autor: Ainikki
Bill se zhluboka nedechl, než přiložil prst k domovnímu zvonku umístěnému na plotě vedle branky. Snažil se nemyslet na to, že by byl mnohem raději s Tomem. Hlavně nyní, po událostech se Simone, by mu byl velice rád nablízku. Bohužel, tuhle návštěvu přislíbil dříve, než se to stalo. Prvně se tady octnul sám. Když ještě žila máma, byl se tu párkrát podívat s ní, v té době si sestra tenhle dům s manželem pořizovala, ale od její smrti ji tu nenavštěvoval. Ona za ním obvykle chodila k Brenigovi, kde mu většinou odkládala na pohlídání svoji malou dceru, a nebo, pokud něco potřebovala a nepřála si, aby u toho ten starý dědek asistoval, scházela se s ním ve městě. Teď už ji neviděl dobrých šest měsíců, ne-li déle. Byl nervózní, i když v podstatě nebylo proč. Byla to přeci jen jeho sestra, tak nač ty obavy?
Nečekal dlouho a dveře domu se otevřely. Hned na to spatřil pětatřicetiletou ženu s nakrátko střiženými blonďatými vlasy. Přibrala od doby, co ji viděl naposledy. Ozvalo se bzučení a on strčil do branky, aby se otevřela. Po vydlážděném chodníčku zamířil k ní.
„Ahoj.“ Pozdravil a zdvořile se usmál. Nebyl vůči ní zvyklý na nějaké vřelosti, takže se ani nepokoušel o objetí.
„Čau,“ odpověděla mu úsečně. „Pojď dál.“ Otevřela dveře dokořán a nechala ho projít do předsíně.
„Strejda Biiill!“ S vřískotem se k němu přiřítila šestiletá copatá holčička s červenými mašlemi ve světlých vláskách a modrou sukní. Veselé milé dítě. Tohle byl jeden z dalších důvodů, proč ho mrzelo, že se svými sourozenci nemůžou fungovat jako normální rodina. Jeho bratr Ralf měl také holčičku – tříletou – a ta ani nevěděla, že nějakého strýčka má. Bill ji viděl všehovšudy asi dvakrát, když byla ještě v peřinkách. A kdyby nebylo toho, že Mariane potřebovala občas malou Nathalii pohlídat, a Bill byl pro ni nejlevnější chůva, neznala by ho ani ta.
Chlapec roztáhl paže a dítě mu vběhlo do náruče.
„Ahoj, princezno. Jak se máš?“ Ptal se, a přitom si s ní v rukou pohupoval.
„Dobře.“ Ujistila ho holčička. „Dlouho jsem tě neviděla. Máma říkala, když jsem k tobě chtěla jet, že máš moc práce.“ Postěžovala si a Billovi neuniklo, jak se Mariane zle zatvářila.
„Nathalie, neotravuj Billa!“ Okřikla ji. „A ty ji polož na zem!“ Dostalo se na to rozkazu Billovi. Ten se nechtěl hned na úvod návštěvy dohadovat, proto raději Nathalku postavil. Ještě si ale neodpustil:
„Něco jsem ti přinesl.“ Mrknul na ni a z tašky vytáhl rozkošného žlutého medvídka se srdíčkem na bříšku.
„Jé, ten je krásnej.“ Zaplesala a zabořila nosík do medvědovy měkké plyše, přitahujíc si ho k tělu v těsném objetí. „Děkuju.“
„Tak si s ním běž hrát do pokoje. My si potřebujem se strejdou popovídat.“ Odehnala ji a pobídla Billa, aby se posadil v jídelně ke stolu.
„Olle není doma?“ Zajímal se.
„Ne.“ Dostalo se mu vskutku rozvité odpovědi. Olle byl Marianin manžel. Byl to takový dobrácký trouba, ale na rozdíl od jeho sourozenců, se na Billa nedíval skrz prsty. Škoda, že tu dnes nebyl. S ním by si mohl alespoň normálně popovídat.
„Dáš si něco k pití?“ Ptala se Mariane. Bill na ni na chvíli zůstal překvapený koukat. To bylo poprvé, co mu něco nabídla.
„Vodu, dík,“ netroufl si říct o nic víc.
