autor: Rachel
Ahoj zlatíčka,
tak tu máme dvanáctý díl. Většinu z vás asi zklame a ještě více napne, ale ten, kdo mě už zná, ví co ode mě může očekávat xD Rozhodla jsem se to chlapcům (hlavně Tomovi) ještě trošičku ztížit a malinko to protáhnout:-D Původně jsem chtěla napsat dlouhý díl, pak jsem se ale rozhodla rozdělit to na dva.
I přesto ale doufám, že tu úsilím vypocenou dvanáctku oceníte a okomentujete ji tak, jak si sama zaslouží. Týká se hlavně Toma, ale nemusíte se bát, ani na černovláska jsem nezapomněla.
Užijte si dílek a nebojte, už nezbývá mnoho… Na konci příštího dílu na vás čeká malé překvapení…:-D
Díky moc za komentáře… a už nebudu zdržovat xD
Pa, Rachel xD
Tomovy oči párkrát zamrkaly a Tom se poplašeně rozhlédnul kolem sebe. Zatímco Bill i Hailie už dávno vyšli z domu, on stále stál na chodbě a ponořen do svých myšlenek vůbec nevnímal nic kolem. Potřásl hlavou a zadíval se na hodinky na levém zápěstí. Ukazovaly mu něco málo před půl čtvrtou, už teď byl nejvyšší čas.
Narychlo zkontroloval všechny potřebné věci ve svých kapsách a vyšel před dům, otáčejíc se k ještě nezamčeným domovním dveřím. Rychle otočil klíčem v zámku, zastrčil jej do kapsy a otočil se směrem k autu… v tom však jako by do něj udeřil blesk.
Vzadu, na sedadle jeho luxusního auta, se na něj z okýnka uculovala malá Hailie s nadšeným výrazem ve tváři… zatímco vpředu, na sedadle spolujezdce, sedělo to nejkrásnější stvoření, a pohledem svých nádherných, čokoládových očí jen přejíždělo po předním skle před sebou. Jejich majitel moc dobře cítil užaslý, až překvapený pohled, proto neváhal. Lehce zamihotal dlouhými řasami, nesměle natočil hlavu na stranu a přes jeho rty přelétnul jemný úsměv, když slabě pokýval hlavou stále stojícímu Tomovi.
Tomovo srdce vynechalo jeden úder a Tom cítil, jak se mu nad tím jediným malým úsměvem málem podlomila kolena. Bylo to už podruhé, podruhé během jen několika málo minut. Tiše vydechl a vratkými krůčky zamířil ke své nablýskané Audi… a k překrásnému stvoření vedle sebe.
Celá cesta proběhla za stálého ticha a klidu, který v autě narušoval snad jen zvuk motoru. Dokonce ani Hailie neposkakovala na sedadle jako obvykle, ba právě naopak. V malé dlani držela hladký, bílý kamínek a přejížděla po něm prstíkem, v duchu si opakujíc svou básničku. Nemohla ani z poloviny tušit, co se dvěma dospělým na předních sedadlech honí hlavou.
Tomovy rty se mírně roztřásly a Tom si je skousl, tiše vydechujíc. Celé jeho tělo se chvělo, v jeho nitru hořel ten největší žhavý plamen… a on jej nedovedl ničím uhasit. Nedokázal skrýt svou nervozitu i když tisíckrát chtěl, čím více se o to však snažil, tím méně se mu to dařilo. Jeho ruce se na volantu třásly, asi třikrát málem přejel na červenou a barvy na semaforu se mu před očima míhaly jako kolotoč. Nedovedl se soustředit na jízdu ani v nejmenším. Ne teď, když seděl po jeho boku on a svou blízkostí si jej stále více a více podmaňoval.
To byl důvod, proč Tom ani trochu nevnímal cestu před sebou. Snad stokrát pohledem přeletěl po zrcátku, snad stokrát nesměle pohlédl na osobu vedle sebe. Jen to, že právě teď sedí vedle něj, jej uchvacovalo. Dělilo je od sebe jen několik milimetrů… i to však stačilo k tomu, aby Tom pocítil ve svém nitru hřejivý, rozlévající se pocit a jemné chvění. Nedokázal déle odolávat. Billova blízkost jej činila rozechvělým, s každým dalším nadechnutím cítil sladký opar jeho vůně. Najednou jí měl plnou mysl, plnou hlavu. Dokonale si získala a podmanila jeho smysly a Tom zřetelně cítil, jak jej stále více a více dráždí v nose. Byl jí omámen… stejně, jako chlapcem vedle sebe.
