autor: B-kay
„Popletl jsi to,“ na Billově tváři se pomalu usazoval něžný úsměv. Zhluboka dýchal ten klid, rozléhající se všude kolem nich. Nebyl tam nikdo, kdo by mohl zkazit jejich štěstí. Ležel v Tomově náručí, cítil jeho horkou dlaň na svých bocích, přesto se pořád musel dívat do jeho tváře. Jako by tomu ještě pořád nemohl uvěřit. Všechno se změnilo ze dne na den… až příliš rychle.
„Já jsem nikdy nevyprávěl pohádky,“ Tom se na něj také zářivě usmál a pohledem dlouze utkvěl na Billových pootevřených rtech.
„Ale pohádku o třech prasátkách přeci zná každý,“ namítal Bill a uvažoval, zdali opravdu neznal někoho, kdo by tuhle pohádku mohl tak pomotat, jako to právě udělal Tom. Stejně se však musel usmívat. I kdyby tu pohádku pomotal ještě více, přesto to bylo od něj nádherné gesto.
Jiný kluk by neváhal ani vteřinku a využil by svůj čas se Chantelle určitě smysluplněji, než to dělal Tom. On sám tomu nerozuměl. Místo toho, aby byl s ní, vyprávěl jejímu malému synovi pohádky a prožíval tajnou romanci s jejím bratrem…
„Tak za prvé,“ zašeptal do ticha pokoje, přiložil konečky prstů k Tomovým rtům a zlehka je pohladil.
„Prasátka byla tři a ne čtyři. A nechtěl je sníst medvěd, ale vlk,“ sám nemohl uvěřit, jakou hloupost právě rozebírali. Měli přeci dokonalou šanci být spolu. Strávit společnou chvilku jenom líbáním, a oni se přesto bavili o nepodstatné pohádce a o malém klubíčku, které spalo hned vedle Billa.
„Má tě moc rád,“ Bill ukázal pohledem na Samyho, který usnul sotva po pár minutách Tomova vyprávění.
„Děkuju ti za to, že jsi na něj tak hodný,“ Billova slova byla tichá, přesto nebyla poznačena trápením nebo bolestí. Řekl to s neskutečnou vděčností, kterou vůči Tomovi cítil.
„Za to mi děkovat nemusíš. Já to pro něj dělám rád,“ Tomovy dětsky nevinné oči se nesměle vpíjely do těch Billových. Cítil se tak krásně, že si dokonce připadal, jako by se v jedné z těch pohádek, které mu vyprávěl, ocitl on sám. Dlaní, kterou spočíval na Billových bocích, jenom zlehka pohnul, přesto tím stihl věnovat Billovi jemné pohlazení.
„Já vím, že nemusím. Přesto chci. Sami je kouzelné dítě a zaslouží si být šťastný,“ Bill vyhledal pod peřinou Tomovu dlaň, na krátkou chvíli ji stiskl a zadíval se mu do očí. Možná by mu nikdo nevěřil, že v jeho očích právě poznal nekonečný oceán, ale on věděl své. Přímo omámeně hleděl do jeho hlubokých očí, snažil se z nich vyčíst všechno, co mu neslyšně šeptaly, přesto jim ještě stále nerozuměl.
„Ty jsi taky kouzelný, Bille. Copak ty si nezasloužíš štěstí?“ Tomova víčka pomalu těžkla únavou, přesto se na něj pořád díval, očekávajíc odpověď. Cítil, jak se Bill v jeho náručí zachvěl, opřel si tvář o jeho rameno a přímo neslyšně zašeptal.
„Budu moct být šťastný jedině tehdy, pokud budeš i ty,“ láskyplně přejel obrys jeho tváře, ukazováčkem pohladil semknuté rty, které se vzápětí pootevřely a nechaly se Billovými prsty hladit.
„Tome Kaulitzi,“ dodal Bill téměř neslyšně. To jméno mu způsobovalo nádherně brnění v oblasti podbřišku. Tolikrát jej slýchal z vyprávění Chantelle, a teď to byl on, kdo by o něm mohl vyprávět. Mohl se tím chvástat, vysmát se Chantelle, že i on skončil v Tomově náručí… Ale popravdě – mělo by to nějaký smysl? Tom přeci nebyl loutkou a Bill nebyl natolik bezcitný jako Chantelle, která mu svůj vztah neustále vystavovala na oči.
Cítil k němu až příliš silné pouto. Mnohem silnější, než by si mohl pomyslet.
„Neříkej mi tak. Nemám rád svoje příjmení. Cítím se jako snob. Pokaždé, když ho odněkud slyším, vidím před sebou tátovu tvář, jak se chlubí svým majetkem. Chci být jenom Tom. Nechci být jako on,“ najednou zněl jeho hlas přímo zoufale. Jako by čekal, a zároveň doufal, že Bill jeho tvrzení vyvrátí.
