autor: Undrockroll
Bohužel, tenhle citát je těžký na překlad a jeho českou podobu jsme nikde nenašly, takže je tu pouze v originále. Kdyby někdo znal českou verzi, aby to byl skutečně citát, písněte do komentů. J :o)
The alleged power to charm down insanity, or ferocity in beasts, is a power behind the eye.
– Ralph Waldo Emerson
– Ralph Waldo Emerson
Tom zaklepal vlasy, snažil se z nich dostat pryč smrad z cigaret, když šel po schodech do pátého patra. Vykouřil dole tři celé cigarety, schovaný za pračkou. Něco na téhle instituci mu vážně ještě prohloubilo jeho závislost.
Dnes voskoval podlahy. Byl to pomalý a pracný proces a jemu to trvalo déle, než bylo potřeba, protože neměl náladu dělat nic jiného. Přístroj na voskování podlah byl těžký a těžkopádný, a po tom, co už ho už po několik týdnů používal, se Tomovi začaly na rukou rýsovat svaly.
Celou noc strávil s Brigitte. Celý večer byli zaměstnaní, více vášniví než kdokoliv před tím. Tom nevěděl, co to do ní vjelo, ale nestěžoval si. Málem nebyl schopný ji ráno opustit, byla okolo něho ovinutá, dýchala mu na krk. Připadal si svěží, odpočatý a ohromený zároveň. Omluvil se, aby mohl jít dolů do prádelny, aby si mohl rychle zakouřit pokaždé, když měl k tomu šanci.
Chtěl něco, a věděl, že se to nenachází v téhle zašlé budově blázince.
Tom se vrátil na svoje stanoviště, kde přestal, a viděl, že vedle voskovacího stroje sedí Bill.
„Ahoj,“ řekl Tom opatrně, mračil se. Naposledy, když s Billem mluvil, byl černovlasý chlapec naštvaný. Teď vypadal spokojeně.
„Ahoj, Tome,“ řekl Bill s úsměvem. „Věděl jsem, že se vrátíš, když budu sedět vedle tvýho voskovacího stroje dostatečně dlouho. Zakouřil sis dobře?“
Tom se zarazil, znovu si protřásl vlasy a triko. „To to tak smrdí?“
„Smrdí.“ Pokrčil Bill rameny a opřel se o zeď. „Taky jsem kouřil… Ale už si ani nepamatuju, jak to chutná. Nejspíš by mi z toho bylo špatně. Jo, asi bylo. Vadí mi, jak to z tebe smrdí.“
„Opravdu?“ Tom si uvědomil, že tohle bylo poprvé, co do Billa trochu viděl. „Promiň.“
Bill zavrtěl hlavou. „Byl jsem pěkně závislý.“
„Oh,“ bylo jediné, co dokázal Tom říci. Zíral na Billa, který si tiskl panenku k hrudníku. Hladil její zacuchané vlasy, a poprvé, si Tom všiml, jak potrhaná panenka byla. Jedno z jejích očí bylo permanentně zaseknuté v otevřeném stavu a její kůže byla špinavá. Oblečení bylo potrhané, zašlé, ale Bill ji držel, jako by to byla ta jediná věc na světě, která pro něj měla smysl. Tom přemýšlel, jestli tomu tak opravdu je.
„Myslím,“ řekl Bill, „že bys měl přestat.“
„Nemůžu. Je to ta jediná věc, která mě drží pryč od toho, abych nezešílel,“ řekl Tom, ale okamžitě by se za to nejradši nakopl. „Chci říct… Mám to až moc rád.“
Bill přikývl. „Nemůžeš kouřit blízko malých dětí.“
Tom potichu zasténal.
„Jejich plíce to nezvládají. Moc malé,“ řekl Bill jemně. Chránil panenčinu hlavu svýma rukama, díval se na Toma velkýma očima. „Jsou opravdu bezbranné.“
„Hele, zvedni se ze země,“ řekl Tom. „Musím to tu navoskovat.“
Bill se uculil. „Přinuť mě.“
„Vidím, že máš dneska boty,“ ukázal Tom. „Dobrá volba.“
„V žádném případě. Až to dovoskuješ, tak se tu budu klouzat,“ řekl Bill. „Mám s tebou naplánovaný celý den.“
„Oh, ano?“
„Máš přítelkyni?“ zeptal se Bill.
