autor: Majestrix
Je rodičovství vážně odpovědí? To záleží na tom, jak otázku myslíte.
„Včera se na oddělení snažil dostat tisk. Melinda z toho byla v takový ráži, že málem nechala vyhodit ochranku nemocnice. Měl jsi to vidět.“ Usmál se Tom a upravil Billovi peřinu.
„Babička chovala Zoe a říkala, že jsme jí měli pojmenovat Lily Zoe Kaulitz. Mamka brečela. Táta brečel. Dokonce i Gordon měl slzy v očích, když si ji choval. Všichni se do ní zamilovali, dokonce i Tobi; je to velkej chlápek; ale stojí tam, kouká na ní a občas se usměje. Není to vtipný?“
Bill neodpověděl.
„Taky si myslím. Těším se, až se probereš. Doktoři říkali, že není žádný důvod, proč bys měl spát. Všechno už je v pořádku. Zastavili krvácení. Dokonce našli i ještě jeden nádor, kterého si předtím nevšimli. Už je taky pryč – doktor Robert říká, že si myslí, že se tvůj systém jen potřebuje restartovat. To proto si nedělám starosti. Ještě jsi neviděl Zoe, takže nikam nemůžeš odejít. A i kdybys odešel, nedělám si legraci, Bille; Šel bych za tebou.“ Zastavil se Tom a podíval se na spící novorozeně na druhé straně postele.
„Zoe je tak krásná, i když je plešatá a pomačkaná, hodně brečí, když je vzhůru. Snažil jsem se ji nakrmit, poprvé. Hrozně málo jí, ale často. Řekli mi, že to se změní, až jí povyroste bříško. Dal jsem jí vedle tebe, na postel. Cítils ji? Přestala pak plakat. Ví, kdo je její maminka,“ zažertoval. Úsměv na tváři mu povadl, Tom Billovi promnul ruku. „No, je čas jít do postele.“
Dveře se tiše otevřely a do místnosti vešla s malým úsměvem sestřička. „Návštěva?“
„Jo, ale už končíme.“
„Vezmu Zoe do jejího pokojíčku.“
„Děkuju.“ Postavil se Tom a odešel ke spícímu dítěti. „Dobrou noc, Zoe,“ řekl tiše, vzal její malou ručičku mezi své dva prsty. Jeho dcera mu do pěstičky sevřela špičku jeho jednoho prstu a pustila. Tom se otočil a sledoval, dokud se dveře nezavřely, těžce vydechl. „Bille, brzo si ji budeme moci vzít domů. Chci si domů vzít i tebe. Tak si pospěš a prober se. Chybíš mi.“
Sále žádná odpověď.
Tom si povzdychl a zhasnul světla, sundal si čepici a bundu. Poprosil, aby Bill měl pokoj pro dva, aby ho nemusel každou noc opouštět. Každé ráno, za poslední tři dny, když se probudil, doufal, že uvidí Billovy oči se otevřít a dívat se na něj; a každé ráno, za poslední tři dny, byl nespokojen, ale neporažen.
Zatím ne.
~*~
„Jak mu je?“ zeptal se Andreas, sesunul se níž do sedačky a snažil se ignorovat blesky. Paparazzi jeho a Toma sledovali do malé kavárny, co byla naproti nemocnici, oba dva už byli unavení a znechucení z jídla, co se servírovalo v jídelně.
„Pořád stejně. Prostě… spí. Mamka chtěla, abychom si ho vzali na péči domů, fanynky panikaří, a David má každou druhou minutu zástavy srdce. Ale ví, že kdyby něco řekl, tak si zlomím nohu o jeho prdel.“ Promnul si Tom oči za brýlemi a podíval se dolů na svou kávu. „Stavila se tvoje máma.“
„Omlouvám se za cokoliv, co udělala, už dopředu,“ zblednul blonďák.
