autor: Bubbly
Den se líně převalil v noc. Sluneční paprsky se ztratily za obzorem a na město dopadla tíživá tma. Ovšem, tíživá jak pro koho. Já jsem byl spokojenější s každou nadcházející nocí. Proč? Protože jsem věděl, že budu moct Billovi oplatit všechno to celodenní dráždění a provokování.
Seděl jsem v obýváku a čekal, až se můj ctěný bratříček vykutálí ze sprchy. Ne snad, že bych ji chtěl taky navštívit, ale už mě nebavilo čekat. Kdyby se v koupelně jako naschvál nezamkl, dávno bych tam byl s ním. Samozřejmě, že Bill moc dobře věděl, proč se zamknout.
Už asi posté jsem si netrpělivě přesednul z křesla na gauč a hodil si nohy na stůl. V koupelně pořád tekla voda. Měl jsem dojem, že je tam Bill snad hodinu. Kdybych se tak dobře neovládal, už bych nejspíš mlátil hlavou do dveří od koupelny a škemral, aby mě bráška pustil dovnitř. Ale já radši zatnu zuby a počkám si. Však Bill si odskáče každou minutu, kterou mě tady takhle nechává.
Po další půl hodině, která trvala snad půl noci, konečně cvakl zámek ode dveří a ty se otevřely. Hodil jsem nohy ze stolu, ale neobtěžoval jsem se zvednout. Když jsem vydržel doteď, vydržím až do chvíle, kdy si Bill přijde sám. Ten na sebe samozřejmě nenechal dlouho čekat.
Vyklouzl z koupelny v jednom z mých velkých triček. Opřel se o futra a zadíval se na mě. Já jsem jenom zvedl obočí, prohlédl si ho a poplácal si na stehna. Pochopil. Skoro tanečních krokem se ke mně připloužil a usadil se mi obkročmo na klíně. Rukama mě objal kolem krku a sklonil obličej. Čelem se opřel o to moje a přivřel oči jako ta nespokojenější kočka na světě.
Dlaněmi jsem mu dráždivě přejel přes stehna a Bill se zavrtěl na mém klíně. Samozřejmě, že mě to nenechalo klidným. Na pár vteřin jsem zavřel oči a vydechl, zatímco Billovy prsty mi přejížděly vzadu na krku po krční páteři a on se spokojeně usmíval. Nakláněl hlavu do strany a čokoládové oči jen svítily nadšením.
Když jsem se na něj znovu podíval, nevinně zamrkal a zvedl jedno obočí ve svůdném gestu. Vypadalo to, že chce něco říct. Ale před tím, než stihnul jenom otevřít pusu, vklouzl jsem mu rukama pod tričko a přejel mu po útlém pase. Bill se ale nenechal dlouho rozmazlovat. Vytáhl moje ruce zpod trička a zatvářil se jako ledová královna.
„Copak, copak?“ zamlaskal jsem. „Něco se nám nelíbí?“
Bill se zatvářil zamyšleně.
„To ani ne,“ zamrkal. „Ale tentokrát chci na zádech mít já tebe.“
Ani jsem nemrknul a Bill mě povalil na gauč. Kde se sakra v tak drobným klukovi vzalo tolik síly? Pohodlně se na mě usadil a ruce mi těma svýma upevnil nad hlavou. Pomalu mi začal vytahovat tričko, až ho vytáhl úplně a zahodil někam za gauč. Pak se ozvalo cvaknutí a kolem mých zápěstí něco zastudilo. Bill se narovnal a já nevěřil vlastním očím. Zamknul si moje ruce do pout.
„To si děláš legraci?“ zeptal jsem se s úšklebkem. Bill zavrtěl hlavou.
„Někdo tě přece musí naučit poslušnosti.“
Kývnul jsem.
„Nebudeš to mít tak snadný.“
„Neříkej, že tě to nepřekvapuje,“ sklonil Bill hlavu a několik dredů se mu zhouplo do obličeje. Kdybych neměl ruce v poutech, natáhl bych se a dal mu je za ucho. Takhle se akorát můžu dívat a v duchu si nadávat, že jsem se nechal převést.
„Přiznávám,“ zamručel jsem. „Překvapil jsi mě. Teď už můžu jenom čekat, co se bude dít dál.“
„Neboj se,“ zaculil se. „Však ty se dočkáš.“ Zvedl se z gauče a na pár vteřin zmizel v kuchyni. Slyšel jsem jenom bouchnout dveře od ledničky, a když se vrátil, svíral v ruce plechovku se šlehačkou. Málem jsem zapomněl zavřít pusu překvapením.
