autor: B-kay
„Prosím, pokud je tohle jenom sen, štípni mě. Chci se vzbudit dřív, než tomu všemu uvěřím,“ Billův hlas vyzněl jenom jako slabé sténání. Jenom na krátkou chvíli se oddálil z dosahu Tomových rtů, přesto mu to připadalo jako věčnost. Pouhých několik vteřin bez jeho polibků a on se cítil neskutečně prázdný.
„Opravdu chceš, abych tě štípnul?“ Tom nemohl uvěřit jeho dětské roztomilosti. Pobaveně se na něj usmíval, v dlaních držíc jeho nádhernou tvář.
Bill se krátce usmál.
„Štípnutí raději vynecháme,“ zašeptal, jak konečky prstů přejel Tomovy naběhlé rty. Ještě pořád tomu nemohl uvěřit. Připadal si jako v té nejkrásnější pohádce. Bylo mu jedno, na jak dlouho si bude moct svoje malé štěstí vychutnat, teď ho měl u sebe a nechtěl přemýšlet nad tím, co je čekalo.
Třásl se mu v náručí, vlasy mu neposlušně poletovaly kolem tváře, jeho oči však sledovaly jenom jediné místo. Snad poprvé se bez výčitek vpíjel do jeho pohledu. Nic nezastíral, nesnažil se jakkoliv ovládnout potřebu být s ním.
„Voníš jako čokoláda,“ Tom jej hravě brnkl do nosu a tiše se zasmál. Byl si jistý, že se Billovy tváře zbarvily do červena přesně jako pokaždé, když se jej takhle dotkl.
„Koupal jsem Sama. Trošku jsme si spolu hráli,“ Tom poznával v Billových očích čistotu a nádhernou nevinnost…
„Jsi úžasný,“ dlaní přejel jeho líce, vtiskávaje mu na rty měkký polibek. Nohama zlehka houpal dozadu a dopředu a na jazyku jej přímo pálila tatáž prosba, jako před malou chvílí Billa.
Pokud bych mohl o chvílích s tebou jenom snít, chci se vzbudit dřív, než bude pozdě, tahle myšlenka sice byla smutná, ale byla pravdivá.
Chvíle, které s Billem trávil, mu ani nepřipadaly jako skutečnost. Ještě před několika dny byl jeho život úplně jiný. Všechno se kolem něj nepříjemně hroutilo. Problémy s otcem, Chantelle, která jej ani na chvilku nenechávala samotného, a zvláštní prázdnota, kterou cítil pokaždé, když byl s ní.
S Billem však pomalu poznával něco, co ještě nikdy předtím necítil. Vždycky si byl sebou jistý, věděl, na čem je. Poznal, když o něj nějaká holka stála… A najednou tady byl kluk, se kterým se necítil prázdný. Kluk, který mu vnesl do života zvláštní radost. Při každém pohlédnutí do Billových očí cítil, jak se chvěje, a jeho tělem se rozlévá nádherné teplo.
„Pamatuješ si, jak jsme se poprvé políbili?“ zeptal se jej tichým hlasem. Nechtěl nijak kazit nádhernou atmosféru, která se kolem nich rozprostřela. Bill si zastrčil neposedný pramen vlasů za ucho a dlouze se na něj zadíval.
„Ptal jsem se tě, jestli Chantelle miluješ. Ale tys na mou otázku neodpověděl,“ sklonil tvář, opřel se o Tomův hrudník a přivřel víčka.
„Chceš znát odpověď na tu otázku?“
Bill k němu váhavě zvedl tvář a poté nesměle zavrtěl hlavou.
„Nemám právo plést se mezi vás. Užívám si každou chvilku, když jsi se mnou, ale nedokážu si představit, že bys ji opustil kvůli někomu, jako jsem já. To od tebe ani nemůžu chtít,“ Bill si byl jist, že z něj černá linka na očích a uhlazené vlasy neudělají člověka, po kterém by Tom toužil.
„A co když se do tebe zamiluju?“ Tom si k sobě prudce zvedl jeho tvář.
Billův horký dech dopadal na jeho rty. Chtěl si tenhle okamžik uchovat ve své paměti navždy, jako nádhernou vzpomínku. Vzpomínku, kdy byl tak blízko klukovi, o kterém tajně snil…
Bill se rychle dostal z dosahu jeho rukou, opatrně z něj slezl a postavil se vedle houpačky. Na tvář mu dopadaly první kapky ještě jemného deště, který sliboval pořádnou bouřku.
„To se nikdy nestane. Já to moc dobře vím,“ trpce stiskl rty a přímo zoufale odvrátil tvář. Jeho hlas byl tichý a bezbranný. Tak moc se tomu bránil, že si vůbec neuvědomoval, jak do toho padá pořád hlouběji a hlouběji. Hlouběji do propasti, ze které už nevedla cesta ven. Bylo mu do pláče. Vlasy mu pomalu vlhly narůstajícím deštěm, on se přesto nedokázal pohnout.
Až Tomovy dlaně, kterými si jej k sobě silně přitiskl, jej přinutily pohnout se. Bezmocně se mu vrhnul kolem krku a tiše vzlykl, když Tom sevřel jeho křehké tělo v bezpečném objetí.