„Popravdě, byla moc milá. Nabídla se, že by zajela k nám domů a přivezla pro Zoe nějaké věci, aby nemusela nosit nemocniční oblečení. Myslím, že Bill by to vážně ocenil. Možná by se pak uklidnila.“
„To doufám. Náš dům je naprosto obklopen fotografy. Už teď rozumím tlaku, pod kterým jste vy dva byli.“
„Ty taky, někdy.“
„Ale jen někdy. Nemůžu se ani vyspat, aniž bych musel jít zatáhnout záclony. Máme teď v domě tmu, mamka pověsila černé záclony. Vypadá to, jako bychom drželi smutek.“
Tomův úsměv zmizel a odvrátil pohled.
„Kurva, ježiš, promiň. Víš, že si myslím, že to Bill zvládne. Oba víme, že by přeci neudělal tolik práce, aby pak nemohl vidět výsledek.“ Naklonil se Andreas dopředu. „Ví, že pro tebe a Zoe tu musí zůstat.“
„To doufám. Když mi všichni říkají opak, vážně je těžký zůstat tak přesvědčený. Dokonce i doktor Robert říká, že bychom měli Billa vzít domů, a že uvidíme, jak mu bude. Sehnat sestřičku. Možná j budeme muset sehnat, pokud se Bill neprobudí. A čím déle to bude trvat, než se probudí, tím méně pravděpodobné to je. Chci s ním zatřást a říct ‚Co to děláš? Nevíš, že teď máš dceru?‘, ale nemůžu, protože to není jeho vina. Obviňuju ho za to, a nevím proč.“
Andreas si povzdychl.
„Když nemáme koho vinit, vždycky si někoho najdeme. Jen to nesmíš vzdát; oba víme, že Bill je mimo normu. Když mu řeknou, že nemůže, tak on se ujistí, že to udělá na jedničku, jen aby jim to mohl omlátit o hlavu.“
„Jo.“
„Tak pojď. Je čas nakrmit Zoe, a já ještě neměl šanci to zkusit. Musím si zvyknout na krmení.“
„Nechci jít tímhle.“ Zvedl Tom pohled k oknu a fotoaparáty začaly cvakat. „Už mě tohle kurva nebaví.“
„Tak vyklouzneme zadem. Viděl jsem východ.“
„Na to čekají.“ Zavrtěl Tom hlavou.
„Ne tenhle východ, ale únikový východ. Ptal jsem se tý holky za linkou. Říkala, že se to nepoužívá, takže nás tam čekat nebudou. Tak pojď, je to hned vedle záchodů.“ Vytáhl Andreas kytaristu na nohy.
„Možná Billovi něco vezmu. Myslím, že by byl rád za sladkej koláč nebo kus dortu.“
~~
„Dal bych si dort,“ zamručel Bill a otevřel oči. Tělo mu připadala hrozně lehké a nezvyklé, křuplo mu v kloubech, když hýbnul rukama a nohama. Proč byl tak unavený? „Tomi?“ zavolal, zblednul nad zvukem, který se mu vydral z úst. Odkašlal si a zkusil to znovu. „Tomi?“ stále žádná odpověď.
Bill se posadil a promnul si břicho, okamžitě se podíval dolů. Už nebyl těhotný. Poslední věc, kterou si pamatoval, bylo, že na něj Tom mluvil něco o Zoe… ale nepamatoval si co… „Kde je moje dítě?“ zeptal se nahlas, ale v pokoji nebyl nikdo, kdo by mu mohl na otázku odpovědět.
Bill hodil nohy dolů z postele a roztřeseně se postavil. Hned, jak se mu vrátila rovnováha, všiml si, že má v ruce zapojenou hadičku s I.V., usykl, když si ji vyškubl ven. Hned mu bylo lépe, rozhlédl se po pokoji. Televize nahoře na stěně byla s vypnutým zvukem, dávali nějaký akční film, na druhé posteli byla mikina a taška, kterou si zabalil. Bill si z ní vyndal boty a nandal si je, s mikinou zaváhal. Zvedl ji a přitulil si ji; voněla jako jeho dvojče, bezpečí, a tak zhluboka nadechoval, zatímco se protahoval. Kde byl jeho bratr?
