autor: Nameless Lady
Byl den, jako každý jiný. Nebo spíš noc. Kluci se právě vrátili z předávání jakýchsi cen. Ne, nebyli nominovaní ani nevyhráli žádnou cenu, pouze vystupovali se svojí nejnovější písní. Na aftershow party zůstali se svými slavnými „přáteli“ docela dlouho. Bavili se, to se nedá zapřít, jenže Bill už byl unavený z toho, jak se musí pořád před někým přetvařovat a hrát si na jeho nejlepšího kamaráda jenom proto, aby z toho nebyla nějaká aféra.
Nakonec se rozloučili s pár lidmi, nasedli do aut a odjeli každý k sobě domů. S Tomem si popřáli jen dobrou noc a každý zalezli do svého pokoje.
Bill teď ležel na posteli s rukama za hlavou a přemýšlel. Bylo mu celkem smutno, ale za Tomem nešel. Nechtěl ho otravovat. Určitě už spí.
Jenže Tom nespal. Ležel na posteli v úplně stejné poloze jako jeho bráška a civěl do stropu. Nejraději by ještě někde slavil, ale nemohl nechat Billa jet samotného v noci domů. Po té nehodě má o něho ještě větší strach, než měl kdy předtím. A proto, když to jde, jezdí všude s ním.
A teď leží v tmavém pokoji a přemýšlí. Ani vlastně neví o čem. Myšlenky se mu volně toulají hlavou a on se jim nijak nebrání. Znova si přehrává dnešní vystoupení a hledá chyby, které by měl on nebo kdokoli jiný z kapely do příštího koncertu vychytat. Na nic ale nemůže přijít. Zdá se, že to bylo víc než perfektní. No, až na ten fakt, že Bill cestou na stage zakopl na těch svých podpatcích a do světel reflektorů takřka doletěl, naštěstí to včas vyrovnal a nesvalil se na pódium jako žabák. Georg se tak chechtal, že skoro zapomněl hrát a Gustav ze začátku popletl pár not, jinak se ale nic nestalo a diváci si ničeho nevšimli. Ječeli tak silně, že kluci nemohli ani promluvit. Už se to děje dost dlouho a oni by si na to mohli zvyknout, ale pokaždé, kdy se tohle stane, všichni z toho mají druhé Vánoce.
Bill se převaloval v peřinách a zaboha nemohl zabrat. Nevěděl, co se to děje, vždycky přece lehne a do pěti minut je v limbu, a dnes nic. Je tolik unavený, přesto musí mít pořád otevřené oči a koukat z okna do tmy. A to zítra, vlastně už dnes, musí vstávat v sedm ráno a jít s celou kapelou na focení a rozhovor. Jeho budík na nočním stolku právě bliknul. Bill otočil hlavu, aby viděl, kolik je hodin. Čtyři ráno, no to je skvělé, ráno si bude muset dát dvojitou vrstvu make-upu, aby zakryl ty strašlivé kruhy pod očima. V hlavě mu pořád hučel potlesk a jekot davu, který přišel do veliké sportovní haly na předávání cen nejlepším sportovcům jen kvůli nim, kvůli Tokio Hotel. Musel se pousmát. Miluje svoje fanoušky. Vždycky, když už nemá sílu a myslí si, že to prostě nezvládne, právě oni mu zase vlijí krev do žil a vrátí úsměv na rty. Kdyby jich nebylo, už by toho všeho asi dávno nechal. Kdyby nebylo fanoušků, zpíval by si možná akorát tak ve sprše.
Násilím zavřel oči a snažil se na nic nemyslet. Ze všeho nejvíc chtěl usnout, nechtěl přece tak moc, jen pár hodin nezbytného spánku. Ale dnes se ho asi nedočká.
Oba bratři se převalovali ve svých postelích až do rána. Když Billovi zazvonil budík, bylo to pro něj jako vysvobození. Ač nerad, ale vstal Tom taky a šel si nachystat snídani. V kuchyni nikdo nebyl. Bylo mu to trochu divné, Bill přece vstává mnohem dřív než on. Ale jakmile se otočil, málem se polil kafem, které si nesl. Jeho bratr seděl u stolu s takovým zvláštním výrazem na tváři a podpíral si hlavu rukou.
„Co tu děláš?“ vypadlo z Toma a svalil se na židli naproti. Bill jen pokrčil rameny a povzdechl si.
„Stalo se něco?“ vyzvídal dál. Ten Billův výraz mu nedal spát.
„Celou noc jsem nezamhouřil oči…“ odpověděl a zívnul.
„To já taky ne, musel jsem pořád přemýšlet, ale ani nevím, o čem.“ Řekl Tom zamyšleně a pak se pousmál. Bill na to jen kývnul a zvedl se od stolu.
„Půjdu se obléct.“ Prohodil ještě po cestě a nechal tam Toma v zamyšlení sedět.
Odešel do svého pokoje a sedl si na židli k oknu. Koukal ven, jak si jejich psi hrají. Zase mu bylo o něco lépe. Nakonec se oblékl a vyrazil k Tomovi do pokoje.
Jemně zaklepal na dveře a čekal, jestli se ozve nebo ne.
„Bille?“ zeptal se Tom.
„Můžu?“ Bill pootevřel dveře a nakoukl k bratrovi do pokoje.
„Jasně, to víš, že jo.“ Usmál se a otevřel dveře dokořán. Bill vešel a posadil se na Tomovu neustlanou postel.
„Neboj se, už skoro jsem. Za chvilku můžeme vyrazit.“ Mluvil s hlavou zabořenou do skříně. Myslel si, že ho Bill přišel popohnat.
„V pohodě, máme čas.“ Pokýval Bill hlavou a prohlížel si zdi Tomova pokoje. Neměl tu nějak exkluzivně uklizeno, ale bylo zde dobře. Tak nějak měl pocit, jako by všechny starosti a problémy odletěly na míle daleko od něho. Tom na sebe mezitím hodil tričko a uvázal si na hlavě šátek. Popadl svůj mobil a nacpal ho do kapsy.
„Půjdeme?“ otočil se na bratra. Billovi chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Zamrkal na Toma a pak odpověděl.
„Jo, pojďme.“ Vstal z postele a vyšel ze dveří jako první. V předsíni si obuli boty a nasedli do auta, které už je čekalo před domem.
Ve voze seděli i Gustav s Georgem a o něčem se vesele bavili.
„Zdravíčko, přátelé!“ zahlaholil Georg a rozesmál se na celé kolo.
Tom mu dal ránu do ramene a posadil se na sedadlo naproti jemu. Bill se mlčky usadil vedle Toma a na kluky jenom kývnul.
„Co, že máš tak dobrou náladu?“ ptal se Tom Georga. Ten se zazubil ještě víc a pak na Toma mrknul.
„Lucia přijela.“ Víc nemusel říkat. Všem bylo jasné, že je šťastný, protože přijela jeho dívka.
„Jak dlouho se zdrží?“ ozval se Billův hlas. Všichni se po něm otočili.
„Ještě nevím, ale doufám, že co nejdýl.“ Pokrčil Georg rameny a pak se zahleděl z okna.
Konečně přijeli k budově redakce časopisu, který s nimi dnes má v plánu udělat veliký rozhovor. Vystoupili z vozu a rychle přeběhli dovnitř. Nějaká sympatická mladá žena je uvedla do šatny, kde se prý mají připravit na focení. Bill, který už byl připravený z domu, si sedl na židli zády k zrcadlu a vytáhl si cigarety.
„Jsi si jistý, že se tady může kouřit?“ obrátil se na něho Gustav. Bill jenom pokrčil rameny a škrtl zapalovačem.
„Bille, já bych nerad měl nějaký problémy.“ Kázal mu pořád.
„Ale co by se tu nemohlo, prosím tě.“ Mávl mu Tom rukou před obličejem a vzal si od Billa z krabičky cigáro taky. Zapálil si a mrknul na bráchu.
„Můžete si s tím jít smradit jinam?“ protáhl zhnuseně Georg, který právě vstoupil do dveří. Nikdo si ho ale nevšímal. Gustav byl zahleděný do zrcadla a dvojčata? Ta seděla naproti sobě na židlích, oba kouřili a koukali na sebe. Bill Tomovi zkoumavě prohlížel obličej, byl trochu překvapený. Tom mu vždycky za jeho kouření nadával, chtěl přestat a Bill mu to kazil. A teď si tu s ním v klidu zapálí…? Moc to nechápal, ale byl rád, že stojí bratr při něm.
Oba dokouřili skoro zároveň. Tom se vydal hledat nějaký popelník, ale nenašel nic. Tak sebral nedopalek Billovi z ruky, otevřel okno a vyhodil oba vajgly na ulici.
„Tome.“ Uchichtnul se Bill a zakroutil hlavou.
„No co? Co jsi s tím chtěl udělat ty?“ zíral na něho a krčil rameny. V duchu si nadával, že zase podlehl a zapálil si. Rozhodl se přece, že toho nadobro nechá. Ale když slyšel, jak Gustav do Billa šije, bylo mu ho trochu líto. Měl pocit, že se musí postavit na jeho stranu a dát mu tak najevo, že je to on, kdo stojí při něm. No, a nenapadlo ho nic jiného, než tohle. A když viděl Billův nechápavý obličej, bylo mu do smíchu.
autor: Nameless Lady
betaread: Janule
Zatím se to ještě rozjíždí,tak se ráda nechám překvapit,co se z toho vyklube..=)
Mám ráda takovýhle nevinný začátky.. a tohle vypadá na úžasnou povídku.. těšim se na další dílek..:)
krásný,krásný,krásný….moc se mi to líbí a vítej mezi nás spisovatelky…xDDDDDDD
moc moc moc díky 🙂
aa a miluju tůty začátky… jak to začíná nevinně, no… moc se těšim co bude dál
rozhodně to vypadá zajímavě a budu číst dál..x)
Petinkoo, mooc krásny.. hned jdu čist dalši.. 🙂 .. :**
Páááni, zajímavé musím jít honem na další:-))
Tuhle povídku čtu po druhé moc se mí líbí.