autor: Rachel
Billovy oči párkrát zamrkaly a Bill se zadíval na podium před sebou. Hailiina třída už své vystoupení měla za sebou, nyní přišly na řadu starší děti. Vůbec by proto nevadilo, kdyby se na chvíli vzdálil. Stisknul v dlani své psaníčko a pomalu podstoupil od Toma a ostatních o pár krůčků dozadu. Prošel úzkou uličkou mezi ostatními diváky, odložil prázdnou skleničku od sektu na jeden z mnoha prázdných stolků u dveří a zamířil na toalety.
Pomalu vešel do dveří označených cedulkou a pečlivě je za sebou zavřel. Rychle vykonal svou potřebu a nato se konečně bedlivě rozhlédnul kolem sebe. Na toaletách kromě něj zřejmě nikdo nebyl… a to se teď Billovi více než hodilo. Omyl si ruce v teplé vodě, osušil a pozorněji přistoupil k velkému, nástěnnému zrcadlu.
Musel se pousmát sám nad sebou. Pečlivě zkoumal každý milimetr svého obličeje, a když mu do oka padl slabě rozmazaný, kouřově černý stín, otevřel své psaníčko a pomocí papírového kapesníčku škodu rychle zahnal. Obyčejně by si takové hlouposti ani nevšiml, dnes však musel. Dnešek byl pro něj dnem zcela výjimečným a jiným, než ty před ním. Zadíval se na sebe znova a ještě pozorněji, a když nespatřil na své dokonalé tváři ani jeden nedostatek, jemně se usmál na svůj odraz v zrcadle.
Až teď, v tuto chvíli, kdy stál před zrcadlem a prohlížel si svůj odraz, si možná plně začínal uvědomovat pravý důvod všech svých příprav na dnešní slavnost. A nebylo to kvůli příležitosti, ani kvůli všem těm lidem tady. Ano, vždycky chtěl vypadat a působit krásně a upraveně, ještě nikdy však jeho záměrem nebylo líbit se někomu. Ještě nikdy o tomto nepřemýšlel, ještě nikdy nespatřil a ani neměl ve své blízkosti někoho, komu by se chtěl opravdu skutečně líbit. A najednou… najednou tady ten někdo byl…
Přes Billovy rty přelétnul jemný úsměv a Bill sklopil pohled ke svým pečlivě upraveným nehtům. Tak dlouho se to snažil oddalovat, tak dlouho se snažil nepřipustit si tu skutečnost… teď ji však cítil. Mnohem intenzivněji, mnohem silněji než kdy předtím. Při každičkém pohledu na svůj odraz v zrcadle. Skutečnost, že se do toho nádherného mladého tatínka s tím nejkrásnějším úsměvem na celém světě zbláznil.
Poupravil si vestičku a dlaněmi se zapřel o bílé umyvadlo. Stačilo tak málo… a v jeho nitru se rozžal ten nejkrásnější hřejivý plamínek, jaký kdy pocítil. Stačil jen tak malý okamžik k tomu, aby se jeho pohledy a myšlenky začaly měnit v to nejkrásnější – v opravdové city. Od onoho večera, kdy se málem splnilo jeho tajné, a zároveň nejtoužebnější přání, nemyslel na nic jiného. Znova a znova si v mysli přehrával ten nádherný okamžik. Okamžik, kdy na své tváři ucítil jeho horký dech, kdy poprvé ucítil přitažlivou vůni jeho parfému… a kdy jeho rty od těch nádherně plných, s kovovou kuličkou v tom spodním, dělilo jen několik milimetrů.
Už dávno si přestával nalhávat, jak moc mu tenkrát Tom, stojící jen kousek od něj, byl lhostejný. Nemělo cenu si cokoli nalhávat a zastírat své city. Mohl je tisíckrát vyhánět ze své mysli, jeho myšlenky si však cíl našly přesně tam, kam celou dobu směřovaly a kam patřily. Mohl tisíckrát v duchu křičet ne, jeho srdce však mluvilo a cítilo jinak. Celý den si mohl opakovat, že jej Tom nezajímá a že na něj nechce a ani nemůže myslet… svým citům však poručit nedokázal.