„Jen vodu? A co třeba ještě kafe?“ Chlapec nevycházel z úžasu, ovšem nebyl zase tolik naivní, aby si nedokázal spočítat, že za touhle sestřinou vstřícností se bude dozajista něco ukrývat.
„Ne, děkuju.“ Mariane pokrčila rameny a odběhla do kuchyně natočit mu sklenici vody.
„Tak jak se máš?“ Zeptala se konverzačně, položila ji před něj, a dokonce se i usmála.
„Mám se fajn,“ opětoval jí pousmání a pak vyhrknul. „Přestěhoval jsem se.“ Stejně by na to dříve či později narazili, a i kdyby ne teď, dozvěděla by se to jinak. Proč tedy nejednat na rovinu.
„Skutečně?“ Pozvedla obočí v hraném zájmu.
„Ano,“ přikývl. „Je to právník od nás z práce a můj…“ Zaváhal, jestli má být upřímný ve všem. Moc dobře si pamatoval, jak ho s bratrem dokázali zesměšňovat, a to před pár lety neměli víc než domněnky podložené jen jeho zvláštním dívčím zjevem, který jim byl trnem v oku. Homofóbní ignoranti nenávidějící a odsuzující něco, o čem v podstatě nic nevěděli. „…přítel.“ Dodal přeci jen. Dnes už mu bylo jedno, co si o něm pomyslí. Dokonce i to, že mu teď nejspíš sestra vylije tu vodu na hlavu. S Tomem se začal cítit silný a povznesený nad takové věci. Nebylo nic, co by mohlo pokazit to krásné, co mezi sebou měli.
Ona ale kupodivu nijak nezareagovala, tak to tedy dokončil celé.
„Brenig je ve vazbě. Je zažalovaný za týrání a sexuální zneužívání.“ Podal jí to bez obalu.
„Hmm,“ vypustila jen to nic neříkající citoslovce. Ona ho zřejmě dostatečně nevnímala. Jinak si totiž tu její laxní naprosto scestnou reakci nedovedl vysvětlit. Vždyť tohle ji muselo přinejmenším šokovat. „A koho to vlastně zneužíval?“ Nejspíš jí došla alespoň část jeho sdělení a nebo podlehla jen zvědavosti, protože ve své stupiditě si nedokázala dát dvě a dvě dohromady. Bill na ni jen nevěřícně vykulil oči a pak neochotně kuňknul.
„Mě.“ Cítil, jak se mu v krku usadil knedlík, když musel tuhle potupnost říct nahlas. Jako by to snad nebylo dostatečně jasné.
„Aha.“ Protáhla téměř snad až znuděně. „Se nediv, když vypadáš…“ Jen na něj ve výmluvném gestu ukázala rukou, ale nahlas raději neřekla nic. Už tohle bylo nad rámec. Ona měla přeci v plánu být na něj dnes v mezích svých možností milejší než obvykle, i když se jí to tedy maximálně příčilo.
Bill nevycházel z úžasu, ovšem než stačil jakkoli na tuhle její poznámku zareagovat, mlela dál.
„Něco bych od tebe potřebovala.“ Přešla na svoje téma. Předstíraný zájem o osobu mladšího bratra byl zřejmě u konce, a konečně se Bill dozví, proč byl vlastně pozván. Nemohl si pomoct, ale neubránil se lítosti nad její přezíravostí. Teď se alespoň utvrdil v tom, že pro ni nikdy nic neznamenal a znamenat ani nebude.
„Poslouchám.“ Pípl sklesle a zapíchl oči skrz vodu na dno své sklenice.
„Nathalie na tom začíná být velice dobře ve hraní na piano,“ líčila mu, „a klávesy přestávají stačit. Potřebovali bychom jí koupit klavír. Navíc je skvělá v angličtině, Olle s ní tak hodně mluví, takže chceme, aby do první třídy nastoupila na britskou školu, která je ale soukromá a školné velice vysoké. Navíc teď přijdeme o můj příjem. Čekáme druhé a já budu muset na mateřskou.“ Pohladila se po mírně vypouklém břiše. Tak tohle byly ty kila navíc, došlo mu.
Odtud tedy vítr vanul. Teď mu bylo jasné, co vězelo za sestřiným pozváním. Oni se prostě nikdy nevzdají. A když nezabrali právníci, kteří se snažili mámino dědictví před časem nějak napadnout – ovšem bez úspěchu – tak teď na to jde přes malou Nathalku, o které věděla, že má pro ni Bill slabost.