Tom na Billa překvapeně zíral. „Proč?“
„Chci to vědět.“
„Oh.“ Přešlápl nejistě Tom. Nevěděl, proč mu je z tohohle tématu tak divně. Nikdy předtím se mu to nestalo. „Jo.“
„Je hezká?“ naklonil Bill hlavu na stranu.
„Je vážně sladká. Pracuje v bance,“ řekl Tom. „Brzo pojede na vysokou.“
„Jak vypadá?“
„Malá, hnědé vlasy. Vážně krásná. Roztomilý nos. Pěknej zadek.“
Bill se trochu zasmál. „Prsa?“
„Fakticky dobrý,“ odpověděl s úsměvem Tom. „Proč, ty máš přítelkyni?“
„Měl jsem.“
„Oh.“ Nakrčil Tom obočí. Další informace. „Kdy?“
„Vloni… myslím. Já nevím, po prvním měsíci tady jsem nějak ztratil pojem o čase,“ řekl Bill pomalu. „Jmenovala se Heidi… byla pěkná.“
„Rozešel ses s ní, jo?“
Bill se znovu zasmál, sklopil pohled. „Jo.“
Tom se usmál, opřel se o stroj. Přemýšlel, jak dlouho tady Bill je, a jestli ho někdy někdo přišel navštívit. Znovu přemýšlel, co se mu asi stalo.
„Takže, ty nejdeš na vysokou?“ vytrhl Bill Toma z jeho myšlenek.
„Co? Oh, ne,“ řekl Tom. „Stěží jsem dokončil školu.“
„Jsi hloupý?“
„Ne,“ řekl Tom obranně.
„Nevypadáš hloupě,“ řekl Bill upřímně, udělal ze sebe menší klubíčko a objal panenku.
„Občas jsem hloupý,“ zamumlal Tom.
„Ne.“ Uvolnil Bill trochu sevření panenky a nechal ji sednout si mu do klína. „Já jsem školu nedodělal. Jen skoro.“
„Kolik ti je?“ zeptal se Tom.
„Osmnáct.“
„Mně taky,“ řekl Tom překvapeně. Bill vypadal mladší, ne o moc, ale mladší.
Bill jen znovu přikývl, promnul si oči. Když dal ruku dolů, měl ji celou černou od make-upu. Utřel si to do šatiček panenky a pak zalapal po dechu, přitáhl si ji znovu k hrudníku a začal se i s ní trochu pohupovat.
„Jsi v pohodě?“ zeptal se opatrně Tom.
Bill neodpověděl, ani nezvedl pohled. Oči měl skleněné a něco si mumlal, zíral před sebe. Tom se bezradně rozhlédl. Bylo tu pár sestřiček a nějaký personál, ale on a Bill byli od nich daleko, skoro schovaní ve stínech, a nikdo je nemohl vidět.
„Bille?“ řekl Tom. Sklonil se a snažil se dostat do Billova zorného pole, ale Bill jako by koukal skrz něj. „Hej, Bille.“
Bill zavrtěl hlavou a rychle zavřel oči, kousal se do rtu. Temenem hlavy párkrát narazil do zdi a Tom se narovnal, mračil se.
„Bille, Bille,“ šeptal. „No tak, vnímej mě, prosím.“
Nemohl ho tu nechat, ale Tom neměl žádné zkušenosti a ani nápad, jak to zvládnout. Jediné, co tady znal, bylo jak vytírat podlahu.
„Můžu ti pomoct zpátky do pokoje?“ zkusil Tom.
„J-Jo,“ zakoktal Bill. „Je to, um… Musím být…“ zvedl pohled nahoru, pak se podíval do stran, uviděl voskovací přístroj, a vyvalil oči. „Do prdele. Musíme jít.“
„My?“ Tom si ale okamžitě uvědomil, že Bill myslel sebe a panenku. „Oh. Oh, jo, jasně. Pomůžu vám.“
Bill rychle přikývl, Tom se sehnul a dotkl se Billovy ruky. Jejich oči se konečně setkaly a Tom v těch Billových uviděl paniku.