Dnes už nerozlišoval, co je dobré a co špatné, co se smí a co ne. Skutečnost, že někde ve svém srdci cítí to, co ještě nikdy nepoznal jej hřála a činila šťastným zároveň. A vůbec mu nevadilo, že se zamiloval nikoli do dívky, ale do chlapce. Tom byl totiž ten nejkrásnější kluk, jakého Bill kdy viděl. V jeho očích byl dokonalý, bez jediné chybičky… stejně, jako jeho malá dcerka.
Billovy oči pozvedly svůj pohled a Bill očima kriticky přeletěl celou svou postavu. Dokonce ani on sám na sobě nenalézal nic, co by jej mohlo činit nehezkým, to mu však teď bylo úplně jedno. Důležité bylo, aby se líbil jemu… a on se mu možná líbil.
Billovy rty se zvlnily do úsměvu a Bill se na okamžik zamyslel. Když kráčel po schodech doma dolů, když v autě projížděl celým Berlínem a sledoval z okýnka rušné město, když stál v sále a s úsměvem pozoroval vystoupení malých prvňáčků… všude cítil pohled jeho očí. Pohled očí, který mu rozhodně nebyl lhostejný. Stačilo jen pár letmých pohledů a setkání jejich očí – a on ve skrytu duše cítil, že dosáhl svého. Co na tom, že celé dopoledne proběhl snad půl Berlína jen proto, aby sehnal perfektní outfit na dnešní odpoledne? Za to všechno úsilí a běhání po obchodech mu to stálo! Chtěl se mu líbit, toužil po jeho pohledech a obdivu… a to se mu také povedlo! Tom na něm mohl oči nechat. Veškerý jeho úžas v jeho očích vyvolal jediný pohled na něj, veškerá jeho pozornost patřila jen černovlasému chlapci… a právě to byl důvod, proč byl černovlásek tolik šťastný. Každý obdivný pohled, který k němu Tom vyslal jej zahřál u srdce malým plamínkem. Plamínkem naděje, že mu přeci jen není tak lhostejný…
Zavřel psaníčko a spokojeným pohledem si prolétl odraz v zrcadle. Už v něm neviděl toho ustrašeného, nervózního kluka, který se ještě před dvěma hodinami třásl strachem, a zároveň i očekáváním. Teď se na něj usmíval krásný, sebevědomý mladík a jeho úsměv jej činil ještě klidnějším. Veškerý strach a stres z něj během několika minut opadl, teď už se Bill nebál ničeho. Lehce zamihotal svými dlouhými řasami a naposled se zhlížejíc v zrcadle, vyklouzl z toalet ven na chodbu.
Otevřenými dveřmi vstoupil do sálu a rozhlédl se, hledajíc známou postavu. Přes jeho tvář přelétnul něžný úsměv a usídlil se na Billových rtech. Jeho oči se rozzářily a Bill se s úsměvem zadíval na svého nádherného prince před sebou. Stál jen kousek od něj, zády k němu a svýma nádhernýma mandlovýma očima jen bezmocně těkal po celém sále, prolétávajíc neznámé tváře lidí kolem sebe. Byl opravdu nádherný. Skvělé XXL džíny doplnil tmavými značkovými teniskami, ladícími s černomodrým XXL tričkem a to celé doplnil modrobílou kostkovanou košilí na knoflíčky. Černé copánky schoval pod modrým šátkem a černou čepičkou, na které měl nasazené obrovské muší brýle. Vypadal ještě krásněji než kdy dřív… a svým vzhledem, gesty a pohyby vyvolával v černovláskově podbřišku slaboučké chvění.
„A teď mi prosím dovolte, abych na okamžik vstoupila do programu,“ příjemný hlas ředitelky se ozval celým sálem a všichni přítomní k ní tázavě vzhlédli.
„Chtěla bych teď poprosit všechny naše malé i velké školáky, aby donesli svým maminkám a tatínkům dárečky, které pro ně připravili,“ dodala s úsměvem a nato jako by v sále bouchla bomba. Všichni se hrnuli k několika krabicím a i s dárečky se rychle prodírali davem za svými rodiči.
Tom zvědavě vzhlédl k podiu a očima hledal červené šatičky. Netušil, jestli i Hailie má pro něj dárek, ať se však díval jak chtěl, mezi dětmi ji nikde neviděl. Jaké však bylo jeho překvapení, když z dálky uslyšel známý, dětský hlas.
