autor: Doris
Tak, moji miláčkové. Je to tady. Poslední díl. Někdo si možná oddychne, někdo ne. Každopádně všechno jednou končí. Měla jsem pro tuhle povídku možné dvě varianty na ukončení a nelituju svýho rozhodnutí. No možná trochu, protože jsem se tak uvázala na druhou řadu 😀 Ale to si počkáte, protože teď se chystám psát novou vícedílku. Bad boys se mi psali dobře. Spousta věcí v příběhu je z mých vlastních zkušeností a zážitků. Děkuju všem, co to četli, a co se jim to líbilo. A samozřejmě za každý komentář, který se pod povídkou objevil J Doufám, že jsem vás nezklamala.
Tak ahoj příště u další povídky Doris
Tom lehce zavrávoral. Teď určitě slyšel špatně. Tohle mu Bill určitě neřekl. Zřejmě má halucinace z nevyspání.
„Cože?“ vydechl šokovaně. Bill se ani nepohnul. Nehodlal couvnout. Tak strašně teď lhal. Nelíbilo se mu to vůbec, ale byl přesvědčený, že jen holý fakt, že byl s Andreasem, by mu Tom odpustil. Ale fakt, že by se to Billovi mohlo líbit, už určitě ne.
„Slyšel jsi. To já byl Andyho coura.“ Odpověděl Bill znovu stejně pevně a pohledem neuhýbal. I když ho to stálo obrovské přemáhání. Nejraději by se totiž vrhnul Tomovi do náruče a na rameni se mu rozbrečel jako malé děcko. Tom pevně stiskl zuby k sobě.
„Proč mi tohle říkáš?“ zadíval se na něj zoufale. Odpověď mu ale byla jasná. Bill by mu to nikdy neřekl jen tak. Tímhle mu dává jasně najevo, že je mezi nimi konec. A Tom i věděl, proč to dělá. Bylo mu víc než jasné, že to je proto, aby Tom neměl potřebu jít za ním do vězení, ale snad to Bill zvolil i velice chytře. Po tomhle zjištění a faktu, že mu tu Bill dává najevo jasný nezájem v jejich dalším vztahu… by po base asi opravdu netoužil. Ani když tam má být Bill.
„Je ti jasné, proč. Prostě ti to říkám. A nic z toho nehodlám brát zpátky. Šel bych za ním klidně znovu.“ Odpověděl stále pevně Bill, ale uvnitř přímo křičel a proklínal se. Nechtěl to takhle. Nikdy o Toma nechtěl přijít, a teď je to on sám, kdo končí veškerý vztah s ním.
„Rozhodl jsi o nás.“ Vzdychnul Tom. „Doufám, že jsi tak aspoň spokojený.“ Zabodl do Billa naposledy svůj zrak a opustil jeho dům.
Bolelo ho to. Tak moc ho tohle bolelo. Nikdy by nevěřil, že Bill dokáže tohle říct. A s takovým nezájmem, že mu Tom opravdu věřil, že se mu ten sex s Andreasem líbil.
Jak se za Tomem zabouchly dveře, Bill už to nevydržel a hystericky se rozplakal. Nohy se mu podlomily a zůstal ležet na podlaze. Slzy neměl ani snahu utírat. Stejně by to bylo marné. Měl takové nutkání se rozběhnout za ním a na místě ho odprosit.
„Tome… já tě miluju. Odpust mi to.“ Hlasitě zavzlykal a nevnímal asi nic kromě svého bolavého srdce.
Druhý den
Bill se vzbudil poměrně brzy. Nemohl moc spát. I ve snu viděl Tomovu zklamanou tvář a lítost v jeho očích. Věděl, jak moc mu ublížil, a taky věděl, že už to nikdy zpátky nevezme. Nenamlouval si nic ve smyslu, že by se vězení vyhnul. Za vraždu… těžko. Usadil se ke stolu a nalil si hrnek kávy. Chtěl na to aspoň na chvíli nemyslet. Ale už je to jen pár hodin před tím, než v ruce bude držet zbraň. Třeba ani nevystřelí, ale prostě u toho chtěl být. Chtěl vidět Daniela umírat.
