autor: B-kay
Bill ležel s hlavou uvolněně opřenou o měkký polštář, na tváři mu pohrával lehký úsměv, jak sledoval snahu svého malého synovce. Sami několikrát soustředěně vyplázl špičku jazyka, jak se snažil pečlivě rozčesat Billovy vlasy. Netušil, proč chtěl jeho strýček vypadat hezky, ale moc rád mu pomohl. Vysvětlení, že jde jenom na důležitou schůzku, Samyho dětskému rozumu prostě stačilo.
Když dokončil svou práci, vesele se na Billa usmál a vletěl mu do náruče. Věšel se na něj jako malá opička. Miloval chvilky, kdy si s ním Bill hrál, nebo když byl s ním. Stačila mu pouhá jeho přítomnost, aby byl spokojený.
„Tak co, jak vypadám?“ Sami se na Billa ani nepodíval. Odpověď přímo zapištěl radostí.
„Vypadáš krásně,“ Bill se láskyplně díval do jeho rozzářené tváře. Pokaždé, když se na něj takhle díval, pocítil závan bolesti. Sam byl přímo neskutečné dítě. Vůbec nezlobil, byl neskutečně šikovný a vážil si každé maličkosti, kterou pro něj kdo udělal. Lásku matky si však svým hravým výrazem ve tváři zřejmě nezískal. A to Billa bolelo nejvíc. Chantelle se k tomu malému chovala přesně, jako k němu.
Když jej zrovna nepřehlížela, křičela na něj kvůli hloupostem. To dítě si to od ní opravdu nezasloužilo…
„Billí?“ Bill si vůbec neuvědomoval, že jeho křehké tělíčko na krátkou chvíli sevřel ještě pevněji. Stejně tak si neuvědomil ani to, že výraz v jeho tváři malinko posmutněl. Stiskl své baculaté rty do úzké štěrbinky, Billovi se dokonce zazdálo, že se rozpláče…
„Co se stalo?“ cítil, jak se o něj opřel a tiše vzlykl. Dětský pláč byl mnohem bolestivější, než cokoliv jiného.
„Když nejsi doma, maminka je na mě vždycky zlá. Říká mi, že musím spát ve svý postýlce. Ale já bych moc chtěl, aby mi Tomi i dnes vyprávěl pohádku,“ Billovou tváří prolétl něžný úsměv, při vzpomínce na Tomovu pohádku. Vzal Sama do náruče a posadil jej na svou postel. Klekl si před něj a pomohl mu s oblékáním pyžámka.
„Když na tebe bude maminka zlá, vezmi si oba medvídky a jdi spát k babičce, ano? A slibuju, že když se vrátím, přijdu za tebou, ano?“ Samův obličej se opět stával rozzářeným, jako ještě před chvilkou. Šťastně přikývl a vrhl se Billovi kolem krku. V tu chvíli se však dveře Billova pokoje přímo rozletěly. Chantelle stála na jejich prahu a pohrdavým pohledem si proměřila jak Billa, tak i svého malého syna.
„Běž si hrát,“ s falešnou něhou se zadívala na malého vyplašeného chlapce, který se svého strýčka odmítal pustit, i když jej o to sám několikrát tiše požádal. Nakonec však musel ustoupit. Nechal se Billem políbit na tvář a rychle ťapal bosýma nožkama za Simone.
„Co to mělo dnes ráno znamenat?!“ její pohled bodal, jako tisíce ostrých nožů. Její tvář byla mírně zčervenalá a třásla se hněvem. Bill smutně sklonil hlavu. Neodpověděl. On to přeci po Tomovi nechtěl. Zastal si jej, protože to tak udělat chtěl.
Chantelle se na něj nevydržela dlouho dívat. Žárlila, jako ještě nikdy předtím. Všichni kluci jí leželi u nohou, ale Tom byl prvním, který ji ignoroval a nereagoval na její svádění. A to nesnesla. A ještě ke všemu se s Billem viditelně sblížil, a to ji štvalo ze všeho nejvíc.
Zhluboka se nadechla, v očích se jí nebezpečně zablesklo.
„Já jsem sem Toma nepřivedla proto, abys měl alespoň nějakého kamaráda! Už žádné výlety, žádné mytí auta ani nic podobného! K mému klukovi se prostě nepřiblížíš, je ti to jasné?!“ strčila do něj tak silně, že se Bill převalil a zůstal ležet na studené podlaze. Nic ji netěšilo tak, jako to, když spatřila v jeho nádherných očích slzy. Přesně jako tentokrát. Pobaveně se ušklíbla a odešla.
Bill si pohladil naraženou ruku, utřel si obě líce, po kterých mu stékaly slzy a vzpurně zavrtěl tváří.