„Tatí! Tatínku!“ malá Hailie se pečlivě prodírala skrz utvořené hloučky rodin a i s balíčkem nad hlavou se mermomocí snažila dostat ke svému tatínkovi. Konečně mu byla co nejblíž… a jeho hřejivá náruč byla to první, co ucítila. Tom ji šťastně políbil do vlasů a překvapeně se od ní odtáhl.
„Broučku, vůbec jsi mi neřekla, že budeš přednášet básničku sama,“ vyhrkl první větu, která mu přistála na jazyku a přiklekl si k malé princezně, která se k němu okamžitě přitulila.
„Chtěla jsem tě překvapit a udělat ti radost, proto jsem ti o tom nic neřekla. Ale ještě tu mám pro tebe jeden dáreček,“ odvětila a oběmi dlaněmi pozvedla k Tomově tváři úhledně zabalený balíček. Přes Tomovu tvář přelétnul úsměv a Tom s poděkováním a zvědavým výrazem ve tváři začal balíček rozbalovat.
Oddělal poslední kousek papíru… nato však oněměl. Jeho pohledu se naskytla malá soška, keramické dílo, nad kterým se mu zatajil dech. Zamrkal a pozorněji si celý výtvor prohlédl. Na malém plácku stály dvě postavičky, v jedné z nichž poznal sebe a v druhé Hailie. Obě sošky držely velké srdíčko.
„To jsi ty a to jsem já a spolu držíme srdíčko. A když budeme pořád spolu a budeme se mít rádi, tak se to srdíčko nikdy nerozbije, viď že ne, tatínku?“ Hailiiny modré studánky vzhlédly k těm Tomovým a Hailie zvědavě zamrkala. V Tomových očích se zablesklo dojetí.
„Hailie, t-to… to jsi opravdu dělala sama?“ zašeptal užasle, odpovědi se mu však dostalo v podobě přikývnutí.
„Ano, jen paní učitelka mi trošku pomáhala. To je dárek jenom pro tebe, tatínku,“ špitla a zadívala se na dvě malé postavičky. Tomovy rty se zvlnily do úsměvu a Tom si maličkou přivinul do své náruče. V jeho očích se objevily první slzy dojetí i štěstí a on ji objal ještě pevněji. Netušil, co by si bez ní počal.
„Broučku, já… jsem na tebe tolik pyšný. Moc tě miluju, poklade můj,“ zašeptal a láskyplně líbal světlé prstýnky malé Hailie, která netušila, proč ji tatínek tak pevně objímá. Odpojila se od něj a pohladila jej po tváři.
„Mám ještě dáreček pro Billiho,“ vzpomněla si a odběhla jen kousek opodál k černovlasému, usmívajícímu se chlapci.
„Na, Billi, to je pro tebe,“ vypískla a vztáhla ruku s menším balíčkem k překvapenému Billovi.
„Opravdu je to pro mě?“ zeptal se užasle a na pokývání střapatou kšticí dárek rozbalil. Vykouklo na něj malé, keramické sluníčko.
„To je pro tebe, protože mi vždycky říkáš sluníčko,“ Hailiiny oči se rozzářily – stejně, jako ty Billovy. Bill si sluníčko přitisknul k sobě a s úsměvem se k děvčátku sehnul, aby jej mohl obejmout.
„Děkuju, zlatíčko, je vážně nádherné. To je od tebe moc hezké, sluníčko moje,“ zašeptal a nechal se na obě tváře políbit vlhkými dětskými rtíky. Přerušil je až hlas ředitelky.
„A teď jste všichni srdečně zváni na večeři, hry a soutěže, které jsme pro vás a děti připravili. Všem přejeme skvělou zábavu.“
Hailiiny oči se rozzářily a Hailie se pohotově otočila k Billovi.
„Billi, viď, že půjdeme na ty soutěže?“ nadšeně na něj zamrkala, a když Bill s úsměvem přitakal, usmála se ještě zářivěji.
„A tatínka vezmeme s sebou!“ dodala a ruku v ruce s Billem zamířila k nedaleko stojícímu Tomovi.
