autor: Bubbly
Billovo laní tělo se pod mým svíjelo jako had pod návalem neukojitelného chtíče a nikdy nekončící slasti. Mým uším znělo lahodně jeho sténání a vzdychání mého jména. Hladil jsem rozpálenými dlaněmi celé jeho tělo, zatímco jsem se v něm topil. Líbal jsem jeho porcelánový krk, zatímco mi zatínal nehty do kůže na zádech. Zakláněl hlavu a prohýbal páteř jako spokojená kočka. A když hlasitě vykřikl a celý se napnul pod lavinou orgasmu, byl jsem spokojený sám se sebou. Znovu jsem ho dokázal získat jenom několika lacinými dotyky, zatímco on marně bojoval o to, aby dostal na lopatky mě. Nikdy se mu to nepodaří. Miluju jeho tělo, miluju jeho samého.
„Miluju tě,“ zašeptal mi Bill, když jsme vedle sebe leželi na posteli a on si pohrával s mými prsty. Přejížděl mi nehty po dlaních a vypadal zamyšleně.
„Já vím,“ odpověděl jsem a políbil ho zezadu na krk. „Stejně tak já miluju tebe.“ Opřel jsem si hlavu o loket a sledoval jsem profil jeho dokonalého obličeje.
Bill propletl svoje prsty s mými a hlasitě vydechl. Nemluvil jsem, ale věděl jsem, že on chce něco říct. Díval jsem se na něho a čekal, jestli začne sám.
Chvíli to trvalo, ale nakonec se z jeho hrdla ozval jeho hlas.
„Já vím, že je to uzavřené téma, ale co když Katja…“ Nechal svou myšlenku vyplynout do prázdna a začal uvažovat o nové. „Dokázal bys beze mě být?“
Neodpověděl jsem hned. Nechával jsem si tu otázku projít hlavou, ačkoliv odpověď byla jasná hned poté, co ten dotaz vyřkl. „Ne.“
Otočil se ke mně. „Nedokázal bys žít beze mě, nebo bez mýho těla?“ zeptal se jinak.
Usmál jsem se. „Bille, miluju tvoje tělo, protože patří k tobě. Je tvojí součástí a ty jsi prostě něco, bez čeho bych se už neobešel.“
Bill se zdál spokojený s mojí odpovědí a otočil se ke mně čelem celý. Schoulil se do černovlasého klubíčka, zavřel oči a potichu zavrněl. Netrvalo to dlouho a slyšel jsem, jak klidně oddychuje v ničím nerušeném spánku. Já jsem nedokázal hned usnout, ještě jsem musel přemýšlet. Přemýšlel jsem o Katje, jestli o té jisté věci řekla Mathiasovi. Pokud ne, nejlíp pro mě a pro Billa, ale pokud jo, je to průšvih. Dokud by to věděl jen Mathias, dalo by se s tím ještě něco dělat, ale jelikož on je mluvka, začíná se nám roztáčet kolotoč událostí, kterým prostě nedokážeme čelit. Zítra budu muset za Katjou zajít a promluvit si s ní. Doufám, že už není pozdě.
Bill se pod mojí rukou zavrtěl. Pevněji jsem ho objal a přitiskl jeho tělo k sobě. Přehodil jsem přes nás teplou deku a ještě chvíli jsem pozoroval jeho něžný obličejík, dokud i na mě nepadla únava. Nechal jsem všechny svoje myšlenky uplynout a klidně jsem usnul.
Ráno všechno probíhalo jako normálně, neřekl jsem Billovi, že si chci jít promluvit s Katjou. Proč? Protože by začala vyšilovat, že neumím jednat s holkama a tak dále. Jenže on nezná Katju tak dobře jako já. Umí bejt stejně drsná, jako deset chlapů a na holčičí móresy nemá čas.
Nechal jsem to plavat. V klidu jsem se s Billem nasnídal a pak jsem prostě vyrazil do města, jakože si potřebuju něco zařídit. Bill se neptal, což bylo moje štěstí. Sedl si ke klavíru, který stojí v rohu v obývacím pokoji, a potichu začal ťukat do kláves nějakou, mě neznámou, melodii. Nechal jsem ho s jeho pocity a vypařil se.
Když jsem dorazil až před dveře bytu, kde Katja bydlela s Mathiasem a jejich mámou, vypadalo to, že na mě čeká. Nestihnul jsem ani zaklepat a už byly dveře dokořán.
„Čau,“ pozdravil jsem, ke svýmu překvapení docela klidně. „Čekáš mě?“
„Ne,“ odvětila místo pozdravu. „Jen jsem tě viděla přicházet a mohlo mě napadnout, že jdeš zrovna sem. Mám zavolat Mathiase?“
Zavrtěl jsem hlavou. „S ním mluvit nechci. Ale s tebou.“
„Se mnou?“ zvedla obočí. „A o co jde?“
Rozhlídnul jsem se. „Můžu dál? Nemyslím, že je to vhodný téma k řešení na chodbě.“
Uhnula mi beze slova ze dveří a tak jsem šel dovnitř. Jelikož v obýváku seděl Mathias, který si mě mimochodem ani nevšimnul, protože byl patřičně zaneprázdněn videohrou, sedli jsme si v kuchyni k malému jídelnímu stolu.
„Něco k pití?“ zeptala se mě Katja.
„Ne, bude to rychlovka.“
Sedla si proti mně a nohy si složila pod sebe. „Tak to vyklop.“
Nadechnul jsem se a ztišil hlas. Ne snad, že by nás Mathias mohl slyšet přes tu vřavu z televize, ale co kdyby se náhodou vkradl nenápadně za dveře? Asi těžko bych to potom vysvětloval, pokud to on ještě neví.
„Jde o to, cos viděla,“ začal jsem nejistě. Dost blbě se mi o tom mluvilo, ale nějak se to vyřešit muselo.
„Myslíš tebe a Billa?“ zeptala se, než jsem stihl cokoliv říct. „Pokud ti jde o to, komu jsem to stihla říct, tak to nikdo neví. Nechala jsem si to pro sebe.“
„Proč?“ zeptal jsem se, ačkoliv to nebyla vhodná otázka.
Ušklíbla se. „Copak nejsme kámoši, Tome?“
„To jo, ale…“
„Žádný ale,“ skočila mi zase do řeči. „Prostě na to zapomeň. Vytáhnu to, až mě nasereš,“ zasmála se.
Klesla mi ramena. „Bezva, to se mám na co těšit.“
Katjinými rameny ještě párkrát zaškubal smích a pak jsem jenom vyšel ze dveří. Závěr tohohle dne je jasný – není co řešit, bouřka je na nějakou dobu zažehnána. Pomalým krokem jsem se vracel zpátky domů a ještě jsem o tom přemýšlel. Dokud tohle tajemství bude jenom u Katji, bude v bezpečí. Jakmile vykoukne, je to normálně v prdeli.
Netušil jsem, že se fakt courám, proto jsem byl překvapený, když jsem se dostal domů až k obědu. Bill už přecházel po kuchyni, z talířů na stole se kouřilo. Potichu jsem vklouzl do kuchyně a nezpozorován jsem Billa objal kolem pasu. Nadskočil leknutím a otočil se, aby mě mohl něžně praštit po temeni hlavy a pak mě na to samé místo políbit.
„Čekám tady na tebe už takovou dobu,“ zamračil se uraženě.
„Omlouvám se, vyřizování se protáhlo,“ nahodil jsem psí pohled, abych si ho omotal kolem prstu. Zabralo to přesně, jak jsem očekával. Bill se pousmál a zasedl k jídlu. Usadil jsem se proti němu a s chutí jsem se pustil do oběda.
Několik minut jsme jedli mlčky. Až po chvíli se bráška rozhodl to ticho přerušit.
„Co jsi byl vlastně zařídit?“ zeptal se nejistě, a přitom očima zaujatě zkoumal svou porci rýže.
Polkl jsem a podíval se na něj.
„Něco kvůli autu,“ odpověděl jsem vyhýbavě a strčil si další sousto do pusy. Tentokrát Bill zvedl oči a položil vidličku.
„Kecáš, Tome. Poznám, když mi neříkáš pravdu.“
„Bille, děláš, jako kdyby ti lhal o tom, že za chvíli nastane konec světa.“
Bill se lokty opřel o stůl a naklonil hlavu. Už jenom v jeho pohybech bylo vidět, jak ho štve, když mu neříkám to, co se doopravdy stalo. Ale já jsem o tom nechtěl mluvit, protože už to přece nebylo důležité. Prozatím. „Nech to plavat, nezáleží na tom.“
„Ale mně ano.“
Podíval jsem se mu do očí. Tvářil se klidně, ale v jeho pohledu bylo něco, co se blízce podobalo vzteku. Nechtěl jsem ho zbytečně naštvat, ale ani jsem nechtěl řešit to, že jsem byl za Katjou, aby pro mě udělala maličkost. Navíc, kdybych to řekl takhle, Bill by si to vyložil po svém a tadá – problém je na světě a půjde jen těžko řešit.
„Byl jsem za Mathiasem,“ vyřešil jsem to.
„Aha,“ řekl a už se na nic neptal.
Znal jsem Billa líp, než on znal sám sebe. Stačilo málo, aby se už na nic neptal. Nikdy ho nezajímaly věci, který jsem vyváděl venku s kámošema. Neřešil to. Jeho zajímala móda, hudba a já nevím, co všechno ještě. A v neposlední řadě jsem ho zajímal já, což bylo víc než uspokojivé.
Pozoroval jsem ho, jak dojídá. Už nevypadal zaraženě, nebo naštvaně. Tvářil se normálně. Tvářil se prostě jako normální Bill. To mě uklidnilo, protože to znamenalo, že žádné další otázky už nebudou. V klidu jsem taky dojedl, odnesl talíř do myčky a natáhl se na gauč v obýváku. A když se během několika minut objevil Bill, ochotný se mazlit, pochopil jsem, že všechno je tak, jak má být.
Spokojeně si na mě lehl. Jeho muší váha se mnou vůbec nehnula. Jen jsem ho objal kolem ramen a on mě políbil do důlku za uchem.
„Už jsem ti dneska říkal, že tě miluju?“ zavrněl mi do ucha.
Usmál jsem se. „Dneska ještě ne. Naposledy včera v noci hned potom, co jsi hlasitě vzdychal moje jméno,“ začal jsem ho provokovat.
„Tome,“ zakňoural a stáhl obočí. „Jednou bych ti to přál prožít. Myslím, že bys vzdychal snad ještě víc než já. Protože to je doslova mučení.“
„Ale prosím tě,“ pošimral jsem ho na tváři.
Bill se pousmál a položil mi hlavu na rameno. Prsty mi obkresloval kolečka na hrudníku. Hladil jsem ho ve vlasech a vnímal jsem, jak mu pod kůží tluče srdce. A v tu chvíli mě napadlo, že je to to nejkrásnější, co jsem kdy mohl cítit…
autor: Bubbly
betaread: Janule
Krásný díl,moc se mi líbil…a ten poslední odstavec ♥♥♥
Ano, moc krásný díl… ♥
mooc hezky. Trochu nechapu proc Tom zapira takovou prkotinu jako ze byl za Katjou, ale tak co uz. Hlavne ze to je vyresene. Desne se mi tu libi vecne pritulnej Bill. Takovy mazlivy zviratko bych klidne aj aj doma brala 😀 Ale celkem bych Tomovi prala to zazit 😀 Jak o tom mluvil Bill. Tak supky dalsi dilek. Mam pocit ze aj kdyz je s Katjou vse zazehnano, tak stejne nejaky problem nastane
Moc pěkný, Katja je fajn kámoška. Teda, pokud jí Tom nenasere 😀
NÁDHERA!!!!!!!!!! Strašně se těším na další díl,ale úplně MEGOVSKY xD
no aspoň na chvíli bude klid…x)
No, tak to jsem fakt zvědavá, jak dlouho ta mlčenlivost Katji vydrží. Mohl by nastat nějaký zlom a myslím, že přijde už brzy, těším se, jak se to bude vyvíjet, tuším, že dvojčata čekají ještě těžké chvilky…