„Neboj se, bude to v pořádku,“ řekl Tom a pomohl Billovi na nohy. Nechal Billa upravit si svoji panenku. Okamžitě mu bylo jasné, že ta panenka je pro Billa všechno, je to to, co ho drží pohromadě, a věděl, že je důležité si o ní s Billem povídat. „Je v pořádku?“
„Ano,“ řekl Bill tiše.
Tom ho objal kolem ramen a Bill se o něj opřel, dožadoval se podpory. Tom ho pomalu odváděl do pokoje a za tu dobu, než tam došli, si Bill dal ruku kolem Tomova pasu a klopýtal.
„Dobře,“ řekl Tom, pustil Billa a sledoval ho, jak opatrně došel k posteli. „Budeš v pořádku? Můžu pro někoho dojít.“
„Ne,“ odpověděl lehce Bill. „Ne, ne. M-můžeš p-přinést Harrymu lahvičku?“
Tom ani nemrknul; Věděl, co měl Bill na mysli a jediné, co musel udělat, bylo rychle pohledem prolétnout místnost, až ji uviděl. Podal ji Billovi a ten ji stiskl, jeho tělo si viditelně ulevilo.
„Lep-lepší,“ řekl Bill roztřeseně.
„Co se to tam stalo?“ zeptal se Tom.
Bill zavrtěl hlavou, zavřel oči. „Jen, um… Občas to nezvládnu.“
Schoulil se na bok, pevně držel panenku a po chvilce usnul tvrdým spánkem.
Tom nevěděl proč, ale místo toho, aby šel dodělat podlahu, seděl po zbytek odpoledne na židli vedle Billovy postele.
**
Tom objal Brigitte a přitulil si ji k sobě blíž, a ona protestovala, trošku vyjekla. Byli venku v baru v Berlíně, byl páteční večer. Dav byl hlasitý a všichni si tu chtěli po dlouhém pracovním týdnu odpočinout.
Naklonil se a políbil ji na tvář, Brigitte se začervenala a trochu se odtáhla.
„No tak,“ řekl Tom, usmál se. „Nech mě tě políbit.“
Brigitte se ušklíbla a stiskla Tomův rozkrok. „Můžeš si dělat, co chceš… později.“
Tom zaúpěl. „To není fér.“
„Je to víc než fér…“ usmála se, oči jí jiskřily, když rukou hladila Toma po stehně. „Kde je tvůj kamarád?“
„Oh, Georg,“ řekl Tom a pokrčil rameny. Tom s Brigitte se tu v baru měli sejít s Georgem a Gustavem, měli si vyjít, pít, jíst a prostě bláznit. Brigitte do toho byla donucena a Tom jí slíbil, že si to užijí. Doufal, že ano.
„Myslím, že je to v pořádku, jen my dva,“ odpověděla, a konečně Toma políbila. „Celkem se mi líbí s tebou být.“
„Taky se mi líbí s tebou být,“ řekl Tom a usmál se do polibku.
„Ehm.“
Brigitte a Tom zvedli pohled. Stál tu Georg a ušklíbal se, za ním stál druhý mladík, zřejmě stejného věku.
„Ahoj!“ řekl Tom a postavil se. „Jsem rád, že jste přišli.“
„Oh, jasně,“ řekl Georg a posadil se naproti Tomovi a jeho přítelkyni. „Hej, tohle je Gustav.“
„Viděli jsme se,“ řekl Tom a kývnul na blonďáka.
Gustav pokrčil rameny. „Na pátém patře to byl drsný den. Jsem připravený se opít.“
„Vy chudáčci zasraný,“ řekl Georg a zavrtěl hlavou, mávnul na barmana. „Měli jste si říct, že chcete být v kuchyni.“
„Mohl jsem,“ řekl Gustav ponuře.
„Tohle je moje holka, Brigitte,“ promluvil Tom, posadil se zpátky a ukázal na ni. „Brige, tohle jsou Georg a Gustav.“
„Ahoj,“ řekla plaše.
Gustav se usmál a Georg přikývl, stále mával na barmana. „Co ti můžu objednat?“ zeptal se jí.