B.B. byl v celkem podobné náladě. Ne, že by někomu zlomil srdce, ale jeho myšlenky se točily jen kolem Dana. Trochu si vyčítal, že Billovi dovolil jít s ním, ale i kdyby mu bránil celý den, tak by neuspěl. O tom byl přesvědčený. Dvě zbraně už mu ležely na stole a on si je zaujatě prohlížel. Hodina míjela hodinu, až u B.Bho dveří zazvonil Bill.
„Můžeme?“ vyhrknul hned, jak překročil práh jeho dveří. B.B. jen přikývl a do ruky mu dal jednu ze zbraní.
„Ještě si to můžeš rozmyslet, Bille. Víš, co všechno riskuješ.“ Zkusil to přeci jen ještě B.B., i když nepočítal s pozitivním úspěchem. Bill jen zakroutil hlavou.
„Teď už neriskuju vůbec nic. Jen svojí svobodu.“ Vzal si zbraň a strčil si ji za pas kalhot. B.B. si jen povzdychl, ale už nic neříkal. Zabouchl za sebou dveře a nasedl do auta. Bill se řídil jeho příkladem a sedl na místo spolujezdce.
„Víš jistě že bude doma?“ zeptal se Bill, zatímco sledoval dění za oknem. Snažil se působit klidně, ale klidný rozhodně nebyl.
„Určitě. Vždycky je doma.“ Přikývl B.B. a po pár dalších minutách zastavil před Danovým bytem. Bill se zhluboka nadechl a vystoupil. Počkal na B.Bho a došel až k vchodovým dveřím.
„B.B. počkej… co když na tebe čeká?“ zarazil se najedou Bill. B.B. jen pokrčil rameny.
„Tak mě tu má.“ Řekl stroze a zmáčkl zvonek. Nemuseli čekat dlouho a dveře se otevřely. Nestál v nich Dan, ale nějaký klučina. Oba ho sjeli pohledem. Takový mládě… to už si Dan opravdu bere do bandy kdekoho.
„Je doma Dan?“ vyhrkl hned B.B.
„Jo je… jdete pro dávku?“ zeptal se klučina. Bill okamžitě přikývl.
„Tak pojďte. Je vzadu.“ Uhnul jim ode dveří a nechal je vejít. B.B. skutečně nechápal tuhle naivitu. Očividně je tohle mládě neznalo. Jinak by je dovnitř určitě nepustil.
„Dík. Bejt tebou… jdu se projít ven.“ Odstrčil chlapce a zamířil hned delší chodbou, až k místu, kde se měl nacházet Daniel. Bill mu byl v patách.
„Ale ale… kohopak to tu mám?“ ušklíbl se Dan, když oba vešli dovnitř a zavřeli za sebou dveře.
„Čekal jsem, že přijdeš, ale že tak brzo… a ještě s doprovodem. Nebo ti snad dělá ochranku?“ uchechtl se Dan, když sjel Billa pohledem.
„Drž hubu. Čekal jsi mě… tak mě tu máš. Ale z nás dvou budu já ten, kdo ještě odejde.“ Prsknul B.B. a vytáhl zbraň, co měl za košilí. Daniel ale nikdy neriskoval chůzi bez svojí ocelový kamarádky.
„Čekal jsem, že si napřed promluvíme…“ usmál se s ledovým klidem. Měl nad B.Bm navrch. V B.Bm cloumal vztek, a ten ho ochromoval. Navíc vraždy byly Danova parketa. Proto B.B. nebyl schopný hned zmáčknout spoušť a dal tak Danovi dostatek času, aby rychlým pohybem vytáhl i on zbraň.
„A o čem chceš mluvit?“ prsknul B.B. a ani se nehnul. Jako by i zapomněl na přítomného Billa. Stáli naproti sobě s Danem a upřeně na sebe hleděli.
„O čemkoliv. Třeba o tý tvojí…“ ušklíbnul se a užíval si tu moc, kterou nad B.Bm právě měl. Cítil jeho nervozitu, a to mu nahrávalo do karet. Ale bohužel pro něj, i on v tom zájmu soustředěném na B.Bho zapomněl na Billa.
„O ní ty nemáš právo mluvit.“ Ozval se Bill. Dan se po něm ohlídl a lehce se oklepal. Už tak navrch neměl. Bill ho propaloval nenávistným pohledem a mířil na něj. Rozhodnutý vystřelit.
