autor: bmccray
**O 3 TÝDNY POZDĚJI**
Billův pohled
Seděl jsem za svým stolem, zatímco mi neuvěřitelně třeštila hlava. Dal jsem si hlavu do dlaní. Celé tělo mě bolelo a bylo jakoby nafouklé. Konečně se mi podařilo dostat ranní nevolnost pod kontrolu, ale ta únava mě zabíjela. Vzhlédl jsem, když mi Monika podala photoshooty, které jsem potřeboval prohlédnout. Starostlivě se na mě dívala.
„Bille, jsi v pořádku?“
Usmál jsem se a vydechl, že jo, ale proletěla mnou další silná bolest hlavy. Sedla si proti mně ke stolu. „Myslím, že bys měl jít ven na oběd, Bille. Čerstvý vzduch ti prospěje,“ řekla mile.
Myslím, že má pravdu. Vzal jsem si věci a řekl své sekretářce Miriam, že budu nějakou dobu mimo. Přešel jsem k výtahu a čekal. Když přijel, nastoupil jsem a sjel do prvního patra. Nasadil jsem si brýle a opustil budovu.
Procházel jsem se ulicemi a jen tak si prohlížel budovy. I přesto, že už jsem v New Yorku nějakou dobu, stále mě fascinuje jeho krása. Šel jsem dál ulicí a všiml si malého obchodu s hudebninami, kde ve výloze byla krásná Gibson kytara. Zíral jsem na její krásu. Vešel jsem dovnitř a poprosil kluka za pultem, jestli bych se na ni mohl podívat. Usmál se a donesl mi ji.
Hned, jak mi ji donesl, hluboko uvnitř jsem věděl, že by ji Tom miloval. Nevím, proč, ale věděl jsem to. Aniž bych o tom přemýšlel, koupil jsem ji a zeptal se, jestli i doručují.
„Je to pro někoho speciálního?“ zeptal se, zatímco ji vkládal do obalu.
Přikývl jsem a napsal adresu, kterou Andreas našel, „zázračně“ našel pro mě. Slíbil mi, že to doručí expresně a já poděkoval. Vrátil jsem se zpět do ulic. Tiše jsem se modlil, aby ji Tom miloval. S tím jsem se vydal dál po své cestě.
______________
Tomův pohled
„Serenity Marie Trümperová! NESAHEJ NA TO!!!!“
Zvedl jsem ji předtím, než na ni stojan s kytarami mohl spadnout. Povzdechl jsem si a podal ji Gustavovi. Dneska jsem ji musel vzít s sebou, protože máma s Gordonem odjeli na dvoutýdenní dovolenou.
„Gustave, můžeš jí PROSÍM vzít do parku nebo někam? Musím tohle dokončit dřív, než se skupina vrátí z oběda.“
Vytáhl jsem peněženku a dal mu 20 dolarů. Políbil jsem Ren do vlasů, než odešli. Miluju ji k smrti, ale je tak hyperaktivní a zvídavá. Vážně tohle potřebuju dodělat. Jsem docela pozadu se svou prací díky pátrání po Billovi. Povzdechl jsem si a narovnal kytary zpět do držáků.
Během další hodiny jsem začínal být naprosto zoufalý. Wesova část byla tak zmatená. Dostával jsem migrénu, potřebuju přestávku. Rozhodl jsem se poslat Billovi nějaké květiny. Nevím, odkud se ten pocit vzal, ale Georg mi dal jeho adresu. Chvíli jsem surfoval po internetu, než jsem našel, co jsem hledal. Byly perfektní. Objednal jsem dva tucty hvězdných lilií namixovaných s klasickými rudými růžemi a obyčejnými býlími květy. Doufám, že se mu budou líbit.
______________
Billův pohled
Zatímco jsem se procházel, dostal jsem neuvěřitelnou chuť na preclík a ledový čaj. Jakmile jsem to dostal, procházel jsem kolem Epic Records. Od doby, co jsem zjistil, že tam pracuje Tom, procházel jsem kolem každý den. Až příliš se bojím jít přímo dovnitř. Tohle mi prozatím stačí. Došel jsem do parku a usadil se na lavičku. Sledoval jsem všechny ty děti a jejich rodiče kolem dokola. To mě nutilo přemýšlet o mém nenarozeném dítěti a o tom, jestli budu dobrý rodič.