„Oh, nic. Já dneska řídím domů,“ řekla Brigitte Georgovi. „Bohužel.“
Tom si nejistě poposedl, hladil ji po zádech.
„Oh, kurva. Zapomněl jsem na to…“ podíval se Georg na Gustava, který pokrčil rameny. „Tak to mám dojem, že se nemůžem vožrat.“
„Nikdy to neděláme,“ zasténal Gustav.
Brigitte stiskla Tomovu ruku. „Máte někdo hlad? Já strašlivý.“
„Jo, jde se jíst,“ řekl Gustav. „Nejedl jsem celý den, byl jsem zaměstnaný tím, že jsem se schovával v prádelně.“
„Jaký to dneska bylo?“ zeptal se Tom. Byl to jeden z dní, kdy měl volno, a zajímalo ho, co se tam asi děje, když tam zrovna není.
Gustav znovu nahlas zaúpěl. „Nikdy nechci, aby čas ubíhal tak rychle, jako když tam jsem. Kurva. Bylo to příšerný.“
„Nemyslím si, že je to tam tak hrozný,“ opáčil Tom. „Co tě nutili dělat?“
„Mýt podlahy, mýt okna, prát prádlo,“ řekl Gustav. „Mýt všechno. Divím se, že jsem těm pacošům nemusel utírat prdel.“
„Nejsou neschopní, aby to nemohli dělat sami, ne?“ zeptala se Brigitte, zamračila se a podívala se na Toma.
Ten pokrčil rameny. „Myslím, že někteří ne.“
„Jsou to posraný cvoci,“ zasmál se Georg. „Naprostý imbecilové. Díky bohu, že je za den vidím jen dvacet minut. Nezvládl bych to, kdybych musel být tam nahoře celý den.“
„A co ty tam vůbec děláš?“ zeptal se Gustav Georga.
„Já jsem se tam přihlásil o práci dobrovolně.“ Zazubil se Georg. „Jsme ten nejšílenější magor v celým tom místě, myslím. Můžu si odejít, kdy chci.“
„Do prdele,“ řekl Tom, nakrčil se.
„Myslím si, že to je vážně moc hezké,“ řekla Brigitte Georgovi. „Sladké.“
„Dneska,“ řekl Gustav, „ta šílená ženská co pořád jen celej den vřeští? Ona-„
„…celý den vřeštila?“ nabídl Georg a mrknul na Brigitte.
Gustav protočil oči. „Ne, vzala mě za ruku a protočila mi ji. Dala mi to zabrat jí obrátit tu její, aby mě pustila.“
„To je způsob, jak se odtamtud dostat,“ poznamenal Tom.
„Pořád mám na ruce stopy. Pojedná bláznivá píča,“ řekl Gustav.
„Nejspíš byla zmatená,“ řekla Tomova přítelkyně.
„Všichni jsou tam zmatení,“ řekl Georg nahlas. „Oh, viděli jste toho, co se celý ráno ptal Kaaren na jednu otázku, pořád a pořád dokola? Něco ohledně počasí. A pak je tam to ubohý dítě, co už takhle mladý má Alzheimera. Je mu jenom dvacet dva. Kurva. Teď jsem smutný.“
„Radši on, než my,“ zamumlal Gustav.
Tom se podíval na Brigitte. Vypadalo to, že se baví. Georg už vypil několik piv a všichni už několik minut něco v tichosti ucucávali.
„Oh, a co ten kluk, co sebou furt táhá tu špinavou panenku?“ řekl Gustav.
Tom ztuhl. „Bill?“
„Nevím, jak se jmenuje.“
„Jo, Bill!“ zazubil se Georg. „Je to zlato. Je roztomilý.“
„Je na ní vážně upjatý,“ řekl Tom jemně. „Zajímalo by mě proč.“
„Má PTSP,“ řekl Georg. „Posttraumatickou nervovou poruchu. Vážně hodně vážný to má. Slyšel jsem o tom mluvit Kaaren… Něco se mu před rokem přihodilo a on kvůli tomu zešílel.“
„Co se mu stalo?“ zeptala se Brigitte, obočí svraštěné zvědavostí.
