autor: Áďa
Zdravím všechny přítomné i nepřítomné. Tak mě jednoho hezkého jarního večera napadlo sepsat trošku kriminální jednorázovku. Už ani nevím, kde se ve mně ten nápad vzal, snad proto, že ve většině povídek bývá Bill tím nevinným chudáčkem a Tom tou největší sviní… fakt netuším 🙂 každopádně doufám, že se vám to bude líbit. Užijte si to 🙂 Áďa
PS: K Billově „hlubokému“ hlasu mě inspirovala koncertní verze Kampf der Liebe, jinak by se o Billím nedalo moc tvrdit, že by jeho hlas byl nějak zvlášť hlubší 🙂
„Tak šéfe, máme ho!“
„No to to trvalo,“ ucedil Bill skrz zuby. S elegancí jemu vlastní naposledy požitkářsky potáhnul z doutníku, zvrátil přitom hlavu přes opěradlo koženého křesla, a teprve když vyfouknul kouř, který se začal rozplývat ve vzduchu do ztracena, teprve pak se ladně vyšvihnul na štíhlé, nekonečně dlouhé nohy obuté v botách na vysokém robustním podpatku, jež byly zašněrovány až pod kolena. Bledými prsty s černými nehty si prohrábnul vlasy, které měl z boků sestříhané a na vrcholu hlavy sčesané do půvabné vlny. Temně hnědé oči, lemované černými stíny, se zúžily, když vykročil vstříc svým špionům a uhrančivý pohled upřel na osobu mezi nimi. Tenké rty se mu roztáhly v nepěkném úšklebku, čímž odhalil sněhobílé zuby, a než úplně opustil okolí křesla, natáhnul se po zbytku doutníku. Znovu labužnicky vdechnul kouř, vyfouknul pár symetrických obloučků a teprve pak konečně vyrazil k zajatci, který se zmítal mezi dvěma dobře osvalenými muži.
„Ale ale,“ zašeptal a zatvářil se soucitně. „Kapitán Tom Trümper… hrdina, co udatně zachraňuje všechny kolem sebe… místo, aby posílal do akce podřízené a sám si hověl v kanclu, se statečně cpe do čela těch nejnáročnějších úkolů… To sis vážně myslel, že se dostaneš na kobylku Billovi Kaulitzovi?“ zachechtal se a další dávku kouře fouknul policistovi přímo do tváře.
Tom jenom znechuceně nakrčil nos, přestože mu doutníky běžně nevadily. Měl vztek sám na sebe, že skočil na tak primitivní léčku. Dělal u policie už několik let, během nichž se z obyčejného pochůzkového strážníka stal kapitánem, a do budoucna se mu rýsovalo další povýšení. Specializoval se na odhalování mafie a už měl za sebou několik úspěšně uzavřených případů. Tak jak říkal Bill, mnohem častěji sám vyrážel do terénu, než aby seděl v kanceláři a nervoval se, jestli mu nějakej boss nebo jeho poslíček oddělá kohokoliv z podřízených.
Tenhle gang sledoval už docela dost dlouho a postupně mu všechny nitky naznačovaly, že kápo těchhle hajzlů, samotný Bill Kaulitz, je jeden z neproradnějších a nejmazanějších mafiánů současnosti, i když nepočítal jenom Německo. Měl na krku už nespočet nevinných životů. Nevraždil jenom pro peníze, před časem už ho jednou měli za mřížema a psychologické testy projevily jeho oblibu v sadismu, krvi a bolesti. Jenomže když ho tehdy převáželi do jiné věznice, Bill uprchnul a od té doby dychtil po smrti a utrpení svých obětí ještě víc než kdy jindy. Měl vždycky stejnou taktiku. Díky jeho zženštilému vzhledu pro něj nebylo problém předstírat nevinnou milou slečnu s laníma očima, která si pak snadno dokázala omotat oběť kolem prstu. Vždycky bez problémů získal přístup k citlivým informacím, načež nešťastníka brutálně umučil k smrti.
