autor: Undrockroll
Jeho šílenství jeví se menším, když většina je infikována stejným virem. – Horace
Bill opatrně hladil panenčiny vlasy a zamilovaně se na ni díval, něžně držel její tělíčko. Jednou za čas jí něco řekl, naklonil se a políbil ji na její špinavý obličej. Pro něj byla ta panenka opravdové dítě, a staral se o ni, jako by byla dítě jeho vlastní. Nikdy od ní neodtrhl oči, nemohl si pomoci, a nic, co by ho mohlo od panenky odradit, mu za to nestálo.
Předtím by Tomovi z celé téhle věci bylo neuvěřitelně divně, ale teď byl tím jen fascinovaný, sledoval Billa. Bill měl rutinu, a každý den dělal to samé. Tom přesně věděl, kde a kdy ho najít, a když nebyl na svém obvyklém místě, Tom si o něj dělal trochu starosti.
Stál v Billových dveřích, držel svůj mop. Už tu stál pár minut, sledoval, jak se černovlasý chlapec o panenku stará. Něčeho v Tomovi se to dotýkalo; dokonce, i když se Bill jen těsně přibližoval zdravému rozumu, nevadilo to. Tom ho chtěl poznat, co nejvíc to šlo.
„Ahoj,“ řekl Tom dostatečně hlasitě na to, aby ho Bill slyšel.
Bill zvedl pohled od panenky a zamračil se. „Oh, ahoj.“
„Oh, ahoj?“ řekl Tom laškovným tónem. „Šel jsem tak daleko jenom za tebou a tohle je moje odměna?“
Bill se na Toma nechápavě podíval. „Jo?“
Tom protočil oči a opřel mop o dveře. „Můžu jít dál?“
„Už jsi vevnitř.“
Bill byl v jedné ze svých nálad a Toma zajímalo proč. Měl na rtech úsměv, jen když se věnoval panence. Tom pomalu vešel do pokoje a posadil se tam, kde seděl minule.
Bill seděl v tureckém sedu na posteli, předkloněný ke své panence. Byla to jeho obvyklá pozice, když byl ve své náladě a Tom se rychle naučil si toho všímat.
„Co se děje?“ zeptal se opatrně.
Bill pokrčil rameny. „Nic.“
„Jsi si jistý?“
„Hmm.“
Tom se zamračil a naklonil se trochu dopředu. „Je tvoje, ehm… miminko v pořádku?“
Bill ostře zvedl pohled, a obranně jednou rukou zakryl panenku. „Proč?“
„Jen to chci vědět.“
„Je v pořádku. Nemůžu ho uspat, ale je v pořádku. Jen smutný. Nechce na mě být tak zlá,“ zamumlal Bill, předklonil se a kompletně zakryl obličej svými vlasy. „Byl jsem s ní celou noc vzhůru.“
Tom se zděsil. Bill byl vážně mimo; a to byly teprve dvě hodiny odpoledne.
„Vypadá unaveně,“ zkusil Tom. „Nejspíš to nebude trvat dlouho.“
Bill se slabě usmál. „Myslíš?“
„Zkus jí třeba zpívat,“ řekl Tom a pokrčil rameny. „Mamka mě tak vždycky uspala.“
Billovy oči vypadaly najednou trochu roztěkaně. „Jo, moje m-mamka taky.“ Sklopil pohled, znovu pohladil panenku po vlasech. „Oh, miláčku, chceš písničku?“
„Myslím, že chce,“ řekl Tom.
„T-ty… Ano, jo. Já neznám žádné písničky. Žádné dětské písničky,“ řekl Bill tiše.
„Podívej, myslím, že usíná.“ Tom věděl, že chodí po tenkém ledě, ale zdálo se, že ho Bill nechává vstoupit do jeho vymyšleného světa, přemýšlel, jestli říká to, co se v něm děje.
