Je ne regrette rien 17.

autor: Iwča

No… chtěla bych se omluvit, že další díl dodávám až  po dvou měsících, ale nějak nebyla příležitost psát. Upřímně  mi to chybělo xD. Ale na koncertech jsem načerpala inspiraci, takže tady je další díl xD  
Doufám, že se ještě najde někdo, kdo bude ochotnej po takový době opět číst tuhle mojí slátaninu ^^ tak jo, nebudu to zbytečně okecávat xD  
Zatim pa, Iwča

*O dva dny později* 

Tom byl zrovna u Billa doma, společně s Billovou matkou, která se chystala na odchod. Pořád si nějak nebyla jistá, že je tam může nechat samotné. Bála se, co by mohli dělat, a sex nebyl ten největší problém… Nicméně už kadeřníka i setkáni se svou sestrou měla domluvené a Bill slíbil, že se s Tomem bude jen učit, takže nakonec na jeho přítomnost kývla. 
„Broučku, tak já půjdu. Kdybyste měli hlad, v troubě je ještě kousek toho kuřete a v kastrolu brambory. Maximálně za tři, čtyři hodinky budu doma. Dobře?“ vešla naposledy do obývacího pokoje, kde oba kluci seděli nad učebnicí matematiky. Černovlásek k ní zvedl hlavu, usmál se.
„Neboj, mami, nic neuděláme. Užij si to a tetu pozdravuj.“
„No jo, já vim. Tak zatím.“
„Nashledanou,“ křiknul Tom jen tak ze zdvořilosti a čekal, až konečně uslyší klapnout dveře. Hned, jak se to stalo, položil učebnici na stůl a Billa hladově políbil. Ten se pousmál a lehce zčervenal.
„Co děláš? Musíme se učit, zejtra ten test musím napsat aspoň na trojku.“
„Ale na trojku už  to umíš. No tak, koťátko… přitul se,“ zazubil se a políbil ho znovu.
„A… máš něco?“ kousnul se Bill lehce do rtu a prosebně se na svého přítele podíval. Ten se hned přestal usmívat a odtáhnul se.  
„Bille. O tom jsme snad už mluvili, ne? Nebudeš to brát každej den, to ti prostě  nedovolím. Zničí tě to, chápeš?“
Černovlásek protočil očima a zvedl se. „Tak co po mně sakra chceš? Nejdřív jsi mi pořád něco dával, a teď, když chci, tak mi to nedopřeješ a radši mi budeš vykládat o tom, jak je to špatný? Bože, nebuď jako moje matka! Jsi můj přítel, chci si s tebou užívat.“ 
„Jo, jasně. V sedmnácti si užíváš s koksem, v osmnácti si chceš začít užívat s pervitinem? Super, moc dobrý vyhlídky do budoucna.“
„Ty to bereš taky!“ kouknul na něj Bill vážně naštvaně. Proč se o tom chce bavit? Kdyby mu to jen dal, a sám si vzal taky, oba by se přece měli fajn.
„Mně je dvacet tři. A taky jsem v trochu jiný situaci. Já si vezmu, když chci, a koks neberu skoro vůbec.“
„Doprdele Tome!“ zakřičel černovlásek a zamračil se. „Není úplně  jedno, kolik je mně nebo tobě? Slíbils, že si budu moc občas něco brát. A naposledy jsme něco měli kdy… před…“
„Dvěma dny. To ti jako přijde občas, jo?“

