autor: Áďa
Konečně se dočkal. Andreas po týdnu, kdy Toma neskutečně štval svou pouhou přítomností, musel odjet na dva dny domů. Nenápadně ty dva sledoval, jak se loučí. Na jednu stranu mu to přišlo dojemné, byl v koutku duše rád, že Bill si našel lásku, vždycky si přál jen a pouze jeho štěstí, i na úkor svého vlastního. Ale drtivá většina myšlenek ho nutila ke škodolibému úšklebku. Konečně bude ten vlezlej peroxid v háji. Bude pryč celé dva dny, a on bude mít celé dva dny času na to, aby Billa získal. Nikdy pro něj nebyl problém získat, koho chtěl, ale věděl, že Bill je v tomhle zcela jinačí, a to byla věc, která jeho plány dělala ještě zajímavější. Musí to prostě dokázat, vždyť Bill k němu kolikrát oddaně a s obdivem vzhlížel, dokud se nezakoukal do toho zmetka! Prostě se to povede…
S předstíraným úsměvem na Andyho zamával a ušklíbl se, když zjistil, že nekonečné loučící se objímačky a polibky těch dvou trvají už skoro deset minut. Jak se k sobě tiskli!
Jen si užívej, Andy… je to nejspíš naposled, ušklíbl se a zašel zpátky do autobusu. Netrvalo dlouho a dovnitř vešel i Bill.
„Už teď mi chybí,“ povzdychl si posmutněle, usedl na gauč a zasmušile si začal pohrávat s přívěskem na řetízku kolem krku, který od Andyho dostal.
„Neboj,“ pousmál se Tom. „Vždyť za dva dny touhle dobou ho budeš mít zpátky… už za čtyřicet osm hodin… jestli chceš, můžeš počítat minuty a stopovat vteřiny,“ uculil se a spokojeně zaznamenal, jak Billovi trošku zacukaly koutky rtů. „No tak, to dáš…“
Položil mu ruku kolem ramen a bříšky prstů ho začal hladit. V duchu si výsknul, když si Bill smutně vzdychnul a stulil se k němu. Měl tisíc chutí začít se vším teď hned, ale věděl, že za chvíli už budou na místě. Nechá si to na hotelový pokoj, který dnes po dlouhé době budou sdílet spolu. Navíc nechtěl nic pokazit, potřeboval si získat Billovu důvěru…
„Tak vstáváme,“ uculil se, když Tourbus zastavil a on poznal, že mu Bill na rameni usnul.
„C – co?“ zamžoural Bill zmateně kolem sebe. „Andy?“
„Andy je doma,“ utrousil Tom a snažil se, aby jeho hlas nezněl jedovatě. „A my už jsme na hotelu…“
Bill se protáhl a posmutněle se zvednul.
„Myslel jsem, že se mi to jenom zdálo…“
„Neboj,“ mrkl na něj Tom a taky se protáhl, aby Billovým očím vystavil na odiv svaly svých rukou. „Však on se ti brzo vrátí…“
„Já vím,“ přikývl Bill, hodil si přes rameno kabelku, upravil si tričko a bez nějakého většího náznaku zájmu o Tomovy bicepsy vyšel z autobusu. Tom protáhl obličej a vydal se za ním…
„Ahoj, lásko!“ vydechl Bill šťastně do telefonu, když se vrátili z večeře, zatímco Tom s úšklebkem přešel k oknu a bez zájmu se zadíval ven. Ty sladké řečičky ho rozčilovaly neskutečným způsobem a o mnoho víc zvyšovaly touhu po bratrovi. Kysele se ušklíbnul, jak slyšel ty Billovy infantilní zamilovaný kecy a radši nenápadně zaplul do sprchy.
Odhodil ze sebe svoje příliš veliké triko, stáhnul džíny i spodní prádlo a chvíli s lehce samolibým úsměvem kontroloval svou vymakanou hruď a břicho. Párkrát se před zrcadlem protáhnul, aby se kůže na svalech pořádně napjala, egoisticky se pokochal pohledem a pak teprve zalezl do sprchy.
Slastně nechal na své tělo dopadat litry a litry horké vody, užíval si po namydlení příjemnou vůni sprchového gelu a pak se pousmál. Hodlal dneska ve svých citech k Billovi zajít o kousek dál, než bylo jen pouhopouhé naznačování, a k tomu mu příhodně pomáhal mobil, který měl v zadní kapse svých kalhot, ležících na hromadě vedle sprchového koutu.
Dokončil svou očistu, popadl své oblečení a odešel z koupelny, mobil schválně zapomněl ležet na zrcadle.
Když vešel do pokoje, ušklíbnul se, když viděl, že Bill sedí v křesle, s nohami na stolku a pořád s Andym klábosí. Už ani neřešil, jak dlouhý ten hovor musel být, klidnou tvář mu udržovaly myšlenky na dnešní noc. Nechtěl udělat nic proti bratrově vůli, ale hodlal na svých cílech o něco víc zapracovat. Nenápadně zkontroloval, jestli je pokojový minibar skutečně plný, a když Bill s nekonečným množstvím mlaskavých pusinek dokončil hovor, uklonil se s rozverným úsměvem směrem ke koupelně.