Bill panenku studoval pár srdceryvných minut, rozplýval se nad ní a jemně ji kolébal. „Máš pravdu,“ zašeptal. „Spinká!“
Tom jen přikývl a přemýšlel o tom, jestli se někdo s Billem baví tak jako on. Nebyl si ani jistý, jestli je to pro Billa dobře nebo ne. Možná to bylo proti jeho léčbě. Tomovi to bylo jedno. Bill se teď usmíval a byl klidný. Před tím, než přišel, byl troska.
„No, to se mi ulevilo,“ řekl Tom. Podíval se na hodiny a povzdychl si. „Sakra, je čas na moji přestávku.“
„Vždyť už odpočíváš,“ poukázal Bill. „Nepracuješ už d-deset minut.“
„Jo, ale potřebuju si zakouřit,“ odpověděl Tom. „Fakt to potřebuju.“
Bill se rozhlédl a přitáhl si panenku blíž k hrudníku. „Můžeš kouřit tady, u-u okna.“
„V žádném případě,“ řekl Tom rychle. „Měli bysme z toho oba hroznej problém.“
„To je jedno.“
Tom na Billa zíral. „Já si jen dojdu do prádelny, nic to není.“
„Zůstaň, prosím?“ zeptal se Bill jemně. „Myslím, že Lucy chce, abys tu zůstal.“
Byl to hrozný nápad a Tom to věděl. Bylo to skoro proti každému pravidlu, které tu bylo stanoveno, proti jeho dobrým instinktům, a i ten malý otravný hlásek v jeho mozku mu říkal, ať odsud sakra vypadne.
Namísto toho se zvedl, a odešel k velkému oknu na straně Billova pokoje, vyndal z kapsy cigarety.
„Oh,“ řekl Bill. „Tohle je špatné, n-nemůžu tě nechat tohle u něj dělat.“ Kývl Bill na panenku. „Jeho plíce by se zaplnily kouřem, a pak by nemohl dýchat.“
Tom vrátil cigarety zpátky do kapsy a usmál se. „Půjdu dolů-„
„Ne!“
„Ne?“
Bill rozhodně zavrtěl hlavou. Trošku se třásl, a vydechl, nohy hodil z postele a přecupital na druhou stranu pokoje od Toma. Vtiskl polibek na panenčinu hlavu a položil ji na jednu z židlí.
„Tady bude v p-pořádku,“ řekl Bill, stále se třásl.
Tomovi pro Billa pukalo srdce; nikdy ho neviděl bez panenky. Vypadal víc bezmocně, ještě víc nejistě a plaše.
„Můžu odejít,“ řekl Tom jemně.
„Ne,“ řekl znovu Bill, tentokrát tišeji. „Neměl bys muset.“
„Lucy by neměla být takhle daleko jen proto, že jsme závislý,“ odpověděl Tom, mračil se.
„Bude v pořádku. Můžu jí hlídat.“
Tom jen přikývl a znovu se opřel o rám velkého okna, vyndal své cigarety, Bill vylezl na okno vedle Toma a snažil se okno otevřít dokořán. Tom sledoval, jak se Bill s tou těžkou věcí pere, kousal se do rtu. Tom si všiml, že má Bill velkou jizvu na levé straně čela, jen těsně nad spánkem. Tom usykl; vypadalo to, že to muselo pěkně bolet. Zbytek Billa byl jemný a sladce voněl. Tom tu vůni nasál, zachvěl se, když se Billova ruka otřela o jeho rameno.
„Do hajzlu, nemůžu… tohle otevřít, já vím, že to jde, jen to… je těžký to otevřít, pro případ, že bych se třeba rozhodl skočit z okna nebo něco,“ řekl Bill.
Tom se tak nějak probral a položil ruku na tu Billovu, tu, kterou se snažil okno otevřít. Bill zalapal po dechu a zarazil se, rychle se mu s ní vytrhl a objal své tělo. Tom okno lehce otevřel. A do pokoje vlétl čerstvý vítr, oba dva chlapci vydechli.