Velké, nablýskané auto projelo černočernou, rychle houstnoucí tmou a zastavilo se na poslední křižovatce. Tomovy ruce se svezly po volantu a on se zadíval na červenou na semaforu. Bylo už kolem desáté večer, když konečně Hailii i Billa zahnal do auta a vyjel na cestu zpět domů. Ani jeden z nich nekontroloval čas, který strávili všemožnými hrami a soutěžemi. Zbystřil a znova šlápl na plyn. V autě bylo ticho a klid, to však Tomovi ani v nejmenším nevadilo. Zaparkoval u garáže před ztichlým domem a jen letmo mrknul do zpětného zrcadla na zadní sedadlo.
„No to jsem si mohl myslet,“ zašeptal si sám pro sebe, neubránil se však malému úsměvu. Rychle vystoupil z auta, otevřel zadní dveře a do náruče vzal ospalou, unavenou Hailii. Cítil, jak jej okamžitě objala kolem krku a v polospánku mu něco zažvatlala do ucha, tahajíc jej za copánky.
Pousmál se a s Hailií v náruči zamířil k domovním dveřím. Než našel v kapse klíče a odemknul, už spokojeně dřímala s hlavou na jeho rameni a jen sotva znatelně jej konečky copánků šimrala na krku. Pomalu ji odnesl do dětského pokoje a po několika dlouhých minutách i převlékl do pyžama. Opatrně malou položil do peřin a s úsměvem ji láskyplně políbil do vlasů, zhasínajíc malou lampičku.
Byl tu však ještě někdo. Někdo, na koho Tom zapomněl. Opatrně a tiše zavřel dveře Hailiina pokoje a rychlými kroky se vydal po schodech dolů. Posledních pár metrů k autu se mu zdálo být nekonečných. Zvědavě nakoukl otevřenými dveřmi řidiče dovnitř… v tom však jakoby do něj udeřil blesk.
Vedle něj, na sedadle spolujezdce, tiše sedělo a spalo to nejkrásnější stvoření, jaké kdy viděl. Jeho hlas se vytratil, jeho dech se zkrátil na minimum… a Tom jen užasle hleděl na Billa, který se s hlavou natočenou na stranu blaženě oddával kouzlu spánku. Netušil, že Bill během jejich krátké cesty stihl usnout stejně jako Hailie. Pomalu se posadil na své sedadlo řidiče a očima spočinul na té kráse vedle sebe. Neodolal. Jeho rty se zvlnily do milého úsměvu… a Tom bříšky prstů něžně spočinul na dokonale hebké, porcelánově bílé tváři. Pousmál se a jemně, sotva znatelně ji pohladil.
„Billi,“ zašeptal svým krásným, zastřeným hlasem to pro něj nejkrásnější jméno na světě, nato však svou ruku stáhl. Myšlenky rozvířily jeho mysl a on jen šokovaně pohlédl před sebe. Hlavou mu proletěl nejspíš ten nejšílenější nápad v jeho životě… přesto se však rozhodl během vteřiny.
Vyskočil ze svého sedadla a obešel celé auto. Otevřel dveře spolujezdce, zhluboka se nadechl… a pomalu a velmi něžně vzal do náruče to nádherné spící stvoření. Pomalu jej vytáhl z auta a opatrně, aby jej neprobudil, jej sevřel ve své náruči.
Až teď se opravdu odvážil zadívat do jeho spící tváře. Jeho srdce vynechalo jeden úder, jeho dech se zatajil a jeho kolena se málem podlomila nad tou krásou. Nemohl tomu uvěřit. V náruči svíral svého Billa, svého nádherného černovláska, který mu dokonale popletl hlavu a vyvolal v jeho nitru příjemný, chvějivý pocit. Pousmál se, když pocítil třepotavá křidýlka motýlků až ve svém bříšku. Tohle nemohla být pravda… jen krásný sen.