„A po mně chceš co?! Abych to všechno zafinancoval z peněz, co mi máma nechala na školu?“ Hloupá otázka. Pochopitelně, že jí nešlo o nic jiného. Billovi z toho bylo zle. Teď si nadával za to, jak mohl být tak hloupý a mít v sobě sice nepatrnou, ale přesto naději, že sestře jde jen o to napravit vztahy mezi nimi.
„Bille,“ oslovila ho klidně, protože jí neuniklo, že chlapce popudila, a to se jí momentálně nehodilo. Sice by nejraději tomu malému buzíkovi vyrvala všechny vlasy z hlavy, jen aby jí ty prachy navalil, to by ale nikam nevedlo. O to už se před lety pokoušel Ralf. „Ty přeci stejně nestuduješ a díky tvé…“ neřekla to ani nahlas, „prostě rodinu beztak zakládat nebudeš, tak k čemu ti ty peníze jsou?“
„Do toho ti nic není!“ Osopil se na ni. Měl toho dost, a zklamání, které v sobě dusil, se napovrch projevilo vzrůstající nahněvaností. Nehodlal ustoupit a dát jí byť jen jediné Euro. Jim máma studia zaplatila a tohle bylo pro něj. Kdyby alespoň mohl mít jistotu, že ty peníze budou sloužit výhradně Nathalce, jak se mu tu snažila namluvit, zauvažoval by nad možností část těch peněz pro ni uvolnit. Jenže to dítě bylo jen zástěrka. Všechno by to rozfofrovali za zbytečnosti, tak jako to udělali s penězi z prodeje mámina domu, kde všichni vyrůstali.
„Stop! Přestaň! Konec diskuze!“ Utnul ji rázně, když se nadechovala k nějakému protiargumentu. Mariane na něj zůstala jen v první chvíli zaskočená civět. Kde se jen vzalo v Billovi tolik kuráže? Nikdy se jí takhle zpříma nepostavil. „Nechápu, že jsem sem vůbec chodil.“ Prudce se zvedl ze židle, popadl z ní svou jarní bundičku, protože po zimě už venku nebylo ani památky, a zamířil si to rovnou ke dveřím.
„Počkej!“ Vrhla se za ním. „Kam myslíš, že jdeš?! Ještě jsme nedomluvili!“
„Ale ano. My jsme domluvili už velmi dávno.“ Vyvrátil jí to Bill.
„Tohle ti jen tak nedaruju!“ Prskla za ním, když viděla, že už ho tu nezadrží, ani kdyby se na hlavu postavila. „Zavolám Ralfovi a ten si to s tebou vyřídí!“ Labilně vyhrožovala. Bill na to už ale nijak nereagoval. Bylo mu to jedno. Stejně jako dnes ona, ani jeho bratr ho nemohl ničím vyděsit.
…
„Tak jak to šlo? Jsi tu nějak brzo.“ Halekal Tom z útrob bytu, když zaslechl, že se Bill vrátil. Zvedl se v obýváku z pohovky, kde byl usazený a sledoval nějaký hudební kanál, a šel mu v ústrety. Ovšem hned, jak uviděl jeho skleslý výraz, mu bylo jasné, že to nedopadlo zrovinka nejlépe.
„Tak povídej. Co se stalo?“ Vybídl ho, zatímco mu pomáhal z bundy a odkládal ji v předsíni na věšák. Bill si hlasitě povzdechnul.
„Chtěla prachy.“ Tomovi se ze zamyšlení vyrýsovala vráska na čele.
„Prachy? Po tobě?“ Tak úplně nechápal. Bill sice vydělával, ale jeho plat byl více méně průměrný. Rozhodně se nedal považovat za někoho, u koho by předpokládal nějakou větší hotovost.