„Raději to odlož, nebo si ublížíš.“ Snažil se Dan hrát dál toho odvážného a hrdého, ale věděl, že tentokrát prohrál on. Už zbývala jen naděje, že by na to ani jeden z kluků neměl.
„A být tebou… neriskuju. Čí kulka bude rychlejší? Tvoje… nebo moje, co ti provrtá kámoše? Tak jako provrtala jí.“ Syknul po Billovi.
„Moje.“ Vydechl Bill a vystřelil. Snad si to ani neuvědomoval. Ale Danova slova, ho k tomu popíchla. B.B. to ani nestačil zaregistrovat. Jen nadskočil, když se ozval výstřel a Daniel se skácel k zemi.
„Sakra, Bille..“ vydechl šokovaně. Bill jen svěsil ruku a zhluboka dýchal.
„Vypadni B.B.,“ podíval se na svého kamaráda, ale sám se neměl k pohybu. B.B jen nechápavě nakrčil čelo.
„Cože?“ nechápal. „Co tu ještě stojíš? Tohle měl bejt můj problém.“ Rozhodil lehce rukama, ale Bill stál dál nehnutě jako sloup.
„Ty nemůžeš jít sedět, a je to otázka času, než mě najdou. Je v něm moje kulka, a já ani utíkat nehodlám. Ale bez tebe budou v hajzlu i všichni ostatní. Tak odsud vypadni.“ Řekl Bill rozhodně a B.B. nestačil zírat.
„Bille…“ chtěl něco namítnout, ale Bill znovu zvedl ruku se zbraní a přiložil si ji k hlavě.
„Vypadni odsud, nebo to fakt udělám. Já tu nemám pro co zůstávat. Ty jo.“ Bill měl pocit, že se asi dočista zbláznil, ale právě vzal život člověku, a to ho dostávalo do stavu naprostého nezájmu. A B.Bho sedět nenechá. On už tu skutečně nic neměl, ale B.B… ten tu měl ještě pořád svoje lidi, za který musel bojovat. A holky, který by bez něj skončily jako laciný děvky u silnic.
„Jak chceš, Bille.“ Vydechl rezignovaně B.B. a snažil se nebrečet. I když k tomu neměl daleko. Znovu přicházel o nejlepšího kamaráda.
„Já… zkusím tě z toho nějak vysekat.“ Ohlídl se ještě, ale Bill ho jen rázně poslal pryč bez jediné další odpovědi.
„Bille Kaulitzi, soud vás tímto odsuzuje za vraždu Daniela Hoffmana na 15 let vězení, nepodmínečně.“ Vynesl soudce rozsudek o několik dní později. Bill ani nic nenamítal. Nic nepopřel a vraždu přiznal. Zvedl se z lavice pro odsouzence a nechal si policistou nasadit pouta. Vracel se tam. Vlastně ne. Hůř. Vracel se do basy jako vrah. Očima přelétl soudní místnost a zastavil se pohledem v páru čokoládových očí.
„Promiň, Tome. Miluju tě. Vždycky budu.“ Řekl si sám pro sebe a raději znovu pohled odvrátil a nechal se vyvádět vchodem pro odsouzence. Tom se za ním díval a věděl jediné. Přišel o něj. Kapitola jeho vysněného života se právě zavřela, tak jako se zavřely dveře za Billem. Už ho neuvidí.
KONEC
autor: Doris
betaread: Janule
To není pravda!!!Co to je za konec!!!!Doris,já tě zabiju!!!!Vlastně ne,nemůžu,protože už jsem sama mrtvá,právě trefil mě šlak..!!!!Jak jsi mohla..??!!Doufám,že v té avizované druhé řadě ty napáchané škody napravíš..xD
ach Tommy, ty až se dozvíš pravdu tak nevím nevím jak budeš reagovat
třeba tom taky nekoho killne a pude vrčet…..TŘEBA??!!??!!