„Mně se tvoje příjmení líbí. A i když tvého otce neznám, vím, že nejsi jako on,“ jejich ruce se pod peřinou spojily stejně jako jejich rty.
„Líbej mě ještě… Tome Kaulitzi,“ Billovo zasténání prolomilo Tomův odpor vůči jeho příjmení. On to nevyslovoval způsobem, kterým to vyslovoval jeho otec. Vyslovil to úplně jinak. To však pro tu chvíli nebylo podstatné. Tom si na sebe Billa převalil, obě dlaně mu vpletl do dlouhých černých vlasů a málem se zbláznil, jakmile se mezi nimi rozproudilo vášnivé líbání. Bill horlivě oplácel všechny jeho polibky, k Tomovu překvapení se stal on tím dominantnějším. Hladově vyhledával Tomova pootevřená ústa, dotýkal se jeho tváře, hladil jej ve vlasech. Tak moc jej v tu chvíli potřeboval…
Tolik nocí v té posteli proplakal a najednou v ní prožíval své první zamilování…
„Babi, už můžu?“ dalšího dne stál Sami u kuchyňské linky a zvědavě nahlížel na chlebíčky, které Simone připravovala. Chtěl jí pomoct, ale jeho malé prstíky ještě nebyly natolik šikovné, aby mu mohla dát do ruky nůž nebo ostrou vidličku. Proto mu dovolila na závěr posypat chlebíčky strouhaným sýrem.
„Ty jsi šikulka,“ vesele se na něj usmála, vzala jej do náruče a společně popošli ke stolu.
„Podívej na ty blázny,“ Simone ukázala směrem k oknu, odkud se ozýval nadšený pískot a veselý smích. Sami se také otočil tím směrem, a když spatřil svého strýčka v záchvatu poblázněného smíchu, vesele si zatleskal drobnýma ručkama.
Simone se málem rozletělo srdce. Pohled na jejího syna, smějícího se a šťastného, jí na několik vteřin přímo vyrazil dech.
Bill poskakoval kolem Tomova auta, které se rozhodli společně umýt. Nakonec to však skončilo vodní bitvou, stříkali se dlouhýma hadicema, a i když už byli oba promočeni na kost, nepřestávali se smát. Tom Billa vyhazoval kolem boků, cuchal mu vlasy a byl nadšený z toho, že mu vykouzlil úsměv na tváři.
„Mají se rádi,“ vydechl Sami pyšně s plnou pusou svého chlebíčku.
„Vypadá to tak, že si Bill našel konečně dobrého kamaráda,“ zašeptala Simone s pohledem pořád upnutým k těm dvěma.
„Někdy se dokonce pusinkují,“ Sam to řekl stejně pyšným hláskem. Nerozuměl tomu, proč se na něj Simone otočila se šokovaným výrazem ve tváři.
„Co prosím?!“
autor: B-kay
betaread: Janule
jejda, Sami, tak to nevim jestli to byl dobry napad, rict to babicce….. Ale dilek opet nadherny
ten Sam je roztomilej … se pusinkují … 🙂 doufánm že Simone nebude na ně zlá 🙁
Jejda, Samíku.. doufám, že to zůstane jenom mezi tebou a babičkou 🙂 Z toho by mohl bejt pořádnej průšvih..
Jenom mi nějak nejde do hlavy, kde je vždycky Chantelle, když je Tom s Billem.. to už jí musí taky připadat nápadný ne? Teda ne že bych chtěla něco přivolávat.. 🙂
Awhhh nemůžu se dočkat Simoniny reakce.. těším se na další dílek!
Já jsem docela zvědavá, jak bude ragovat Chantelle až se to dozví… jiank ej to úžasná povídka, vždycky se nemůžu dočkat dalšího dílku, rychle dál..!:)
haha xDDDDD ten konec xD ,,Co prosím?" xDDDD No tak teď se opravdu nemůžu dočkat dalšího dílu ♥
Moooc pěkný=) Honem další díleek=)
no jen to práskni babičce ty malý trdlo..xD
Samiho přeřeknutí jsou bezkonkurenční =D!A "líbej mě ještě…Tome Kaulitzi"taky!!
Krása =*
Oooh… nemám slov. Opět dokonalé, úchvatné a dechberoucí!!! Díl od dílu je to krásnější, něžnější a úžasnější, jak se do toho oba dostávají stále víc a víc… Nic tak dokonale procítěného a emočně nabitého jsem nikdy v životě nečetla xD♥
Ta pohádka byla úžasná a Sami samozřejmě taky. Pusinkují… tohle na té povídce miluju ♥ Právě proto, že je tam Sami, tak je to všechno ještě krásnější díky jeho dětské roztomilosti:-D Jenom nevím, co na to bude babička Simone říkat… i když v duchu doufám, že to Billovi bude přát, i když tím vlastně bude proti Chantelle…
Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu…♥
Sami tys tomu dal.