autor: B-kay
„Kdybys jen věděl, jak moc tě miluju, Bille“…
Bill rychle otevřel ústa. Bylo toho tolik, co chtěl Tomovi říct. Když mu však došel význam jeho slov, zasekl se a šokovaně sledoval tu něhu v Tomovo očích. Na několik vteřin doopravdy uvěřil tomu, že by to mohlo být všechno jenom snem. Jeho slabé, bezvýznamné já v něm zase našlo převahu, a on se vyděsil. Najednou nebyl schopen jediného slova. Jeho dech pomalu nabíral na intenzitě, srdce jako by se zastavilo. Necítil jej tlouct. Vlastně necítil vůbec nic.
Až po několika vteřinách jej probral Tomův měkký polibek na rty.
„Ano, Bille. Miluju tě,“ přímo zářil. Usmíval se zvláštním druhem zamilovaného úsměvu, pusinkoval Billa po bledé tváři, nosem se dotýkal jeho kůže. Když se na něj Bill lépe podíval, uvědomil si, že jej ještě nikdy neviděl šťastnějšího. V očích mu plálo krásné nadšení a neskutečná radost. Jeho tvář byla rázem ještě krásnější.
„Ty mi na to nic neřekneš?“ nadšení v jeho hlasu však nebylo tak patrné, jako to, s jakým se na něj díval. I to však pomalu ustupovalo s každým dalším pohledem do Billových smutných očí.
„Takové věci se neříkají jenom tak, Tome. A když to jednou řeknu já, řeknu to osobě, kterou si budu stoprocentně jistý, a kterou budu nade všechno milovat. A chci, abys to samé udělal i ty,“ stiskl rty a odvrátil tvář. Tomova objetí se však vzdát nedokázal.
„A co když si jistý jsem?“ zašeptal, vzal do dlaní Billovu tvář a hluboce se mu zadíval do očí. Ta chemie a přitažlivost mezi nimi byla až neskutečná. Jejich rty dělily pouhé milimetry…
„Ty ses nenarodil pro někoho takového, jako jsem já. Máš přece na víc, Tome. Nesmíš mě milovat,“ stačila by pouhá vteřina k tomu, aby se jejich rty po sobě hladově rozběhly.
Bill byl však celou situací natolik vykolejen, že si vůbec neuvědomoval, jak moc Tomovi svým chováním ubližoval. Když se na něj opět podíval, po úsměvu nezůstalo ani stopy. Dokonce i ta nádherná záře v jeho očích, byla náhle pryč. Neměl to dělat…
Tak dlouho jej to tížilo. Myslel si, že udělá dobrou věc, když se Billovi přizná se svými city. Zřejmě se však spletl, a teď toho litoval. Ještě před malou chvílí se cítil jako nejšťastnější člověk pod sluncem, teď se však cítil poněkud nepříjemně.
Mísilo se v něm veliké zklamání s hněvem, který cítil vůči Chantelle. Moc dobře věděl, proč se Bil, tak zachoval. Billovo sebevědomí a jistota byly na bodu mrazu. Nevěřil si, žil ve lži, kterou ho Chantelle krmila celé dětství, a on najednou netušil, jak by mu měl pomoct. Bill se stal pro něj tou nejupřímnější, a zároveň nejkřehčí bytostí, a právě proto si byl téměř jistý, že musel snášet její ponižování strašně dlouho…
„Tome,“ Bill vztáhl chvějící se dlaně k jeho tváři a zlehka jej pohladil. Uvnitř přímo jásal radostí, srdce mu bilo přímo splašeným tempem, přesto to neuměl dát najevo. Neuměl se radovat z něčeho, čím si ještě pořád nemohl být jistý. Tom se přece se Chantelle nerozešel. Ještě pořád patřil jí. Přesto jej pohled na Tomovu zničenou tvář neskutečně rozlítostnil. Nechtěl mu svým chováním ublížit, ale jinak to prostě nedokázal.
„Řeknu ti jedno tajemství, chceš?“ tváří se mu rozlil nesmělý úsměv. Chtěl Toma rozveselit, a zároveň jej nějakým způsobem o své lásce ujistit. Nechtěl jej ztratit. Nato jej až příliš miloval.
