamilovaně.

Čtyři dny na to proběhl Lenny pohřeb, Tom Billovi hned poté řekl, že se s Lennou vyspal. Řekl mu, proč to udělal, a proč mu to řekl až teď. Byl velice vděčný a překvapený, že Bill byl na jednu stranu rád, že to udělal. Protože to prý udělal pro dobrou věc. Bill se naučil Tomovi bezmezně důvěřovat. Tom jej přestal odmítat a sex si dopřávali klidně 3krát denně a o víkendech klidně 6krát. Byli spolu neskonale šťastni. Dnes je jim třicet. Osvojili si malou africkou holčičku, kterou oba rozmazlovali a měli ji rádi. Bill se stal plastickým chirurgem a Tom? Inspiroval se Lenniným případem a stal se z něj jeden z nejlepších neurologů v Evropě a provedl minimálně pět operací stejných nebo i horších případů, než byla Lenna. Pravidelně chodili klást květiny na její hrob. Těsně před osvojením holčičky se dokonce odhodlali a zajeli se podívat do Loitsche, odkud před lety utekli, jejich matka byla stará, po Gordonovi ani stopy. Vyhlížela z okna, nevěřila, že její děti jsou mrtvé. Stále doufala, že se vrátí domů a požádají ji o pomoc s domácími úkoly.

KONEC

//Leute, jsme u konce. Moc se omlouvám, za dlouhé pauzy, ale stalo se pár věcí, se kterými jsem se musela vypořádat. Hodně nerada a těžce se s touhle povídkou loučím, snad se vám líbila, děkuju za vážně skvělé komentáře a podporu

Teď to hlavní, tuhle povídku bych chtěla věnovat VŠEM, kteří bojovali s rakovinou. Jakoukoliv. Je jedno, jestli svůj boj prohráli nebo ne. Jmenovitě bych to chtěla věnovat svojí mamince Alence. Vím, že by se jí to asi nelíbilo. Ale přece jen… Dále mojí kamarádce Páje, která moc měla ráda TH a TWC. A hodně mě inspirovala ke konci povídky. Děkuju, Vaše Lenna W.K.T. :'(

autor: Lenna W.K.T. & Kačítek