„Máma pro mě měla připraveno poměrně dost, abych mohl stejně jako brácha se ségrou vystudovat, a než umřela, tak ten účet nechala přepsat na mě,“ vyvedl ho z jeho omylu, že jediné, co vlastní, je těch pár kufrů s oblečením, co si k němu nastěhoval. Oba se proti sobě posadili na válendu a Bill pokračoval. „Nebylo to tedy součástí nějaké oficiální závěti, nebo jak to mám nazvat. Ty peníze byly moje dřív, než na nějakou vůbec došlo, takže ani po tom neměli jak je ze mě dostat. Ne, že by se i tak nesnažili.“ Dodal si spíše pro sebe. „A ona teď přišla s tím, že je potřebuje moje neteř, a ať je teda koukám navalit, když nestuduju. Jsem fakt úplně pitomej.“ Nadával si sám sobě, přejel si dlaní po obličeji a znovu vzdychnul. „Mělo mě napadnout hned, co bude chtít.“
„Tohle nemá smysl si vyčítat,“ ujistil ho Tom a přitáhl si ho do náruče. „Každý by na tvém místě doufal a přál si, aby se změnili. Nestalo se, tak se tím netrap.“ Uklidňoval ho a pak se najednou zazubil. „Máš přeci mě. Se mnou to bude OK.“ Vychvaloval se. Chlapec se musel také uculit. Bylo to ale jen krátké pousmání a pak zvážněl.
„Slibuješ?“ Zvedl k Tomovi pohled.
„Slibuju.“ Stvrdil to krátkým polibkem.
Chvíli si jen tak tiše seděli ve vzájemném objetí, až to ticho přerušil Tom.
„Volal mi Gordon.“
„A?“ Bill zvedl hlavu z jeho ramene a čekal na odpověď.
„Máma má příští tejden narozeniny a v sobotu jsme k nim oba pozvaný na oběd.“ Objasnil důvod otčímova telefonátu.
„My oba?“ Polkl nasucho Bill. Nebyl si tak úplně jistý, jestli je připravený Simon čelit, když jím a jejich vztahem zcela očividně opovrhuje, stejně jako jeho zbytek příbuzných.
„Hmm, jo,“ přisvědčil Tom. „Sice by mě potěšilo víc, kdyby zavolala sama, ale i tak bych řekl, že je to lepší než nic. Gordon říkal, že na tom začíná být malinko líp a já myslím, že pomůže, když tě pozná blíž.“ Bill se netvářil moc nadšeně. On o tom totiž příliš přesvědčený nebyl, každopádně chtěl mu vyhovět, takže na to nakonec kývl. Pokud Tom věřil, že to bude fungovat, tak on bude stát plně za ním. Alespoň jeden z nich si přeci zasloužil mít stabilní a podpůrné rodinné zázemí. Navíc se cítil malinko provinile. Měl pocit, že Tom o to svoje přišel právě kvůli němu. A pokud tohle přispěje k nápravě, tak to nebude problém. On by udělal i mnohem víc, kdyby bylo třeba.
autor: Ainikki
betaread: Janule
http://www.hp-world.ic.cz
Zajímavá stránka o Harry Potterovi, která určitě stojí za shlédnutí. Díky:-)
Ainikki,už jsem ti říkala,jak úžasná a dokonalá je tahle povídka??Určitě ano,ale to mi nebrání,abych to psala znova a znova,protože to jinak říct ani nejde…Tenhle díl mi trošku otevřel pohled do Billova soukromí,a nebyl to pohled právě radostný,ze začátku jsem se normálně bála,že Bill sestře ty peníze dá,a to kvůli neteři,kterou má rád,a překvapilo mě,jak s ní vyběhl…A nevím,jestli se mám těšit,nebo bát té návštěvy u Tomovy mámy,rýsuje se,že se Simone s celou věcí začíná smiřovat,ale třeba nás jenom chceš ukolébat,a Simone zve Billa proto,aby mu definitivně řekla,ať zmizí z Tomova života..doufám,že ta první možnost bude ta správná.A Billovy obavy,aby Tomovi nezničil rodinné zázemí,úplně mě to dojalo,říkám si,že by se snad s ním kvůli tomu i rozešel,snad k něčemu takovému nedojde…Nějak jsem to s tou délkou komentáře přehnala,ale tohle se tak báječně čte,prostě to miluju ♥♥♥,a musela jsem se z toho nadšení trošku vykecat..=))))Úžasný díl,úžasná povídka od úžasné autorky =) ♥♥♥
nemam slov na tu billovu sestru, snad sa z nej nevykluje nieco horsie (pripadne z ich brata), ale mam pocit ze to z nejakrho dovodu to v poviedke spomenute (a nie malo) bolo, takze som zvedava, no ..
maleeej. taková debilní rodina toto..
Ten Bill má ale rodinu chudák…