Tom k němu zvedl smutný pohled, přisunul si jej za boky ještě blíž k sobě a hlavou se opřel o Billovo rameno. Teplo, které sálalo z Billova těla, jej nutilo zavřít oči a nechat se unášet jenom jeho vůní.
„Ano,“ zašeptal téměř neslyšně, zvedl tvář k té jeho a zadíval se mu hluboce do očí. Bill se na něj usmál jedním ze svých nejkrásnějších úsměvů a sklonil se k jeho uchu. V tu chvíli mu bylo úplně jedno, co se stane pak. Důležitý byl pro něj jenom Tom.
„Toužím po tobě. Hrozně moc toužím být s tebou. Ty odsud nesmíš odejít, Tome,“ při posledním slovu měl pocit, že se rozpláče. Už jenom ta představa, že by od nich Tom najednou odešel… že by neusínal každou noc v jeho náručí doprovázen jeho polibky. Že by byl najednou zase pryč a on by tady zůstal sám.
Ta představa jej natolik vyděsila, že zoufale zavzdychal a přitiskl se k Tomovi ještě blíž. Cítil prudké údery jeho srdce na své kůži, vnímal, jak se Tomovo tělo třese stejně jako to jeho. Bylo to prostě mnohem silnější, než oni dva.
„Miluju tě,“ zasténal přímo plačtivým tónem do jeho vlasů. Tom stiskl víčka, zhluboka se nadechl a šťastně se usmál. Zpod přivřených víček mu steklo několik drobných slz. Zadívali se na sebe, jejich slzy jako by se spojovaly v jeden společný bod. V jejich nově nalezenou lásku. V sémě lásky, které v nich pomalounku klíčilo ze dne na den, pořád víc a víc.
Ani přesně netušili, kdo se k tomu druhému přiblížil jako první. To v tu chvíli ani nebylo podstatné. Důležité bylo jenom to, že byli spolu. Vzájemně se vyznali ze svých citů. Přiznali si to, co v sobě tak dlouho ukrývali. Jejich naléhavé polibky svědčily jenom o tom, jak moc se potřebovali. A kdyby neleželi v Chantellině posteli, nezůstalo by jenom u líbání…
Večer Tom dodržel to, co slíbil. Hned, jak si Sami dokreslil několik obrázků, jej společně oblékli a vyrazili do parku. Všichni tři se tam procházeli dlouhé hodiny, a i když už byla tma, neodradilo je to od toho, aby udělali Samimu radost – pouštěli si draka a foukali do chladného vzduchu bublinky z tolik oblíbených bublifuků.
Malý Sam byl štěstím bez sebe. Užíval si každého jejich pohlazení, dokonce když byl unavený a jeho drobné nožičky pomalu vypovídaly službu, Tom jej nesl v náručí. S Billem se po celou tu dobu drželi za ruce a zamilovaně se vpíjeli jeden druhému do očí. To, co mělo přijít, pro ně nebylo důležité. Nejisté budoucnosti se přestali bát ve chvíli, kdy si uvědomili, že už na to nejsou sami. Měli přeci jeden druhého, a to bylo nejdůležitější…
Po návratu domů je čekalo další překvapení. Simone šla na noc k Billově babičce a Chantelle se zřejmě utíkala vyplakat všem svým pomstychtivým kamarádkám. Měli celý dům jenom pro sebe.
Malý Sam snesl akorát rychlé vykoupání a večeři, kterou mu Bill uvařil, a usnul jako malé miminko.
„Co kdyby ses nastěhoval do mého pokoje?“ Bill pobíhal kolem Toma jenom v županu. Hledal si čisté věci na spaní, protože se chtěl jít ještě vysprchovat. Tom zatím seděl na posteli a díval se na něj s něžným úsměvem na tváři.
„To nemůžu. Měl bys kvůli mně akorát potíže. Myslel jsem, že strávím několik dní u dědy na venkově,“ odpověděl tiše, aby nevzbudil malé klubíčko spící hned vedle. Bill si smutně povzdechl. Zvedl k němu pohled plný otazníků. Takže se přeci chystal odejít?