„Máš tam volno,“ zavrněl a lehce se zachvěl nedočkavostí, až si půjde pro mobil. Poprvé od dob, co byli malými nevinnými dětmi, zase uvidí Billovo nahé tělo v celé jeho kráse…
„Neboj, už tam letím,“ zvednul se Bill, vyhrabal z tašky svůj šampon, kondicionér a odličovací potřeby a téměř baletním krokem odcupital do koupelny. Hovor s jeho láskou mu zvednul náladu, a dokonce se mu povedlo Andyho ukecat, aby své záležitosti v Berlíně urychlil a přijel už zítra navečer, a ne až pozítří ráno.
Při odličování si začal vesele prozpěvovat, když proces dokončil, svlékl se a z vlasů vyňal gumičku. Řídkým hřebenem své zlakované vlasy opatrně pročesal, jak jen to šlo, a pak zalezl do sprchového koutu, kde svůj zpěv ještě víc zintenzivnil.
Na víc Tom nečekal. Než se spustilo tlumené šumění vody, stačil vytáhnout višňového Absintha a nalil pořádnou dávku do Billovy skleničky, do své však nalil jenom višňový džus. Barevně se to zas tolik nelišilo a pochyboval, že Bill bude zkoumat rozdíly v hustotě jejich kapalin. Věděl, že Bill má tenhle nápoj rád, avšak díky vysokému procentu alkoholu mu často stačily tři čtyři skleničky k tomu, aby se dostal do nálady. A Tom chtěl toho vypít co nejmíň, chtěl si dnešní noc náležitě užít. Cítil v krvi, že dnes bratra dostane, a co líp, že k němu Bill přijde dobrovolně. Aspoň na začátku bude mít o jednoho panáka míň, pak si dá dva tři s Billem a pak už bude zase na džusu. Bill už bude v takovém stavu, že si nebude všímat, z jakých lahví či krabic to Tom leje, hlavně, že něco leje, protože po tomhle nápoji se mohl, když měl teda chlastací náladu, usápat.
Ušklíbl se a suverénně zamířil do koupelny. Schválně otevíral dveře potichu, aby si ho bratr pokud možno nevšiml, což se povedlo. Když vešel do koupelny, okamžitě ho udeřil zásah husté páry, která se převalovala celou koupelnou. Ale Bill si stále zpíval a stál k němu zády, takže o něm nevěděl, čehož Tom patřičně využil. Toužebným pohledem sjížděl bratrovo nahé tělo, které se místy ztrácelo v páře, a divže mu ze rtů nezačaly kapat sliny, když viděl, jak se na bleďoučké kůži, malinko zrudlé od horké vody, dokonale lesknou proudy, které padaly ze sprchy. Vlasy se mu linuly na záda, kde sice byly díky vodě zplihlé, ale až neuvěřitelně krásně lesklé, jak odrážely světlo ze zářivek, osvětlujících koupelnu.
Zavrtěl hlavou a radši sáhnul po svém mobilu, protože kdyby nedonutil ruce, aby se natáhly po přístroji, vklouzly by určitě do jeho rozkroku, tím si byl jistý. A to si teď ještě nemohl dovolit, na to přijde čas večer.
Sáhnul po mobilu právě včas. Bill se otočil čelem k němu, a jak se lekl, strašlivě zařval, až Tom myslel, že ohluchne, jak pronikavě se vokály jeho dvojčete odrazily od stěn.
„Tome! Co tady děláš?“
„Zapomněl jsem si tu mobil,“ uculil se Tom a omluvně na bratra zamrkal. Nenápadně přitom pohledem sklouzl mnohem níž, než se nacházel Billův obličej, načež hrdě odkráčel z koupelny.
Zatímco Bill se dál sprchoval, Tom usedl ke své skleničce, pro jistotu do obsahu namočil prst, aby se ujistil, že má skutečně džus, a blaženě zavřel oči. Tak ten pohled mu teda za to stál. V duchu si znovu a znovu promítal výjevy z koupelny, dokud necvakly dveře od zmiňované místnosti a do pokoje nevešel Bill, oděný ve sněhobílém měkoučkém županu. Vypadal v tom tak rozkošně…
„Tome?“ zeptal se udiveně s pohledem na skleničky. „Co tohle je?“
„To je tvoje oblíbené višňové pití,“ odvětil mile Tom. „Myslel jsem, že když se poslední dobou občas neshodujeme, tak že bysme se teď mohli usmířit…“
„Ale Tome,“ skousnul si Bill spodní ret. „Mně se dneska moc pít nechce…“
„Billí,“ zakňoural Tom prosebně a zatvářil se svým nejnevinnějším pohledem. „Nemusíme se zpít do němoty… Pořád seš po večerech někde s Andym… kdy jsme si naposledy udělali jen my dva pohodový večer u filmu, tak jako tomu bývalo dřív? Bráško… mám pocit, že se mi vzdaluješ, a to mě trápí… pojď se mnou oživit naše bratrství…“
V duchu se vítězně ušklíbnul, když se Bill po chvíli přemýšlení skutečně usadil do vedlejšího křesla. Znal ho už moc dobře na to, aby věděl, co na něj spolehlivě zabere, a citové vydírání k tomu patřilo.