„Co se to s náma stalo, Bille?“ dlaněmi jej hladil po zádech, zlehka jej líbal do mokrých vlasů a pomalu narůstající déšť, jako by ani jeden z nich nezaregistroval.
„Neměl ses k nám nastěhovat. Nemůžeme spolu bydlet. Zblázním se, když tě budu potkávat každou chvilku. Zblázníme se z toho oba dva,“ Bill nešťastně vzlykal do Tomovy teplé mikiny, přitom se jej však vůbec nepouštěl. Právě naopak. Tiskl se k němu ještě víc.
„Chci, abys odešel, ale zároveň tě neskutečně
Tom líbal Billovu horkou kůži, posetou kapkami deště. Pomalu klouzal po jeho bradě až ke krku, který také pokrýval něžnými polibky. Srdce mu tlouklo přímo divokou rychlostí. Pohled na Billovu slastně zakloněnou tvář a smyslně pootevřené rty, mu způsoboval husí kůži po celém těle.
„Tome,“ slyšel Billovy tichounké vzdechy.
Musel přestat. Úplně se přestali ovládat. Bylo až příliš brzo na to, aby udělali nějakou hloupost, která mohla všechno zničit. Proto jej ještě jednou hluboce políbil, vzal jej za ruku a pomalu kráčeli v studeném dešti zpátky domů…
„Miláčku, kde jsi takhle nastydl?“ Simone se dalšího rána nestačila divit. Bill přišel na snídani s oteklým nosem, opuchlými rty, přesto mu v očích plála radost. Měl na sobě snad tři vrstvy oblečení, a stejně mu byla zima. Za ten večer s Tomem to však všechno stálo.
„Dobré ráno,“ místo odpovědi na Simoninu otázku se jenom plaše pousmál na Toma, který byl ve stejném stavu jako on sám. Úsměv mu nesměle vrátil, nevšímajíc si naštvaných pohledů Chantelle, která přímo žebrala o jeho pozornost, a podal mu hrníček s kávou.
„Já chci taky,“ Sam zvědavě nahlížel do toho svého, ve kterém rozeznal jenom sladkou vůni kakaa. To jej po chvilce přestalo bavit, rychle se posadil na Billův klín a nakukoval do toho jeho. Nezapomněl však na ranní pusinku, kterou mu vždycky dával.
„Až budeš větší, budeš ji pít taky,“ zašeptal mu do ouška, aby jej potěšil, a když se Chantelle nedívala, dal mu ochutnat. Sam se jenom znechuceně zatřásl, zklamaně stiskl rtíky a vystrčil bradu. Čekal něco lepšího.
Tom, který je s úsměvem pozoroval, se zvonivě zasmál. Sledoval, jak se malý Sam radostně přitulil ke svému strýčkovi a Bill jej zlehka líbal do vlásků. Chantellino frflání vůbec nevnímal. Před očima měl jenom Billovu nádhernou tvář. Jeho nesmělý úsměv a kouzelnou jiskru v očích. Proč mu ještě nikdy neřekl, jak moc nádherný byl?
autor: B-kay
betaread: Janule
Tak mu to řekni, Tomi…♥
Oooh, nemám slov. Další nádherný díl. Další díl, který mi vyrazil dech! Těšila jsem se na něj už od včerejška a když jsem se do něho dneska začetla, vážně už jsem nemohla být šťastnější. Opět jsi předčila veškerá moje očekávání a moje představy, jak tohle celé bude pokračovat.
Zápletka tam je a opravdu zapeklitá. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, myslím, že Tom a Bill vyšachují Chantelle ze hry, ale k tomu povede ještě dlouhá a hlavně nelehká cesta. Nemají před sebou nic jednoduchého, přesto doufám, že mě a ostatní nezklameš:-)
Těším se na další díl téhle úžasné povídky a už teď se jej nemůžu dočkat. Opět sis mě získala, gratuluji :-D♥
Zbožňuju Toma a Billa v téhle povídce,zbožňuju celou tuhle povídku ♥♥♥!!!!Neskutečně se těším na každý další díl….
Další úžasný dílek. Je to super že přibývají tak rychle. Jinak bych se snad nedožila dalšího, kdyby to mělo trvat týden!!!!
Mal by si mu to Tomi povedať, aspoň by si konečne nemyslel že nie je pre teba dosť dobrý a že je škaredý aj keď pravdou je úplný opak…
Celá poviedka je strašne sladká a nádherná…každý dielik čítam jediným duchom a strašne sa naň teším…presne ako aj na tento ktorý ma strašne potešil…
Viem že to budú mať ešte ťažké…a ako vravím vždy kôli Chantalle, lebo ona si T
[4]:Ospravedlňujem sa ale komentár som odoslala ani neviem ako a ešte som ho nedopísala nedopísala…tak pokračovanie…
…lebo ona si Toma nepustí len tak keď s ním zostáva aj keď si ju nevšíma…som zvedavá čo bude robiť keď zistí že jej braček prebral chalana…
Aj tak im držím strašne palčeky, nech konečne budú spolu aj keď to nebude ľahké…oni to zvládnu…teším sa na pokračko…lebo si ma táto poviedka získala od prvého dielika a vôbec ma nesklamala ani ďalej…nádhera…