„Nedívej se na mě tak, Bille. Ty bys šel se mnou. Nevydržel bych to bez tebe,“ Bill přestal s usilovným hledáním věcí a posadil se na kraj postele. Vzal Tomovu ruku do té své a propletl s ním prsty.
S pohledem upřeným na jejich spojené dlaně, se usmál.
„Myslím, že se jdu vykoupat,“ zašeptal tiše, skousl si rty a pomalu si rozvázal uzlík na svém županu, který vzápětí sklouzl z jeho nahých ramen a on se z něj vyvlékl. Tom však pohledem ani na chvilku nesklouzl z jeho očí. I když měl vedle sebe kluka, po kterém šílel, úplně nahého.
„Chtěl bych taky. S tebou,“ vykoktal roztřeseně a v tu chvíli už nedokázal více odolávat. Pohledem rychle prolétl Billovo nahé tělo, přímo automaticky si jej vyhoupl na klín a tvář zabořil do prohlubinky jeho krku. Vůně Billovy pokožky jej ničila. Stejně tak i jeho blízkost. Ničila poslední zbytky jeho rozumu.
Najednou si uvědomil, že je to přísloví skutečně pravdivé. Láska dokáže ze dvou lidí udělat totální blázínky
autor: B-kay
betaread: Janule
Oh, nekončící romantika ^^ Krásné, ještě ten malí Sami do toho. Mno prostě krása. ^^ Těším se na společnou koupel, jestli teda bude a nebude to useknutý, ale to bych nikomu neradila!! xDD
Nádherný dílek ..Už se moc těším na další .. ♥
Mmm, tohle vypadá na hodně zajímavou noc.. teda nevím jestli si můžou bejt úplně jistý, že se Chantelle od kamarádky nevrátí. To by asi pro ní nebyl úplně ten nejlepší způsob jak se dozvědět pravdu 😀
To vyznání bylo tak nádherně romatický.. kousíček jako kdybys opsala z mýho života. Jeden človíček mi taky kdysi řekl "Miluju tě" a tehdy sem mu nato řekla skoro přesně to samý co Bill Tomovi.. s tím rozdílem, že tenkrát to happy-endem neskončilo (teda já doufám, že tohle skončí šťastně a že budem všechny utírat slzy štěstí nad tím posledním dílem ;)).
Děkuju za tenhle díl.. znamenal pro mě hrozně moc 🙂 ♥
Ja nedokážem normálne opísať pocity z tejto poviedky. Vždy ju hltám jedným dychom a nedokážem sa od nej odtrhnúť. Je to dokonalosť, každé jedno slovo. Bill a Tom sú každým príkladom ako treba bojovať za svoju lásku, je to nádherné a ja im držím palce, lebo viem, že to nie je ľahké ale nesmú sa vzdať, lebo ich vzťah je nekonečný a nádherný…
Nádhera, opravdu. Už nevím co jinému k tomu mám psát. K tomu se ani nic jiného napsat snad nedá!!!!
Nedokážu mluvit, nedokážu ani nic napsat, natož tady po tak úžasném zážitku napsat něco, co by mělo tuhle povídku nějakým způsobem charakterizovat.
To vyznání bylo více, než nádherné. Vyrazilo mi to dech, cítila a prožívala jsem s nima snad každou tu vteřinu, kterou prožívali a zároveň cítila jejich pocity… nevím jak. Nevím jak, ale tvoje povídka na mě tak působí. Když čtu ty řádky, vidím to před sebou jako na plátně a o to víc si to čtení užívám.
Jsem ráda, že to nevzdali, ale vyznali si lásku. Pokud jsou dva a milují se, určitě se nenechají jen tak někým a něčím rozdělit… a Chantelle už vůbec ne.
Jeden z dílů, který mi vehnal slzy do očí…♥
Nádherné,nádherné,a zase nádherné!!!!V poslední době se tady na blogu vyskytuje několik povídek,které mi berou všechna slova,a tohle je jedna z nich….bere mi slova a slzy vhání do očí…její křehkost a něha mě pokaždé dostane,prostě je úchvatná ♥♥♥!!!!