Georg pokrčil rameny. „Nějaká autonehoda. Fakt špatná. Zasraně špatná. Někdy je naprosto normální, ale pak prostě… vyjede. Obzvlášť, když nebere prášky. Oh, sakra,“ zasmál se, „letos byl chvilku bez nich. Pořád jenom kurva vřískal! A pak našel tu panenku.“
Tomovi bylo nepříjemně, ale byl neuvěřitelně zvědavý. „Jak dlouho tam už je?“
„Přes rok.“ Dopil Georg pivo a silně položil půllitr na stůl. Začal se nekontrolovatelně smát. „Oh, bože. Už hrozně dlouho chci něco udělat.“
„Co?“ zeptal se Gustav.
„Chci mu tu panenku vzít, nebo jí schovat nebo něco. Abychom mohli vidět, co bude dělat,“ vydal ze sebe Georg, obličej červený od smíchu.
„To je ošklivý,“ řekla Brigitte, ale usmívala se.
„Zešílí,“ dodal Tom. „Bude z toho sakra naprosto mimo.“
„Děsí mě,“ řekl Gustav. „Vypadá hrozně strašidelně s těma jeho rovnýma černýma vlasama a tímhle make-upem. Dokonce si i lakoval nehty, ale to už nedělá, prostě je to na hovno, to jak vypadá.“
„Je hezký,“ řekl Tom obranně. „Jo, je trochu cvoklý, ale je hrozně hodný.“
„Jo, všichni jsou hrozně hodní,“ odpověděl Gustav. „Ale to neznamená, že bych se s nima musel bavit.“
Tom ztichnul a už se mu tam být nechtělo. A tak jen seděl a nechal ty tři si po zbytek večera povídat. Nelíbilo se mu tady, a tak porušil své pravidlo a zlil se pod obraz.
Brigitte na něj byla naštvaná, ale jemu to už bylo jedno.
autor: Undrockroll
translate: LilKatie
betaread: Janule
dokonalý,miluju tuhle autorku!!!!
this story is amazing. Bill is so special and I feel regret for him. I hope that Tom will help him. and they will be happy together in the end…
Jestli mu Georg sebere tu panenku, tak mu rozbiju hubu! Už to vím jistě… Na týhle povídce jsem závislá! Perfektní! :)) ♥
Další perfektní díl. 🙂
Na Billovi přímo zbožňuju, jak trefný poznámky dokáže mít, když má 'normální' stav. Úplně skvěle Tomovi odpovídá. 🙂 Ale pak je mi zas líto, když se dostane do krize.
Taky se mi líbí, jak si k němu Tom začíná nacházet cestu a baví se s ním.
A po dnešním dílu je pro mě negativní Georg. Nelíbí se mi, že chce Billovi brát tu panenku a celkově jak k němu přistupuje. 🙁
Nemůžu se dočkat další soboty <3
ou….já ani nevím co na to říct….jen asi to že je to dokonalý….jednu chvíly se směju a druhou brečím..je to vážně naprosto dokonalé!!děkujuu moc!
Z toho dnešního dílu je mi skoro až do pláče,strašně smutné a depresivní… =(((Chudák Bill,je mi ho tak líto,a nejen jeho,všech těch lidí,co tam jsou zavření,je hnusné,jak se o nich kluci bavili,jako o věcech,a ne o lidech,kteří mají taky nějaké pocity..Georga přímo nenávidím,jestli mu vezme tu panenku..nedovedu si představit,co to s Billem udělá…a vůbec si nedovedu představit,že by se Bill mohl uzdravit…bohužel..=(
Citát jsem se pokoušela hledat,asi po půl hodině marného snažení jsem to vzdala..a ještě veliké poděkování pro LilKatii za překlad.
Já jsem naprosto nadšená! Je to vážně dokonalá věc… O_o Nemůžu se dočkat pokračování… Tom byl na Billa dneska tak strašně hodný! Naprosto mě to okouzlilo. Doufám, že mu Georg nevezme panenku, Bill by vážně zešílel 😮 Už tak je dost bláznivej a bez panenky by to asi nezvládnul, i když by tam byl Tom, mohla bych nad tím začít uvažovat… líbí se mi, jak je ta povídka napsaná ♥ Kdybych uměla anglicky, přečetla bych si jí i v originále, ale za to víc se můžu těšit na další pokračování ♥ Těším se už teď na další sobotu s dalším dokonalým dílem ♥
Miluju tu povídku! Už se to hezky posunulo a bavěj se spolu, taky jsem zvědavá co by Bill bez té panenky dělal. To by byl jeho konec. Mám takoví dojem že mu jí fakt vezmou a on bude mít záchvat.
