autor: Undrockroll
Vítám vás u další povídky, kterou se pro vás rozhodla překládat LilKatie. Má 13 dílů a je to opět jedna z těch, kvůli kterým jejich čtenáři malují obrázky a vytvářejí videa. Ano, už podle názvu jste mohli zjistit, že k téhle povídce tu máme na blogu už tři dílka, která se jí týkají. Nedávno tu bylo video od LinkyApelsinky, a ještě předtím dva obrázky, jeden od Nihgtingale a druhý od Vito_LF, tedy od samých slavných autorek.
Jak vidíte, je tahle povídka dostatečně proslulá mezi čtenáři na TokioHotelFiction, a není divu, když se podíváte na její autorku. Tentokrát ji napsala Undrocroll sama, ne v tandemu s Cynical_Terror, jako Formative a Catharsis, a spoustu dalších nádherných povídek. Jen pro počáteční informaci, Bill a Tom tu nejsou bratři a s TH tu nemají nic společného.
Je to skutečně úžasný dílko, takže doufám, že se vám bude líbit, a podle toho taky ohodnotíte práci jak autorky, tak i překladatelky. Měl by tu být každou sobotu nový díl, jak je u LilKatie zvykem, ale může se samozřejmě stát, že to z nějakých osobních důvodů nestihne, takže se neděste, pokud tu některou sobotu nebude, musíte vydržet. V takovým případě napíšu zprávu do „Actual“ vlevo na blogu, abyste netápali. :o)
Komentujte česky, LilKatie bude opět v roli jejich překladatele a odesilatele autorce. Anglicky samozřejmě můžete také, Lil bude mít alespoň míň práce. Díky. Ale teď už… vzhůru s Tomem leštit podlahy do blázince… :o) J.
„Šílení, v případě nutnosti, nejsou bez svých osobních kouzel.“ Kurt Vonnegut, Jr.
Dlouhé chodby byly naprosto bílé. To byla první věc, které si Tom na ústavu všiml. Holé bílé zdi. Dokonce nebyly normálně svítivě bílé, ale ten typ bílé, která naznačovala, že je tu už moc dlouho a bez přístupu slunečního světla.
Následoval ženu dál chodbou, ruce v kapsách, ramena nahrbená. Nechtěl tu být; bál se toho už týden dopředu, ale tohle bylo lepší než ta druhá možnost.
„Všechny tyhle podlahy budou denně myty,“ řekla, aniž by se otočila, stále pokračovala v chůzi. „Všechny… a jednou týdně navoskované.“
Tom přikývl, snažil se nepřipouštět si, jak široké a dlouhé chodby byly, a kolik dlaždic bude muset drhnout.
„To bude vaše největší zodpovědnost. Další vaše úkoly budou vynášet v tomto patře odpadky, dávat nové pytle na odpadky do košů, uklízet po našich pacientech, až dojí jídlo, a občas umyjete okna. Občas po vás taky budu chtít, abyste šel dolů do prádelny a vyzvedl čisté prádlo, ale to bude jen málokdy. Máme na to lidi.“ Zastavila se, a konečně se otočila. „Jedna důležitá věc.“
„Jo-Ano?“ zarazil se Tom, nechával si mezi nimi mezeru.
„Během vašich veřejně prospěšných prací bude tohle jediné podlaží, ve kterém budete. Pacienti v tomto podlaží jsou… mají speciální péči. Nejsou nebezpeční, ale musím vás poprosit, abyste je ignoroval a nebratříčkoval se s nimi.“ Našpulila rty. „Jste tu na dvanáct týdnů?“
„Ano, madam.“
Paní přikývla. „Jmenuji se Kaaren, a vy jste?“ zeptala se a podala mu ruku.
„Tom Trümper.“ Zamumlal Tom. Jemně ji vzal za ruku, stále zíral do země. „Začínám zítra?“
„Ano.“ Vzala Kaaren desky, které držela v podpaždí a něco si do nich zapsala. „Hezky brzo ráno. Máte nějaké otázky?“
Tom zavrtěl hlavou. Chtěl odsud pryč, a to rychle.
„Hmm.“ Usmála se Kaaren. „Nebojte se, bude to za vámi, než se nadějete. Snažte si z toho odnést nějaké ponaučení… a kdyby, tak se třeba naučíte alespoň voskovat podlahy.“
„Dobře,“ řekl Tom tupě.
„Byl to jen vtip, klid,“ řekl Kaaren a letmo Toma poplácala po rameni.
„Jsem vážně nervózní,“ přiznal Tom.
„Já vím. Ale zvyknete si tu. A jak jsem řekla, nemáte mluvit nebo se nějak přátelit s pacienty. Přineste si sluchátka, abyste nevnímal, až budete leštit podlahy,“ řekla Kaaren. „Šichta vám rychle uběhne.“
Tom se zamračil. „Čeká na mě odvoz.“
„Dobře. Dobrou noc, uvidíme se zítra ráno,“ řekla mu Kaaren.
„Jo, nashle.“ Zamával trochu Tom a odešel.
Snažil se vzpomenout si, kudy se odchází. Prošel kolem spousty zavřených dveří, a nějakých otevřených. Viděl pár pacientů, jak nepřítomně koukají na televize nebo z oken.
Nemohl se na ně dívat; vypadali narušeně, psychoticky, šíleně. Někteří byli moc staří, a někteří zas nebyli o moc starší než Tom.
Bylo mu to neuvěřitelně nepříjemně, přemýšlel, jestli je dostatečně silný na to, aby tyhle veřejně prospěšné práce zvládl. Pro Toma bylo dvanáct týdnů dlouhá doba, skoro nepřestavitelná. Byl vděčný za to, že s žádným z nich nebude muset mluvit. Pamatoval si, když jeho vlastní děda začal ztrácet rozum, a to bylo příšerné. Nemohl už za ním jezdit na návštěvy. Lámalo mu to srdce, když viděl, že se stav jeho dědečka třeba jen o trošku zhoršil.
Cítil, že ho z toho znovu začíná bolet srdce, když viděl tyhle lidi. Brnkalo to na nějakou empaticky vyčerpávající strunu uvnitř něho, kterou nemohl jen tak ignorovat.
