autor: KaKiNkAaA ^_^
Ahoiii twincesťáci a úchylné dušičky <3
Tak je tady zmiňovaná pomsta. Doufám, že mě za to nijak neukamenujete a nezabijete, jelikož mi to dalo dost práci a dostatečně mě to vyčerpalo. Je to trošku delší než jsem si plánovala, ale tak to těžko někdo dokáže přesně trefit. Doufám, že bude aspoň část čtenářů spokojena s tím, co jsem tady sesmolila a nezanevřete na mě xD
Pomstu jsem slibovala, a taky jsem psala dřív, že se tomu Bill nevyhne, a tak to tady pomalu máte. Raději už k tomu nebudu nic moc říkat, jelikož obsah mluví za vše.
Takže zbytečných řečí by stačilo, a teď se vrhněte raději do toho snad lepšího čtení než tohohle žvatlání xD
Za každý váš koment, ač už kladný nebo záporný, budu ráda. A doufám, že to přežijete ve zdraví, jelikož mě bolí ruce xD Ne konec… raději už opravdu mlčím.
Tak zatím úchyláci, Pa Vaše Kaki <3
Tom procházel chodbou, kde byly slyšet pouze jeho kroky. Nic jiného. Pouze jeho samotného kroky. Tím bylo jasné, že na patře je opravdu sám a nikým rušen. Pomalu došel až k pokoji, kde se nacházel jeho mladší bratr. Než ale chytil Tom za kliku, přitiskl hlavu na dveře a zaposlouchal se. Nic neslyšel. To bylo znamení, že Bill už opravdu nerušeně spí.
Tom se pro sebe značně usmál, a poté rukou chytil za kliku a velmi pomalu a tiše vešel dovnitř. Okamžitě za sebou vzápětí zavřel dveře a zamknul pro případ. Klíč si vzal k sobě, aby si byl jistější. V pokoji byla ohromující tma, a jediný světlo v pokoji vycházelo z okna, kde na noční obloze svítil velký měsíc. Právě ten ozařoval Billovu tvář, na kterou měl už ode dveří Tom krásný výhled. Tiše si pro sebe mlasknul. Je to tady…
Pomalu po špičkách se rozešel k Billovi, a až těsně u jeho postele se zastavil. Jeho pohled utkvěl přímo na klidně spícím Billovi, který pravidelně oddychoval. Vypadal tak nevinně a zranitelně, když spal. V tuhle chvíli začal Tom přemýšlet, jak vlastně začne. Myslel si, že už to všechno má promyšlené, a když přijde, bude prostě jednat, ale teď? Jako by se jeho plán rozviklal a on si nebyl jistý, jak začít, aby se nestala žádná chybička v jeho pomstě. Najednou jako by ho ten měsíc osvítil a jemu se rozsvítilo se slibným nápadem. Nemusel se bát, že někdo přijde, jelikož taky neměl ani kdo přijít.
Sklonil se tedy k Billovi a pohladil ho po tváři. Ještě zůstane něžný a hodný, ale sám věděl, že u tohohle dlouho nezůstane a všechno se obrátí jiným směrem.
„Vstávej, Bille.“ Špitnul mu těsně u ouška a lehce jej na něj políbil. Bill se na posteli lehce zavrtěl a cosi si pod nosem zamumlal.
„No tak, vstávej, Billísku,“ zkusil to Tom znovu a opět bratra pohladil po tváří.
„Hm…“ zabručel rozespale Bill, když na sobě ucítil dotyk, ale stále měl zavřená očka. Nechtělo se mu probouzet, jelikož se mu zdál krásný sen. Jenže ten někdo, kdo se ho snažil probudit a donutit ho tak otevřít očka, si nedal pokoj. Nenechal se odbýt.
„Já chci spát,“ vzdychl tiše a trošku se na posteli opět zavrtěl. Protestoval otevřít očka. Byl opravdu unavený a chtělo se mu spát.
„Bille, probuď se. To jsem já, Tom,“ zkusil to tedy takhle Tom, když se Bill odmítal pořádně vzbudit. Byla tu ještě jiná možnost a to ho pořádně probudit, a to způsobem, který by se Billovi určitě nelíbil, ale za to by byl vzhůru okamžitě. Tom se ale zatím snažil být pořád ten hodný a milý kluk, kterého si Bill pouze vysnil. Když Bill poznal Tomův hlas a zaslechl jeho jméno, ať se mu zdálo cokoli, tohle byl důvod, proč musel otevřít svá ospalá očka. Byl u něj a to bylo snad krásnější než pouhý sen.
„Lásko?“ vydechl překvapeně, když Toma opravdu zahlédl, i když mu přesně do tváře díky tmě, která byla v pokoji, neviděl.
„Kolik je hodin?“ špitnul tiše černovlásek a únavou zívl.