Vrátil jsem se ze svého snu, když ke mně doběhla malá, nejsladší holčička.
Měla krásný rozzářený úsměv. Požádala mě o balón a tak jsem jí ho podal.
„Ahoj, tady ho máš,“ usmál jsem se a natáhl k ní ruku. Usmála se a ukořistila míč.
„Děkuju,“ řekla stydlivě. Jen na mě zírala. „Seš hezký.“ Usmál jsem se na ní, když si sedla vedle mě na lavičku. Poděkoval jsem jí, ale zajímalo mě, kde má rodiče.
„To je tetování?“ zeptala se a ukazovala na mou levou ruku. Přikývl jsem, že ano. „Super. Bolelo to?“ Řekl jsem, že ano a ona se zeptala, jestli jsem brečel. Hrál jsem její hru.
„Brečel jsem tak hrozně, hrozně, hrozně moc.“
Zasmála se. „Seš vtipnej. Jak se jmenuješ?“
„Bill.“ Znovu se usmála.
„Ne, odteď se jmenuješ Billa.“ Usmál jsem se na ní, ale musím se zeptat, kde jsou její rodiče, určitě mají strach.
„Zlatíčko? Kde jsou tvoji rodiče?“ Rozhlédla se kolem a kývla na mě, ať jdu blíž.
„Je v práci,“ zašeptala, jako by to bylo největší tajemství. Přikývl jsem a ona se začala smát. Začali jsme si povídat o princeznách a zpívánkách. Musel jsem se smát, když zpívala jednu jejich písničku. Z ničeho nic k nám doběhl muž, předpokládal jsem, že je to její otec. „Konečně,“ pomyslel jsem si. Zastavil se a huboval ji.
„Serenity, říkal jsem ti, aby ses držela u mě!“ Podíval se na mě a věnoval mi malý úsměv. „Díky, Tom by mě zabil, kdybych ji ztratil.“
Zasekl jsem se.
„Gusti! Tohle je Billa!“ řekla vzrušeně. „On je cool, protože má tetování, dívej!“ ukazovala na mou ruku a on jen kývnul.
„Ještě jednou díky.“
Vzal ji za ruku a odcházel. Otočila se a zamávala mi. Omámeně jsem zamával zpět. Jediné, na co jsem myslel, bylo, že Tom má dceru. Nebo pravděpodobně má dceru. Doopravdy jsem to nevěděl. Nevím, proč mě to tak rozhodilo. Nevolnost byla zpátky. Cítil jsem, jak mi stékají slzy po tvářích. Super! Musím se dostat domů. Zvedl jsem se a opustil park s pocitem zlomeného srdce.
______________
Tomův pohled
Konečně jsem dokončil všechny kousky, které jsem potřeboval. Zavolal jsem Gustavovi a domluvil se s ním, že se s ním a Serenity sejdu ve Sturbucks.
Jakmile jsem se tam dostal, Ren mi začala vyprávět o tom krásném klukovi, kterého potkala v parku. Způsob, jakým ho popisovala, připomínal tolik Billa. Díky tomu jsem zaujatě poslouchal, jaké měl dlouhé černé vlasy a hnědé oči. Každopádně, když zmínila kovovou věc v jeho obočí a tetování na paži, podíval jsem se na Gustava. On se díval zpět na mě.
Vypadal, že se bojí promluvit.
„Tome? Myslím, že jsem dneska v parku narazil na Billa,“ zašeptal.
______________
Dojel jsem domů a zaparkoval v garáži. Nemohl jsem uvěřit, že je možné, aby viděli Billa v parku. A ještě ke všemu, Gustav si nebyl jistý, že to byl on. Povzdechl jsem si a vytáhl z kufru nákup. Serenity si vzala svůj batůžek a šla do domu. Vzal jsem všechny tašky a položil je na kuchyňskou linku.
Zrovna, když jsem se chystal je uklidit, ozval se domovní zvonek. Serenity se rozběhla ke dveřím a já šel za ní. Otevřel jsem a kluk od FEDEXU držel velký balíček.
„Tati! Moje panenka Gabriella v životní velikosti je tady! Že?!“ křičela, jak skákala sem a tam. Podepsal jsem se a vzal si balíček. Vrátil jsem se zpět do kuchyně, se Serenity hned za patami. Položil jsem ho na stůl a rozbalil. Bylo to pouzdro od kytary. Ren si odfrkla.