„Tak ať chcípnem zdraví, ale ne moc brzy,“ pozvedl Tom svou skleničku spolu s jejich oblíbenou hláškou, se kterou si vždycky připíjeli, a zmáčknul na dálkáči Play, aby jim tam hrála nějaká komedie.
Bill souhlasně s úsměvem zamručel, v duchu připil i Andreasovi a loknul si. Sotva se jeho ústní dutinou rozlila ta krásná chuť, slastně přivřel oči. Vychutnával si každičkou kapičku nápoje a ani nepostřehl, že mu Tom okamžitě dolil, jen spokojeně usrkával.
„Měl jsi skvělej nápad, Tomi,“ usmál se po chvilku mile na své dvojče. „Takhle jsme fakt spolu už dlouho neposeděli.“
„Vždyť já mám přece skvělý nápady vždycky,“ popleskal se Tom samolibě po hrudi. „To jen ty to nevnímáš…“
„Ale vnímám!“
„Nevnímáš.“
„Vnímám!“
„Nevnímáš!“
Několik dlouhých minut se pošťuchovali v podobném duchu, než se se smíchem trošku unavili a zadívali se na televizi. Tom se automaticky ujal role číšníka a každému z nich poctivě doplňoval skleničky. Akorát zatímco on byl po dávkách džusu krásně střízlivý, jenom se mu už z toho množství, co vypil, chtělo čůrat, Bill po množství alkoholu v jeho útrobách začal pomalu, ale jistě přestával koordinovat své pohyby. A Tom mu s úsměvem doléval dál a dál…
„Tomi,“ škytnul Bill po nějaké době. „Mně se nějak…. motá hlava…“
„Nemotá,“ usmál se Tom. „To se ti jenom zdá, protože – „
„Hele, to je Andy!“ vykřikl Bill nadšeně, když upřel očka na televizi a viděl tam blonďáka, který jeho miláčkovi vůbec podobný nebyl a společnou měli akorát zářivě blonďatou hřívu.
Ale Bill ho v něm díky alkoholu viděl. Vstal, zapotácel se a dokolébal se až k televizi, kde blonďáka přímo hltal očima. Utrum ale na sebe dlouho nenechal čekat, film skončil a Bill měl po hehe.
„No tak, Bille… pojď,“ zvedl Tom své dvojče ze země, když se Bill začal vztekat a bušit pěstmi do země.
„A kam asi mám jít? Já nejdu nikam, za chvíli pro mě přijde Andy!“
Škytnul si a upřel na Toma své matné oči.
„Já chci jít za Andyyym….“
„Neboj…. pojď, brouku, jdem si lehnout,“ zašeptal Tom.
Nedělalo mu vůbec problém své opilé, vzpouzející se dvojče zvednout ze země a donést ho na postel. Položil ho tam a sám si lehnul na bok vedle něj.
„Hajej, broučku…“
Dlaní mu začal jemně přejíždět po tváři tam a zase zpátky a neodolal tichému vzdychnutí, když oceňoval sametovou hebkost jeho pokožky. Malinko škodolibě se usmál, když Bill znovu kňouravě zavolal Andyho, ale škodolibost o pár minut později vystřídalo vzrušení, když se Bill jeho hlazení poddal a naopak se k němu s tupým výrazem přitulil…
autor: Áďa
betaread: Janule
Tak tohle je teda ta nejlacinější a nejjednoduší metoda, jakou si mohl vymyslet. Opít ho a pak se po něm sápat. To snad ani nemůže být uspokojující pro člověka, kterej by si přál, aby byly jeho city plně opětovány. I když v tomhle případě… Tom mi totiž nepřipadne tak moc zamilovanej jak vehementně tvrdí. Spíš mi přijde, že se jen mermomocí snaží dostat něco, co nemůže mít. Jak malý děcko, opravdu že jo. :-/
Ten Tom je upřímně blbec..vždyť vidí že ten černovlasí trouba miluje Andyho..místo toho aby ho sváděl chlastem by se měl přiznat x(
to je hnus od Toma tohle…x(
Teda Thomasi Kaulitzi,jak hluboko jsi klesl!!!!Doufám,že Billa nedostaneš…
Tome, Tome, že se nestydíš!!!
Tak ale toto bude teda naozaj hnusné!
A já ti držím palce, Tommy! Zase jsem jediná, ale to mi nevadí. Tak si Billa trošku opil, no… to je toho. :-DDDDDD
Jen mám pocit, že ti to stejně nevyjde. Bill miluje Andyho a jak tak sleduji, vidí ho všude, i tam, kde není…