Tu radost ji neudělá! Už si vytrpěl dost…
„Dokážu proti ní bojovat? Já přeci nechci s nikým bojovat. Chci jenom cítit, jaké to může být. Mám přeci právo být i já alespoň na chvilku šťastný… „
Tom seděl na kapotě svého auta, nervózně se rozhlížel kolem a bubnoval prsty. I přesto všechno se z jeho tváře nedokázal vytratit úsměv. Celý den nemyslel na nic jiného než na Billa, a na to, že je čeká další společný večer. Jejich rande… úplně první rande…
Nádherně se usmál do vzduchoprázdna před sebou a zadíval se na hvězdami posetou oblohu. Pamatoval si den, kdy se na hvězdy dívali spolu. Tehdy to bylo poprvé, co k němu začínal cítit něco víc. Něco, co mu nedovolovalo myslet na nikoho jiného. A teď? Teď v tom lítal až po uši…
Najednou mu na očích přistály dvě horké dlaně. Frekvence jeho dechu se zdvojnásobila. Vůně, která jej náhle obklopila, mu nedovolovala dýchat.
„Bille,“ vydechl jeho jméno, konečky prstů se dotkl třesoucích se dlaní a stáhl si je ke svým rtům, aby je mohl políbit. Srdce mu tlouklo jako splašené. Už nikdy se toho pocitu nechtěl vzdát. Už nikdy se nechtěl vzdát jeho…
Když se na něj konečně podíval, nedokázal uvěřit svým očím. Na zázraky nikdy moc nevěřil, byl spíš typ, který uvažoval reálně. Ale osoba, která před ním stála, by se nedala popsat jiným slovem. Díval se na něj svýma nevinnýma očima, kolem tváře mu poletovaly dlouhé prameny vlasů, jeho bledá tvář se třpytila v záři hvězd.
Oba dýchali nepravidelně a roztřeseně. Čekali, kdo jako první zruší to zoufalství. Tak moc po sobě toužili. Jejich vášnivé pohledy se do sebe vpíjely, jejich tváře se přibližovaly až příliš pomalu… Nakonec to byl Bill, kdo to nevydržel. Prudce se přitiskl k Tomovým rtům, přímo bez dechu se do nich vpíjel a tiskl Toma na chladnou kapotu auta. Nikdy by si nepomyslel, že je opravdu schopen něco takového udělat. S Tomem však pomalu poznával i druhou stránku života. Tu, kterou dosud neznal.
Začínal toužit, doufat, milovat…
Když se od sebe po několika vteřinách odtrhli, lapajíc po dechu, bezmocně se k sobě přitulili a pokrývali tvář toho druhého láskyplnými polibky. Čekal je večer, který jim měl odpovědět na otázku, zdali to všechno bylo jenom poblouzněním, nebo se do sebe opravdu bláznivě zamilovali…
Na Billovu prosbu vynechali luxusní restauraci. Koupili si zmrzlinu, procházeli se v městském parku. Nic jim nechybělo. Drželi se za ruce, povídali si, a každou chvilku se něžně objali.
Nakonec si lehli na trávu a dívali se na hvězdy nad sebou.
„Zdálo se mi o tobě,“ zašeptal Bill tiše a otočil se tak, aby se mohl Tomovi podívat do tváře. Ten se na něj také zadíval a čekal.
„Měl sis vybrat mezi mnou a Chantelle. Zvolil sis jí,“ připustil tiše, stiskl jeho ruku ještě silněji.
„Byl to jen sen, Bille,“ Tom se nadzvedl na loktech, pohladil jej po líci, vtiskávaje mu několik měkkých polibků na pootevřené rty.
„I kdyby to sen nebyl. Vybral by sis ji a já bych ti nemohl nic vyčítat,“ jeho hlas byl zvláštně klidný a pokojný.
„Přesto ti děkuju, že tady teď jsi. Tady se mnou a děláš mě šťastným,“ opětovával jeho pohlazení, dívaje se mu hluboce do očí.
„Pleteš se ve mně, Bille. Dlouho ses mi bránil. Proč si myslíš, že bych tě nemohl milovat? Co když… “ na krátkou chvíli zaváhal.
„Co když už jsem zamilovaný?“ vydechl, sklonil tvář a čekal…
autor: B-kay
betaread: Janule
Dalšíí =D
Co když? 😀 Oba dva jsou v tom až po uši 😀
Miluju tuhle povídku!!!
Hele lidi, to nemyslíte vážně, že u jedné z nelepších povídek tady, jsou jenom dva komentáře a z toho jeden můj????? 🙁
Úžasný… jedním slovem úžasný.
Bill se mi líbí, jen ať se nedá a Chantelle se postaví. Je na čase proti ní začít bojovat, držím mu palce!!!
Jinak, ten sen… Moje mamka říká, že to, co se člověku zdá, se nikdy nesplní, takže doufám, že to bude platit i tady xD Rande krásné a něžné, ten konec byl úplně nejlepší. Ano, Tom už se určitě dávno zamiloval ♥ A bude to určitě pořád krásnější a krásnější, už teď tuhle povídku více, než miluju a těším se na další úžasné díly!!!♥
Nádherný,úžasný díl!!!!K téhle povídce je hrozně těžké psát komenty,protože se nemůžu pokaždé opakovat v superlativech….prostě je úchvatná ♥♥♥!!!
fakt nádherný užasný dokonalý!