Tom prošel areálem, kde sedělo odhadem kolem deset obyvatel ústavu, seděli, spali, sledovali televizi nebo si četli. Vypadali i celkem normálně; někteří si dokonce i povídali s ostatními, a prohlíželi si Toma, který se tu tak najednou objevil. Tom na ně nešikovně pokýval hlavou, snažil se o minimální oční kontakt, ale nechtěl být na ně zlý.
Zrovna opouštěl místnost, když si všiml černovlasé dívky sedící v indiánském sedu v rohu místnosti, předkloněné, vlasy jí kolem obličeje visely jako záclony. Držela něco v náručí, a malinko se pohupovala dopředu a dozadu, vrtěla hlavou a často se předkláněla. Byla opravdu hubená, její kůže byla bledá, a její chodidla bosá.
Přišla k ní sestřička a poklepala jí na rameno, když dívka vzhlédla, Tom uviděl tmavou jizvu na její tváři. V jejím náručí byla panenka, stará panenka, držela ji, jako by na ní závisel její život. Sestra jí něžně vzala za ruku, řekla něco a dívka se odtáhla, znovu se předklonila a schovala svůj obličej. Sestra si jen povzdychla, položila na zem vedle dívky bačkory a odešla.
Tom ji ještě chvíli pozoroval, ale pak si vzpomněl, že na něj venku čeká odvoz. Rychle opustil budovu a rozhlédl se po autě své přítelkyně. Přijela k chodníku a Tom se zazubil, nastoupil dovnitř.
„Ahoj,“ řekl a naklonil se k ní, aby ji mohl políbit.
„Jaký to bylo?“ zeptala se jeho přítelkyně Brigitte.
„Bude to na hovno.“ Povzdychl si Tom a sesunul se po sedadle, škubnul za pás, ale nepřipoutal se. „Dvanáct posraných týdnů na hovno.“
Brigitte se na něj chápavě podívala. „To mi je líto.“
„Ne.“ Chytl ji Tom za ruku a pustil rádio, zavřel oči. „Musím tam být v… kurva… v sedm ráno.“
„Odvezu tě,“ řekla Brigitte. „Ale každý den nebudu moct.“
„Já vím,“ odpověděl Tom, cítil, jak se červená. „Jel bych sám, kdybych mohl.“
„Já vím, ale o tom už znovu nebudeme mluvit,“ řekla rychle. Usmála se na Toma a ten zaúpěl. „Oh, no tak. Budeš teď hodnější.“
„Udělal jsem chybu,“ procedil Tom.
„Nemyslím si.“
Brigitte vyjela z parkoviště a po zbytek cesty až k Tomovi domů bylo napjaté ticho.
**
Tom pomalu přejížděl mopem po podlaze, trochu si hlavou kýval do rytmu hudby, co mu hrála ze sluchátek. Už umýval podlahy skoro dvě hodiny, a to ještě nebylo ani poledne. Kručelo mu v břiše a byl unavený. Moc se v noci nevyspal, protože se bál rána.
Celou noc se probouzel vystrašený a zpocený, bál se toho, že zaspal, ale pokaždé, když se podíval na hodinky, bylo jen o patnáct minut více než předtím.
Haly jako by se natahovaly donekonečna, a i když Tom opravdu věřil svým nadějím, že si takhle odpracuje pár týdnů svých veřejně prospěšných prací, byl v uklízení extrémně puntičkářský. Pokaždé, když někdo prošel po místě, kde to předtím vytřel, vrátil se tam, aby to mohl utřít znovu, a ještě dvakrát, aby se to skoro blyštilo.
Samozřejmě, že v tomhle místě se nic neblyštilo. Všechno bylo z druhé ruky, mdlé a jednoduché.
Tom konečně dorazil až na konec chodby a vyndal si z uší sluchátka, podíval se na podlahu se spokojeným úsměvem. Byl na sebe opravdu hrdý. Ta práce byla monotónní, ale alespoň ji mohl dělat pořádně, a měl nad tím plnou kontrolu.
„Když čistíš podlahu, je to, jako by tu byla zrcadla.“
Tom zvedl pohled. Před ním stála ta dívka, kterou včera viděl, ale ona to vlastně vůbec nebyla holka. Byl to vysoký, vyzáblý chlapec s dlouhými černými vlasy a velmi bledým obličejem. Měl na sobě volné tepláky a zašlé tričko. Byl vysoký, stejně vysoký jako Tom, a vypadal, že mu je i stejně let. Oči měl hnědé a hluboké. A na obličeji měl rozmazaný černý make-up.
„Prosím?“ řekl Tom a okamžitě odvrátil pohled.
„Vidím v nich svoje chodidla.“ Zašoupal chlapec nohama, stále je měl bez bot, a trochu zamhouřil oči. „Ty ostatní lidi, co myjí zem, ji nerozzáří, nemyslím si, že je to opravdu… Nemyslím si, že by podlaha měla zářit.“
„Možná by měla.“ Pokrčil Tom rameny a začal odcházet, ale ten chlapec vykročil kupředu.
„Nutí mě nosit boty,“ řekl. „Pantofle, abych řekl pravdu. Nenávidím pantofle. A boty. Ponožky jsou to nejhorší.“
„Cože?“ Tom stiskl mop pevněji a podíval se chodbou dál. Viděl Kaaren, bál se, že se dostane do problémů. Kvůli tomu, že nepracuje, a že ‚se bratříčkuje s pacientem.‘
„Ty máš rád ponožky?“ usmál se doširoka chlapec. „Počkat, jo, máš. Máš na sobě boty a tak.“
„To neznamená, že je mám rád,“ řekl Tom na svou obranu.
„Ale nosíš je.“
„Podlaha je špinavá.“
„Teď už ne. Teď se můžu prostě…“ chlapec přejel svým dlouhým palcem po dlaždici. „Oh, do prdele. Mám hrozný hlad, ty ne?“
„Trochu,“ začal Tom odpovídat.
„Ne, ne ty,“ přerušil ho kluk. A právě v tomhle okamžiku si Tom všiml, že ten chlapec v ruce stále drží tu starožitnou panenku a tiskne si ji k hrudníku, stejně jako včera. Kolébal ji a pak se usmál. „Máš?“
Tom si nejistě přenesl váhu z nohy na nohu. „Uvidíme se.“
„Dojdeme si pro nějaké jídlo, mňami,“ říkal chlapec, když Tom odcházel do další chodby.
Tom zavrtěl hlavou, promnul si krk a znovu si nasadil sluchátka. Byl trochu otřesený; ten tmavovlasý chlapec vypadal celkem normálně, ale…
Ale pak si začal povídat s panenkou, a to Tomovi připomnělo, že umývá podlahy v blázinci.
Tom si bude muset zapamatovat, aby nějaké věci prostě ignoroval. Byl tu kvůli veřejně prospěšným pracím, ne ničemu jinému.
**
Brigitte čekala v Tomově kuchyni, sledovala, jak si do tašky, co si bral s sebou, dává nějaké jídlo. „To je spousta nezdravého jídla,“ řekla na rovinu.
Tom se podíval do své tašky; byla plná nejrůznějších sušenšk a koblih, včetně tří sodovek. „Jo?“
„Přála bych si mít tvůj metabolismus,“ poznamenala Brigitte.
Tom jen pokrčil rameny a zapnul svou tašku.
„Měli bychom jet, přijdeme tam pozdě,“ řekla a ukázala klíčky ke dveřím.
„Tak přijdu pozdě,“ řekl Tom. „Ono se to nezblázní.“
Brigitte se zamračila. „Tohle je pěkně hnusný chování.“
„Nemám náladu,“ zamumlal Tom.
„Na co? Myslíš si, že ti to zkrátí, když se každý ráno ukážeš o půl hodiny později?“
„Stalo se to jen párkrát a jo,“ odpověděl Tom popudlivě. „Mají mě tam rádi.“
„Říkals, že tě tam nikdo nezná,“ namítla Brigitte.
„No to je jedno. Říkám, že to bude v pohodě,“ řekl Tom, protočil oči a odešel ke dveřím. „Vidíš, podívej. Jsem připravený. To ty teď zdržuješ.“
Brigitte těžce vydechla. „No dobře, dobře.“
Tom jí podržel dveře, ta ho probodla pohledem a vyšla ven. „Hej,“ řekl Tom a doběhl ji hned, jak zavřel dveře. „Hej, Brige.“
„Co?“ otočila se zamračeně.
„Omlouvám se,“ řekl Tom jemně. „Opravdu. Jsem jen naštvaný.“
„Je to teprve tvůj první týden,“ odpověděla mu. „Bude to horší?“
„A co když ano?“ povzdychl si Tom. „Můžeš prostě… snažit se tu pro mě být? Zkazil jsem to, teď mě to štve, jsem naštvaný. Tak mě prosím nech být sám na sebe nasraný.“
Brigitte na něj chvilku koukala a pak změkla. „Dobře. Ale po cestě mi koupíš kafe.“
Tom ji políbil a zalezl do auta. Natáhl se po její ruce, kterou měla na volantu, prsty měla pevně sevřené, ale i tak ji po ní pohladil. Tom se znovu opřel o sedačku a sledoval krajinu za oknem, zatímco jeli do ústavu. Celého dne se samozřejmě bál. Šichty se mu zdály nekonečné a z hudby v jeho iPodu mu už bylo na nic.
A ta nejhorší část na tom byla, že se z toho nemohl nijak vykroutit. Nemohl to prospat, nemohl si vzít ani dovolenou.
Když přijeli, Brigitte Toma políbila a on trošku zanaříkal; její dech byl cítit a chutnat po kávě, něco, z čeho se Tomovi dělalo pěkně špatně. Zamával jí a vylezl z auta, připravený vzít si z batohu sodovku.
„Kurva,“ zamručel, vzhlédl k budově staré léčebny. Bylo to hezké místo. Trochu jednoduché, trochu strašidelné, ale ta budova byla klasická a kolosální, a stará. Bolely ho prsty. Toužil po cigaretě, třeba jen po jedné, ale na pozemku se kouřit nesmělo a on se navíc opravdu dost musel vyhýbat problémům, aby svoji práci neztratil.
Kaaren seděla v recepci na patře, kde Tom pracoval. Usmála se, když prošel vysokými dveřmi a zasmála se, když Tom zanadával na kódový elektronický systém.
„Zvykneš si na to, slibuju,“ řekla, a vyšla zpoza stolu. Nebyla stará, ale nebyla ani mladá. Měla jemný a milý obličej. Tomovi připomínala jeho matku. „Tak jak kouzlíš?“
Tom se zamračil; opravdu mu připomínala jeho matku. „Jo, jde to,“ řekl. „Kde je můj mop a kbelík?“
„Dneska pro tebe máme novou práci, a pak si můžeš vzít svůj mop a kbelík,“ řekla Kaaren a znovu se zasmála. „Když se ti po tom tak stýská.“
Tom pokrčil rameny. „Co novýho?“ myšlenka o něčem jiném ho potěšila.
„Víš, jak se pere prádlo?“
**
Tom zasténal, zavřel dveře od sušičky a hodil na zem velkou tašku s prádlem. Myslel si, že horší než voskování a mytí podlahy to nebude. Znovu se natáhl pro svůj batoh a vyndal už druhou sodovku, palcem ji otevřel.
„Bacha, ať tě tu nevidí pít.“
Tom ztuhnul. Zvedl pohled v polovině loku, a uviděl tu stát mladého muže.
„Co?“ zeptal se otupěle.
„Není to dovolený,“ řekl ten druhý kluk a protočil oči, prsty si projel své dlouhé hnědé vlasy. Stáhl si je do culíku a podal mu ruku. Já jsem Georg.“
„Tom,“ zamumlal Tom, položil plechovku sodovky a potřásl mu rukou. „Uh, tak co?“
Georg se zasmál. „Jednou mě nachytali, jak tady obědvám.“
Tom usyknul. „Zlý?“
„Nejhorší. Ne, vážně,“ řekl Georg, culil se. „Jen mě trochu vyjebali. Bylo to trapný, hrozně. Jen tě varuju.“
„Díky,“ odpověděl Tom, ulevilo se mu. „Kurva, poslední dobou nemůžu dělat vůbec nic.“
„Ani hovno?“
Tom zavrtěl hlavou. „Oh… Oh, uh. Ty tu ne, um… nepracuješ tu, nebo jo?“
„Jo, pracuju v kuchyni,“ odpověděl Georg. „Chodím sem dolů kouřit.“
„Vážně?“ nakrčil Tom obočí, udělal si malou duševní poznámku.
„Jo. Ty?“
„Pracuju… v pátém patře,“ řekl Tom a podrbal se vzadu na krku. „Vytírám podlahy.“
„Oh, kurva. V pátém?“ zašklebil se Georg. „Jaký to je?“
Tom pokrčil rameny. „Nudný.“
„Vážně?“ vydechl Georg pomalu. „O víkendech jim tam nosím obědy. Nesnáším to.“
„Proč?“
„Protože… no víš. To jsou lidi, kteří nejsou zrovna… přítomní.“
Tom odvrátil pohled. „Nějak jsem si nevšiml.“
„Ale taky tam jsou celkem osobnosti,“ řekl Georg. „Některý z nich znám. Ty, který vědí, co se děje.“
„Jo,“ odpověděl Tom a nejistě přenesl váhu. „Hej, měl bych jít.“
„Já taky.“ Zastavil se Georg. „Budeš tu ještě?“
„Nejspíš někdy.“
„Bezva. Tak si tu příště zakouříme,“ řekl Georg s úsměvem. Vyndal z kapsy malý balíček a Tom vyvalil oči. „Jo, tohle je prima materiál. Přivedu tě do nálady. Pátý patro ti po tomhle už tak špatný připadat nebude.“
„Ty tady dole hulíš trávu?“ zíral Tom na pytlíček.
„Jasně, proč ne? Jsem pořád zhulenej.“
„Uvidíme se,“ řekl Tom a odešel, ohromen.
Kouřil trávu se svým nejlepším kamarádem Andreasem, ale vždyť tady dole v prádelně se dokonce i bál pít pití. Nedokázal si představit, že by byl v práci mimo.
Nebo možná dovedl.
Povzdychl si a vyjel rozviklaným výtahem do pátého patra. Už teď se cítil na pokraji a nejradši by zabil pro kousek Georgovy trávy. Když výtah dorazil, bezpečnostní systém po něm chtěl číselný kód.
„Jedna-pět-sedm-pět,“ zamumlal Tom, namačkal to. Světlo zablikalo červeně a odmítlo ho. „Do prdele. Fajn. Jedna-pět-sedm-jedna.“ Červená. „Do píči. Pět-sedm-jedna…“
Světýlko na něj stále blikalo červeně a on nadával, kopnul do dveří. V tom okamžiku se dveře otevřely, stála tam Kaaren, ruce na prsou.
„Mám pro tebe práci,“ řekla na pozdrav.
Tom jen zaúpěl.
„Oh, přestaň. Ještě ani nevíš, co to je.“ Protočila Kaaren oči. „Nechce se ti umýt okna?“
„Miluju to.“
„No, pak ti to půjde jedna báseň,“ řekla Kaaren a naprosto ignorovala Tomovo chování. „Tak pojď, dám ti věci.“
Tom ji následoval chodbou k velkým oknům na konci. Zašklebil se; byla víc jak tři metry vysoká.
„Tohle je pro tebe,“ řekla Kaaren energicky, ukázala na okna. „Máš tu kýbl a hadr. Neubliž si.“
Tom přikývl. „Díky.“
„Samozřejmě.“
Sledoval ji, jak odchází a znovu nešťastně zasténal. V břiše mu hlasitě kručelo a on věděl, že si nebude moct dojít na oběd, dokud neumyje tahle mamutí okna. Zavrtěl hlavou, sehnul se, aby zvedl kyblík, a pak se zadíval na ty masivní skleněné plochy.
Zrovna když chtěl začít, všiml si v odrazu oken, že k němu někdo jde.
„Tyhle taky rozzáříš?“
Tom se podíval přes rameno. Byl to ten samý kluk jako včera, ten černovlasý, co si povídá s panenkami. Tom si tiše povzdychl a otočil se zpátky k oknům.
„Haloooo…“
Tom se soustředil na okna, hadrem přejížděl po jedné desce, skřípal zuby. Cítil za sebou přítomnost toho chlapce a přemýšlel, jestli je šílený dost na to, aby mu došlo, že ho ignoruje.
„Podlahy jsou zase špinavý,“ pokračoval kluk. „Špinavý, špinavý, špinavý. Oh, a teď tenhle člověk bude muset nosit boty.“
Mydlinková voda stékala v cestičkách po skle a Tom to látkou roztíral, snažil se moc nenakapat.
„A boty jsou… No, nejsou tak špatný.“ Chlapec si chvilku broukal, písničku skoro známou. Po pár minutách broukání přestal a byl na dlouhou chvíli zticha.
Tom pokračoval v mytí oken, neopovažoval se otočit. Nehodlal se vzdát, ale vypadalo to, že ten druhý taky ne.
Znovu si začal broukat, tentokrát hlasitěji. „Oh, jo. Vím, že se jmenuješ Tom. Slyšel jsem o tobě Kaaren mluvit.“
Tomova ramena ztuhla.
„Chodíš sem každý den? Protože jsem tě neviděl. Viděl jsem toho druhýho, je mu jako tobě, asi. Gustav, myslím, že se tak jmenuje. Není hezký. Není jako ty.“
„Ty si myslíš, že jsme hezký?“ zlomil se konečně Tom a otočil se. Chlapec pevně svíral svou panenku a oční make-up měl rozmazaný okolo očí. Měl na sobě krátké tričko, koukalo mu z něj trošku bříško, a Tom uviděl zpoza jeho pyžamových kalhot vykukovat tetování ve tvaru hvězdy.
Chlapec se doširoka usmál. „Já nevím.“
„Kurva.“ Otočil se Tom zpátky, předstíral, že vůbec nic neřekl, a vrátil se zpátky k umývání.
„Kurva,“ zopakoval klučina. „Myslím, že jsi tu z donucení, že jo? Cos udělal?“
„Nic,“ zamumlal Tom.
„Tohle říkal i ten Gustav. Ale pak jsem zjistil, že se dostal do potíží kvůli, umm, tomu, že něco nastříkal sprejem na zeď. Já nevím, myslím, že napsal kurva nebo do prdele nebo děvka nebo čůrák nebo něco takhle ošklivýho…“
„Bille! Tady jsi!“ Tom se znovu otočil přes rameno a uviděl, jak k nim jde rychlým krokem Kaaren.
„Ahoj, Kaaren,“ tmavovlasý chlapec, Bill, odpověděl. „Jak se máš?“
„Bille, nesnědls oběd. Dělala jsem si starosti, a nechals tam i své boty,“ řekla, mračila se. „Musíš mi říct, když někam jdeš.“
„Jen jsem mluvil s Tomem,“ řekl Bill nevinně.
„Opravdu?“ Podívala se Kaaren na Toma, který pokrčil rameny.
„Já jsem tu jen myl okna,“ řekl.
„Hm. Bill tě obtěžoval?“ podívala se Kaaren na Billa zostra.
„Ježíši Kriste, já jsem se jen Toma na něco ptal,“ řekl Bill ztěžka.
Tom se na Billa podíval. Svíral panenku tak pevně, že mu vystupovaly žíly.
„Neptal,“ řekl Tom mrtvě. „Na nic se mě neptal.“
„Kreténe,“ zašeptal Bill.
„Bille,“ řekla Kaaren varovným tónem. „Pojď.“
Vzala Billa za ruku, ten vyjeknul a probodl ji pohledem. Málem panenku upustil. „Víš, že musíš držet miminku krk a hlavu, když ho držíš,“ utrhl se na ni.
„Bille…“
„Je křehká,“ odpověděl Bill povýšeně. „Je tak zasraně křehká, a tys jí málem ublížila.“
„Omlouvám se,“ řekla Kaaren mile. „Nechtěla jsem ublížit…“
„Gabi,“ řekl Bill. „Jmenuje se Gabi a je to ta nejsladší holčička.“
„Dobře.“ Objala Kaaren Billa něžně a pomalu ho vedla pryč. „Omlouvám se, Tome.“
„To je v pořádku,“ řekl Tom tiše a sledoval je, jak odcházejí. Bill se ohlédl přes rameno a nádherně se na Toma usmál. Tom couvnul.
Měl před sebou ještě hodně oken, a už se nemohl dočkat, až odsud vypadne.
**
Tomova matka Simone položila talíř před svého syna a Tom přikývl, vděčně se na ni usmál. „Díky, mami.“
„Sněz to, už je to studené. Čekali jsme tě doma dřív,“ řekla Simone úzkostně.
„Omlouvám se, vytíral jsem. Mají tam hrozně moc pojebaných chodeb.“
„Tome,“ zahubovala Simone. Posadila se ke stolu naproti Tomovi a povzdychla si. Gordon dnes v noci doma nebude.“
„Oh?“ dal si Tom do pusy velký kus steaku. Bylo to studené, ale chutnalo to úžasně.
„Ne. Musí pracovat pozdě do noci. No, takže se vrátí až pozdě v noci,“ řekla Simone.
„A?“
„A nevím, Tome. Jen ti říkám, co se děje doma.“ Zamračila se. „Nevnímáš mě.“
„Jsem moc unavený,“ odpověděl Tom a zíral do talíře. „Promiň, mami.“
„Dávají ti moc práce?“
„Jo, to dávají.“
„Dobře,“ řekla Simone krátce.
„Kriste, mami,“ zamumlal Tom a položil vidličku na talíř.
„Jen si myslím, že je to prospěšné.“ Natáhla se přes stůl a vzala do ruky jeden z Tomových dredů. „Začínají být pěkně dlouhé.“
„Mm,“ souhlasil.
„No, já si jdu lehnout. Nebuď vzhůru celou noc. Jestli uslyším videohry nebo klávesnici nebo tvůj hlas po půlnoci…“
„Neuslyšíš.“
Simone protočila oči a zvedla se. „Dobrou noc, srdíčko.“
„Dobrou.“
Tom zíral na svou večeři, najednou ho přešla chuť k jídlu.
autor: Undrockroll
translate: LilKatie
betaread: Janule
Pani! 🙂 moc hezky zacatek, nemuzu se dockat dalsiho dilu 🙂
bože tak tohle je totálně dokonalé už při prvním dílu….nádhera!!!
Okay! Sakra, co říct? 😮 Nádherný! Chtěla jsem vždycky číst tu povídku k tomu obrázku od Nigh a splnilo se mi to ♥
Omlouvám se, ale jsem v takovým rozpoložení, že s mojí lámanou, ani ne lámanou, ale spíš NEangličtinou bych nevydala ani písmenko! Je to vážně… kouzelný? Pro mě je to teda kouzelný! Měla jsem celou dobu Billa s panenkou před očima a jsem skutečně zvědavá, jak se tohle bude vyvíjet dál! O.o Co se miminku stalo nebo tak… všechno chci vědět hned teď a mám pocit, že se asi nejspíš nedočkám příští soboty! Děkuju Lil, žes začala s dalším překladem ♥ ♥
Ani jsem si nemyslela že by jse sem tahle užasná povídka dostala, já osobně anglicky neumím, a překladače internetoví to nepřeloží tak jak to má být. Jsem ráda že jsem si jí teď díky LilKatie mužu číst, velký díky!
Povídka je od prvního dílu senzační!
Bill pusobí děsně křehce, je mi ho tu líto, ale on už se o něj Tom postará ne? x)
Obrázky k nim a video znám… těším se na další díl x)
Komentář musí být český, anglicky bych to nedala, sry
No ty vole! Nikdy by mě nenapadlo že budu mít jednou takové štěstí a přečtu si tuhle povídku v češtině!
Tuhle povídku jsem si dokonale zamilovala už po prvním díle..Billa je mi líto ale na druhou stranu mi přijde..trochu roztomilí, ikdyž vím že to že je zavřený v psychiatrické léčebně je spíš smutný x) Šíleně se těším na další kapitolu, tahle povídka je úžasná!
Díky Lil za překlad, jseš nejlepší x)
těším se na další díl jak malý dítě…ty jo zajim ame mocky proc tam Bill je a proč má tu panenku. Jsem zvedave jestli se s Tomem zblíží…
Krása!! Nádherně propracovaný, už aby byla další sobota:D těším se na další díly:))
Ouuu, tak začíná to skvěle. Představuju si Billa, jak chodí po tom blázinci s Gabí a občas potká Toma. Zajímalo by mě, co se jim stalo. Proč tam Bill je jako "blízen" a Tom, co udělal. Doufám , že se to dozvím. 😉 Vypadá to na hodně smutnou povídku, ale to že tam je i Gustav s Georgem mě rozesmála, představa, jak Geo hulí trávu a přitom sedí na pračce v blázinci je skvostná. ;D Už teď se těším na další sobotu. 😉
Nádhera. Fakt krásný. Úplně si Billa představuju s tou panenkou ♥.. Nemůžu se dočkat dalšího dílu :))
Ten obrázek k tomu se mi děsně líbí. A tahle povídka taky. Četla jsem ji v anglině, vlastně čtu, mám asi 7. díl, ale doteďka jsem nevěděla, o čem to je.. teďka už jo. Děkuju moc za překlad!
Za prvé,
děkuju LilKatie za překlad, protože jinak by jsem si tuhle užasnou povídku nepřečetla 🙂
Za druhé,
první díl a už je ze mě blázínek a závislák 😀 Opravdu skvělé 🙂 Těším se na další dílek 🙂
Minulý týden, když se tu objevil poslední díl Makes Three a spolu s ním i slib nové překládané povídky, s kamarádkou jsme řešily, co by to tak mohlo být. Já jsem DOUFALA, že to bude Committed, kámoška to četla v originále a byla z toho opravdu nadšená, ale já to vzdala hned v polovině prvního dílu, jsem hold děsně líná osoba. o:) Jsem strašně moc ráda, že je LilKatie ochotná strávit spousty volného času překladem pro lenochy, jako jsem já, nebo i pro ty, kteří anglicky neumí vůbec. DĚKUJU…
A teď už k obsahu… I když obvykle nemám moc v lásce příběhy, kdy Tom a Bill nejsou dvojčata, Tokio Hotel neexistují, atd…, tahle povídka mě něčím opravdu oslovila. Zajímavý nápad, a možná to bude i dílo překladatelky 😉 Nadchla mě představa Billa, opatrovávajícího panenku Gabi, jako by to bylo nejmilovanější¨mimonko ♥ 🙂 Už se moc těším na příští sobotu, až si budu moci přečíst další díl této skvostné povídky 🙂
Oh, co na to říci… Je to nádherný začátek!
Začíná to naprosto dokonale! Tenhle dílek mě vážně uchvátil…
Bill je tady takový křehký…a vážně mě moc zajímá, co se mi stalo…
Strašně moc se těším na další díly…!**
Zajímavý začátek. Jsem zvědavá, jak se Bill do toho blázince dostal. Těším se na další díl.
Děkuju za překlad.
wau je to úplně úžasní začátek, celkem se mi tahle téma líbí :)) a taky chci hodně moc poděkovat LilKatie, že to pro nás překládá, je to hodně práce 🙂 fakt moc díki, je to skvělé :))
Ooh!! Moc by mě zajímalo, co Tom udělal a proč je Bill v blázinci. Napadlo mě něco s tím dítětem, no uvidíme, jak se to vyvrbí, každopádně velice zajímavá povídka. Taková..nezvyklá. Moc hezké. 🙂
Ooo můj bože…to je náhoda…čtu tuhle povídku v angličtině ( moje mizerná angličtina mi neumožňuje si tuhle povídku užít a prožít) takžee moc děkuju překladatelce za překlad…zvláště bych chtěla poděkovat autorce za tuhle úžasnou povídku s velým Ú 🙂 Děkuju moc…
Awesome story.
I think its love 😀
Its really good idea for the story.
I can imagine the situacion in this story.
In the part, where Tom cleaned windows and Bill came to him was great. Its maybe strange but I had tears in my eyes.
I dont know why 😀
But just I know is that this story is great from first part. Love at first sight <3
*Sorry for my english =(*
Musím říct že sem kapánek lost…
Prosím bože, naděl mi dar číst mezi řádky
Undrocroll, I have to say, it's really good..
Sometimes strange.. and with Placebo- NICE, NICE, NICE- ♥
I can't wait for next chapters, and I wanna know what's with Tom and why he's in this building..
I think, you can be calm (umm- peaceful oO something like that :D).. LilKatie is really good in her work.
I hope your chapters will have much of comments…
No páni…
Už jen když jsem viděla wideo k téhle povídce mě upoutalo a já jsem si přála jí přečíst v češtině a jak najednou vidím mé přání bylo vyslyšeno 😀
První díl mě naprosto zaujal a snad mě vzal ještě víc za srdce než ono zmiňované video které je ale taky moc krásné a dokonalé.
Každý slovo tohohle díla jsem hltala jedním dechem. Dokonce jsem z toho byla ale i chvílemi smutná. Ae krásně smutná. Námět se mi opravdu líbí a oslovil mě. Je neobvyklý a proto krásný i když prostředím smutný.. ale přesto dokonalý 🙂
Doufám, že se brzy dozvím jak je to s Billem. Co se mu v životě přihodilo, že skončil na onu místo. A hlavně proč stále u sebe nosí svou panenku Gabi. Jsem netrpělivá už teď z odhlalení Billova života ale také i Tomova. Určitě klučina zlobil, že musí dělat tuhle práci ale já mu to jen schvaluji 😀 Takhle se snad sblíží s Billem a budou přátele a později snad nejen to <3 Ale také na druhou stranu chápu Tomovo chování v prvních dnech. Určitě není moc příjemný tohle dělat na takovém místě a ještě k tomu když s tebou mluví někdo takový jako Bill který má u sebe panenku. Řekneš si prostě "Je to blázen. Není na tom psychicky nejspíše v pořádku. Nemluv s ním nebo tady taky skončíš." Ale nejspíše bych se chovala v začátcích stejně jako Tom ale doufám, že se brzy zpraví s bude si s Billem povídat a třeba ještě dokonce Tom Billovi pomůže 🙂
Je vtipný ale zároweň hezký že v povídce jsou zařazeni také Gustav s Georgem 😉 Určitě bude ještě sranda při hulení trávy 😀
Každopádně musím ještě jednou pochválit jak autorku Undrocroll tak i LilKatie za to že mě ale i ostatním umožnila aby si tuhle krásu mohli přečíst a kochat je jí <3 Takže ještě jednou velké DÍKY <3
Už teď se nemůžu dočkat soboty, kdy doufám, že opět přibyde díl a já budu opět moc co hltat 🙂
Opravdu…Dokonalost <3
btw. omlouwám se za swůj "delší" komentář a to w češtině. Wím, že tím přidělám wětší práci LilKatie ale snad se nebude moc zlobit. Kdybych uměla aspoň trošku anglicky tak tu práci ulehčím ale to bohužel neumím. Tak se ještě jednou omlouwám 🙂
Trošičku mě mrzí,že jsem v lednu četla Janulčin komentář k obrázku,který se vztahoval k téhle povídce,a kde nastínila o čem je,takže už vím podstatné věci k ději,lepší by bylo nad ním přemýšlet a jenom odhadovat a tušit,proč tam Bill vlastně je.První díl se mi moc líbil,ale přijde mi hrozně smutný,tuším,že celá tato povídka asi moc veselá nebude,Billa je mi opravdu líto,připadá mi strašně opuštěný,a vlastně nikoho nezajímá,v podstatě ani Toma,i když to se časem určitě změní.O téhle povídce slyším pořád samé superlativy,a tak se na ni moc a moc těším ♥ LilKatie,jsi úžasná,že překládáš,děkuju ti za všechno,co děláš pro tenhle blog,který se stal nedílnou součástí mého života,jsi skvělá =)!!!
Mostly I can't decideafter if I like the story or not after the first part , so I'm waiting on the other, but in this case is clear. Somehow, I was captivated. I really like it. At the same time I was a little frightening. I wonder what Bill is so terrible happened, that's how it ended up. Originally I did't want to read too much because the video don't delivered to me, but certainly I don't regret. It's amazing
Lil…..dik za překlad 🙂
A sakra…
já tak vůbec neumím anglicky, omlouvám se Lil, že ti dávám práci navíc : (, když ale já tak ráda chci vyjádřit můj obdiv k tobě, protože tvé překlady jsou víc než galaktické. Jsem tolik ráda, že to pro nás překládáš. Moc, moc děkuji!!!
A když jsem si přečetla první odstavec, ihned mi do hlavy vletěla myšlenka, že tohle se nejspíš stane mojí novou posedlostí, a jakmile jsem četla dál a dál, musela jsem sama sobě dát za pravdu, že tomu tak skutečně je. Nejen, že je tahle povídka opravdu tak úžasně napsané, ale také se odehrává v prostředí, o které se zajímám a baví mě… Myslím, že se teď přes celý týden budu modlit jen a jen k tomu, aby už konečně byla sobota a já si mohla přečíst vytoužený překlad. Opravdu jsem zvědavá, co je Billovi… vážně moc! Takže přeju Tomovi pevné nervy, aby mu nakonec neruply a on nebyl Billův soused : )
Začíná to geniálně.
bože to je úplně dokonalý nemám slow desně moc se těšim na další díl začíná to úžasne 🙂
Já teda umím anglicky jakžtakž, ale stejně to napíšu v češtině, protože to se prostě nedá xD
Začíná to úžasně. Z kontextu jsem pochopila, že Tom nejspíš něco vyvedl a jako trest si musí určité týdny odpracovat. Trochu mě to připomíná Let´s dance.
Ten nápad je dokonalý, opravdu originální a to dělá povídku lepší. Rozhodně to ale není jednoduché téma, proto už teď, u prvního dílu obdivuju autorku, že se do toho vážně pustila. Tom to rozhodně nemá jednoduché, lidi, co pracují v takových ústavech musí mít pevné nervy a hlavně na tom musí být psychicky dobře, aby jim nepřeskočilo.
Z Billa mám ale dobrý pocit, víc než jsem očekávala. Myslím, že není tak úplně cvok, jen se tam dostal v důsledku nějakých špatných náhod… podle jeho panenky a chování k ní soudě, že nejspíš o něco drahocenného přišel a nemůže se s tím smířit…
Nemůžu se dočkat dalšího dílu, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál, ale ať už to bude jakkoli, určitě budu číst a komentovat. Překlad je naprosto dokonalej, jako kdyby to psala Češka:-D
Oh my fucking god!!! It is awesome!!! I love Bill with doll ^.^ awsome idea ^.^ i can´t wait till next episode!!!
Uh, tak z týhle povídky mám teď zatraceně smíšený pocity. Povídka jako taková je úžasná, miluju styl psaní a nápady Undrocroll a překlad je taky bezchybnej. Akorát z tématu povídky je mi trochu smutno. Je mi neuvěřitelně líto Billa a vážně by mě zajímalo, co se mu tak hroznýho stalo, že všude chodí s panenkou.
Owh.. wow.. I think I'm looking forward to next Saturday (next chapter).. or maybe I could read it in original, as I hate waiting.. ^^
I hope we'll get to know why the boys are there soon (I mean Tom (of course) AND Bill, 'cause that is gonna be very emotional story, I believe).
It's really wonderful what LilKatie does for all of us.
Thank you Undrocroll, for letting her translate this, all czech girls will love your story, you can be sure 🙂
Pro mě je to dost osobní, číst o takových osobách, které mají "potíže". Nestraním se jich, spíš je mi to líto, mamka pracuje jako psycholog, občas, když jsem byl malý jsem s ní musel na kliniku také do jakéhosi "pátého poschodí". Byla tam jedna holka, nosila sebou plyšáka -myslím medvídek to byl? ale to nebylo ono, kvůli čemu tam byla…Až později jsem se dozvěděl, že si povídá sama se sebou a z dětské hry na dvojčátko se stala realita, ve které ta holka už vlastně ani neuměla být… Je to dost smutné a je mi Billa líto, vím jaké to je pro Toma, který si myslí, že to je vlastně v pořádku, ale pak se vynoří panenka Gabi a je po zdárném oparu. Je to velice hezké, něco nového, těším se na další díl, doufám že nepuknu nedočkavostí xD !
Nevíte prosím někdo náhodou, jak se jmenuje ta písnička? která je v tom videu ?? jako by traileru ?prosíím :-* 🙂
Týýýjo *tleská* tak tohle vypadá naprosto úžasně, už když jsem viděla jméno autorky, tak jsem si řekla, že to musí být úžasné. A opravdu, tohle bude ještě dost zajímavé, nemůžu se dočkat soboty :))
Och bože… právě před týdnem jsem tuhle povídku začala číst v angličtině… A splnil se mi sen a je tu v češtině!^^ Děkuju děkuju děkujuuuuuu LilKatie!!!♥
I think I don't have to say that this story is so f*cking perfect and how many people are inspired by it and create all those videos and pictures… just because of the fact that PERFECTION EXISTS!^^ I've started to read it in English (but I cought only the 1st chapter) and now there's a translation… The dream came true♥ I am looking forward to comment each of your chapters… because although I've read meanwhile the 1st chapter, I must still thinking about it… this is so ingenious, emotional story…
jj jedna z mých oblíbených povídek, jako vždy užasně napsaná a přeložená, tleskám =)
oh…to je naprosto užasné!!…chtěla jsem to číst v originále ale p oprvním odstavci jsem to vzdala protože s mojí angličtinou to opravdu nešlo!!..proto jsem fakt ráda že je tu překlad!!!…a začíná to naproto užasně už ted jsem se do billa zamilovala,do jeho chování a do jeho bosých nohou.:-)…už se těším na další díl!doufám že tu bude brzo!:-)….jinak moc děkuju autorce za další užasnou povídku!!thank you so much!
Nádhernej začátek… jen tak dál 😉
Wow! Upe mi to wyrazilo dech. Je to úžasný. Neumim si předstawit pracowat w blázinci, asi bych to nedala. A stát se mi to co Billowi, zkončim stejně, možná i hůř.
perfektní povídka, perfektní překlad. děkuji..
waw perfektna poviedka a tesim sa na dalci diel, neviem si predstavit robit v blazninci, a uz vobes by som nechsela prezit to co Bill
Tak o tomhle výtvoru už jsem jednou slyšela, jen jsem zapomněla… jsem ráda, že je tady překlad, první díl se mi líbil. Jsem trochu zmatená z toho, proč Tom nemohl jezdit do "práce" sám, ale tuším, že provedl něco, kde mu vzali řidičák…? Možná.
Každopádně, první díl se mi opravdu líbí, rozesmál mě Bill a jeho úvahy o tom, co Gustav napsal sprejem na zeď 😀 Přijde mi tady hrozně roztomilý! 🙂
Každopádně, nemohu se dočkat dalšího dílu, takže se jdu vrhnout na originál, ale smekám před LilKatie, je to úžasně přeložené 🙂 A omlouvám se, že budeš mít navíc komentář na překlad, ale lépe se mi vyjadřuje v češtině 🙂 Díl pěkný 🙂
vypadá to velmi zajímavě:)
Začíná to naprosto úžasně. Moc díky za překlad!
Ooh, bože. Nikdy… no… nenapadlo by mě, ani jsem nedoufala, že by ona povídka, jenž mě lákala tak dlouho, by se mohla obejvit zde na blogu. To je… úžasný <3 Lil.Katie, seš zlato, moc ti děkuju. Seš hrozně šikovná a hodná, že si s tím dáváš práci a dopřeješ nám si onen skvost přečíst kvalitně přeložený.
Hned mě všechno zaujala, styl psaní, jako vždy… famózní, dokonalý. Téma je pro mě převelice zajimavé, miluju takováto témata. Nevadí mi, že je to jaksi smutné, však všechno není radostné a veselé, jsou i ošklivé věci.
Tom a jeho vytírání, mytí oken, vyplašenost, protáčení očí, chování se k přítelkyni, skučení… žeru Toma xD chudák, naprosto jej chápu. Člověk hned neví, jak se zachvatm, neví, jaký styl chování má zvolit a co si může dovolit… znám to.
Bill… křehká bytost s prořízlou tlamičkou ^^ <3 ano, čarokrásný. Líbilo se mi, jak měl drzé připomínky na Toma xD je mi ho líto. Hrozně jsem zvědavá dál a snad se s Tomem skamarádí… Tome, hlavně to tam vydrž a Bille, navštěvuj Toma při úklidu. A Georg zhulený… tráva. tom taky hulí. To bude dvojka. Geo v kuchyni… xD
Děkuju, děkuju! Zbožňuju onu povídku už od prvního dílu.
Páni… Tak tohle si mě naprosto získalo. Bill cvok a Tom vytírá podlahy, Geo v kuchyni… PArádní kombinace. =D Už se nemůžu dočkat dalšího dílu. LilKatie, jsi strašně hodná a šikovná, že to pro nás pro všechny děláš. =)
wow… to je úchvatný, je mi celkem toho Billa líto, on se snaží, ale Tom ho nechce vnímat… je to úžasně napsaný, všechno si dokážu živě představit… hlavně Billa, můj vztah k panenkám sice není takový, ale pomalu se k tomu blíží xD jsem strašně ráda, že jsem tohle začala číct, je to fakticky úžasný, kouzelný, rozkošný.. fakt nevím co jinýho dodat x))
Tak tohle fakt miluju…je to mistrovské dílo!!!
I love it..♥
Wow, interesting very interesting! Such an idea for a story I would never have occurred. I really admire people who can write so cool =)
Myslím..teda vím,že tam jsou chyby xD( v tom co sem teď napsala já anglicky xD) angličtina mi fakt nejde xDDDDDD A Lil…,máš můj respekt xD..,páč tohle přeložit bych nedokázala…,opravdu ne XDDDDDDDDD
Tohle je boží povídka a nemůžu se dočkat jak to skončí. Další
To vypadá hodně zajímavě! 😀 Chudáček Billy, je mi ho tak líto! 🙁 Doufám, že se uzdraví… =)
Už jsem tu povídku četla.ale k některym povídkam se ráda vracím proto že za to stojej.
Ja asi nie som normálna, že si rozčítavam ďalší príbeh, ale veľa ľudí hovorí o tom aký to je skvelý príbeh a ja som nevedela, čo mám čítať počas cesty v autobuse a tak ma napadlo toto :)… Vyzerá to naozaj super zaujímavo. V poslednej dobe čítam samé príbehy s originálnymi nápadmi 🙂 Som strašne zvedavá na všetko. Na Billovu minulosť, ako sa dostal do blázinca, prečo má tu bábiku, prečo Tom musí robiť verejno prospešné práce a tak ďalej 😀 :)… Naozaj sa na to teším 🙂 vyzerá to super. Aj keď tento môj komentár asi nikto vidieť nebude musím proste poďakovať za preklad 🙂 som zaň fakt vďačná 🙂
Začína to úúúúplne úžasne. Takže takto neskoro dodatočne strašne moc ďakujem za preklad tohoto príbehu. Je to len prvá kapitola ale už viem, že to je skvelé a som rada, že je celá dokončená a nemusím sa od nej odtrhnúť až do konca:)
Vzhledem k tomu, že pod tenhle článek neustále někdo cpe spamy, zakážu tu komentáře, protože už mě unavuje je furt mazat. Kdybyste chtěl kdokoliv komentovat, napište mi na mejl, já to uvolním a pak zase zakážu. 🙂 pa J.