A kde byla Zoe?
Bill si mikinu oblékl, zapnul si ji a odešel z pokoje.
~*~
Sestřička Meyerová tiše zanadávala, když jí spadla tužka na zem, sehnula se, aby ji zvedla. Když se narovnala, zahlédla kousek mikiny, zamračila se. Nevěděla, že se Tom už vrátil. Vždycky ji zdravil, když šel zpátky k Billovi do pokoje. S pokrčením ramen se znovu posadila a pokračovala v papírování.
~*~
„Můžu vám pomoci?“
Bill zvedl pohled a přikývl. „Chtěl bych vidět Zoe?“
„A vy jste?“ zeptala se sestřička mile.
„Jsem její… Jsem Bill Kaulitz,“ dokončil větu, nevěděl, jak se má nazývat.
„Oh! Nepoznala jsem vás; samozřejmě, pojďte dál.“
Bill se zašklebil nad svým obličejem a pokusil se narovnat si vlasy; měl opuchlý obličej a vlasy naprosto ve výslužbě, bez hřebenu a péče. Ruce se mu třásly, snažil se dýchat, zatímco následoval sestřičku do pokoje s dětmi. Zpomalil a koukal se do každého inkubátoru, přemýšlel, jestli by Zoe poznal, kdyby ji uviděl. Měli tohle i kluci? Nebo jen ženské matky?
On byl matka?
„Pane Kaulitzi?“
Bill okamžitě přestal přemýšlet, omluvně kouknul a následoval paní dál. „Oh, tady je,“ vydechl. To, že měla na postýlce ceduli s nápisem „Zoe Kaulitz“ nevadilo; poznal by ji všude. Ta myšlenka mu nahnala slzy do očí, znovu si utřel obličej.
„Budete si muset umýt ruce, a sundat tu bundu.“
„Proč tak křičí?“
„Chce pozornost.“
„Oh.“ Bill se malinko chvěl, když si sundal mikinu a umyl si ruce tam, kde měl. Když použil víc papírových utěrek, než bylo potřeba, otočil se s knedlíkem v krku na svou dceru. Chystal se vzít Zoe do náruče, opravdu ji držet, úplně poprvé.
„Chcete si sednout do houpacího křesla? Pan Vericht a váš bratr sem často chodí. Je celkem populární, pořád ji sem někdo chodí pozorovat přes sklo.“
„Kdy?“ zamračil se.
„Když jste spal.“
„Oh…“ přikývnul Bill roztřeseně. „Má velkou rodinu. Můžu se posadit, než mi ji dáte? Nechci ji upustit.“
„Samozřejmě; to je v pořádku. Dojdu pro ni.“
Bill přikývl a posadil se do křesla, nervózně se v něm pohupoval.
„Tady je!“
Byl v šoku, když mu byla do náruče položena malá peřinka, Zoe přestala křičet a ručičkama boxovala do vzduchu. Obličej měla od brečení celý červený, Bill zamrkal pryč slzy.
„Rozhodl jste se už, jestli chcete kojit, nebo ji krmit umělým mlékem?“
Bill zvedl pohled. „Co doteď pila?“
„Umělé.“
Povzdychl si. „Nemá to ráda, že ne?“ zeptal se Bill jemně.
„Ne, nemá. Ale bude muset, pokud budete chtít.“
Bill se na Zoe podíval a zavrtěl hlavou. „Um… mohla byste mi předvést, jak se to dělá?“ zašeptal. „Nemyslím si, že vím jak.“
„Samozřejmě.“ Sestřička Billovi všechno vysvětlila a trošku se pohupoval, zatímco se Zoe krmila. Oči se jí zase zavřely.
„Bille!“ otočil se a uviděl svoje rozzlobeně vypadající dvojče. „Ty… Nevěděl jsem, co se ti stalo! Nikomu jsi neřekl, že jsi vzhůru-„
„Pane Kaulitzi, ztište se. Pokud někoho vzbudíte, tak je osobně budete utěšovat, dokud neusnou, rozumíte mi?“
Zoe otevřela oči, zkřivila obličej a začala plakat. „Neplakej, bude to v pořádku,“ zamumlal něžně Bill a dal jí svou bradavku zpátky do pusy; Zoe se chytla a pomalu znovu usnula.
