autor: Pajule
Nevím, jak tomu bude u tohohle dílu (kdy bude zveřejněný), ale přesto to sem napíšu. Buď stihnete, nebo ne :o) Jedná se to, co jsem psala hned u prvního dílu. Tuhle povídku jsem začala psát po tom, co jsem viděla film Skřípění. Je tu malá věc, kterou bych vám chtěla říct – právě tento film dávají tuto sobotu ve 20:15 na Prima COOL ;o) Pajule
Pod klavírem…
BILL
Rychle doběhnu k bráně, kterou proběhnu. Zaznamenám, že se už o něco ochladilo. Myslím, že už bylo na čase. Najednou narazím na Johna a Simona, jak jdou proti mně. Simon je mírně opilý.
„Jdeme spát, Bille. Simo už toho má dost a já taky. Dobrou,“ vysvětlí John a už táhne přiopilého Simona pryč. Fajn. Sprcha se asi ruší. Kvůli třem lidem nepoletím přes tábor, abych zapnul vodu. Ve tmě. Jsem už taky docela unavený. Ale noc je ještě mladá. Krátce před jednou hodinou. Došourám se až ke klubovně, kde zůstal jen Tom a Andre. Tomovi stouplo Martini trochu do hlavy, ale opilý není. Naopak mi přijde docela střízlivý. No, neměl toho tolik, možná tak skleničku a kousek.
„Potkal jsi cestou kluky?“ zeptá se mě Andre hned, co dosednu na sedačku. Všimnu si lahve Martini, kterou drží. Tom se na mě otočí a krásně se usměje. Úsměv mu oplatím. Už v ruce nemá sklenku Martini, ale nějaký pomerančový džus. Domyslím si, že tohle je práce Andreho. Asi poznal, že bude lepší, když Tom přestane pít. Na blonďáčkovi je totiž jasně znát, že opravdu není zvyklý pít alkohol. A navíc – Andre alkohol taktéž nepije.
„Potkal. Co tak najednou?“
„Simon začal mít opilecký řeči, takže John řekl, že raději půjdou. Prý to nechce slyšet ráno. Simon bude nadávat, jak ho bude bolet hlava,“ odvodí se smíchem a láhev Martini postaví na zem vedle sedačky.
„Ach tak. Moment, jen dojdu ty piva dát zpět do lednice, aby se to mohlo pít později,“ mrknu na Andreho, který mi věnuje úsměv. Posbírám těch pár lahví nerozdělaných piv a zamířím s nimi dovnitř do klubovny, kde je lednice. Narovnám je tam a vrátím se zpět ven. Pootevřu pusu v překvapení. Andre nikde, zůstal tu jen Tom. Tom a já.
„Kde je Andre?“ přisednu si vedle Toma. Ten dopije zbytek džusu ve sklenici a hlavu opře o moje rameno.
„Řekl, že půjde spát. Prý se mu nechce, ale nechá nás tu o samotě,“ význam slov jak od Toma, tak od Andreho nechápu, ale je mi to nějak jedno. Jsme sami. Což je naprosto perfektní. Navzájem se k sobě tulíme, když ucítím něco mokrého na své tváři. Otřu to a nevšímám si toho. Pak ale znova. Tentokrát na tváři druhé. Odlepím se od Toma a podívám se na vyprahlou zem. Na místě, kde po vyšlapané trávě zbyla jen udusaná hlína, spatřím pár mokrých flíčků. Od dešťových kapek. Myslím, že bude pršet.
„Oh, sakra! Tome, pomohl bys mi prosím všechno přikrýt plachtama? Hlavně ty nástroje a techniku,“ vstanu ze sedačky a klubovny vezmu hromadu plachet, které tu jsou nachystané právě pro takové případy.