„Děkuju,“ řekl Bill. „Věděl jsem, že se to otevře.“
Tom se usmál a vyndal z krabičky cigaretu. Podíval se na Billa a zvedl ji. „Chceš jednu?“
Bill se zamyšleně na cigarety zadíval. „Ne, byl jsem tak zasraně závislý, že kdyby se to stalo znovu, bylo by to hrozné. Vždyť ani neumím otevřít okno.“
Tom se zasmál. „Jo, ale máš tady od toho mě.“
„Ty tu nejsi vždycky.“
„Budu tu,“ ujistil ho Tom. Zhluboka nasál, a okamžitě se cítil klidnější, vydechl kouř ven z okna. „Měl bys ho nechávat otevřené častěji.“
„Nemůžu, je to proti pravidlům,“ odpověděl Bill.
„To tohle taky,“ řekl Tom, zvedl cigaretu.
Bill se usmál. „Já, ale jestli nás chytí, to ty budeš v průšvihu.“
„Proč? Tys mě to donutil udělat,“ řekl Tom, šklebil se. Bill se hraně zaškaredil. „Co je ještě proti pravidlům?“
„Nemůžu odejít,“ řekl Bill. „Nemůžu používat telefon. Ne víc než tři návštěvníci. Nemůžu se pravidelně koukat na televizi, nemůžu na internet, nemůžu být o samotě víc než jednu hodinu.“
„Kriste,“ zamumlal Tom.
„Mm,“ souhlasil Bill. „Ale přestalo mě to zajímat už před dlouhou dobou. Staneš se šíleným, když ti půjde o pravidla. No, víš. Šílenějším.“ Usmál se.
Tom se zamračil. „Blbej vtip.“
„Jo, byl by to špatnej vtip, kdybys to řekl ty,“ řekl Bill a pokrčil rameny. „Já jsem ten, co tu žije, takže…“
„Kdo tě navštěvuje?“ zeptal se Tom.
„Můj táta.“
Tom přikývl. „A já.“
„A ty.“ Usmál se Bill zase. „Ale ty musíš. Jsi tady zavřenej stejně jako já.“
„Můžu odejít a jít umývat podlahy,“ řekl Tom a dokouřil svou cigaretu. „Zní to jako super zábava.“
Z haly se ozval křik a oba chlapci se nervózně pošoupli.
„Kdybys odsud mohl odejít, kam bys šel?“ zeptal se Tom, snažil se ignorovat ten chaos.
„Někam, co není tady a co není domov. Radši bych byl tady než doma,“ odpověděl Bill.
„Doma je to blbý?“
„Ani ne. Jen se tam nechci vrátit.“
Tom Billa opatrně pozoroval. Bill se držel za boky a koukal soustředěně z okna. Křik zvenčí pokračoval; jeden z obyvatelů nebyl v pohodě. Tom se zbavil své cigarety a taky se zadíval z okna.
„Některý dny jsou opravdu těžký,“ řekl Bill tiše. „Vážně zasraně těžký. Nemyslím si, že jsem jako oni.“
„Jako kdo?“
„Oni. Ti ostatní, co tu jsou. Vím, že mám pár problémů, ale…“ Bill se trochu vyděsil, když křik zesílil. „Nerad přemýšlím o tom, že jsem stejný jako oni.“
„Nejsi,“ řekl Tom rozhodně. Nevěděl, jestli tomu sám věří, ale opravdu Billa začínal mít rád. Nedokázal si představit, že by měl opravdu někoho jiného na tomhle patře rád. Tom nevěděl, jestli to vypovídalo o Billově duševním stavu nebo o jeho vlastním. „Nejsi, jasný?“
Bill couvnul, protáhnul si krk.
„No, kdybych nebyl, tak tu nejsem.“
„To není pravda,“ odpověděl Tom, mračil se.
Bill pokrčil rameny.
„Ptal ses vůbec někdy, jestli můžeš odejít?“
„Ne,“ řekl Bill rychle. „Bože, ne.“
„Proč?“ Tom byl zmatený.
„Já jen… nemůžu,“ řekl Bill. „Být tam venku,“ kývl k oknu, „děsí mě to.“
Najednou se z haly ozvala ohlušující rána a Bill zalapal po dechu, dal si ruce před obličej a složil se na zem. Zalezl za židli a schoulil se do klubíčka, houpal se dopředu a dozadu, třásl se.
Tom se narovnal a podíval se za židli. „Bille?“
„Ne, ne, ne,“ říkal Bill poplašeně. „Ne, sshh, nejsem tady, nejsem tady.“
Tom se posadil a naklonil hlavu, zadíval se na Billa. „Bille? Myslím, že jen něco spadlo.“
Bill rychle zavrtěl hlavou, začal vzlykat. „Nespadlo, nespadlo.“
„Ano, spadlo,“ řekl Tom jemně. Přišel k Billovi blíž.
„Oh bože, oh bože, oh bože,“ mručel Bill. „Moje… K-Kde je? Oh m-můj bože, kde je? Já… Já…“
„Co?“ zeptal se Tom.
„Potřebuju ji,“ bylo všechno, co Bill říkal, dokola a dokola, stále se houpal dopředu a dozadu.
Tom pochopil; zvedl se a vrátil se s panenkou, pak poklepal Billovi na rameno. Když Bill zvedl pohled a uviděl panenku, vydal ze sebe přidušený vzlyk a přitulil si ji k hrudníku, skoro jako by ji chtěl umačkat.
„Jsme v pořádku, jsme v pořádku, jsme v pořádku, jsme v pořádku, jsme v pořádku,“ říkal Bill, šeptal. Líbal panenčin obličej, hladil ji po vlasech a opatrně se dotýkal okraje jejích šatů.
Z té scény se Tomovi do očí málem nahrnuly slzy; musel odsud vypadnout. Bill byl v pořádku, a teď už to věděl, musí odejít. Nemohl se na tohle koukat. Bylo to i na něj moc.
„Ahoj,“ řekl Tom, naposledy se na Billa podíval a vycouval z pokoje. Na cestě zpátky prošel kolem Kaaren, která se na něj přísně podívala.
„Zpátky do práce?“ řekla.
„Jo,“ odpověděl Tom. „Já jen… potřebuje pomoct,“ řekl bezmocně, ukázal na pokoj. „Omlouvám se.“
Kaaren jen stroze přikývla a vřítila se do pokoje, zavřela za sebou dveře. Tom vydechl a promnul si krk.
Zrovna když se věci zdály lepší než kdykoliv předtím, staly se mnohem intenzivnějšími, než si kdy dokázal představit. Tom se s Billem chtěl kamarádit, ale přerůstal mu přes hlavu, a to ho děsilo.
**
„Takže… jak dlouho jste s Brigitte spolu?“ zeptal se Georg.
Tom se opřel o pračku a vyndal z pusy cigaretu. „Mm… budou to dva roky.“
„Vážně.“ Zahvízdal Georg. „Ne, to je cool.“
„Proč, máš zájem?“ ušklíbnul se Tom.
„Ne. No, kdyby nebyla, víš co. S tebou. Jasně, že bych měl. Je to pěkná holka.“
„Hodně pěkná,“ souhlasil Tom.
„Vezmeš si ji za manželku?“ uculil se Georg.
Tom pomalu pokrčil rameny. „Ježíši, já nevím. Ještě jsem ani nemyslel na to, co budeme dělat, až odjede na školu.“
„Jo, to je těžký. Takhle jsem ztratil přítelkyni,“ řekl Georg. „No, ne, zkoušeli jsme hodně velkou dálku, ale bylo to moc těžký. Nestálo to za to.“
„Ona by mi za to stála,“ odpověděl Tom. „Ještě nevím.“
„Je na tebe moc dobrá,“ zažertoval Georg. „Holka z vejšky.“
Tom se zamračil. „Polib si prdel,“ řekl lehce. „Nemyslím, že jsme pro sebe byli stvořeni. Abychom spolu byli napořád. Není to ta pravá holka.“
„Tak proč s ní plýtváš čas?“
„A co mám jako dělat jinýho?“ vydechl Tom kouř. „Já nevím, je hodná holka a bavíme se spolu. Nikdy se nezmínila o rozchodu a já o tom taky nikdy nepřemýšlel. Někdy si myslím, že mi řekne, až bude připravená.“
„Sakra,“ řekl Georg. „Fakt? To je… fakt smutný.“
„Ne, je to realistický. Máš pravdu; je na mě moc dobrá. Cestuje a já… já dělám veřejně prospěšný práce,“ řekl Tom. „Nejsme pro sebe stvoření. Plus, nevím, jestli se chci někdy oženit. Což zní celkem hrozně.“
„Já to někdy udělám,“ odpověděl Georg. „Ale ne teď,“
„Tohle je celkem gayský,“ zaúpěl Tom. „Sedět a mluvit o manželství.“
„Já už mizím,“ zasmál se Georg. Zvedl se, oklepal si rifle a znovu si nandal svou bílou bundu. „Zpátky do kuchyně. Dneska budou makarony.“
„Fuj,“ řekl Tom. „Hele, změnili mi pracovní dobu. Od zítra začnu pracovat v noci.“
Georg se zašklebil. „To je na píču. Víš, všichni tady jsou v noci jiný. Ke konci dne jsou už podrážděný a, um, nezvladatelný. Do prdele, jsou šílený.“
Tom přikývl. „Držím se od nich dál.“
„Opravdu?“ podíval se Geo na Toma. „A já si myslel, že se s tím Billem celkem bavíš.“
„Kdo to říkal?“
„Slyšel jsem Kaaren. Ta ví všechno.“
Tom si povzdychl. „Já jen… Já nevím. Občas si povídáme.“
„Buď opatrný,“ varoval ho Georg.
„Vím, že má problémy,“ řekl Tom. „Ale je hodný, a je…“
„Naprosto kurevsky šílenej?“
„Jen někdy,“ odpověděl Tom.
„Vážně mu někdy tu panenku seberu,“ řekl Georg a zasmál se. „Bude to úžasný.“
Na tohle Tom odpověď neměl. Věděl, že si nejspíš měl myslet, že je to legrační, jako Georg, ale byl z toho znechucený. Nedokázal pomyslet na nic, co by bylo víc kruté než tohle.
„Jdu zpátky do práce,“ řekl Tom a ukázal na dveře. „Uvidíme se později.“
„Jo, později.“
Tom s vrtěním hlavy vyšel schody.
**
Když Brigitte později toho samého dne dovezla Toma domů, byl neuvěřitelně šťastný, že tam je. Chtěl jít nahoru, osprchovat se a pak jít rovnou do postele. A to ještě nebylo ani sedm hodin.
Otevřel dveře a zaúpěl, když mu zády projela palčivá bolest kvůli batohu, co měl na zádech. Nebyl těžký; jen poslední dobou pracoval extra tvrdě, a všechno ho bolelo.
„Tome, to jsi ty?“ ozval se hlas jeho matky.
„Jo,“ odpověděl. „Jsem to já.“ Položil batoh na zem a zasténal, prokopnul si záda. Jeho matka vešla do pokoje.
„Užil sis den?“
„Ne,“ zamumlal Tom.
Simone se zamračila. „To mi je líto.“
Tom pokrčil rameny. „Myslím, že si půjdu rovnou lehnout.“
„Než půjdeš,“ řekla Simone. „Dneska odpoledne volal tvůj právník… Naplánovali ti další slyšení.“
„Opravdu? Tomovi se stáhl žaludek. „Je to špatný?“
„Já nevím.“ Skousla si Simone ret. „Měl bys mu zavolat. Nechal mi svoje soukromé číslo.“
„Zítra,“ řekl Tom a začal odcházet.
„Počkej,“ povzdychla si. Položila ruku Tomovi na rameno a pak ho objala. Tom se k ní přitulil a zavřel oči. Neobjal ji zpátky; ale nechal se objímat matčinýma rukama, a na chvíli, si připadal klidný.
„Jsem na tebe hrdá,“ zašeptala mu Simone.
„Proč?“ odtáhl se Tom, nechápal.
„Přirůstáš k té věci ohledně veřejně prospěšných věcí.“
„Musím,“ řekl Tom. „Nebo jinak… vězení.“
Simone přikývla. „No, jsem. Pyšná na tebe. Myslím, že tohle byla dobrá volba.“
„To je krávovina,“ zamručel Tom. „Nemyslím si, že nechat se zatknout za řízení pod vlivem pro mě bylo dobrý.“
„Ty vždycky ve věcech vidíš jen to nejhorší,“ odpověděla s vráskou na čele. „Ale možná máš pravdu. Možná, žes potřeboval, aby tě konečně uhodila realita.“
„Byla to chyba,“ řekl Tom se zaťatými zuby.
„Já vím,“ řekla Simone něžně. Pohladila Toma po dredech, jeden mu dala za ucho. „No, jdi si odpočinout.“
„Jsi na mě až moc hodná, mami,“ řekl Tom a začervenal se.
„Jsi moje miminko,“ odpověděla s úsměvem. „Jediné, které mám.“
Tom jen kývnul. „Dobrou, mami.“
Jak Tom vyběhl schody, začal mu zvonit telefon. Byla to Brigitte, a tak to okamžitě odmáčknul. Nechtělo se mu s ní mluvit. Nechtělo se mu s nikým mluvit. Chtěl vypnout svět, jen na jednu noc. Jen pro jednu noc chtěl být naprosto sám se svými myšlenkami, bez zodpovědností a s kompletní relaxací.
Další den mu začne nová pracovní doba. Pojede do ústavu až v šest a bude pracovat až do půlnoci. Vůbec se mu ta změna nelíbila; Georg to sám říkal, jasně a zřetelně. Toma zajímalo, kolik z toho, co mu řekl, byla pravda, jestli to opravdu bylo tak obtížnější, jak říkal, že to večer bude.
Tom se snažil nedělat si ohledně toho starosti. Zvládl všechno, co mu kdy kdo postavil do cesty, a mimo to, nemusel se starat o pacienty. Byl tam proto, že měl věci uklízet, aby tím splatil svůj dluh společnosti.
Když se dostal do své ložnice, uvědomil si, že je dost unavený a že nemá sílu na to, aby se šel ještě sprchovat, a tak se položil do postele a sundal si boty. Bolel ho celý člověk, a ze stresu ho začínala bolet dokonce i hlava.
Nikdo od něj nic neočekával, ale on se i přesto cítil zodpovědný, jako by nepřetržitě lidi něčím zrazoval. Brigitte to s ním už dlouho nevydrží. Trpělivost jeho matky taky není nekonečná. Jeho nevlastní otec Gordon s ním nepromluvil víc než pár slov. Andreas měl teď svůj vlastní život, Tom ho nechtěl stahovat s sebou dolů. A všichni jeho ostatní kamarádi se po škole přestěhovali.
Tom si uvědomil, že nemá nikoho, s kým by si mohl popovídat, aniž by ten člověk od něj něco neočekával. Bylo to vyčerpávající, a tak když zavřel oči, cítil, jak se přes něj přelilo teplo, a pak okamžitě usnul hlubokým spánkem.
**
Tom pomalu posouval svůj mop chodbou, sledoval, jak špína na podlaze mizí s každým jeho smýknutím. Rozhlédl se; byla tma, pár nocí v jeho nové šichtě. Večer se tu skoro nic nedělo. Haly byly prázdné a jediné zvuky, které byly slyšet, bylo pípaní a občas zakašlání.
Zahnul za roh, a chodby ještě víc potemněly. Někdo zhasnul světla v hlavní hale; takže už to ostatní chodby neosvětlovalo ani tím nejmenším světýlkem. Tom se zamračil na zem. Neviděl, kam zajíždí svým mopem.