Tomovi se vždycky na místě činu dělalo poněkud nevolno, nedokázal pochopit, jak někdo může být tak nelidský, i když byly oběti několik hodin či dní mrtvé, bolest z jejich výrazů nezmizela a podle toho, jak vypadalo okolí, nedělalo Trümperovi problém představit si, jak moc jim ten prevít musel ubližovat.
Nikdy se jim však od té doby nepodařilo Kaulitze znovu chytit. Vždycky, když už mu byli až moc blízko, dokázal si změnit vizáž k nepoznání a celé to mohlo začít nanovo. Jediné, o čem mladý policista neměl ani potuchy, bylo to, že Billův gang již dávno odhalil jeho snahu o nenápadné sledování, a dnes večer to korunoval osudnou chybou, díky které byl teď právě tady, v mafiánském doupěti, které bylo dokonale zabezpečené. Utéct by nemohl, ani kdyby neměl svázané obě ruce, ani kdyby ho nedržely obě gorily. A do toho všeho si ho teď prohlížel samotný Kaulitz, který vypadal jako pes, zírající na obzvláště lákavý kus masa…
„Seš ubožák, Kaulitzi,“ syknul. „Sám by sis na mě netroufnul!“
Místností se okamžitě rozezněl Billův hlasitý smích. Na to, jak vypadal křehce, byl jeho hlas až moc hluboký, a Toma najednou zaskočilo, jak moc upoutalo jeho pozornost to hubené tělo, svíjející se před ním jako had.
Nemusel si nic zapírat. Přestože věděl, že odsud už se nikdy nedostane a že si pravděpodobně na vlastní kůži zažije, jak moc trpěly Billovy oběti, musel uznat, že je ten zabiják svým způsobem úchvatný. Dokonale upravený, líčení i nehty bez jediné chybičky, elegance čišela z každičkého jeho pohybu a i jeho hlubší hlas měl své kouzlo. Celému jeho vzezření dodávala drsnost pistole u útlého pasu a chlad, který čišel z jeho očí. Kdyby tam nebyly poslední dvě jmenované věci, možná by Tom musel sám sobě přiznat, že se do něj asi solidně zakoukal, i když to byl nepřítel. Tu pistoli by ještě rozdýchal, sám ji připevněnou k opasku nosil téměř čtyřiadvacet hodin denně, ale vadila mu ta bezcitná chladná zášť, ten mráz, který čišel z Billových očí. Zmateně si povzdychnul a trpělivě čekal, než se velký boss dosměje. Beztak jsou jeho myšlenky bláhové, spíš k smíchu, a krom toho mu nic jiného ani nezbývalo, akorát mu těch několik vteřin, kdy se Kaulitz nevěnoval jemu, zřejmě prodlužovalo život. Hořce se pousmál a pozorujíc Billa zasmušilým pohledem, bez hnutí setrvával v sevření těch, co mu vzali zbraně i svobodu…
Když se Bill dosmál, opět se mu do očí vrátil chlad. Vytáhnul svou pistoli a začal si s ní pohazovat, až vrhala vzduchem stříbřité odlesky. Bavil se Tomovou nevědomostí. Tohle vždycky miloval, jak vyrovnaně se před svými oběťmi dokázal chovat, zatímco v jejich myslích se šířila panika, kterou mnohonásobně zvyšoval jeho ledový klid. Ale postřehl zároveň něco, co se mu ani za mák nelíbilo. Ten policajt se buď nebál, nebo to uměl skvěle zamaskovat. A Bill chtě nechtě musel uznat, že jeho oběti ta hrdost moc sluší, ostatně celý policajt byl docela dost pohledný. Bude ho škoda…
„Nechte mi ho tady,“ zašeptal. „Vyřeším si to s ním sám…“
Naklonil se co nejblíže k Tomovi, až jejich obličeje od sebe dělily pouhé milimetry, chvilku hypnotizoval jeho tmavé oči a znenadání prudkým gestem típnul doutník o jeho krk. Tom sebou prudce cuknul, avšak neuniknul mu ani hlásek. Na okamžik pevně semknul víčka k sobě, aby mu neunikly slzy bolesti, ale když cítil, že je potlačil, vzpurně se zadíval do krutých očí před sebou. Věděl, že mu na krku naskakuje pulzující bolestivý puchýř, ale podvědomě tušil, že tohle není zdaleka to nejhorší, co ho tu dnes čeká.