„Máš jich milion, tati!“ vyjekla. „Kdy přijde MŮJ balík? Už je to věčnost!“ prohlásila dramaticky. Podíval jsem se na ni a napadlo mě, že bych ji měl přihlásit do herecké třídy.
Otevřel jsem balíček a uviděl tu nejkrásnější kytaru vůbec. Vzal jsem ji do ruky a přejel po strunách. Vypadl z ní lísteček, který mi Ren podala.
Malý projev mé lásky k tobě.
Měl jsem představu, od koho to bylo. A doufám, že se nepletu.
autor: bmccray
translate: Deni
betaread: Janule
Konečně… prej je cool 😀 moc hezký..
Oni jsou sladcíí! ^^ Chci další díl hned teď. 😀
zajímavéxD…doufám, že se v příštím díle už setkají:)
bože já to tak miluju! Ren je skvělá:D
a kytara pro Toma a on ji miluje-tak to má být!♥
Och…to je naprosto dokonalý….ten vzkaz co tam nechal Bill…** Nádhera…:)
Tahle povídka je úplně jiná než ty ostatní tady na blogu(ty sou samozřejmě taky super:-D) Moooc pěkná 🙂
♥♥♥♥♥ Miluju to…taková romantika.. a když si k tomu pustíte hezkou pomalou písničku…je to něco nepopsatelně krásného ♥♥♥♥♥
ááá a je to tady konečně už sem si myslela že na sebe nenarazej a nooo už se pomalu chytli další dílek prosím
jůůůů … už se našli .. jipíí tak tady na to sem čekala .. áááá už aby se jim narodilo to miminko sem zvědavá … mmm krásný
ježišiii..jí chci taky kytaru od billaa..:D:D….užasnéé..dáál!!
Já se tak těšila! 😉 Bože, ať už se potkají prosííím.
Nádherný díl,strašně se mi líbil,stejně,jako celá povídka ♥♥♥!!!!Chudák Bill,teď si myslí,že Tom má manželku,a s ním to byl jenom nějaký úlet….už aby se našli!!A ten Billův vzkaz,úžasné!!!♥♥♥
Prý Billa 😀 😀
Och to je čím dál tím lepší, luxusní povídka!
Prostě nádhera 🙂
No oni se snad vážně nesetkají×D tak já už nedočkavá, že teda konečně a ono nic×D ale bylo to těsné…Serenity je úžasné dítě, těším se na pokračování, jsem docela napjatá a je to tím, že pořád očekávám chvilku, kdy se spolu setkají a čím více se oddaluje, tím více jsem nervóznější a nervóznější.
Miluju tuhle povídku… je jednoduše úžasná…
Nádhera♥ tenhle díl opravdu krásný…:)
heh… ta Ren je dobrá! 😀
Ooch bože. Ze začátku jsem si říkala, proč je to tu znova, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem četla pár dílu dopředu v originálu. Každopádně to musím číst i tady. Bože..už se tak těším, co řekne Tom na toho drobečka,co má Bill v bříšku.
Jo konečně k sobě postupně nacházejí cestu. Jak už tu více lidiček komentovalo, už ať se pěkně potkají. Povídka je, no jen najít to vhodné slovo jak jí popsat. Napadá mě jen asi oživující, ale ani v nejmenší jí to nevystihuje. Též pěkně děkuji za překlad a mé dík má i samotná autorka. 🙂
nádhera ♥ konečně dělaj něco proto, aby se potkali…i když z toho asi maj strach…ale Bill by měl za Tomem přijít co nejdřív… přece jenom čeká jeho miminko ♥
Oooh… tak to bylo… nádherné!!! Sice si nejsem tak úplně jistá Billovými pocity ze Serenity, ale… ta kytara a ten vzkaz na konci, to bylo naprosto zamilované gesto!!! Těším se na další díl, strašně moc, asi si ten poslední odstavec budu číst pořád dokolečka xD♥
nádhera….nemůžu si pomoct…
No… idú na to divne… a ako Bill vedel, že malá hovorí o jeho Tomovi… v New Yorku žije toľko ľudí… a kam Tom poslal kvety? To už našli Billovu novú adresu asi?… ale inak pekné, len trochu telenovelistické.