Další díleček si asi nepřečtu pač nebudu mít net, chjo x( Snad budu x(
Ou, moc pěknéé. 😉 Sice mě naštvalo, jak se Georg s Gustavem smáli těm pacientům, ale co už. Moc se mi to líbí, je škoda, že to je tady jenom jednou týdně, potřebovala bych denně tak dva díly. ;D Už se těším na další sobotu až tu bude Commited 4 😉 *tančí* <3
Nemůžu si pomoct, ale jsem totálně vysmátá z Georgových keců… XD
Tahle povídka se mi líbí, má v sobě to zvláštní kouzlo, na které se každý týden těším. Georg něco naznačil o Billově minulosti, nicméně si myslím, že přijde čas, kdy to kousek po kousku možná Bill Tomovi řekne sám. Líbí se mi ty jejich rozhovory, stále častější a přiznám se, že chvílemi úplně zapomínám na to, že se ten děj vlastně odehrává v blázinci. Pořád si myslím, že Bill není tak úplně cvok… určitě ne… doufám v to…
waw,tentodielsodoslova zhltla,ale Georgaby som zatie jeho resi nakopala dufamaleze Chudakovy Billovy tu babiku nevezme
Tuhle povídku jsem nečetla od začátku, ale když jsem přišla na blog dneska a uviděla ji tu, byla jsem zvědavá a přečetla si pár vět no a potom jsem si ji musela začít číst od začátku. Je vážně úžasná. Zaujal mě hned ten citát v 1 díle, jsem z ní naprosto mimo. A opravdu se těším na příští sobotu.
Opovažte se mu vzít tu panenku!!!! Ale jinak super, těšim se na další díl
Musím říct, že jsou mi neobyčejně odporní, jejich myšlenky o lidech, ale je to přirozené..stejně jako se já bojím lidí s Dawnovým syndromem se bojí oni jich.
I tak mě to irituje.. a neskutečně bych jim nabančila!
Skvělý díl. Billa je mi taky moc líto. I když pořád ješš nevíme podrobnosti toho, co se mu vlastně stalo…jen doufám, že mu nevezmou tu panenku 🙁
Ten Bill je naprosto úžasný…** Miluju to, jak pořád chodí za Tomem…miluju ty jeho poznámky a miluju to, jak je upnutý na panenku…I když mě pořád děsí ty jeho stavy..A jestli mu georg někdy sebere panenku, tak ho vlastnoručně uškrtím..! :/
Líbilo se mi, jak Tom řekl, že je Bill hezký…a myslím, že už Tom má Billa rád…což je dobře…:-)
Moooc se těším na další díleček…***
Ooch, tak začínám vždycky já vím. 😀 Ale hrozně se mi to líbí, když já vždycky nemám slov, tak na začátek můžu napsat jen "ooch" nebo "woow". Moc se mi to líbí. A i když je to hnusný, chtěla bych aby Billovi vzali tu panenku, aby měl nějaký záchvat a Tom ho mohl utěšovat, pak by si mohl Bill místo panenky "ochočit" Tomíka. 🙂
Je to krásné, jak se Tom o Billa postaral. Krásný díl!!
Oh bože konečně je tady další díl a já jej tak mohla celej zhltat jedním dechem. Oprawdu jsem si tuhle powídku zamilowala a pokaždé se těším na sobotu, kdy se tady objewí nowý a nowý díl.