„Ale ale,“ zamlaskal Bill polohlasem. „Pán je statečný… Moc statečný… Uvidíme, jak dlouho ti to hrdinství ještě vydrží.“
Ladným pohybem své paže, v níž svíral pistoli, ukázal na robustní židli u stěny. Jeden z jeho nohsledů ji okamžitě přemístil přímo před Billovo křeslo a ti, co drželi Toma ve svém sevření, ho k ní přivázali. Znali Billa moc dobře, už věděli, jak a tak Tom skončil s rukama spoutanýma za židlí a s každou nohou přivázanou k jedné ze předních nohou židle.
„Jen počkej, ty teď zakusíš věci,“ ušklíbnul se jeden z chlapů a plivnul Tomovi mezi oči. V tu chvíli ale třeskl výstřel, a zatímco Billovi z očí šlehaly blesky, muž se zhroutil bez života k zemi, jen jeho krev se rozlévala po studené podlaze. Tom jenom vytřeštil oči, když viděl tu ledovou zášť, která čišela z obličeje mladého mafiána. Jak ho jenom mohl zabít tak… tak chladně, tak bez emocí? I když ho unesl, byl to přece jenom taky člověk, který jenom plnil svůj úkol a Tom vždycky zastával názor, že pokud někdo někoho vyloženě nezabije, tak by se měl maximálně pořádně potrestat, ale zabíjení nesnášel, pokud to nebyla vyloženě sebeobrana nebo nutnost.
„Říkal jsem snad dost jasně, že váš úkol byl akorát mi toho zkurvysyna přivést, a ne mu něco dělat!“ zahřměl Billův hlas, když se černě podtrženýma očima výhružně zadíval po ostatních, kteří okamžitě s respektem couvli, protože věděli, že s ním není sranda, pokud zrovna on sám nechce. „A jestli někdo z vás myslí na to, že se ho jenom dotkne, pak skončíte jako tenhle, rozumíte?“
Všichni okamžitě přikývli, zatímco Bill s pohrdavým úšklebkem shlédnul ke svým nohám na mrtvé tělo a vyměřil si krok tak, aby nebožtíkovi šlápnul podpatkem do obličeje.
„Jsem rád, že si rozumíme,“ syknul a zapálil si nový doutník. „Odneste ho, nepotřebuju tu nějakou zdechlinu, a jděte. Prachy máte do dvou dnů na účtě.“
Tomovi naskočila husí kůže, když bouchly dveře a oni dva osaměli. Přestože neviděl za sebe, slyšel těžké dopady podpatků, jak ten charismatický vrah mířil ke dveřím. Slyšel zamknutí, a pak poznal, že se muž vrací. Na chvíli ho zmátlo, když kroky někde za ním utichly, ale pokud si nechtěl vyvrátit hlavu, radši se neotáčel. Trošku sebou cuknul, když mu vzápětí kolem krku dopadly studené ruce a u ucha se mu ozvalo zlověstné uchichtnutí.
„Tak pan policajt, co mi jde takových měsíců, možná i roků po krku, je konečně jenom můj,“ zapředl Bill. „Budu si muset dobře rozmyslet, co s tebou udělám… když si vzpomenu na to, kolik kšeftů mi kvůli tvýmu věčnýmu čmuchání uteklo…“
Obešel židli, vytáhl si lahev whisky, nalil si do skleničky štědrou dávku a pohodlně se usadil do svého koženého křesla. Odsunul notebook z okraje stolu, aby na svého zajatce lépe viděl a po pár locích znovu začal vyfukovat kroužky. Hrdě přimhouřenýma očima si začal Toma pečlivě prohlížet.
Co ho ale začalo solidně vyvádět z míry, bylo to, že musel uznat, že policajt je skutečně velmi pohledný člověk. Černé copánky krásně ladily k výraznému obočí a tmavě hnědým očím a rty doplňovala kovová ozdůbka. I když měl na sobě uniformu, bylo poznat, že pod oblečením se skrývá tělo plné pevných svalů. Bill sebou malinko zavrtěl. Ten chlap před ním, co mu už takovou dobu šel po krku, byl opravdu krásný. Moc krásný…
Stejné myšlenky se přitom hlavou honily i Tomovi. Statečně čelil zkoumavému pohledu, který ho propaloval jako rentgenový paprsek. Neuhnul ani na okamžik, což Billa docela překvapilo. Na tohle nebyl zvyklý, žádná z obětí mu nedokázala pohled opětovat déle než několik vteřin.
Nervózně se ošil, když se přistihnul, že místo po Trümperově krvi a bolesti jeho srdce dychtí po jeho plných rtech. Kroužky se najednou opět začaly měnit v pouhopouhý kouř, zatímco Bill na okamžik pevně semknul rty. Přece nemůže dovolit svým citům, aby ho ovládly!
Nikdy nevěřil na takové bejkárny, jako třeba láska, upřímnost, přátelství a tak podobně. Možná proto, že se s ničím podobným nesetkal. Od narození vyrůstal v dětském domově, kde byl ostatními šikanován a ponižován. Základní školu dokončil s největšími obtížemi, a pak to šlo jedno k druhému. Utekl z děcáku. Neměl kam jít. Poprvé mezi partou bezdomovců ochutnal opojnost krabicového vína. Poprvé se přidal v parku ke skupině feťáků, kteří ho nechali si zkusit, jak omamný dokáže být účinek drog i jak zoufalá může být absence psychotropních látek v krvi. Aby si vydělal na nové a nové dávky, nechal se najmout jednou skupinkou, aby za ně dělal špinavé práce. Pašování, zmlácení, znásilňování, únosy, vraždy. Postupně se v temnotě podsvětí čím dál víc zdokonaloval. Časem ho drogy přestaly bavit a on začal chtít něco víc. Už nechtěl být jenom loutkou, co udělá poslušně jako pejsek cokoliv, co se po něm chce. Nenáviděl kruté pomsty bossů a čím dál víc toužil být na jejich místě. Aby to byl právě on, kdo kolem sebe bude mít bandu človíčků, kteří při pohledu na něj nebudou vědět, jestli je pochválí nebo ztrestá, pohladí či zabije. Chtěl se začít mstít, tak začal potají pracovat na svém tajném plánu, který mu vyšel.
Už ve dvaceti bylo jeho jméno postrachem všech černých duší. V jednadvaceti zabil toho posledního, co mu v minulosti ubližoval. To, co dělal, mu přitom vyhovovalo. Za svou mstu a krvelačnost získával nejen pocit uspokojení, ale i peníze. Časem se naučil své oblíbené léčky, že se mu vyplatí spíš se převléknout za nevinnou slečnu se psím kukučem a teprve poté, co si důkladně očíhnul terén, tak mučil, zabíjel a mizel i s penězi. Vybudoval si i na profesionála až moc luxusní sídlo, kde se právě nacházel, a vždycky byl na sebe pyšný, co všechno dokázal, jak se mu povedlo posléze se zbavit zotročující nadvlády ostatních a postupně se vypracovat na toho největšího hajzla, který vůbec v Německu mohl být.
Proto byl teď značně vyvedený z míry tím, že poprvé ucítil něco jiného. Měl podezření, že sám snad nechce toho fízla ani zabít! Že chce něco jiného. Jenže… co jeho pověst, kterou si tak pracně budoval tolik let? Jeho sídlo, jeho nadvláda, jeho peníze! Vždyť kdyby dovolil citům, aby ho ovládly, musel by zmizet, protože správným parchantem nezmítají žádné prkotiny, jako jsou emoce!
Začal zrychleně dýchat, zatímco Tom neuhýbal pohledem, a vzápětí pevně skousnul rty. Ne. Nedá se něčím takovým ovládnout. Prostě nedá! Je to policajt, nepřítel, a když ho nezabije, tak ho ten bastard zašije na doživotí, tolik už měl na svém kontě zločinů! Ne. Prostě to s ním musí skoncovat. Zmučí ho a zabije, tak jako všechny ostatní před ním. Vždyť mu to dělalo tak dobře, vidět jejich muka!
V tu chvíli ho ale něco napadlo a on si skousnul rty ve zlomyslném úšklebku. Ano, pomučí toho svůdného policajta. Ale trošku jinak, než ty ostatní…
Vědom si svého půvabného vzhledu, odložil doutník, dopil zbytek alkoholu ze své skleničky a vyšvihnul se na své nekonečně dlouhé nohy. Párkrát se před zajatcem hrdě prošel a neopomněl přitom svůdně vlnit útlými boky.
Tom jenom zalapal po dechu. Až dosud jeho hlavou vířily myšlenky, proč mu ještě nebylo ublíženo, co s ním ten hajzl zamýšlí a jaká je škoda, že někdo tak krásný dělá zrovna tohle řemeslo. Pevně věřil, že každý, kdo se dal na špatnou cestu, jde svým způsobem napravit, ale poté, co byl před chvílí svědkem chladnokrevné vraždy, měl o možnosti Billových náprav solidní pochybnosti. Nicméně to mu nebránilo v tom, aby se mu srdce při pohledu do očí bandity nerozbušilo i jinými pocity, než byl strach a nejistota. Cítil v sobě i cosi jako sympatii a… lásku?
A teď viděl tohle. To ho dokázalo naprosto poblouznit. Bill se před ním procházel tam a zpátky, jako by se procházel po módním molu. Dopady podpatků jenom podtrhávaly jeho elegantní kočičí chůzi, delší sako za vrahem povlávalo jako závoj, a jediné, co narušovalo čerň jeho oblečení, byl svítivě stříbrný pásek a za něj upevněná pistole. Byl to vskutku fascinující pohled a Tom nemohl jinak, než jenom zírat s pootevřenou pusou…
Bill se uculil, když viděl, jak mu jeho tah vyšel, tak jako mu poslední dobou vycházelo všechno. Svou kočičí chůzí téměř dotančil až k Tomovi a sklonil se k němu. Suverénně se mu usadil na pravém stehně, co nejblíž k rozkroku, a než udělal cokoliv jiného, párkrát se důkladně zavrtěl. Nato pootočil svou krásnou hlavu, a zatímco ji přiblížil k Tomovi na nebezpečně krátkou vzdálenost a začal mu svými kukadly hypnotizovat oči, pootevřel úmyslně rty ve smyslném vzdychnutí a palcem pohladil ty Tomovy. Byly hebké jako samet, i když v nich pulzovala nejistota.
Mafián dýchnul mladému policistovi do tváře, až Tom pod horkostí toho dechu přivřel oči, a pak už jenom cítil, jak ruka s nalakovanými nehty sjíždí po jeho krku a začíná mu rozepínat sako i košili. Netrvalo dlouho a tyhle části oděvu byly srolovány až k jeho loktům, které se lámaly někde u opěradla židle, jak je k tomu nutila svázaná zápěstí. Kravata vzápětí odplachtila někam na zem a Bill, stále hledící Tomovi do očí, sjel nehty po vypracované hrudi až k bříšku. Přestože v sobě cítil vášeň, pořád se snažil si říkat, že mu jde hlavně o pomstu, proto stočil prsty tak, aby po přejetí byly na opálené kůži znát rudé škrábance jeho nehtů.
Tom tiše syknul a Billovy rty se roztáhly do ještě širšího úsměvu.
„Ano, bolí to, že?“ otázal se Bill milým hlasem. „Neboj, bude to ještě horší.“
Okamžitě slezl ze svého už vyhřátého místečka, kleknul si před svou oběť a dráždivě pomalu začal Tomovi rozepínat pásek a kalhoty. Když tak učinil, maličko si ho nadzvedl, aby mu je mohl i se spodním prádlem stáhnout až ke kotníkům, pevně omotaným provazy. Ušklíbnul se, když viděl, že jeho chování nenechává policistu chladným, a okamžitě začal umně pracovat na tom, aby byl během pár okamžiků Tomův penis tvrdý jako skála. Neuniklo mu přitom, že mladý muž začal tiše sténat.
Ještě chvíli se věnoval jeho tělu, dokud ho nerozdráždil na maximum, a poté s vítězným úšklebkem odkráčel do svého křesla a nalil si další dávku. Zaznamenal, jak ho Tom počastoval šokovaným, maličko zděšeným pohledem a na oplátku mu věnoval milý úsměv.
„Tak co teď s vámi, pane kapitáne?“ otázal se rádoby bez zájmu. Dopil, zvednul se a vytáhnul svou naleštěnou pistoli. Poznal přitom, jak v Tomovi hrklo. „Už moc dlouho mi otravujete život… Moc dlouho,“ zavrněl, znovu se uvelebil na Tomově stehně a začal jeho kůži na všech možných místech přejíždět hlavní odjištěné pistole. Na okamžik přivřel oči blahem, když vycítil to napětí, které Toma úplně ochromilo. Ano, tohle bylo ono. Už se zase začínal cítit ve své staré kůži, vzbudil v tom bastardovi naděje, a teď ho tady má, roztouženého, a tak krásně bezmocného. Jako všechny své předchozí oběti. Stačí jeden jediný výstřel a bude po všem…
Místností tiše cvaknul kohoutek, který se začal napínat, a Tomovi se z obličeje vytratila veškerá barva. Ani nevěděl, zda v sobě cítí lítost, zklamání nebo smířený klid, když odevzdaně hleděl do hlavně pistole, která během zlomku vteřiny ukončí jeho mladý život. Mýlil se. Billova duše je už tak zkažená, že ji napravit už nikdy nepůjde…
Očekávaný výstřel však nepřišel, místo toho Bill uvolnil stisk a kohoutek se vrátil do normální polohy.
„… a mně se to tvoje otravování docela zamlouvá,“ šeptnul mu Bill do ucha, které vzápětí vsál mezi rty. „Škoda jen, že stojíme na opačných stranách šachovnice.“
„Nemusíme stát na opačných stranách šachovnice,“ namítnul Tom, který se stále nemohl ještě vzpamatovat z toho, že ho ten člověk nezabil. „Stačí mi tvá přísaha. Tvá přísaha, že nikoho už nikdy nezabiješ. Že nikomu neublížíš. Vzdáš – li se tohohle života, obstarám ti na oplátku falešné doklady, změním vizáž a zajistím doživotní bezpečí. Nemyslím totiž, že tak jako teď ke mně, se standardně chováš ke svým obětem.“
Bill zmateně zamrkal. To bylo snad poprvé, co s ním někdo vyjednával! Poprvé, co mu někdo něco nenařizoval a naopak s ním jednal mile, jako s přítelem! Na okamžik nedokázal nic vnímat, když mu začalo docházet, o co všechno krásné ho život připravil, a když znovu promluvil, Tom s úžasem zaznamenal, že má mladý vrah v očích slzy, které mu začaly rozmazávat perfektní líčení a i jeho hlas zněl najednou jinak. Nikoliv ledově, ale smutně, bojácně… lidsky.
„Ty myslíš… že mám ještě nějakou šanci tohle všechno zahodit, změnit se?“
„Každý má šanci,“ pousmál se Tom. „A záleží jen na něm, jestli ji využije… nebo ne.“
Bill zalapal po dechu a otřel si slzy, a když se znovu na Toma podíval, zdobil jeho tvář snad poprvé v životě skutečně upřímný úsměv. Rychlostí blesku svého soka zbavil pout, načež neuvěřitelně svižně zlikvidoval pulzující napětí, které mu svým drážděním způsobil. A jakmile se Tomovi trošku ulevilo, uvědomil si copatý mladík, že jsou ve vzájemném objetí. Zmateně mafiána pohladil po zádech a Bill náhle pocítil, jak moc dokážou ty krásné pocity, které mu osud od mládí upíral, změnit jeho pohled na svět. Dojatě se na Toma zadíval a nesměle se jeho rtů doktl těmi svými…
* * * * *
Nikdo neměl ponětí, kam ti dva zmizeli. Jediné, co mohlo naznačovat, co se mezi dvěma mladými muži stalo, byl akorát shodný den. Den, kdy podsvětí ztratilo svého pána, svého tyrana, který mu udržoval pevný řád a chod, a kdy berlínská policie přišla o jednoho ze svých nejlepších lidí. Nikdo nikdy nenašel těla ani jednoho z nich, a ačkoliv je všichni měli dávno za mrtvé, Bill a Tom uskutečnili svůj sen, který si v oné temné místnosti slíbili. Oba si změnili doklady i vzhled. Tom přestal až tak moc pedanticky dodržovat veškeré řády a předpisy, dokonce se mu stalo, že občas dostal pokutu za vysokou rychlost mimo obec nebo botičku za špatné parkování, ale on se nad tím jenom pousmál a nadále žil pro svého miláčka. A Billovi už nikdy nebleskla hlavou jediná myšlenka na vraždu nebo bolest někoho jiného, jeho srdce naplňovala láska a štěstí a na světě by se nenašel jiný člověk, který byl tak vděčný za to, že dostal šanci žít znovu.