„Omlouvám se,“ zamručel Tom, když si kleknul vedle Billa. „Jsi vzhůru,“ řekl udiveně.
„Tomi,“ zašeptal Bill zamilovaně a dotkl se něžně Tomova obličeje. Tom zavřel oči a opřel se mu o ruku. „Není překrásná?“
„Ano; vypadá přesně jako ty.“
„Vypadá jako my oba, idiote. Je tak malinká…“
„Jaký to je?“ zeptal se Tom zvědavě. „Kojení?“
„Divný. Trochu to lechtá a tahá. Cítím, jak se jí hýbe pusinka. No, teď teda přestala.“
„To znamená, že je hotová,“ řekla sestřička tiše. „Chcete, abych jí pomohla si odříhnout a položila ji?“ udělala krok vpřed, ale Bill rychle zavrtěl hlavou.
„Ne, chci sám!“ řekl a dal Zoe pár vlásků pryč z obličeje. Sestřička trpělivě Billovi ukázala, jak to udělat. Když byla zpátky v postýlce, Bill se na ni podíval a usmál se, pak trochu klopýtnul.
„Mám tě,“ zamručel Tom. „Pojď, odvedu tě zpátky, aby se na tebe doktor podíval.
„Jen jsem ji chtěl držet,“ řekl Bill a opřel se o svého bratra svou plnou vahou. „Jsem unavený, Tomi.“
„Já vím, tak pojď.“
**
„Cože? Není tohle náhodou muž roku!?“ poskakoval Gustav, když vešel do místnosti.
„Gustave, zmlkni, Zoe spí,“ syknul Bill.
„Sorry, musím si zvyknout.“ Gustav se naklonil přes Tomovo rameno a usmál se na Zoe. „Je roztomilá, a už má Toma obmotaného kolem prstu.“
„Co?“ zvedl Tom překvapeně pohled. „Kdy jste sem přišli?“
„Vždyť to říkám.“ Zazubil se bubeník a zavrtěl hlavou. „Bille, jak je ti?“
Bill pokrčil rameny a dal si peřinu přes nohy. „Jsem unavený z toho, jak se do mě strkalo a píchalo, a chci jet domů. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem spal tři dny.“
„Jsme rádi, že jsi konečně vzhůru. A Zoe je překrásná,“ pípnul Georg a posadil se na kraj postele.
„Nemá žádné vlasy!“ zanaříkal Bill a Gustav vyprsknul smíchy.
„Narostou jí, Bille. Mimo to, co si myslíš, že jsou tyhle blonďatý chomáčky?“ zeptal se basák s úšklebkem.
„Jdi do prdele; vím, že jí narostou. Bude mít víc vlasů, než bude chtít,“ řekl Bill sebejistě.
„Oprava, bude mít víc vlasů, než ty budeš chtít, aby měla,“ zasmál se Gustav.
„Pojď sem, Gustave,“ řekl Bill sladce a ukázal mu prstem. Blonďák šel dopředu, dokud ho Georg nezastavil.
„Vole, tos zapomněl, co se stalo posledně? Nehodlám hledat kousky tvojí kůže po zemi,“ zblednul.
Gustav se na Billa podíval, Bill se zářivě usmál, nehty připravené.
„Ne, díky. Jsem spokojený s tím, jak teď vypadám.“
„Otravo,“ našpulil Bill ty. „Ugh, chci jít domů,“ zanaříkal. „Tam alespoň mám nějaké roztomilé čelenky, které bude Zoe nosit. A nebude to tady.“
„Kdy tě psutí?“ zeptal se Gustav.
„Za dva dny, nezáleží na tom, co naše Nedočkavá Diva říká,“ odpověděl Tom dřív, než to Bill stihl.