„Jdi někam,“ rozhodil Bill rezignovaně rukama a odpochodoval k sobě do pokoje.  
Blonďák si zoufale povzdechnul a schoval obličej do dlaní. Rozhodoval se, jestli se zvednout a s dobrým gestem, prosíkem a pytlíkem koksu dojít za Billem, nebo prostě  odejít domů. Nakonec by mu víc vyhovovala ta první možnost… Konec konců, když bude Bill chtít, prostě si to sežene, což mu dokázal už jednou. A navíc na něj nebude zbytečně naštvanej. Ale na druhou stranu… nemohl se zbavit pocitu, že se z jeho malého, sladkého kluka stane to, co už tolikrát viděl v ulicích a domech svých přátel. To přece nemohl dovolit.  
Černovlásek jen seděl na posteli, rukama si objímal kolena a taky přemýšlel. Dobře věděl, co drogy dokážou udělat, ale… sakra! Je mu sedmnáct! Má si užívat, má zkoušet tohle všechno a prostě si moc přeje zkoušet to s Tomem. Proč to nepochopí a nedělá to, co Bill chce? Jo, to mohlo vyznít trochu… sebestředně? Bill rozhodně nepatřil k těm, kteří jako děti dostali, na co prstem ukázali, ale když něco opravdu chtěl, dostal to vždycky. Prostě to uměl… Ať už to byl poník, výlet o půlnoci za babičkou, nebo hloupá zmrzlina pokaždé, kdy si zamanul. A tohle chtěl, opravdu chtěl. Seděl a čekal, kdy se mu Tom přijde omluvit a dá mu to, co chce. On mu to dal před pár týdny přece taky. 

*Flashback*

Bill už se nedržel peřiny, ale blonďákových rukou a slastně zakláněl hlavu. Tom se nahnul a začal ho líbat na krku. Svoje pohyby neustále zrychloval a Bill neustále zvyšoval decibely svojí hlasitosti. Drsně do dredáče zaryl nehty a naposled se prohnul.

„Kruci!“ ozvalo se potichu a dredáč se vyčerpaně  svalil vedle něj.
Bill jen ležel, zhluboka dýchal a koukal do stropu. Snažil se svůj dech nějak uklidnit.

*Konec flashbacku*

Už to netrvalo dlouho a na jeho dveře někdo zaklepal. Pro sebe se usmál a jen křiknul: „Dále.“ Dveře se otevřely a blonďák vešel dovnitř, šel až k Billovi a sedl si vedle něj na postel.

„Musíme o tom mluvit, Bille.“ 
„A-ale…“ pokusil se namítnout mladší z kluků, Tom ho ale zastavil.
„Ne, počkej, žádný  ale. Teď mi musíš něco slíbit. Kdyby se stalo, že… že bys to třeba dva dny, nebo jen den neměl a myslel na to, pořád, byl z toho až nervní, prostě cítil, že to není ok, musíš mi to říct. Slibuješ? Nenechám tě dopadnout až na dno kvůli tomu, že chceš něco zkusit.“
Černovlásek okamžitě kývnul.
„To je jasný, já  taky nechci bejt… závislej. Vím, že bys to nedovolil, věřím ti.“  
Tom si znovu povzdechnul a vytáhl z kapsy průhledný pytlíček.
„A jenom trošku. Až  přijde tvoje mamka, nesmí nic poznat. Na to si taky musíš dávat pozor,“ upozornil ještě a už na nočním stolku vytvářel dvě malé, bílé cestičky…

autor: Iwča
betareaed: Janule

6 thoughts on “Je ne regrette rien 17.

  1. Toma uškrtit málo!!!Nejdříve mu drogy strká,a potom mu dává mravokárné přednášky o tom,jak je to škodlivé,a ve finále mu je vrazí až pod nos!!Neskutečný blb,zabiju ho!!

  2. Chudak Tom ,nechce aby zacal Bill brat drogy ,ale kdyz mu je neda tak se snim prestane bavit a jak bylo napsano v tetu "sezene si to sam" kdyz mu to neda Tom.Mno a v tom pripade kdyz uz Bill zacne brat ty draogy tak mu to chce davat Tomy protoze chce vedet jestli to je vazne cisty…..ja snat umru to takovi docela slozity…ale krasne se to cte,uz aby byl dalsi dilek

  3. zapeklité xDD ale dokonalé ♥♥♥ snad nebude zase taková dlouhá pauza :DD což ti zakazuji xD

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics