autor: Lenna W.K.T.
Cawkyyy 😀 jak se máte a jak se líbil trailer? 😀 kvůli němu jsem se dost se psaním zasekla, doufám, že vás to trošku vtáhlo do děje a připravilo vás to na děj. Teď se to bude odvíjet maličko, jak to říct, tvrdě a divoce, kdo chce přítulného Billa, asi ho zklamu… 😀 předem upozorňuji, abyste případné překlepy v prvích odstavcích brali s rezervou, protože jsem to psala v autě po cestě do Čech 😀
Mám jen pár vysvětlivěk, v příběhu se objevují výrazy jako: COSA NOSTRA (z italštiny: NAŠE VĚC) je to název nejnebezpečnější a nejznámější italské mafie.
A pak se tam objevuje výraz: VENDETA E TUTTO, je v překadu POMASTA JE VŠECHNO. Je to, jak to říct motto italské mafie a celkově všech mafiánů.
Tak teda přeju příjemnou zábavu 😉 Lenna Wolf K.T.
Celou noc se mi zdály ty nejkrásnější sny, jaké jsem za celý svůj život měl. Jeho vůně prostupovala do mých snů a já si i ze spaní uvědomoval, jak beznadějně jsem zamilovaný. Při každém jeho pohybu se vůně roznesla ještě více a jeho dotek mi naháněl husí kůži. Bylo neskutečné, co se mnou ten malý tvoreček prováděl.
O to horší potom bylo moje ráno. Probudil jsem se odkrýtý a on? On nikde! Chtělo se mi vmžiku brečet. Tušil jsem totiž, že se stalo něco vážného, za co i můžu já. Podíval jsem se na své odkryté tělo a stejně jsem se musel pousmát. Ten malej ďábel má snad dokonce i rtěnku. Protože moje tělo bylo poseto červenými obtisky jeho rtů od rtěnky. Sytě rudá barva, mastná, nešla dolů. Ještě to dokreslovalo můj krk posetý malými červenými flíčky. Připadal jsem si jak dalmatýn. Usmál jsem se ještě víc. Je ze mě muž. Opravdový skutečný muž. Zamilovaný do jiného muže.
Vstal jsem a podíval se na sebe do zrcadla. Nevynechal ani kousíček mé kůže. Třísla, dokonce i penis a nohy. Označkované jeho rty. Pocítil jsem zvlášní pocit, že je pořád se mnou. Objal jsem své vlasní tělo a představoval si, jaké by to bylo, kdybych prožil ráno s ním. Musím ho ještě potkat. Musím, dal jsem si to za úkol, ještě dnes ho najít. Podíval jsem se ke své posteli a našel tam dopis. Od něj. Rychle jsem se k němu vrhnul, rozložil a začal číst.
Ahoj Tomy,
Moc se omlouvám za svůj předčasný odchod. Nic krásnějšího než noc s Tebou jsem v životě nezažil. Bylo to krásnější, než kdy bych dokázal přiznat. Moc mě mrzí, že jsem se s Tebou nemohl probudit, políbit tě na dobré ráno. Nic by mi nezpříjemnilo den tolik jako Ty a Tvá přítomnost. Musel jsem ale odejít do práce. Najdeš mě tam, kde jsme se prvně setkali. Čekám Tě a nemůžu se Tě dočkat.
Posílám polibek, čerstvě zamilovaný a Tvůj Bill
Nikdy jsem neviděl tak krásný rukopis. Pod jeho podpisem byla další rudá pusinka. Neubránil jsem se a přitiskl k ní svá ústa. Opět mě obklopila jeho vůně. Tak jemná a výrazná zárověň. Stejně tajemná jako samotný Bill. Strašně mě zaujala jeho poslední slova: Čerstvě zamilovaný. To znamenalo, že je ochotný mé city opětovat. Poskočilo mi srdíčko. Hned jsem popadl ručník ze země, kde skončil, když ho Bill sundával ze mě. Zase jsem si na to vzpomněl. Na jeho touhu, co mu sálala z očí. Na horké polibky, nežné dotyky, co dokazaly rozpálit na maximum. Na naléhavou potřebu, touhu po uspokojení mě i jeho samotného. Přání split mi mé sny.
Radši jsem rychle zaplul do sprchy, ač nerad, smyl jsem ze sebe jeho pusinky, které byly opravdu všude. Dokonce i na mém zadečku, jak jsem si všimnul. S úsměvem jsem se umyl. Vylezl jsem, vyčistil jsem si zuby, deodorant a kolínská jsou samozřejmostí. Pár xichtíků a odchod se obléct. Netušili byste, jak težké pro mě tentokrát bylo vybrat to pravé oblečení.
„Babi, jdu ven, příjdu večer, jo!“ Houkl jsem do kuchyně, kde babi něco tvoříla. Shrekíno ležel v pelechu a při jeho slabém zavrčení jsem měl chuť toho podvraťáka nakopnout.
Obul jsem si boty a vyrazil ven. Nakonec jsem zvolil bílou. Bilé tričko i kšiltovku. Musím uznat, že v bílém vypadám vážně luxusně. Můj cíl byl jasný. Prošel jsem bránou a mířil přímo ke stromům, kde jsme spolu s Billem tak krásně flirtovali a poznávali se. Prošel jsem kolem prvního, druhého, třetího… na konec řady. Bill nikde. Opět můj mozek zatemnil ten hnusný pocit, že se něco stalo.
Namířil jsem si to proto k místu, kde brigádníci bydleli. Kde se soustřeďovalo nasbírané zboží.
Tam jsem se dozvěděl něco, co bolelo víc, než kdyby vám do srdce zarazili tisíce kudel.
„Bill ale odjel, dnes brzo ráno, že prý už tu víc pracovat nesmí, že si musí odjet něco zařídit.“ Oznámil mi šéf a mně bylo do breku jako malém děcku. Jediné, co se mi teď honilo hlavou, bylo: PROČ?
Proč odešel, proč mi tedy psal ten dopis, proč, a hlavně KAM odešel. Věděl jsem, že ho musím najít, i kdyby mi to mělo trvat celý život. Se sklopenou hlavou jsem odešel a hned, jak jsem vzdálil, vzal jsem telefon.
„Ahoj, Caroline, hele prosím tě, mám prosbu… Potřeboval bych někoho najít… Bohužel nemám moc informací, hele mohla by ses pro mě stavit?… Doma, kde jinde bych byl… okay… tak za půl hodky u mě, budu ready. Dík… pa!“
Bill
Já jsem takovej IDIOT… co jsem si myslel? Charismatický kluk, ano, to jsem, ale kdo mohl čekat, že po jedné noci se do něj sám zabouchnu. Jsem slaboch. Ubohej slaboch. Tenhle job jsem brát neměl.
Vytáhnu svůj foťák a nafotím ubohé torzo chlapce. Ubohý chlapec. Je pěkně hnusné, že pyká za moji slabost. Ale Tom… ten Tom. Tolik procítěný sex, polibky, doteky, tak žhavé a opatrné. Na tohle člověk nezapomene. Ne, určitě ne.
„Já jsem debil!“ zařval jsem skoro na celý les. Zapletl jsem se se svou obětí. A teď za to pyká jiný chlapec. Snažil jsem se, aby netrpěl. Rychle jsem se k němu přiblížil a zlomil mu vaz. Nic necítil. Pak jsem jej přitáhl do lesa a tam zapálil. A teď fotím jeho ohořelé tělo pro člověka, co si zaplatil smrt. Ale někoho úplně jiného.
Poslední fotka, pak jsem se otočil a odešel. Až ho najdou, budu pěkně daleko, jestli ho tu vůbec najdou.
**O rok později**
Nešlo to, musel jsem na něj myslet. Pořád neustále. Vím, že mě hledá a šíleně mě to těší, ale těď je ještě příliž brzo.
Moje černé vlasy, které jsem nechal zkrátit tak, že teď se sotva dotýkaly ramen, vlály ve větru. Byla studená černá noc. Nad Berlínem se snášel klid, který již brzy měly proříznout výstřely. Stojím na střeše. Jestřábím zrakem pozorujíc každý pohyb pod sebou. Můj lesklý obleček sytě rudé barvy zahaloval mé tělo, které od oné noci patřilo jen chlapci s krásnými hlubokými kukadly, velkými dlaněmi, kterými uměl způsobovat tu největší slast.
Dveře se otevřely. Zbystřil jsem. Rychle, ač potichu, jsem už asi počtvrté zkontroloval svůj chlazený zásobník. Ano, nejlepší nájemní zabijáci používají ledové projektily. Namířit. Sakra, klepou se mi ruce, jdu po svém šéfovi.
Nádech, výdech, nádech… děláš to pro Toma, tolikrát jsi vraždil, a teď se klepeš. Pro Toma, slyšíš, PRO TOMA!
Znova namířit. První z ochranky padá k zemi. V jejich tvářích se objevila ostražitost. Ale na mě nemají. Je vidět náhlý strach. Po tom, co jsem udělal ledovou díru do hlavy. Šéfik je stržen k zemi. Pomalu jsem zbraň opět natáhnul. Zamířil a další padá k zemi. Ano, nikdy neminu. Jsem nejlepší, jsem bestie, do které by nikdo neřekl, že má na svědomí tolik významných úmrtí. Německá kancléřka? Kdo myslíte, že slyšel její poslední slova?
Ještě jeden. Už leží, a teď mám cestu volnou. Ladným skokem seskočím dolů, můj skok zbrzdí balkon, který byl hned o patro níže. Ještě dvě. Dmitrijevovo tělo sebou významě škublo. Má strach. Má proč. Opět seskočím dolů a s velkým rámusem jsem doskočil až na velký kovový kontejner.
„Kdo je to?“ ozvalo se.
„Snad nemáš strach, šéfe.“ Procedil jsem chladně s náznakem lhostejnosti. Prohlížel jsem si svoje nehtíky a celkově ruce v červených latexových rukavičkách.
„Bille?“
„Čekal jsi snad někoho jiného? Ty zasranej sobeckej bastarde?“ přeslazený nadřazený tón.
„Co chceš?“
„Tvoji hlavu…“ řekl jsem popravdě.
„Proč? Proč koušeš ruce, které tě krmí?“ Vylezl zpoza dalšího kontejneru.
„Proč?“ začal jsem se z plna hrdla smát. „To nemyslíš vážně! Ty se mě ještě ptáš?“ došel jsem až k němu. Bylo vidět, že si mě prohlíží. Aby ne. Můj obleček naprosto dokonale kopíroval moje tělo. Všechny partie. Zasekl se u rozkroku.
„Nesvlékej mě pohledem a radší bojuj o svůj život!“ zahuhlal jsem znuděně a postavil se do bojového postoje. Můj protivník také. Udělal první úder, který jsem vykryl snáze než jsem čekal. Dmitrij byl velmi dobrý bojovník. Až moc dobrý, a hlavně, byl to můj učitel.
To on se mě ujal, když mi bylo pět let, a on ze mě behem tří let vychoval nájemného vraha. Všechno, co vím, vím jen díky jemu. Moje rodiče zabili, když mi bylo pět a on mě našel v našm polozbouraném domě a ujal se mě. Okamžitě, jak jsem se ze šoku vzpamatoval, pokračoval v práci mého otce. Učil mě, jak se používají zbraně, jak fungují, jak je zajistit, rozložit a správně čistit. Učil mě číst, psát i počítat. Učil mě vše, co dítě mafiana potřebovalo. Učil mě bojová umění. Beze zbraní, s nožem a dalšími zbraněmi. Výsledkem toho bylo, že jsem byl v podsvětí nejžádanější. Kdo by totiž podezdříval malého, nevinného chlapce s černým make-upem kolem očí. Celkově můj velmi jemný až zženštilý zjev působil na všechny jinak, než postava gorily se samopalem za zády. Toho všeho já dokonale uměl využít.
A teď jsme tu stáli proti sobě. On se mě snažil srazit k zemi. Používal všechny chvaty, které on mě naučil. Jenže netušil, že já poslední rok plánoval strategii, jak srazit všechny nepřátele na kolena. A právě na něj jsem se soustředil nejvíce. Chtěl jsem ho srazit v rovnocenném boji. Věděl jsem, jak přemýšlí, jaký je jeho styl boje. Věděl jsem absolutně všecko. Jeho slabiny, a těch jsem se rozhodl využít.