Pomalu zaparkoval na prostorném parkovišti a naposled se jí nadechl. Nechtěl se jí vzdát… toužil po ní stále víc a víc. Tiše vydechl a do plic nasál čerstvý letní vzduch, po očku pozorujíc Hailii, držící Billa za ruku. Zamrkal a zamknul auto, zoufale si srovnávajíc své myšlenky. Už teď nevěděl, co si sám se sebou počne… a to na něj čekalo ještě několik dlouhých hodin v černovláskově blízkosti.
Bylo něco málo před čtvrtou, když konečně všichni tři opustili parkoviště a zamířili do velkého, připraveného sálu. Hailie se od nich hned u vchodu odtrhla a společně se svými kamarádkami odběhla do zákulisí, připraveného pro děti, které budou vystupovat. Podium už bylo připraveno, avšak stále jej zahalovala velká opona, to však nikomu z příchozích ani trošku nevadilo. Několik řad pohodlných židlí už bylo obsazeno všemožnými babičkami, tetičkami a dědečky, stále však zbýval více, než velký prostor pro stojící. Všechno bylo slavnostně vyzdobeno a barevně ladící sál působil příjemnou, slavnostní atmosférou snad na každého hosta. Poblíž byly stoly plné jídla, čekající na návštěvníky a venku na prostorné zahradě se ještě na poslední chvíli připravovaly všemožné hry a soutěže pro velké i malé děti. Pro všechny právě začínalo krásné, slavnostní odpoledne a nebyl tu nikdo, kdo by přítomným rodičům, malým dětem a ostatním členům rodiny dokázal zkazit dobrou náladu a smazat na jejich rozzářených tvářích šťastné úsměvy.
„Děkuji,“ přes Tomovy rty přelétnul úsměv a Tom podal postarší paní několik drobných mincí. Zdvořile poděkoval a vzal si do ruky sklenici s vychlazenou minerálkou. V tomhle byl opravdu důsledný a zodpovědný oproti ostatním, nikdy nepil, když měl potom sednout za volant. Zamířil do sálu, ve kterém už šumělo očekávání z následujícího vystoupení, a svlažil své rty v minerálce. Jeho oči se okamžitě stočily známým směrem a Tom se rty odtáhl od své sklenice. Pevněji ji stisknul v ruce, aby mu nevyklouzla a znova se zadíval na pohled před sebou.
V sále bylo tolik lidí, tolik mladých slečen, přesto měl však oči jen pro něj. Nikdo kolem jej nezajímal, nikoho kolem sebe si nevšímal, nikdo si nedokázal získat veškerou jeho pozornost… jen černovlasý chlapec s nádhernýma čokoládovýma očima a jemným úsměvem, pohrávajícím na jeho narůžovělých, plných rtech. Tomovy oči mírně sklopily svůj pohled a Tom se na něj znova, po očku podíval. Stál kousek opodál, v štíhlých prstech svíral sklenici s troškou vychlazeného sektu, a právě si povídal s jednou starší babičkou, kterou už poněkolikáté obdařil zářivým, přesto však upřímným úsměvem. Byl opravdu nádherný.
A to si přiznal i Tom. Netušil, jestli by byl vůbec hoden toho složit jeho nadpozemské kráse alespoň malý kompliment, v duchu si to však mohl myslet a říkat, jak si jen přál. Jeho očím neuniklo nic, byť jen jediný milimetr toho skvostu před sebou. Nedokázal z něj spustit pohled, i kdyby teď tisíckrát chtěl. A on nechtěl ani v nejmenším. Billova krása a jeho půvab jej dokonale zbavil všech jeho myšlenek a slov a omámil jej natolik, že nebyl schopen ničeho. Nic si nepřál víc než to, aby se na něj směl, byť jen nesměle dívat a nechat se unášet jeho dokonalostí, ještě nikdy nebylo jeho přání tolik toužebné.
