autor: B-kay
Co vlastně slovo láska znamená?
Bill to slovo nikdy nepoznal. Nikdy nic takového jako pravá láska necítil. Vždycky byl sám, oddaný jenom svojí rodině a práci. A najednou poznal někoho, kdo v něm probudil pocity, o kterých se mu ani nesnilo. Celé tělo mu hořelo touhou být s ním, všude kolem sebe cítil jenom jeho vůni. Stoupala mu do hlavy a nutila jej zahodit úplně všechno.
Šílel z něj.
Byl schopný udělat pro něj cokoliv. Už mu nezáleželo na tom, jak moc by tím Chantelle ublížil. Nic pro něj nebylo tak důležité jako Tom.
Dívali se na sebe dlouho. Navzájem se vpíjeli očima do toho druhého. Nebylo potřeba slov. Ta byla tentokrát úplně zbytečná.
Tom se omámeně díval do Billovy tváře, vnímal jeho tělo na tom svém, držel jej za ruce a doufal, že Bill z jeho pohledů vyčetl všechno, co se v něm v tu chvíli odehrávalo. Bill stisk jeho dlaní nesměle opětovával, pozoroval Tomovu přitažlivou tvář, a čekal, co se bude dít dál. Neměl tolik odvahy, aby se projevil jako první, přesto nebyl natolik zbabělý, aby hloupě utekl. Srdce se mu chtělo rozletět na miliony kousků, jeho vzrušený dech nabíral na intenzitě a on sám netušil, proč jeho prsty najednou pustily Tomovy dlaně a sklouzly ke knoflíkům jeho trička…
Váhavě sklonil tvář, aby sledoval svoje počínání. Jeho prsty pomalounku rozepínaly jeden knoflík za druhým a tím odhalovaly Tomovu chlapeckou hruď, zvedající se jako o závod. Cítil jeho dlaně na svých bocích, a pohled, nořící se do jeho tváře, přesto se na něj nepodíval.
Když rozepl i poslední knoflík Tomova trička, na krátkou chvíli omámeně přivřel víčka a stiskl rty k sobě. Nevěděl, zdali si může dovolit i něco víc. Ještě před chvilkou byl přeci rozhodnutý čekat, co se bude dít, a najednou to byl on sám, kdo to čekání nevydržel.
Tehdy se poprvé zadíval do Tomovy hořící tváře a očima se jej zeptal na nevyslovenou otázku.
„Opravdu chceš se mnou zajít až takhle daleko?“
„Daleko? Tohle je teprve začátek, Bille, začátek nás dvou…“ Tomova odpověď sice nebyla vyslovena, přesto Bill všechno pochopil, když se na něj Tom zamilovaně pousmál a zakýval hlavou.
Úsměv mu nesměle oplatil, očima opět sklouzl k jeho odhalené hrudi a lehce zatahal za rozepnuté tričko, které Tomovi volně sklouzlo podél ramen. Bill jej z něj pomalu stáhl, a když jej držel v dlaních, neodolal, přivřel víčka a přivoněl si k němu.
Nikdy nic takového nedělal. Vlastně byl v tomhle směru úplně nezkušený, přesto dělal všechno automaticky a úplně přirozeně. S Tomem se neměl čeho bát. Věděl, že kdyby na chvíli znejistěl, Tom by jej podržel.
Tom se na něj díval láskyplným pohledem, neustále jej držel kolem boků, jako by se snad bál, že kdyby jej upustil, Bill by najednou zmizel, a on by se jenom probudil z překrásného snu. Ještě pořád tomu nemohl uvěřit. Opravdu se to dělo? Nebylo to všechno jenom nádherným snem?
Tomovo tričko tiše dopadlo na zem, kam jej Bill upustil, zatímco jeho chvějící se dlaně zlehka dopadly na Tomovu horkou kůži. Tohle dělal úplně poprvé. Pomalounku se seznamoval s jeho tělem, sledoval pohyby a trasu svých prstů, které klouzaly po hladké pokožce, ke které se bál přivonět, aby náhodou neodpadl. Už takhle se celý třásl a bál se, kdy bude jeho vzrušení více než patrné a Tom jej na svém těle ucítí. Ten okamžik se však snažil oddalovat, jak jen to šlo, a užíval si toho, jak blízko mu teď mohl být.