„Proč? Vždyť je to pod střechou.“
„Ale může pršet i ze strany, když bude foukat vítr. Pomůžeš mi, prosím?“ Tom nakonec nic nenamítá, vstane ze sedačky a začne mi pomáhat. Za stálých úsměvů, které si vyměňujeme, je za chvíli vše pod U-rampou přikryté plachtami, které jsou pečlivě přidělané, aby když začne foukat, neodletěly. Pak už nám zbývá jen sedačka. Déšť začne být prudký, takže po přikrytí sedačky zapadneme do klubovny mírně mokří. Oba se svalíme na polstrovanou židličku u křídla.
TOM
Zhluboka se nadechnu a bez jediného slova přes hlavu přetáhnu svoje velké bílé triko, které je mokré. Vadí mi, jak se na mě lepí. Triko odhodím na zem. Upře se na mě Billův pohled.
„Už jsem ti někdy řekl, jak jsi krásný?“ přitiskne se na mě a prsty mi zlehka přejede po nahém bříšku. Po těle mi naskočí husina, ale to mi nebrání v tom, abych na svém obličeji vykouzlil úsměv.
„Už jsem někdy říkal já tobě, jak jsi sexy?“ zašeptám svádivě do jeho ucha. Nevím, kde se to ve mně bere, ale je mi to celkem jedno. Tak ať. Vlastně… proč by to tak být nemohlo? Jsem jen člověk. Jsem zamilovaný člověk. Bill se na mě nalepí ještě více. Jeho mokré tričko mě lehce studí. Židlička pod námi zlehka vrzne, když se oba pohneme.
„Co to se mnou děláš?“ zašeptá mi Bill do ucha a pak mi dá lehký polibek na spánek. Následně na tvář.
„Co děláš ty se mnou?“ zeptám se ho na oplátku já. Dám mu pusu na jeho plné rty. Krásně se na mě usměje a pak položí hlavu na mé rameno. Svoji ruku na mém bříšku nechává.
„Oh…“ vzdychne a prudce mě začne líbat. Absolutně se nebráním. Naše hra jazyků je naprosto dokonalá, vášnivá. Připadá mi, jako už poněkolikáté, že mým tělem projíždí elektrický proud. Tělo mě zrazuje. Při kontaktu s Billem se ze mě stává hadrová panenka.
„Au!“ zasyčím, když oba spadneme ze židličky na zem a já se stihnu ještě praštit o klavír. Bill se neovladatelně začne smát. Nedá mi to a přidám se k němu.
„Je mi s tebou strašně krásně, Tome Kaulitzi. V životě jsem nebyl skutečně zamilovaný. Teď si myslím, že jsem,“ zašveholí mi s úsměvem do ucha a tentokrát jsem to já, kdo začne naše vášnivé líbání. Mlsně Billovi plením ústa jazykem a s radostí se uchopím dominance. Postupně si přetočím Billa pod sebe, až si v konečné fázi lehneme. Naše dechy se zkracují, srdce bijí jako splašená. Nevím, co mám dělat. V tomhle nejsem extra moc zkušený. Bojím se, co přijde. Pár zkušeností mám, s Erikem. Jenže nevím, jestli se tomu dá říkat zkušenost. Bill vycítí moji nejistotu a odlepí se ode mě. Stěží popadá dech. Jsem na tom ovšem téměř úplně stejně.
„Co se děje, Tomi?“ zeptá se mě se starostí v hlase. Pohladí mě lehce po tváři a snaží se zklidnit svůj dech.
„Nevím, co mám dělat,“ přiznám popravdě. Stejně by na to dřív nebo později přišel. Musel bych mu to říct. Ač už ví, že jsem s nikým nikdy nespal. Avšak už neví, jestli mám nebo nemám nějaké jiné zkušenosti.
„Eh?“ nechápavě se na mě podívá. Překulím se vedle něj. Lehnu si na bok a hlavu si podepřu rukou, abych na něj dobře viděl. Udělá to samé. Přisune se ke mně blíže a začne mě opět hladit po nahém bříšku. Je mi to příjemné.