Ale k tomuhle dílu předewším chtěl říct, že jsem ráda, že Tom už dokáže lépe s Billem komunikowat a bawit se sním. Už se mu tlik newyhýbá jako ze začátku což jsem ho ale chápala. Ae takhle je to mnohem lepší. Nawíc i to jak se k němu hezky chowá mě dojímá. A nejen k Billowi ae taky pomalu i k jeho panence, kterou nosí Bill neustále u sebe. A už jen díky tomu má u mě Tom plus 🙂
A co se týka Billa jeho hlášky w určitých chwilech mám oprawdu ráda a dostáwají mě. 😀 Každopádně jinak je mi ho oprawdu líto.Kor když to na něj dolehne a on je zase špatnej 🙁 W tu chwíli bych jej nejraději objala a chlácholila jej. Tak snad na místo mě přijde Tom 😀 Ae jde widět, že si pomalu Tom k Billowi nachází cestu 🙂 Wíc si sním rozumí což mě těší.
Jinak co se týká pátečního wečera a debaty předewším Georga na téma "Bill" jsem poté co stačil za tu chwíli říct změnila rychle názor. Newím ae w předchozích dílech mi přišel fajn. A taky dokonce co jsem postřehla co se chwíli w prádelně bawil s Tomem o Billowi o něm mluwil pěkně. Dokonce Toma řekněme warowal aby se k němu chowal hezky nebo se pletu? Každopádně ae po tomhle co tady předwedla jak oškliwě mluwil jsem na něj názor změnila. Nechápu jak se o takhle "nemocných" lidech dokážou bawit. Jsou to přeci taky lidi jako oni. Nejsou o nic míň jen w žiwotě třeba neměli tolik štěstí a něco oškliwého se jim přihodilo. A už wůbec si nedokážu předstawit co by se stalo kdyby Georg udělal to co tady zmínil. Wzal Billowi jeho panenku na kterou je doslowa záwislý a nehne se bez ní na krok. A jestli tohle udělá tak jsem sním nadobro skončila! A co by dělal Bill si nedokážu ani předstawit. To by už nejspíše nikdy nebyl "normální." Zešílel by doslowa. Ne oprawdu si to ani nedokážu předstawit. Bylo by to tak moc hrozné a tak doufám, že Georg se k Billowi ani nepřiblíží. A jak jsem si wšimla Tomowi tahle debata taky už pak nebyla moc příjemná a dokonce se Billa zastal. Což jsem ráda. A nejen to řekl taky, že je hezký…ah <3
A co se týká zmíňky Billowa příběhu proč a jak se dostal na tohle místo tak jsem ráda, že už bylo značně nakousnuto ale doufám, že sám Bill se časem Tomowi swěří. Chtěla bych aby to Tom slyšel z Billowých úst. Ne od Georga. Každopádně musela to bejt oprawdu strašná nehoda a to wšechno kolem, že Bill díky tomu má takowýhle trauma. Myslím si, že je tím zasažený na dost dlouhou dobu. Možná aj do konce žiwota. Ae doufám, že časem mu s tím Tom pomůže i když nejspíše Bill nikdy nezapomene. No uwidíme jak to celý bude. Nebudu zbytečně přemýšlet a raději se nechám překwapit 🙂
Takže ještě jednou musím pochwálit jak autorku za tak skwostné dílo, které mě tolik uchwálito swou originalitou a jedinečností. Je to oprawdu nádherná powídka. Tak moc smutná a deprimující ae taky tím wíc krásnější. Chwílemi aj já sama jsem cítila slzy w očích. Oprawdu nádhera <3 A taky bych chtěla poděkowat naší milowané překladatelce jelikož bez ní bych tenhle úžas nemohla číst. Takže wám oběmi DÍKY :* <3
Už teď se nemůžu dočkat další soboty jelikož tím přibyde doufám zase další díl a my tím budeme zase o kus dál w tomhle příběhu 🙂
Nejraději bych tím posunula čas abych tak nemusela čekat celý dlouhý týden…
Tomuhle se říká záwislost <3
My God. I dont know what I have to say. I'm so glad for both Tom behaves in this story. That He isis good for Bill and he tries a little help when he needs it. Bill makes me terribly to cry. I'm really sad, but I really like it. It's mysterious, sad yet beautiful. The whole relationship between them. But now I have some bad feeling from Georg and Gustav. If anybody really take Bill that doll, so I have serious concern about how he goes. He is really, really fixed. When I was scared. The author in this work we unveiled what happened to Bill. I knew that it was an accident. Maybe He dont brak with the girlfriend maybe she died. And therefor he tieds to the doll. But I still dont understand why he changes the names. I hope to find out. This story took me seriously at heart. The author is my goddess
juuva to bylo strašně krásný, už se tam i něco rysuje =) jsem zvědavej jak to bude pokračovat
Je to šíleně hezký.. Jak se Tom Billa přede všema zastal.. Konečně¨jsme se už také dozvěděli alespoń část toho, co se Billovi stalo.. Těšímn se na další díl:)
Nádherný…Jak se Tom Billa zastal velice velice překrásné 🙂 Až mi z toho slzeli oči štěstím. Momentálně mám větší zmatek než předtím protože už je tu třetí jméno panenky. Jsem docela ráda, že už nějak vím, co se Billovi stalo. Nelíbí se mi jak jsou tu Georg s Gustavem takový zlý… mám z nich divný pocit.