Po chvíli se odhodlal, a místo konečků prstů přiložil na jeho rozpálenou kůži celou dlaň. Cítil, jak mu téměř okamžitě vystoupila husí kůže. Všechno to bylo jako jedna veliká reakce na malinký podnět.
Ten oheň v nich vzplál tak nečekaně, přesto oba věděli, že to v nich dřímalo až příliš dlouho na to, aby to takhle ještě dokázali vydržet.
Pohyby Billových dlaní byly opatrné, přesto už nebyly tak nejisté jako předtím. S pohledem upřeným do Tomových očí se jej bezmezně dotýkal a sledoval, jak je Tomova tvář soustředěná a nádherná.
„Zvedni ruce, Bille,“ zašeptal roztřeseným hlasem.
Bill se sice malinko zalekl toho, co se bude dít dál, přesto jej uposlechl a vystřelil dlaněmi do vzduchu přesně tak, jako to dělával malý Sam, který zatím spokojeně spal na Billově posteli. Stačilo jenom to, aby se vzbudil a náhle by bylo po všem.
Právě proto se snažili moc nemluvit a zůstat potichu.
Tom z Billa svlékl tričko přímo bleskovou rychlostí. Už nedokázal jenom tak nečinně přihlížet. Chtěl mu dát svobodu, to ano, ale to, co s ním Bill dokázal provézt jenom tím, že se jej dotýkal, jej úplně vyvedlo z míry.
Na malou chvíli jako by přestal dýchat. Omámeně hleděl na Billa, který se krčil na jeho klíně v šedém tílku, jedno ramínko mu dokonce sklouzlo z ramene tím, jak z něj to tričko vysvlékl.
„Jsi tak překrásný,“ téměř nábožně se dotkl jeho nahého ramene. Bill stiskl víčka dojetím.
„Tohle slyším úplně poprvé,“ nedokázal se ubránit šťastnému úsměvu, i když mu bylo do pláče. Bylo to všechno až příliš krásné.
„Měl jsem ti to říkat pořád. Hned od první chvíle,“ bezmocně jej políbil, „co jsem tě uviděl,“ pokračoval a něžně stáhl z Billova ramene i druhé ramínko. Cítil, jak se jeho tělem prolévá vzrušení. Cítil, jak moc dlouho toužil po téhle chvíli. Silně stiskl víčka a pomalu se opřel o Billův zvedající se hrudník. Konečky prstů se dotýkal jeho nahých ramen, zhluboka nasával jeho vůni a naslouchal rytmu, kterým tlouklo jeho srdce.
Chantelle byla Billovým přesným opakem.
Byla příliš divoká a chtivá, nedovolila mu vychutnat si tyhle něžnosti. Možná právě proto jí on zase nedovolil zajít tak daleko, jako dovolil právě Billovi. Samozřejmě, nebyl nedotčený, své poprvé už za sebou měl, ale nikdy by neřekl, že může prožívat něco tak silného. A ještě k tomu s klukem.
Na několik vteřin opět pohlédl do Billovy tváře. Opětoval jeho něžný polibek a svými rty sklouzl po bradě a krku až k ramenům, o které své rty jenom zlehka otíral. Dál se neodvážil zajít. Billovy prsty ve vlasech jej příjemně šimraly, blízkost jeho těla na něj působila jako neviditelné afrodiziakum. Dal by cokoliv za to, aby mohl být s ním. Už jenom s ním.
Z jemných polibků, které věnoval jeho ramenům, náhle přešel v láskyplné objetí. Zlehka líbal jeho měkké poddajné rty, zkoumal jejich strukturu zuby, vzápětí je opět hladil jazykem a nořil se do jejich hloubky.
Nechtěl si přiznat, že by měla jejich společná chvíle skončit.
„Bille,“ zasténal, jak se na chvilku odtrhl od jeho rtů. Čelem se opřel o to jeho a snažil se soustředěně vnímat jeho pohled.
„Ano?“ Bill jenom ztěžka promluvil. Ledva lapal po dechu.
„Řekl jsi, že jsi si jistý tím, že tě nikdy nebudu milovat,“ jeho hlas byl tichý, v některých chvílích se stával šeptem.
Bill sklonil hlavu.
„Bojím se věřit tomu, co jsem řekl,“ skousl si rty a jemně hladil Toma po bříšku. Bylo mu smutno kvůli tomu, že si uvědomil, že on by Toma dokázal milovat! Dokázal by jej milovat a možná jej už miloval, jenom se to bál sám sobě přiznat.