autor: Áďa
betaread: Janule
teda u Adi mě překvapuje happy end…fakt že jo :). ale líbí se mi tooo
hey..myslela sem že ho nějak (sexuaálně) zneužije a pak ho zastřelí.:D…ale tohle je krásnej konec…..řeknu to takhle..kdybych byla na fb dám líbí se mi:-)
Mě se to taky moc líbilo,myslím,že se to dalo rozepsat i na několik dílů,a bylo by to dokonalé….skvělá povídka,Bill jako svůdná sadistická bestie byl bezkonkurenční,a to ho v takových rolích rozhodně ráda nemám…super =)
fakt moc hezká povídka.navíc mě překvapil ten happy end:)
Chci z toho vícedílovku x))
Áďi..tohe byla asi tvá nejlepší jednodíka..od první věty jsem ji hltala jedním dechem x)
Bill jako nelítostný, krutý a sexy mafián..božská kombinace, on by se a to vyloženě hodil x)
Happy end mě překvapil ale příjemně překvapil 🙂
Wow, wow, wow !! Tohle jsem vážně četla jedním dechem celá napjatá…a jsem šťastná, jak to skončilo :))
no teda, jak jsou všichni překvapení 🙂 tak to jsem ráda, že se vám to líbí 🙂
[5]: ooou, děkuji 🙂
Nooo… musím se přiznat, že vzhledem k autorce jsem nějaký šťastný konec vůbec nepředpokládala… xD A ono tohle xD
Nápad to byl velice, velice dobrý, opravdu krásně promyšlený a propracovaný tak, jak to má být, ty role a charakteristika osob byla úžasná. Myslela jsem, že ho Bill bude takto "mučit" xD Jenom mě trošku mrzí, že tam nebyl popsaný ten sex, ale co už… I přesto to byla jedna z velice úžasných jednodílek, která se mi opravdu líbila – a že takových není mnoho.
Nemám co dodat – tleskám, tleskám, tleskám, tleskám!!!!
Tak to bylo úžasný! Fakt Bill na pozici elegantního mafiána a Tom jako sexy policajt. Jo to je kombinace..♥
ty jo husta povídka…jsem si myslel, ze ho Bill tvrdě ojede a pak zastřelí..dobrej konec
Pěkné moc pěké ..chtělo by to pokráčo =D …prosím =D =D
tak tohle byla nádhera já si myslela, že ho fakt zabije a ono to skončilo dobře :D:D
chválim nápad 🙂 Hneď na začiatku ma napadlo, že je škoda, keď si to uviedla ako jednorázovku, myslím, že by sa to dalo pekne rozpracovať, a bol by z toho zaujímavý príbeh. Billa v tejto poviedke absolútne milujem 🙂
no jooo HE…..to je divnýýý, ale krásnýýýý xDD
LOL….to je takovi zvlastni…tak takovejhle skrat sem teda ani v nejmensim necekala
wow.. me se to moc libi 🙂 ale je toho skoda, aby to byla jednodilovka 🙂
taky napínavá povídka.. Jsem to hltala jak hrom..zas to bylo něco jiného…. Bill jako drsnej mafián… 😀 Dobra představa… Fakt super povídka… 😉