K překladatelce..Užasná a těžká práce..Posílám svůj obdiv. V originále mi připadá povídka taková těžká. Možná je to ale jen můj dojem…prostě tlskám paráda 🙂
great, great, great, great, great, great, great <3
SOO GREAT!!! <3
I love it, and its just 3s part of this story! <3
I hope that Georg dont make this bad thing to Bill =X
Krásná povídka, pěkný díl. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat 🙂
Georg mě docela děsí. Doufám, že se to pako ten svůj úděsnej plan nepokusí zrealizovat. Já totiž netoužím vidět, co by Bill dělal bez panenky. Nejspíš by to bylo hodně špatný a vzhledem k tomu, jak to s nima prožívám… No, asi bych na tom taky nebyla nejlíp. 🙂
A líbí se, že Tom začíná přicházet na to, jak na Billa. Hezky si s ním povídal o panence. 🙂
A samozřejmě se sluší dodat, že je to perfektně napsaný. 😉
oh…chudáček Bill 🙁 …třeba mu z toho Tomi časem pomůže :)) ♥ Miluju to, bože, těšim se na další díl ♥
Nwím jestli to někdo psal..,ale podle mě ten citát znamená:K údajnému moc šarmu dolů šílenství, nebo dravost v šelmy, je moc za okem…..newim..,opravdu newim jestli já blbeček to správně přeložila..,ale zkusila jsem to =)
Ehm..,toho předešlýho komentu si nevšímejte,páč to vůbec nedává smysl xD
Já zapomněla napsat koment xD fakt miluju tuhle povídku xD..těším se,až bude další dílek 😀
dokolý!!! miluju committed. vždycky se nemůžu dočkat na sobotu, a pak si to stejně přečtu až třeba později 🙂 ten nápad je až za hraniceme perfektnosti. mám strašně ráda tyhle témata a jsem tak šťastná za to, že si tuhle povídku mohu přečíst v češtině. stále moc, moc, moc děkuji. autorku, (ale i naši překladatelku ;)) nadmíru obdivuji :*
It's been a long time since some story take me like this 🙂 I can't wait to read next part… it's amazing 🙂
It looks like Tom can't get Bill out of his head… Very interesting. He doesn't look like he doesn't care. Tom is probably somehow changing and it makes him feel confused. And I'm very sorry about what happened to Bill, it had to be a big tragedy. His changeable mental condition horrifies me. I'm really looking forward to their approximation^^
tak vzít mu tu panenku by bylo od nich extra nechutný…x(
Konečne som sa o Billovi dozvedela čosi viac, síce málo, ale aj tak je to super 🙂 chudák, zaujímalo by ma čo to bola za autonehoda a čo sa komu stalo… Strašne sa mi páčilo ako sa mu Tom zase snažil pomôcť 🙂 je taký zlatý. Je zaujímavé ako je Bill v jednej chvíli úplne normálny, rozpráva o úplne normálnych veciach a zrazu začne byť mimo a hovoriť o miminkách a tak. Inak prečo sa tá jeho bábika volá každý deň inak? :D… To ako sa Tom Billa "zastával" bolo pekné 🙂
To bolo od Gea hnusné ako rozprával o Billovi, že mu chce vziať tú bábiku:( ale strašne krásne bolo ako sa to Tomovi nepáčilo. Vyzerá to tak, že sa mu Bill dostáva pod kožu. Je to úžasná poviedka:)