Když jej včera zval na slavnost, očekával, že bude Bill určitě vypadat dobře, v tom se však zmýlil. Bill jej překvapil, vyrazil mu dech a víc než jen to. Z nesmělého, tichého chlapce v teplácích a vytahaném tričku, se stal překrásný mladík. Mezi tolika lidmi zářil jako perla, jako krásný drahokam. Nikdo tady se mu ani v nejmenším nemohl rovnat, či jen podobat. Všechny si dokázal získat, všechny dokázal okouzlit svým půvabem a kouzlem… stejně, jako jeho.
Ani v nejmenším si nedovedl představit, že by teď udělal to, o čem snil už od včerejšího večera a nad čím celou noc a celý dnešní den přemýšlel. Když mu včera Georg poradil plán se slavností, kde bude moci být s Billem konečně o samotě, bral to jako úžasný nápad, který určitě dokáže zvládnout. Čím déle tu však byl, čím déle vzhlížel k chlapci před sebou, tím více se mu zdál jeho úkol těžším. Nedokázal za ním jen přijít a říct mu, že se do něj zamiloval. Bill mu dokonale, a ač nevědomky, zkřížil jeho plán a učinil jej ještě více zmatenějším, než předtím. Šílel z každého jeho gesta či pohybu, každý jeho, byť jen malý úsměv Tomovi dokonale vyrazil dech. Stále si držel odstup… ve skrytu duše však netoužil po ničem jiném, než aby mu směl být nablízku.
Nedokázal už déle odolávat. Zhluboka se nadechl a vykročil směrem k černovlasému chlapci, který právě osaměl. Už teď věděl, že dnešní večer bude více než zajímavý. Nádherná, podmanivá vůně bylo to první, co jej ujistilo o Billově blízkosti.
„Tak co, jak se ti tu líbí?“ zeptal se svou otázku směrem k Billovi, který souhlasně pokýval hlavou.
„Líbí se mi, jak je to tu krásně upravené. Mají to moc hezké,“ odpověděl popravdě a přes jeho rty přelétnul milý úsměv. Tomovy rty mu jej slabě oplatily a Tom nervózně přešlápnul na místě. Až teď mu došlo, že je vlastně s Billem sám… a on toho chtěl využít.
„Bille, j-já…,“ nedořekl, jeho slova přerušila slavnostní fanfára, která v mžiku prolétla celým sálem. Šum rázem utichl a zraky přítomných se upřely na ředitelku školy, stojící u zahaleného pódia.
„Dobré odpoledne, milé maminky a babičky, milí tatínkové i dědečkové a ostatní hosté, všechny vás vítám na naší velké školní slavnosti. Jak jistě víte, naše škola dnes oslavila prvních sto let od jejího založení, a to je důvodem k tomu, abychom to všichni společně oslavili. Dnes na nás všechny čeká ještě spousta překvapení a já doufám, že se budeme všichni dobře bavit. A teď mi prosím dovolte, abych jako první uvítala naše malé prvňáčky, kteří si pro nás všechny něco připravili,“ dokončila a za potlesku ostatních se posadila do první řady, sledujíc právě začínající vystoupení.
Billovy oči párkrát zamrkaly a Bill upřel pohled na dvě dlouhé řady prvňáčků, kteří právě začali zpívat písničku. Chvilku jen prolétával jejich tváře, až se zastavil na té nejrozkošnější ze všech. Pousmál se a v duchu netrpělivě očekával Hailiinu básničku.
A nemusel čekat dlouho. Děti se střídaly a vystupoval z řad… až z ní vystoupila i malá holčička s nádhernými světlými prstýnky a červenými šatičkami. Nesměle popošla o pár krůčků vpřed a tichým, přesto však krásně zbarveným hláskem, začala přednášet. V Billových očích se zalesklo dojetí a Bill se s úsměvem zadíval do modrých kukadel, které se na něj na okamžik upřely. Nic si nepřál víc než to, aby se Hailii její přednášení povedlo… a jeho přání se opravdu stalo skutečností.