Teď právě jsme byli ve fázi, že se udýchaný děda zvedal ze země. Už jsem s ním ztrácel trpělivost. Strasně to protahoval. Otočil jsem se proti němu zády a tím právě jsem rozjel svůj plán. Udělal pár kroků od něj, dopřál mu prostor, aby se mohl postavit a nabrat dech. Jenže přesně, jak jsem čekal, Dmitrij neuměl bojovat čestně. A to je jeho největší slabina, které já právě naprsto dokonale využil. Skočil po mých zádech, mysleje, že me srazí k zemi a uštědří mi poslední úder. Já však nenápadně vytáhl kudlu, ze svého pásku, přehodil si jej přes záda a kudlu zarazil hluboko do jeho kůže na břiše. Padl k zemi. Lapaje po dechu. Napřímil jsem se a pomalu ho obcházel. Kleknul jsem si a vytáhl kudlu. Otřel jsem ji do jeho saka. A zasunul zpět za pás.
„Víš, už je to asi rok, co si me poslal zabít chlapce. Krásného, charismatického, naprosto dokonalého. Já vám přinesl fotky torza. Vždy jste byli zvyklí na moji prvotřídní práci a ani jste si nevšimli, že Tom stále žije. Víš, já se do něj zamiloval a v životě nedopustím, aby zemřel.
Myslel jsem, že s Cosa nostou máš mnohem lepši kontakty. Víš, jak se to tam říká… Vendeta e tutto!“ natáhl jsem ruku, ve které jsem držel svoji krásnou zbraň z pravého stříbra s mými iniciály. Natáhl jsem zbraň.
„Vendeta e tutto, Dmitrijeve… a tohle je má vendeta za Toma!“ řeknu chladně a ukončil jeho pomalou bolestivou smrt střelou jedné ledové kulky přímo mezi jeho oči.
autor: Lenna W.K.T.
betaread: Janule
tak tohle mě dostalo……toto jsem teda nečekala……dost dobrý…
ÁÁÁÁÁÁÁ DOKONALOST!!!Zbožňuju tuhle povídku!..Těším se na další dílek 😀
JochoU to teda Bille xD takovej masovej vrah xD to ja ybch nemohla 😀 =D no hunem dááááál♥
Nádherný dílek♥
Tak to mě pokak! On měl zabít Toma, ještě že to neudělal. ;D To by bylo na pytel… ;D Dmitrije, ty hajzle! 😀 Rychle dál, je to moc pěkné. 😉
Že bude Bill nějaký mafián jsem čekala,ale že má zabít Toma,tak to mě překvapilo…akorát,trochu mě zklamalo,že to jejich setkání v sadu nebyla žádná krásná náhoda…a myslela jsem,že ten mafián z Billa teprve vyroste,a nějak nechápu že on už z něho je,kolik jim teda je let?Já vím,jsem hrozná,ale já prostě musím vždycky nad vším hloubat a dumat…=)
konečně sem se dokopala k tomu to dočíst a musim říct, že opravdu nelituju… nádhernej příběh, skvěle napsaný prostě naprosto dokonalý 😉 už se moc těšim na další dílek 😉
janci je jim 15 a tedka uz tak nejak davam dohromady jako mno to je jedno… kazdopadne kdybyste mel nekdo v dalsich dilech haluz tak se mi nebojte to napsat 😉 rada objasnim :-*
waaaw ty sadistko jedna :). Zajímalo by mě kde bloudí náš Tomi, ale snad se setkají co nejdřív. Ten jejich zápas mi připomínal film “Kill Bill“, ale to bude tím že sem na to nedávno koukala a možná i trochu kvůli tomu traileru :). Ale bylo to supr. Teď moc nesleduju twc.blog, ale doufám že už tam je novej díleček abych zase měla co číst po večerech. Protože nevím jestli to víš, ale .. no já ti to kdyžtak řeknu na ICQ někdy :). Nemusí tu každej vědět co provádím a jaký mám rodiče :D.
no tak tohle jsem od tebe vážně nečekala…xD
prosím kdy bude pokračování a doufám že nějaké ještě bude. strašně se mi to líbí, čtu to pořád dokola.