„Myslím, že nejsem tak zkušený jako ty. Myslím, že nejsem tak zkušený, jak si myslíš.“
„Když ti položím nějakou otázku, odpovíš mi, Tome? Odpovíš mi pravdivě?“
„Záleží na tom, jaká otázka to bude. Záleží na tom, na co se mě budeš ptát.“
„Jakákoli otázka. To je jedno. Kdybych se tě na cokoli zeptal, odpověděl bys mi?“
„Myslím, že ano. Věřím ti, Bille.“
„Říkáš, že nemáš žádné zkušenosti a nevíš jak dál. Řekl bys mi prosím, kam až jsi kdy ve vztahu došel? Prosím,“ zaprosí a mně tím vyrazí dech. Vykulím na něj oči. To mu mám říkat – oh bože! Nechám záměrně chvíli ticha, abych si utřídil myšlenky. Bill mlčí, čeká. Přemýšlím, zda mu něco mám říkat. Věřím mu? Ano, věřím. Mám ho rád? Ano, mám ho rád. A možná i něco víc. Kolik mi je? Osmnáct. Mám mu něco říkat?… Ano.
„Ehm…,“ podrbu se na hlavě a přemýšlím, co mám říkat. „První čtyři vztahy nebyly nic moc. Prostě byly. Líbali jsme se a tak, ale nikdy nic víc. Až pak jsem začal chodit s Erikem. Bylo mu devatenáct, mně sedmnáct, takže už měl nějaké ty zkušenosti. Já se do té doby jen líbal. S Erikem to bylo fajn, rozuměli jsme si a panovala mezi námi chemie. Ale problém byl ten, že Erik málo mluvil. Na všechno šel hrozně rychle, i když věděl, že jsem, co se intimností ve vztazích týká, malé novorozeně. Byl jsem mimo. Erik pořád něco zkoušel, ale já se toho bál. A ani jsem nevěděl jak a co. Jenže Erik nemluvil. Líbali jsme se, mazlili jsme se. A pak jsme se dotýkali navzájem mezi sebou tam dole. Přes látku. Nikdy nic víc,“ řeknu, jak to celé bylo. Myslím, že studem jsem rudý až na zadku. Nikdy jsem o tomhle neuměl moc mluvit. Prostě se stydím.
„Oh. Masturboval jsi už někdy, že ano?“ zeptá se mě s vážností v hlase. Zrudnu ještě více a dlaní si přikryji obličej. Je po mně, opravdu ano.
„Jo,“ pípnu tiše přes dlaň, za kterou se ze všech sil snažím schovat před Billovým pohledem. Moc dlouho se mi to nedaří, protože moje dlaň je po chvíli z obličeje odtáhnuta. Bill se na mě zlehka umívá. Pokusím se mu úsměv oplatit, ale moc se mi to nedaří. Vytvořím jakousi nepovedenou grimasu.
„Nemusíš se za to stydět, Tomi. Každý občas máme své potřeby. Je to normální,“ povzbudí mě a zlehka mě líbne na ústa. Odtáhne se ode mě zpět a opět se na mě usměje. Nevydržím to a přitáhnu si ho k sobě. Zlehka skousávám jeho rty, párkrát je obkroužím jazykem, až je Bill pootevře. Vklouznu do nich. Naše jazyky se o sebe začnou otírat v rychlém a vášnivém tempu. Můj dech se opět zrychluje. Co se srdce týká, mám pocit, že mi vyskočí z hrudi, jak poplašeně bije. Tentokrát je to Bill, který se na mě převalí. Lehce mě hladí po bříšku a hrudi, a já přejíždím po jeho bocích. Netrvá to dlouho a já ucítím, že Bill začíná být vzrušený. Překulím si ho pod sebe, čímž že ocitneme pod křídlem. Ukazováčkem si najdu cestu k jeho lemu trika, které vyzdvihnu nahoru, čímž odhalím kus kůže Billova bříška. Přejedu prstem těsně pod lemem jeho šortek. Zavzdychá do polibku. Ach! Ještě chvíli ho líbám, Bill aktivně spolupracuje, hladí mě po zádech, sem tam sjede níže a občas se opováží sjet i na můj zadek. Přejedu jazykem přes jeho patro a po tom, co mi věnuje naprosto perfektní polibek, mi omylem sjede ruka na jeho vzrušený klín. Zalapám po dechu, odtáhnu se od Billových úst a chystám se stáhnout ruku zpět. Co mě však překvapí je to, že Bill moji ruku chytí a na svůj klín si ji naopak přitiskne, místo toho, aby ji dal pryč. Zavzdychá a já opět zalapám po dechu. Sakra!