Jeho ruce začaly tleskat jako první, když se malá princezna zdvořile uklonila a rozzářenýma očima se rozhlédla po celém sále. Nedočkavě vyhledávala mezi stovky tvářemi tu tatínkovu, a když na ní spatřila šťastný úsměv, nadšeně odcupitala zpět mezi své kamarády.
Billovy rty se zvlnily do úsměvu a Bill se znova zadíval na Hailiin přešťastný obličej.
„Vypadá tak nádherně,“ zašeptal a nespouštěl oči z děvčátka před sebou.
Tomovy oči sklopily svůj pohled a Tom přivřel svá víčka. Opatrně vzhlédnul k usmívajícímu se černovlasému chlapci vedle sebe a zavrtěl hlavou. Nádhera, ta opravdová nádhera nebyla daleko. Byla mu blíže víc než kdy jindy, stála jen nepatrný kousek vedle něj, popletla mu hlavu, omámila jeho smysly… a právě teď zasáhla jeho srdce tím nekrásnějším, nadpozemským pocitem…
autor: Rachel
betaread: Janule
sem ráda, že to malá nepokazila, a že je šťastná..x)
Nádherné, nádherné :')
Dokonalost …. Nemám slov … Už se moc těším na další díl .. 🙂
to néé 😀 MOhl mu to Tom ríct..nebo..alespoň nejakej kompliment mu dát .-D sndad v príštím díle 🙂 super povídka opravdu 🙂
prosiim at uz si daj pusinku aspoén malickou ja uz to dlouho nevydrzim jen malinkou pusinecku
Nádhera ♥ nemůžu se dočkat dalšího dílu :))
awww…překrásné^^
Blbá ředitelka xDDDDD 😀 ne tohle nerozdejchám zejtra ať je tu další díl okamžitě.
Zlatíčko jednoduše překrásné:), všechno to, co jsi mi ty napsala do toho krásnýho komentáře, bych já ted´ mohla jmenovat a přesto by to nestačilo:) tahle povídka je prostě moc krásná a já se nesmírně těším na další díl
ten Toman má takový pech..chudák—podle mě si BIll ani moc neuvědomuje co s ním dělá 😀
Jednoduše krása!!!!
Přemýšlím co napsat do komentářů. Vždycky čekám až se tu ukáže další dílek. S této povídky se pro mě stává citová záležitost. Vždy na začátku dílu čekám jestli si kluci řeknou co k sobě cítí či ne. Opravdu moc pěkné dílko. 🙂
Opravdu velmi stručně řečeno, Tom je naprosto mimo. Povídka, jako káždá jiná, co jsi už napsala a já ji četla, je naprosto skvělá. Skutečně se velmi těším na příští díl… :o)
P.S.: Zajímalo by mě, co to chtěl Tom říct než ho přerušila fanfára…?
aaaa nemůžu se dočkat dalšího dílku 😉
Tyjo!!! Tak, teď jste mě dokonale dostaly a úplně všechny!!! Nečekala jsem takový ohlas, po minulém dílu jsem myslela, že to s komentáři začíná upadat a vida: vy jste mě teď tak krásně přesvědčily o opaku, že jste mě úplně dojaly…:-D♥
[13]: Chtěl mu říct právě to nejdůležitější, víš xD
[9]: Ty jsi mě překvapila nejvíc. Netušila jsem, že taková diva čte moji povídku xD:-*
Děkuji ještě jednou moc za krásné komenty, to je neuvěřitelné, jak člověk může udělat radost druhým a ti druzí zase jemu. Opravdu jste mě překvapily, vidím, že poslední tři dny, které jsem strávila snad jenom psaním stály za to:-D
Děkuji ještě jednou moc moc!!! Mám vás šíleně ráda ♥
Rachel,jedním slovem dokonalé!!!!Tahle tvoje povídka patří mezi moje nejmilejší,a vždycky se moc těším na každý díl ♥ Strašně se mi v tomhle díle líbilo tvoje líčení toho,jak je Tom beznadějně zamilovaný,prostě Billovy feromony ho absolutně udolaly..=)Krásné ♥♥♥
[16]: Děkuji:-*♥
No no no, Tome ty z něj šílíš xD Tom je neuvěřitelně sladkej xD Pobavilo mě jak ho fanfány zarazili xD Kiss! Kiss! Kiss!!! No ták už xD