„Je mi fajn,“ řekl zpěvák a sledoval, jak jeho bratr položil Zoe. „Mohl bych odejít už dnes, kdyby mě nechali.“
„Neměl bys chtít; venku je to peklo. Je jim jedno, že už se začíná ochlazovat.“ Pokrčil rameny Gustav.
„Dokud je tu Melinda, všechno je v pořádku,“ řekl Tom.
Někdo zaťukal na dveře a všichni zvedli hlavy. Dovnitř strčil hlavu David a usmál se. „Super, jsi vzhůru.“
„Co zas?“ zeptal se Tom podrážděně.
Jejich manažer zvedl ruce na znamení míru. „Jen vám jdu říct novinky. Už společnosti nezvedám telefony.“
„Tak co chceš?“
„Tisk umírá pro vaše fotky, Billa a Zoe. Už zatkli čtyři fotografy, za to, že se nějak dostal na porodní oddělení, a tři za to, že se snažili přelézt zeď, nebo se spustit ze střechy.“
„No ty kráso,“ vydechl Georg. „Lidi jsou šílený.“
„A to nemluvím o fanoušcích. Museli zavolat policii, protože nemůžou projíždět sanitky. Ale proto jsem za vámi nepřišel. Je tu válka nabídek za focení dvou snímků s vámi.“
Bill vypadal ohromeně. „Jaké je teď cena?“
„Milion a půl.“
„Co?“ zakřičel Tom.
„Tome!“ syknul Bill a zkontroloval, jestli ten výbuch Zoe neprobudil.
„Promiň,“ řekl Tom zahanbeně, „ale to si snad děláš legraci.“
„Ne, alespoň taková byla cena, když jsem se koukal naposledy, což bylo před půl hodinou. Tak, chcete to udělat?“
„Jen dvě fotky? Žádný photoshoot?“ zeptal se Bill unaveně.
„No, musí to připravit a ujistit se, že všechno vypadá dobře, ale můžou vyfotit jen dvě fotky,“ slíbil David.
„Bille?“ podíval se na něj Tom s očekáváním.
„Nebudou na ní šahat ani jí chovat, že ne?“
„Jasně, že ne.“
„Um, dobře.“ Podíval se Bill na Zoe zkroušeně. „Možná by mohli počkat, až jí narostou nějaké vlasy.“
~*~
„A to je všechno,“ řekla nadšeně Melinda a otočila se zpátky k nemocnici. Její úsměv se jen rozšířil, když uviděla Tobiho, jak si nervózně upravuje kravatu. „Proč máš na sobě tu věc?“ zeptala se laškovně.
„Jen chci vypadat profesionálně, nic víc,“ řekl rychle.
„Samozřejmě,“ zamručela. „Jen si myslím, že je to rozkošný, když jsou takový velcí chlapi obmotaní kolem ručičkama malého miminka.“
Tobi zblednul. „To je to tak viditelný?“
„Gustav mi ukázal stříbrný náramek, který pro Zoe koupil. Váží stejně jako ona. Tom nic nevidí, neslyší, když ji má v náručí, a Bill vidí všechno, když je v jeho.“ Pokrčila Melinda rameny. „Rozmazlíte ji dřív, než se naučí sedět.“
Tobi se chtěl hádat o opaku, ale dveře bočního východu se otevřely a vyšla dvojčata, oba drželi nosičku.
„Jsem dostatečně silný na to, abych ji unesl sám, Tome. Pusť,“ zaúpěl Bill a snažil se jejich dceru houpat, byla celá schovaná pod peřinkou.
„Ne, nebudeme se hádat,“ syknul Tom a dal Billovu ruku něžně pryč. „Třásly se ti ruce, když jsi před chvilkou vylezl z postele. Teď zalez do auta.“
„Co na ječení a hádání se je součástí plánu, udržet váš odchod v utajení?“ vyjela na ně Melinda a otevřela dodávku. „Dovnitř.“
Dvojčata zalezla dovnitř a Bill se ujistil, že je Zoe v bezpečí. „Jeďte pomalu,“ řekl tiše a podíval se pod peřinku.