„Bille,“ oslovil jsem a polkl. „Já se nestačím divit.“
„Oprava,“ šeptl. „Ty se teprve nebudeš stačit divit.“
Pozoroval jsem ho, jak se chůzí šelmy vrátil zpátky ke mně. Usadil se na mém klíně, jako kdybych byl ten nejpohodlnější kus nábytku. Pořád se usmíval, jako kdyby měl za lubem něco víc, než jenom nevinné hrátky se šlehačkou. Sklonil hlavu a políbil mě na koutek úst. Přitom se ozvalo zasyčení a na hrudníku jsem najednou měl kopeček šlehačky. Bill nelenil a motýlími polibky pomalu klesal, dokud se nedostal ke sladké pochutině a šikovným jazykem ji ze mě pomalu slízal. Bylo to mnohem víc vzrušující, než všechno to, co jsme dělali doteď. Zavzdychal jsem, když jeho piercing zavadil o moji ztvrdlou bradavku.
„Počkej,“ zakňučel jsem. „Až se z tohohle dostanu,“ zaškubal jsem pouty. „Ty budeš ještě kňourat o to, abych si tě vzal.“
Bill se jenom potichu zasmál a nerušeně pokračoval v tom, co začal. Šlehačka se pomalu roztékala po mojí rozpálené pokožce, zatímco já jsem byl čím dál víc vzrušenější. V pravidelných záškubech blížícího se orgasmu jsem vzdychal hlasitěji, když se Bill dostal k lemu mých džínů. Když ke mně pomalu slézal, kolenem se mi otřel o rozkrok. Jazykem přitom nepatrně zajel pod moje džíny. Zasyčel jsem a hryzl se do rtu. V boxerkách jsem už takhle měl těsno.
Bill zamlaskal a začal mi rozepínat pásek.
„Měl bys upustit trochu páru, Tome.“
„Co tím chceš říct?“ zvedl jsem hlavu a podíval se mu do obličeje, který se nacházel nebezpečně blízko zipu mých kalhot.
„Že ti chci jenom pomoct se uvolnit,“ políbil mě na podbřišek a tváří se mi otřel o napnuté džíny. Mezi mými pootevřenými rty uniklo zasténání.
Najednou někdo zabouchal na dveře. Bill se nadzvedl v kolenou a s nechutí se zvedl z gauče. Překvapeně jsem se na něj podíval.
„Kam jdeš?“
„Podívat se, kdo nás otravuje takhle v noci,“ řekl, jako kdyby se nic nedělo.
„A to mě tu takhle necháš?“ zvedl jsem obočí.
Bill se jenom pousmál. „Neboj, ty to tu vydržíš,“ zavrněl a odtancoval ke dveřím, zatímco já jsem si mohl nechat jenom zdát o tom, jak by to mohlo pokračovat. Přitom jsem poslouchal, kdože to otravuje skoro o půlnoci. V duchu jsem nadával na Billovu dokonalost a vstřícnost.
„Sorry, že ruším takhle pozdě, ale potřebuju Toma, Bille.“ Slyšel jsem hlas Katji, která se jako vichřice vřítila do obýváku a zdálo se, že se na Billa ani nepodívala. Jinak by asi takhle nevtrhla do domu.
„Tome, Mathias se zdunil a já ho neodtáhnu domů. Mohl bys mi…“ podívala se na mě a nechala pusu naprázdno otevřenou. Nechci radši ani vědět, na co zrovna myslela, když mě viděla od šlehačky, spoutanýho a s rozepnutými kalhotami. A co bylo horší, jediný, kdo mi tohle musel udělat, byl Bill. Nikdo jiný v domě nebyl.
Otočila se na Billa. Když ho viděla v mém tričku a se šlehačkou v ruce, zeptala se: „Co se to tady sakra děje?“
Bill nevinně pokrčil rameny a sklopil hlavu. Cukaly mu koutky, bylo vidět, že se chce smát. Mně moc do smíchu nebylo. Zvednul jsem se z gauče a vyvlíknul ruce z pout. Zapnul jsem si kalhoty a natáhnul tričko. Pak jsem se podíval na Katju. Ta mě sledovala, mračila se a vyčkávala, jestli jí něco řeknu. A já jí budu něco muset říct.
Nadechl jsem se.
„Nic si neviděla, Katjo, jasný?“
„Co?“ zatvářila se dotčeně. „Snad si dokážu domyslet, co se tady stalo, ne? Vy jste tady…“ odmlčela se, jako kdyby hledala to správný slovo. „Chce se mi z toho zvracet, když si to jenom představím.“
„Pozor na pusu,“ zaskřípal Bill zubama. Katja se na něj otočila, ale neřekla nic dalšího. Bill jenom hájil to, co mě rád. Mě. Ale hádání k ničemu nebude. Zkusím na to jít trochu kultivovaně.