Celá povídka byla úžasná.. Každé slovo jsem hltala.. Občas jsem u povídky napětím ani nedýchala.. Netrpělivě jsem čekala na každý další díl.. Doris, děkuju, že jsi něco tak úžasného napsala.. Pokud budeš psát časem druhou řadu, těším se..
nádherná povídka… ale ten konec prostě… jestli nebude druhá řada…tak to asi nepřežiju… smutný… tak jsem si zas pobrečela…:'( Ale byla to krása!
oH BOŽE doris! jak si to představuješ mě takhle utýrat k smrti bože bože nééééé sem upa prdeli z tebe to si odpykáš, ale přnádherné *tleskám*
;-( smutné…. napiš druhou řadu jinak je po tobě 😀
ale tleskám… a stejně si myslím že se na něj Tom doopravdy nezlobí, musí mu být jasné, proč to udělal ne? že jo že jo žejo….
Chce to druhou řadu!xD jinak budu vraždit!xD Je to dokonalí:)
ja mam jedine a to toto: :'( bulim tu jak zelva KURVA… sakra, tohle ne… patnact let je moc a navic… Tom… kurva jdu brecet do koupelny nasi se me ptaj co je… OMG
pekne prosim smutne koukam, napis druhu radu.
dost ma to dojalo, dufam ze ta druha rada bude coskoro. mam rada tvoj styl pisania.
chjo..:/ smutnej kojnec..:/ale pokud uděláš další řadu tak to bude dobrý..:) jinak taky se mi dobře četlo..:)
A prý, že jsem jediná s Krupicou kdo u twých powídek brečí :DD Tady to máš černé na bílem, nebo spíše čerwené na černém 😀 Jak koukám wšichni a to snad aj do jednoho brečeli stejně jako já když tohle nedáwno četla 😀
A každej chce druhou řadu 😀 Takže tady to sama máš 😀
Naštěstí já druhou řadu wydupala takže pohodičkaaa :DD
moc dekuju za vyjadreni nazoru 🙂 Cenim si toho. Původne jsem to chtela napsat jako trochu vetsi dojak, ale pak jsem si rekla, ze budu brat trochu ohledy, abych vas nerozbrecela. No koukam u nekterych se mi to stejne povedlo 😀 Druha rada bude, ale jak jsem psala. Pockate si na ni. Původne jsem ji vubec nemela v planu psat, ale tady soudruzka Kakinka do me valila tak dlouho, ze jsem nakonec kejvla. Uz ji mam i celkem vymyslenou, ale napred proste zapracuju jinde. Jsem rada, ze se vam to libilo. Vazne vam vsem moc dekuju :-*
[14]: ještě aby se nám to nelíbilo…. taková dokonalost 🙂
já brečela půl hodiny 😀
já Doris přerazim…ještě se mě ptá jestli chceme víc smutné nebo méně smutné a já jí na to řeknu, že HE…..prej jooo tak já se budu snažit…..asi máme s Doris jiné představy o HE…xDD
[16]: Mysicko moje hluboce se omlouvam 😀 Ale jak to dopadne jsem mela jasno uz asi tak od poloviny povidky 😀 Jen jsem resila jak moc krute to mam napsat. Proto jsem se ptala jak moc smutnej konec chcete 😀 NO kdyz jsi rekla ze jedine HE, tak jsem zvolila tu min drastickou metodu 😀 Ja to nejak odcinim 😀
drsná povídka…hodně drsná…škoda, že to dopadlo, jak to dopadlo…asi to tak mělo být…:-(
Celá povídka byla naprosto dokonalá, proložená krásnými, intimními i akčními momenty, ale ten konec jsem skutečně nečekala. Bill úplně odevzdaný a odcházející ze soudní síně s patnácti lety, to je skutečně drsný konec. Navíc ještě představa, že si znovu projde vězením jako děvka. No chudák kluk, a k tomu ještě Tom, který stále ještě žije v mýlce, že se to Billovi líbilo…
Hodně originální, vážně smekám.
Jak jsem slíbila u Dorisina God bless you, tak jsem take učinila 😃. Navštívila jsem autorcin šuplík a zacetla se do jeji dalsi tvorby. “Zlí hoši” byli jasnou volbou a WAU – tak tenhle příběh me vazne hodne bavil 😈!!! Dokonce natolik, ze jsem nelenila a na stránkach (ted uz bývalých, diky skončení služeb blog.cz) Doris jsem si našla a zhltla i nedopsane pokračování dvojky. Skoda, ze to nikdy nebude dopsáno, ale jinak za me 👍🏼 #palechore.