„Neboj se.“ Vyjela Melinda a oba, Bill i Tom, se kousali do rtu, když projížděli kolem nic netušících fanoušků a tisku. Dodávka byla naprosto barevná s nápisem Hermanovy Prádelny na oknech. „Držte se vzadu, musím jet první; nikdo nás nesmí sledovat.“ Řekla do vysílačky.
Tom se podívala přes Zoeinu autosedačku na Billa. To, co se stalo při cestě do nemocnice, byla ta nejhorší noční můra; nechtěl to zažít znovu.
**
„Konečně.“ Natáhl se Bill a chytl Toma za ruku, zatímco se koukali na Zoe. „Vypadá ve své postýlce krásně.“
„Jo, to ano. Čelenka určitě pomohla. Určitě jí kvůli tomu brzo narostou vlasy,“ zauvažoval pobaveně Tom a už počtvrté jí upravil peřinku. „Vypadá tak tiše. Nikdy bys neřekl, že je tak hlasitá.“
„Jsou fikaný. Mám dojem, že všechny děti jsou vyrobený tak, aby ses o ně chtěl starat, i když ti puká hlava z jejich breku.“
„Stejně jako její otec,“ zažertoval Tom.
„No jasně, kreténe,“ zasmál se Bill a zívnul.
„Jdi do postele, Bille. Já to dodělám.“ Přitulil si Tom něžně svého bratra a Bill si povzdychnul.
„Nebudu se s tebou hádat,“ řekl se zívnutím a Tom ho políbil na tvář, odešel.
„Dobrou noc, Zoe,“ zašeptal, zapnul dětskou vysílačku, která byla vyrobená tak, aby vypadala jako přesná replika Billova oblíbeného mikrofonu. Tom zhasnul světla a odešel z pokoje, aby šel Billa zkontrolovat. „Hej, Bille, máš hla-“ usmál se a zavrtěl hlavou. Bill ležel v klubíčku na boku, spal. Tom si sundal čepici a vlezl si vedle svého bratra.
Tomi,“ zamručel Bill a šťastně vydechl. Tom se nosem otřel o Billův krk a upadl do velice spokojeného spánku.
**
Bill se začal dezorientovaně rozhlížet po pokoji. Bylo těžké něco vidět, protože byla skoro naprostá tma. Něco se dělo. Zarazil se a poslouchal, dětská vysílačka jednou pípla a Bill uslyšel tichý pláč.
„Zoe,“ zašeptal a vylezl z Tomova sevření.
**
Tom se protáhnul a uvědomil si, že už Billa nemá v náručí. Rozhlédl se a zamračil se. Bill zpíval, slyšel to z vysílačky. Tom zazíval a vylezl z postele, protáhl si krk a odešel k pokojíčku, dveře byly otevřené.
Bill seděl v houpacím křesle, krmil Zoe a se zavřenýma očima zpíval. Tom potichu vešel a opřel se o dveře, opíral se, dokud Bill nedozpíval In Die Nacht. Bill otevřel oči a usmál se. „Tvoje dcera je stejně nenasytná jako ty,“ zažertoval.
„Oh, myslíš, jako ty?“ opáčil rychle Tom a přešel blíž, aby se na Zoe mohl dívat. Nadšeně sála, oči zavřené, prstíčkama šahala do vzduchu, dokud ji Tom nevzal za ruku. Zoe se uklidnila a stiskla mu prostředníček. „Ta má sílu,“ okomentoval.
„To má po babičce.“
„Nejspíš.“
Tom se naklonil a políbil Billa na čelo. „Myslel sis někdy, že to dotáhneme tak daleko?“
„Ne. Měl jsem dojem, že jsem byl těhotný celý svůj život. Je ti tak, jak sis myslel, že ti bude?“ usmál se Bill na své dvojče.