„Ach Bille,“ Tom jej k sobě přivinul jako raněné ptáče.
„Mnohem víc se však děsím toho, že se do tebe zamiluju já,“ zašeptal mu do ramene a přitulil se k němu ještě naléhavěji. Jenom on sám mohl vědět, že už se tak zřejmě dávno stalo.
Najednou je osvítilo matné světlo ze Samovy noční lampičky. Na chvilku zůstali tak vykolejeni, že si vůbec neuvědomovali, co se stalo. Když však spatřili malého chlapce sedět na kraji postele s převapenýma očkama, okamžitě se od sebe odsunuli. Bill si rychle vyrovnal své tílko, vstal a podal Tomovi tričko i svetr. Vlasy měl mírně rozcuchané, ve tváři byl úplně červený. Nemohl se tomu dítěti podívat do očí.
Tom se rychle oblékl a promluvil jako první.
„Vzbudili jsme tě, špunte?“ posadil se vedle Sama, vyložil si jej na klín a hravě jej pohladil ve vlasech.
Sam se na něj trošičku ospale usmál a zavrtěl hlavou. Byl z toho všeho zmatený, přesto se mu Tom v Billově blízkosti líbil mnohem víc, než když byl u Chantelle.
„Jenom se mi něco ošklivého zdálo,“ vydechl svým dětským hláskem a natáhl obě ručky po svém strýčkovi. Bill se na něj nádherně usmál, posadil se vedle Toma a vzal si jej k sobě do náruče. Červenání bylo to tam.
„Přečtete mi pohádku?“ klouzal pohledem z Billa na Toma a ručky spojil ve vzduchu, jako by se modlil.
„Hmm, to já nevím, Sami, jestli tady Tom s náma zůstane,“ Bill se na Toma smutně pousmál, zatímco se Samem jemně houpal ze strany na stranu. Byl připravený omluvit jeho odchod, kdyby se pro něj rozhodl.
„Jistěže zůstanu. Nikam jsem se nechystal,“ v tu chvíli Samy vyskočil z Billovy postele a tiše utíkal do svého pokoje, pro nějakou pohádkovou knížku.
Když se vrátil, byly rty obou mírně zčervenalé a oba se snažili popadnout dech, který se jim několik vteřin nedostával. On však jenom zavrtěl hlavinkou a spokojeně se usadil vedle nich. Svět dospělých byl pro něj ještě pořád velikou záhadou…
autor: B-kay
betaread: Janule
no jo…Sami je tak rozkošně nevědomky vyrušil…x)
Krásný díl,líbí se mi,že se Bill už tak neostýchá,a že se s Tomem pomaloučku,polehoučku k sobě přibližují…
Sami to má snad načasowané )) Krása jako vždy <3
Možná i dobře, že je pro Samiho ještě záhadou… ♥
Nádherný díl, opravdu krásný a procítěný. Nejvíc mě dostalo to, jak Tom Billovi svléknul to tričko, to bylo prostě dokonalé!!! Úplně mi přebíhal mráz po zádech.
Sami je rozkošné děťátko. Překvapivě se ani neptal, dovedu si představit rudnoucího Billa, jak podává oblečení Tomovi xD
Je to nádherná povídka, tohle jsou ty chvíle, kdy děkuju Bohu za to, že mám takovou představivost. Vidím to před očima jako film a s těmi nádhernými emocemi, které tam tak dokonale popisuješ je to o to víc krásnější…♥ Miluju tuhle povídku!!!
Aaaach jo.. všechny ty jejich chvilky vidím přímo před sebou.. vždycky mi zmizí monitor a já jim koukám oknem přímo do pokoje.. Obdivuju jejich odvahu.. příště by to nemusel bejt jenom Sami, kdo je nachytá. Ještě že z toho ten klučina zatím nemá moc rozum .. 🙂 a vlastně, i kdyby měl, určitě by to jenom schvaloval..
Tak jako my všechny..♥
Já taky pořád čekám, kdy je přistihne i někdo jiný… 🙁 Sami je super kluk!
Opět samozřejmě krásný dílek
rksáný moc krásný .. ten Sami jeee tak rozkošný boožeee .. konečně už sou spolu … tak jak to má být 🙂
Sami… takovej 'kazišu*' XD