„Chci, aby ses mě dotýkal, prosím. Tam dole,“ zašeptá černovlásek a prohloubí pohled mezi námi.
„Ale-“ pokusím se ho zastavit. To mi však přistane jeho prst na puse. Jasně mi dává najevo, že mám být zticha. Že nemám vůbec nic říkat.
„Nejde o to, jestli jsi to někdy dělal nebo nedělal. Nejde o to, jestli to umíš nebo neumíš. Prostě o tom nepřemýšlej a udělej to. Tak, jak chceš ty. Tak, jak ti to přijde nejvhodnější. Když to prostě nepůjde, necháme toho, ano?“ kývnul na mě. Moje ruka byla stále na jeho pulzujícím tvrdém penisu. Přes látku.
„Ano,“ kývnul jsem na souhlas a pokoušel se, podle rad Billa, nepřemýšlet. Ale moc to nešlo. Pořád jsem přemýšlel o tom, abych něco neudělal špatně. Aby to Billovi bylo příjemné. Nešlo nepřemýšlet.
„Přemýšlíš,“ všiml si mého výrazu. Na nic jsem nečekal a přitiskl se k jeho rtům. Už poněkolikáté jsme rozpoutali vášnivou hru našich jazyků. V tu chvíli se všechny myšlenky z mé hlavy vytratily. Zůstal tam jen Bill. Bill a já. To byla jediná myšlenka, která zaplavovala každé zákoutí mé mysli.
Bill se nenápadně pohnul, čímž moje ruka vyjela k lemu jeho šortek. Ruku, kterou měl na mých zádech, dal dolů. Přesunul ji na moji ruku, která byla na jeho podbřišku. Ujal se toho sám a šortky si začal stahovat. Pochopil jsem, o co mu jde, takže jsem mu pomohl a o malou chvíli později se jeho šortky válely někde u mého trika. Pohladil jsem Billa po jeho penisu přes tenkou látku černých boxerek. Opět zavzdychal a doslova se přisál na mé rty. Pohyb, který jsem udělal předtím, jsem zopakoval a pak zase svojí rukou nehýbal. Odezva od Billa byla stejná – zavzdychal. Ostýchavě jsem vyjel výše a vklouznul jedním prstem pod jeho boxerky. Následně dvěma a po chvíli, aniž bych to za stálého líbání postřehl, už byla pod boxerkami moje celá ruka. Dotýkal jsem se Billova penisu. Kůži na kůži. Přejel jsem po černovláskově ztvrdlém mužství. Bylo to zvláštní. Opravdu velmi zvláštní. Vždycky jsem se dotýkal jen sám sebe. A stejně to vždy bylo tak, že jsem si představoval, že se mě v intimních partiích dotýká někdo jiný.
„Sakra, Tome,“ odlepil se ode mě Bill, když jsem prstem přejel po celém jeho penisu. Malinko jsem se na Billa pousmál a začal jsem dělat se svojí rukou nějaké pohyby. Dělal jsem to, co jsem dělal sobě, když jsem se uspokojoval. Dělal jsem to, co se mi vždy líbilo.
„Nedělám něco špatně? Je to dobré?“ ptal jsem se starostlivě Billa a začal třít palcem žalud. Zavzdychal. Bral jsem to jako kladnou odpověď a pokračoval jsem v tom, co jsem začal. Bill mě opět začal chtivě líbat. Třásl se.