„Ne. Je to… silnější. Je mi tak, jak jsem si myslel, že mi bude, jen mi to přijde silnější.“ Popotáhl Tom a zblednul. „Co to smrdí; ty sis prdnul?“
„Ne, Tomi. Tvoje dcera potřebuje přebalit. A jelikož jsem jí já krmil, tak to bude fér.“
„Tys to způsobil, tak bys to měl udělat.“ Tom se pod Billovým pohledem zachvěl. „Fajn, udělám to,“ řekl těžce.
„Dobře. A buď opatrný. Když ji vzbudíš, tak budeš spát v hostinském pokoji s vysílačkou.“
Tom polknul.
Komentujte prosím anglicky, díky J. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
ZOE!!! Zoe is amazing. Bill and Tom are amazing parents. I LOVE THIS STORY. Everything is amazing!!!
Nechala jsem se trošku unést, pardon 🙂
awww they´re both cute with Zoe!
I really love this chapter because it´s very moving and I´m absolutely happy for twins that they have their daughter, at home, she is beautiful and without hair:D.
I think that now, here isn´t something nicer than this!
It´s really cute to imagine Bill as mum (or dad:D) and Tom as dad, how they hold small baby and awww, without words now, because it´s briliant idea♥.
I´m looking forward to the next chapter, but I am sad this chapter was one of the last:'(.
Yeah, I love this story and there aren´t more beautiful thing than this!
What I really want to is see some montage of this story! It could be amazing♥.
Okey, now I´m going to shup up:D.
Mein Gott, Zoe is sooo sweet! ♥♥ This chapter was amazing!! I'm really looking forward to next one!..x)))
aww! so cute ^w^ I'm so happy evrything is OK! I love this story and I cann't wait for nex part ♥w♥
a jen tak mmch… nějak jsem ztratila přehled o tom, kdo všechno ví, že je Tom otec? neví nekdo? XP
That is so sweet 🙂
love it <3 Zoe is sooo sweet and Bill&Tom will be ghreat parents 😉 😀
Ooh, God. Bill and desire for Zoe. How to take care of her, fed … behaved in the arms of her baby. Tom absolutely wrong. A few words about my hair. Great.
Vůbec si nejsem jistá tím, jak jsem to napsala xD každopádně úžasný dílek, překlad a všechno
Zoe is sweet!!!Bill and Tom are amazind:D…beatiful chapter
This is beautiful chapter, so amazing!! I cried when I read part about Bill and Zoe, I feel like idiot -_-' But it were so cute!! *_*
Zoe is amazing,Bill is amazing,Tom is amazing ♥!!!!!Sweet Kaulitz family ♥Beautiful,beautiful episode ♥♥♥
Nejkrásnější je ta část,jak má Bill poprvé svou dcerušku v náručí..vzpoměla jsem si na sebe :'(
OMG ♥ ♥
I… i don't know… oh… oh ♥ Zoe is so sweet, cute, yummi and… everything ♥ i love it and i don't want last part! I think, it's sweet as everyone love Zoe 😀 Thanks for it and Lil? Thank you, for your translation ♥
Cute! Cute! Cute!
*in love*
oh, it was funny. Tom is super cute dad. Georg and Gustav should have baby to.
Zoe is so cute… and Tom? Careful daddy 😀
I try to imagine Tom how is aside from Zoe 😀 but i think that it´s so sweet how they behaves on 😉
Yes, I agree with Janča. Zoe is amazing, Bill is amazing, Tom is amazing. And you are amazing, too! 🙂
There are a lot of cute moments in this chapter, as usual. When Bill was looking for his daughter in hospital or when Bill held her for the first time or when Bill was singing to her… 😉
Oh my gosh , I can't believe Zoe is already here and okay, I'm so happy 🙂 It makes me smiling all week 😀 That's why I love it. It's the thing, that can make me happy and sad in one moment.
Thank you. 🙂
(Btw, first in my life I wanna be a mum and have child, fuck them. :D:D I hate children. :D:D)
B&T as parents are so cute and careful. I was so nervous before this chapter:)
Oh… I'm so happy that it went well and Bill is ok… But I still feel certain disquietness… don't know why. Maybe because this story is so real and also a part of my life^^