„Na čase přeci nezáleží nebo ano?“ usmál se škodolibě Tom, jelikož jeho bratr to vidět nemohl. Bill jen lehce přikývl a trošku se na posteli posunul. Chtěl tak dát Tomovi místo, aby se alespoň mohl posadit, ale především se natáhl nad sebe a rozsvítil malé světlo. Konečně na Toma mohl pořádně vidět.
„A co tady takhle pozdě děláš?“ usmál se černovlásek a natahoval se k Tomovi pro pusu. Tom se lehce usmál a posadil se na bratrovu postel a ani nenamítal a naklonil se blíž k němu a vlepil mu na rty tolik jím vyžadovanou pusu.
„Zahrajeme si takovou hru, ano?“ špitnul Tom, když se mírně odtáhl od bratrových rtů. Pořád se ale držel těsně u něj.
„Hru? A jakou?“ Bill lehce nechápal Tomova slova a slovo hra mohlo mít různé vysvětlení. Tom se jen lehce usmál, a aniž by se oddálil od Billa, uchopil jeho jednu ruku do té své a dal mu ji nad hlavu.
„Neboj se.“ Špitnul stále milým tónem. Bill to přestával chápat, ale nic neříkal. Věřil Tomovi. Jen se na něj koukal a ani nepípl. To Tom Billovi ruku stále držel nad hlavou a druhou rukou zalovil do své kapsy u kalhot a vytáhl zmiňovaný provaz. Beze slov jím začal uvazovat Billovou ruku k pelesti postele.
„Co… co to děláš, Tome?“ promluvil vykolejeně Bill. Tohle se mu nelíbilo. Neměl rád, když nemohl hnout rukama, a tak se vlastně nemohl bránit.
„Pššt… bude se ti to líbit, Bille.“ Vydechl tiše Tom, ale to už vázal k posteli i tu druhou Billovou ruku. Nevěřil, že by to bylo takhle lehký, ale byl za to rád. Teď ho měl tak jak přesně chtěl. Přivázaného k posteli.
„Tome, rozvaž mě, prosím. Tahle hra se mi nelíbí,“ fňuknul Bill a lehce trhnul rukama, ale bez výsledku. Provaz byl až moc pevný a Tom ho dobře uvázal. Neměl z toho dobrý pocit. Měl divné tušení.
„Ale mně se líbí,“ procedil jednoduše Tom a škodolibě se usmál, když se Bill snažil dostat z provazů, ale bylo mu to k ničemu.
„A necukej se tolik nebo tě to bude ještě víc bolet.“ Dodal ještě, a pak si vylezl pořádně na postel a posadil se obkročmo na Billův podbřišek.
„Tome, prosím, co to děláš?“ vzdychl černovlásek. Začínal mít strach a pohled Toma na něj se mu nelíbil. Byl to snad jenom ošklivý sen? Ne… bohužel věděl moc dobře, že tohle sen není.
„Tohle se mi nelíbí,“ špitnul tiše a zadíval se prosebně na Toma, jako by se ho snad snažil jen pohledem přesvědčit o tom, aby jej pustil.
„A kdo se tě ptá, jestli se ti to líbí nebo ne?!“ zvýšil lehce tón hlasu Tom. Bill se pod tím lehce otřásl a vystrašeně se na Toma díval. Nepoznával jej. Tohle nebyl jeho Tom. Tohle byl cizí člověk.
„Lásko, prosím…“ nedořekl svá slova a na jeho tváři přistála pálivá facka, až se mu do očí nahrnuly slzy.
„Mlč! A už nikdy mi neříkej lásko, ty… ty děvko!“ vykřiknul rozčíleně Tom. Už ho unavovalo to věčné kňourání a pořád nějaké otázky z Billovy strany. Teď měl slovo jedině on! On je tady pán!
Bill vyplašeně vytřeštil svá očka a zadržoval v sobě slzy. Nechtěl plakat, ale tohle Tomovo chování ho k tomu dohánělo. Proč se takhle chová? Proč takhle ošklivě mluví? Bill měl spoustu otázek…
„To… Tome, co se stalo?“ pípl plaše. Nemohl se hnout. Ruce měl svázané k posteli a na jeho těle byl usazený právě Tom. Úplně jiný Tom, než kterého on znal.
„Ptáš se mě, co se stalo? Mě?!“ Tom mluvil stále nahlas a v jeho hlase byla cítit zloba. To Billovi nahánělo hrůzu ještě víc. Udělal snad něco špatně? Řekl něco, co se Tomovi nelíbilo?
„Tak já ti to teda povím. Myslím si, že je pravý čas, abys věděl pravdu.“ Ušklíbl se Tom na svého bratra, který na něj stále třeštil svá vyplašená očka.
„Ja… jakou pravdu? O čem to mluvíš, Tome?“ vzdychl tiše Bill, ale jen co domluvil, opět mu přiletěla facka. Tiše vzlykl. Bolelo to. Bolelo to ale u srdce.