Tiše vydechl a zpozorněl, jakmile ucítil ve své náruči malý pohyb. Sklonil svou tvář, na které se však v několika následujících vteřinách usídlil milý úsměv. Černovlasé stvoření se jen mírně ošilo, něco ze spánku zavrnělo a blíže se přitisklo k jeho teplému tělu. Byl opravdu krásný. Ve spánku, v jeho náruči vypadal tak bezbranně, nevině a křehce, až se Tomovi tajil dech. Přál si, aby tenhle okamžik nikdy neskončil, přál si, aby směl počítat nádherný, hustý závoj dlouhých černých řas a navždy jej svírat ve své náruči. Kdyby mělo teď jeho srdce křídla, nejspíš by uletělo. Ještě nikdy netlouklo rychleji…
Uhlově černé vlasy se rozletěly po černovláskově tváři… a večerní, chladný vánek vytrhl Toma z jeho myšlenek. Zavrtěl hlavou a zadíval se na stvoření ve své náruči. Nechtěl, aby se mu Bill nachladil… proto pomalu zamířil k otevřeným domovním dveřím. Opatrně, aby jej neprobudil, pomalu a tiše našlapoval na úzký chodníček a odnášel jej do jeho pokoje s tou největší opatrností a něhou, jaké byl schopen. Loktem se opřel o kliku a tiše, i s Billem v náruči, vstoupil do jeho pokoje.
Ani se nenamáhal s tím, aby rozsvítil, byť jen malé světlo. Pomalými krůčky přešel k posteli a velmi něžně a jemně jej položil do bílých peřin. Psaníčko, které Bill svíral v ruce odložil na noční stolek a očima přelétl celé jeho tělo. Přes jeho rty přelétnul úsměv a Tom se zadíval na krásně dlouhé, štíhlé nohy. Pomalu přistoupil ke konci postele a opatrně z nich sundal lesklé, černé boty na nizoučkém podpatku. Položil je vedle postele… a tichými krůčky přešel k posteli, na kterou se opatrně posadil.
Jeho oči se rozzářily, jeho rty se zvlnily do něžného úsměvu a Tom se zadíval na Billovu spící tvář. Ve světle měsíce a jeho stříbrném paprsku vypadala ještě nádherněji a dokonaleji, než obvykle. Krása zapadajících červánků, vycházejícího slunce a tmavé noci byla v porovnání s tou její nic, hvězdy bledly a mohly jí závidět.
A to cítil i Tom. Nedokázal déle odolávat. Opatrně se nad něj sklonil… a vtiskl malý, něžný polibek na vysoké, bílé čelo. Věděl, že v tom malém polibku bylo všechno to, co k tomu nádhernému černovlasému chlapci cítil.
„Dobrou noc, krásko moje,“ zašeptal něžně, naposled jemně pohladil rysy jeho tváře a tiše jako myška vyšel ze dveří pokoje ven.
autor: Rachel
betaread: Janule
Hailie je šikovná, jen Bill mohl zustat vzhuru! Aby si s Tomem konečně užili xD Já už to chci!!! co asi xDDD
Oh, uplně mi to sbralo dech … Naprosto dokonalé … Miluju tuhle povídku … Nemám slov =* …
ahh to je krásný jen tak dál..:-)
Páni! Tak teď absolutně netuším, co napsat. Rachel, omlouvám se, ale tentokrát napíšu snad jen pár jednoduchých slov, protože na více se po tomhle krásném dílku nezmůžu. Krásné, dokonalé, perfektní a naprosto nepřekonatelné! :o)
Sakra, sakra, sakra.. :') nádhera!
O co, že Billi už nespal? 🙂
Opět krása, krása. A jak pro něj měla Hailie to sluníčko… 🙂
jůůů jak já tuhle povídku miluju prosím at už je tu další dílek moc moc moc prosím
tyyyjooo už se to začíná pěkně vybarvovat … jen kdyby Bill byl zvůru a o všem věděl … jinak moc krásný –, plsky další dílek
Umírám,absolutně umírám!!!!!!Z přemíry dokonalosti,krásy a lásky!!!!To bylo úžasné,jsem mrtvá!!!Tom tady je prostě muž mých snů,přesně,jak řekl Billi,nádherný mladý tatínek….a Billi??Nevinnost sama..=)A Hallie??Sluničko!!♥♥♥♥♥Úchvatná povídka♥♥♥♥♥!!!
ježííííš takhle nás tu napínat..já chci konečně polibek, hned sex a aaaaaaaa
To snat neni mozny bozii..nemam jinejch slov
Ach jaj…nad tymto sa da len a len rozplivat!
Děkuji moc moc za komentáře, jste úžasní!!!!:-D:-*♥
dokonalé…x)
Roztekám sa po gauči je to tak nádherné a nežné a milučké. Bill ako sa krásne upravil a ako žiaril a Tom ako nemohol z neho spustiť zrak a darčeky od Heillie a záver… Úžasne krásne.