***
„Páni!“
„Páni?“
„Nemám slov. Nevím, co říct.“
„Pocity?“
„Až mi to řekneš celé, řeknu ti je.“
„Dobře.“
„Vyprávěj dál, prosím.“
„Už jdu na to…“
***
Bill mi prudce vydechne do úst, když cítím, jak se většina svalů v jeho těle napnula. A pak na své ruce ucítím, že Bill dosáhl svého vrcholu. V tu chvíli jsem na sebe byl neskutečně pyšný. Dokázal jsem to. A dokázal jsem to dobře. Alespoň myslím.
„Dekuju. Tomi, děkuju. Znamenáš pro mě ještě víc, než myslíš,“ líbal mi celý obličej, a přitom mi stíral papírovým kapesníčkem, který našel v kapse u šortek, moji ruku. Pak se beze slova vyplazil zpod klavíru, vyhodil kapesníček. Slyšel jsem jen nějaké bouchnutí dvířek od skřínky a následně od lednice. Pak už se vedle mě objevil Bill s úsměvem na tváři. V jedné ruce nesl deku a dva malé polštářky, které předtím byly na gauči. V té druhé ruce nesl lahev vychlazené vody. Udělal nám provizorní postel a my pak společně usínali v objetí se slovy, které jsme pomalu ani nevnímali, jak jsme byli unavení, ale oba jsme věděli, že znamenají hodně. Byl jsem neskutečně rád za tuto noc. Pod klavírem…
autor: Pajule
betaread: Janule
anoano to je bezva film xD jen o fousek sme to prošvihli xD
Nevím co říct … Konečně se Tom trochu odvázal … Prostě krásně napsané … Přístě by mohlo být už i něco víc =D … Úžasné … Moc se ti to povedlo … Moc se těším na další díl ♥ …
Boože, na tohle čekám už od 12.dílu, kdy jsem se pustila do čtení a bylo to lepší, než jsem si kdy myslela, že bude !
Jinak na Skřípění jsem se stihla dívat, už podruhý dokonce 😀
Oh! Jsem ještě trochu vyvedená z míry. Tohle jsem nečekala a bylo to úžasné. V některých situacích jsem se teda styděla více, než chudák Tom×D přesně vím, co zažívá. Vnímám to jako bych tam byla taky. Jsem teď hodně zvědavá na další díl, doufám, že bude co nejdřív.
Tak Primu Cool nemám,takže nic =(!!!K povídce:úžasný díl ♥♥♥,tahle FF mi příjde tak trošku naruby,jako že kluci tady mají obrácené role,Tomova postava je spíše jako Bill a naopak….To není v žádném případě nějaká kritika,jenom to na mě působí zvláštně =)
Oh!!!… absolutně nevím, jak vyjádřit své pocity… tohle je ta nejúžasnější povídka… Tom je tak strašně roztomilý! <3 bože… prostě dokonalost.. <3
PS: příště už by mohlo být i něco víc=D
Já prostě miluju tu Tomovu nevinnost…;-)
Moc krásnej dílek…jsem ráda, že se Tom aspoň na chvílu odvázal..;-)
Moc hezké:) Vážně se mi to líbí!! jen by mě zajímalo jestli se dozví, že jsou dvojčata nebo jestli nejsou dvojčata…rozhodně jsem napnutá:P
Všem opravdu velmi děkuji za komentáře :o) Díky!
[5]: Jani, musím se přiznat, že i na mě to působí trochu zvláštně, když píšu. Co jsem kdy četla povídky, vždycky byl Bill ten křehčí, ten, co neměl zkušenosti. A teď jsem se vrhla po hlavě do psaní úplně něčeho jiného…
BOMBA..nemám slova..teda vlastně mám..DALŠÍ DÍL PROSÍÍÍÍÍÍÍM xD
sem ráda, že se Tom překonal
To bylo krásnyyyyyyyyyyyyyyyy.