„Teď mluvím já, takže ty… ty, bratříčku, drž hubu!“ výhružně se podíval na Billa. Dělalo mu potěšení to, jak byl bezbranný. Bill chtěl znovu promluvit, ale zadržela jej Tomova ruka, a tak svá slova… otázky, které měl na jazyku, raději se strachem polknul. V hlavě se mu honilo tolik otázek Proč?! Teď ale především to, proč mu Tom řekl bratříčku…
„Přemýšlíš nad tím, proč jsem tě nazval bratrem?“ pozvedl Tom jedno obočí. Moc dobře věděl, že na tohle Bill teď myslí. Nejen na to, ale určitě ho to, soudíc podle výrazu, zaskočilo.
„Myslím, že bys měl víc otevřít ty tvoje bláznivě zamilované oči a podívat se pořádně.“ Promluvil tvrdě Tom.
„Nepoznáváš mě snad, můj milovaný Bille? Nepoznáváš svého bratra?“ zabodnul svůj pohled na černovláska, který vyděšeně těkal po Tomovi.
„To… to není možné…“ zmohl se Bill na pouhých pár slov. Cítil, jak ho oči pálí od slz, ale nedovolil jim, aby si našly cestu ven. Sledoval Tomovou tvář a tiše zanaříkal.
„Všechno je možné, bratříčku. Jak hloupý jsi byl a stále jsi. Snad sis nemyslel, že tě miluju. A zrovna tebe!“ křiknul hlasitě Tom na Billa. Ten se strachy oklepal a bolestně přivřel oči. Chtělo se mu křičet, ale jako by nemohl. Měl sevřené hrdlo a nemohl ani mluvit. Tohle musel být jen zlý sen. Nechtěl, aby tohle byla pravda. Tohle by mu přeci jeho Tom neudělal… Jeho Tom… jak směšné.
„Proč?“ ozval se po chvíli černovlásek a tiše popotáhl.
„Všechno to byla jen hra, bratříčku, a ty jsi mi tak bláhově a krásně naletěl. Teď tě mám tam, kde jsem chtěl.“ Ušklíbl se Tom a propálil svého bratra pohledem.
„Tome… Tome, co po mně chceš? Co… co chceš dělat?“ vzlykl tiše Bill. Tolik ho Tomova slova bolela. Proč na něj byl takhle krutý a zlý? Proč mu celou tu dobu takhle lhal? Jak on ho nemohl poznat a zamilovat se do něj? Zamilovat se do vlastního bratra. Tom jako by mu otevřel těmihle slovy oči, a on to všechno viděl. Jenže proč? Tak moc otázek měl…
„Přišel jsem se ti pomstít. Pomstít se za mou bolest, a teď ji poznáš ty. Ted to budeš ty, kdo bude trpět, ty svině!“ syknul hořce Tom, a i když neměl důvod, kterým by ho Bill vyprovokoval, vpálil bratrovi pořádnou facku, až ho zaštípala ruka. Bill přitom bolestně vykřiknul, zalknul se slzami. Nechápal Tomova slova. Nic z toho nechápal. Nevěděl, proč je na něj Tom tak moc zlý. Představa, že si s ním tak dlouho jen hrál, ho tolik sžírala. Všechno to byla jen hra a on na ni naletěl.
„To… Tome, prosím,“ vzlykl černovlásek, ale odpovědí mu byla další facka. Tvář ho pálila, ale hlavně jeho srdce krvácelo. Jenže to byl teprve začátek.
„Drž hubu už! Teď poznáš, co je to trpět!“ křiknul Tom a doslova z Billa strhnul triko. Nepáral se s jeho vysvlékáním a jednoduše ho roztrhnul na dva velké kusy.
autor: KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule
Sakra!!to tak debilne skončilo !!!:-/ 🙁 oh dobře mu Tom dáváá … šup dalšííí !!:-*:-)
Neeeeee :/ ja chcu aby se do něj Tom zamiloval doopravdy a ono tohle 😀
Mylela jsem, že to neudělá, ale udělal 🙁
No PerfecT :-♥ I když ch u aby to skončilo alespon trošku dobře 🙂
Honéééém dál♥♥
Ten Tom je ale……=( Taky jsem myslela,že se zamiluje,a od pomsty přece jenom upustí,chudák Bill,přece nic neudělal!!!!Třeba si to Tom uvědomí,až bude pozdě…
Nééé Pako jedno, já myslela že ho bude milovat a ještě ne? Nebo že by si to ještě neuvědomil? Já chci honem další dílek! Teď ho Tom přefikne xD Konečně xD
No tohle… tak to je brutus… Ani se ti nedivím, že ses s tím tak štvala. Já bych to nikdy nenapsala. xD A opravdu povedený. Už se těším na další pokračování… *jsem krutý tvor* ^^
hnusnej Tom…hnusnej!!