„Podívej,“ zvedl jsem k ní ruce dlaněmi nahoru a čekal jsem, až se na mě podívá. „Nemám ti k tomu co říct.“
„Ani mě nepožádáš, abych o tom mlčela?“ zeptala se, což jsem očekával.
„Požádám,“ kývnul jsem hlavou. „Mohla bys dělat, že se tu nic nestalo?“
Podívala se zase na Billa a jenom se ušklíbla. Bill se ani nepohnul, jen se na ni díval a čekal, stejně jako já. Pořád tam postával v tričku ke kolenům a s plechovkou šlehačky. Vypadal docela nevinně, ale to se nejspíš zdálo jenom mně. Katje se to asi zdálo nechutné.
„Já myslím,“ usoudila a couvla do chodby. „Že radši půjdu a budu doufat, že se mi to jenom zdálo, nebo že jsem byla opilá.“
„Nechtělas pomoct s Mathiasem?“
Zakroutila hlavou a otevřela dveře. „Zapomeň na to. Čau.“
Ani jsem nestihl nic říct, když se za ní zabouchly dveře. V bytě najednou nastalo ticho, ani jeden z nás nedýchal. Bill se jenom pohnul. Sednul si na gauč a podíval se na mě. Šlehačku přitom položil na konferenční stolek.
„Skvělý,“ pohodil jsem rukama a poškrábal se vzadu na hlavě.
„Co je?“ zeptal se Bill. „Nedělej z toho takovou vědu, Tome. Vždyť se vlastně ani nic nestalo.“
Otočil jsem se k němu. „Jak tohle můžeš vypustit z pusy? Viděla nás, Bille, chápeš to?“
„Co viděla?“ postavil se. „Tebe polonahého, mě v tvým tričku. To vůbec nic neznamená.“
Měl jsem chuť ho praštit. Bral to, jako by to vůbec nic nebylo. Jenže ono to bylo a bylo to dost. Pokud to někomu řekne, bude z toho akorát průser. Jestli se to někdo, kdokoliv, dozví, je s náma amen.
„Viděla mě od šlehačky,“ zavrčel jsem. „Tak co ji asi napadlo?“
„Že pečeme dort?“ zvedl Bill obočí a pousmál se
Zamračil jsem se. „Přestaň s tou naivitou, Bille!“ zvýšil jsem hlas. „Moc dobře víš, co to znamená!“
Bill se prudce zvedl z gauče. „Laskavě na mě neřvi. Je to moje vina, stejně jako tvoje. Tak se uklidni.“
„Moje vina?“ nevěřil jsem vlastním uším. „Já jsem neotevřel dveře!“
„Takže za to můžu jenom já?“
„A kdo jinej?“
Bill stáhl hlavu dozadu a cukl rameny. V jeho očích se objevilo něco jako ukřivděnost. Jeho obočí se nakrčilo k sobě. „Dobře. Chápu to,“ řekl jenom a s dupotem odešel z místnosti.
autor: Bubbly
betaread: Janule
A je po divoké noci….Vždycky to musí nějaká ženská překazit =)!!To jsem zvědavá,jestli to někomu vykecá…
Ale toto Tom zrovna robiť nemusel!
Bill sa snažil až je všetko perfektné a on? Aspoň nemusel po ňom kričať, teraz si to Bill zoberie ako dosť hnusné gesto od Toma!
jžš to je hrubýýýý rychle pokračko mega :-))))))))
jezis.. muzu tu holku zabit?! xD a ten Toman taky nemusel hned rvat.. -.-" xD no nic honem daal" ^^
oh, twle… pipka jedna, kámoška největší a najednou práskačka..? tss… zabít málo…přitom to bylo do tý doby TÁÁk dokonalý *-*
ja bejt na miste ty holky tak si to jeste fotim a ne ze je mi z toho zle :DD Kazdopadne to jsem na to ted zvedava. Hlavne na to jak dlouho bude Bill urazenej 😀
to je blb ten Tom…můžou za to oba stejně…
Néééé :(…chjooo a já už myslela,že u toho budu zase pištět xD
A doprdele!!! Ti si to teda pěkně zavařili, ale musím souhlasit s Tomem,kdyby Bill neotevřel dveře, nic z toho by se nestalo. Bohužel, stejně nechápu, proč tam Bill šel, já mít Toma spoutanýho a polonahýho se šlehačkou, mohl by mi být každý ukradenej. Ale to je jenom můj osobní názor xD
Jsem zvědavá, co na to Katja, nemůžu se ubránit pocitu, že si to nenechá pro sebe. Jenom doufám, že se teď dvojčata nebudou hádat, i když Bill s pečením dortu mě totálně dostal. Nechápu, jak to může brát tak laxně…