Sundal si sluchátka a na chvilku se zastavil. Zastavil se právě před jemu známým pokojem. Dveře byly zavřené, Tom se pomalým pohybem natáhl po klice a zmáčkl. Byla studená a těžko otočitelná, Tom zaúpěl, když mu málem prasklo v prstech, jak moc se mu chtělo ty dveře otevřít.
„Oh,“ zamumlal Tom. Dveře se otevřely, a nějaké chabé, skoro modré světlo, vyšlo zevnitř. Znovu zamhouřil oči, viděl, že to byl jen měsíční svit, který se odrážel od čistých dlaždic na podlaze.
Vešel dovnitř, rozhlížel se. Stěny byly kalně bílé jako obvykle, ale něco na nich vypadalo jemněji. Skoro jako by zářily. Dotkl se jedné, ale nic necítil; jako by prostě rukou sáhl do vzduchu.
Tom uslyšel tichý zvuk a podíval se do strany. Byla tam postel, a někdo v té posteli, schoulený pod peřinami. Tom toho člověka identifikoval jako Billa.
Udělal pár krůčků vpřed, a viděl, že Bill drží panenku. Nebyla to ta samá panenka. Tohle byla nová panenka, čistá s překrásnými vlasy a čistým oblečením. Její obličej byl z nepoškozeného porcelánu a oči měla krásně modré.
Billova kůže byla bledá, každičký kousek stejně krásný právě jako porcelán, v měsíčním světle se naprosto třpytil, a jeho make-up byl okolo očí bezchybně perfektně namalovaný. Jeho vlasy nebyly rozcuchané jako obvykle; byly pěkné, hebké, měkké. Sám vypadal tak trochu jako panenka.
Tom se na toho chlapce díval, naklonil trochu hlavu a uvědomil si, že zadržuje dech. Vydechl, zalapal po čerstvém vzduchu. Bill se pohnul, řasy se mu trochu zachvěly. Tom ztuhnul, čekal na to, až bude muset ustoupit, ale místo toho udělal krok vpřed.
„Mm,“ zamručel ze spaní Bill. Překulil se na záda, uvolnil svá ramena. Panenka mu vypadla z náručí a přistála na straně postele, vlasy se jí rozhodily.
Tom udělal další krok vpřed a rozechvěl se, přímo na Billa zíral. Vypadal opravdu překrásně; Tom si dřív nevšiml, jak atraktivní Bill je, protože on nebyl pouze mentálně nestabilní, byl to ještě ke všemu kluk. Tom si takovéhle věci nikdy nevšiml na člověku, který nebyl dívka, ale s Billem to bylo jiné.
Bill byl bezbranný a skoro bezmocný. Byl křehký, a skoro ženský. Potřeboval ochranu. Toma z toho uvnitř rozbolelo, v tolika věcech nemohl, a nechtěl pochopit.
Natáhl se a lehce se dotkl Billovy paže, nebyl schopný od něj odtrhnout pohled. Bill vydal tichý zvuk, trochu se zavrtěl a uvolnil ruku. Tom teď stál přímo vedle postele. Přejel dlaní na Billův hrudník, přes krk, a jemně pohladil jeho vlasy, dal mu pryč pramen z obličeje. Rozplýval se nad tím, jak hebký Bill byl. Jen dotýkání Toma ukonejšovalo.
Bill mrknul a pak pomalu otevřel oči, vypadal nechápavě. Tom se na něj stále díval, nijak se netvářil, ani nedal ruku pryč. Bill se podíval do strany a uviděl, že ho Tom hladí po vlasech a vydechl. Jeho dech ohřál Tomovo zápěstí, Tom se posadil na postel, stále na Billa usilovně koukal.
„Tome,“ zamručel Bill, opřel se o jeho ruku a tváří se mu o ni otřel. Tom se začervenal a naklonil se dopředu, znovu nasál Billovu svěží vůni. Bill se lehce usmál a pootevřel rty.
Najednou se Tomovy oči přesunuly na Billova ústa. Byla vlhká a růžová, a každý jejich kousek vypadal tak hebce jako zbytek Billova těla. Něžně pohladil dlaní Billovu tvář a přitiskl palec na jeho spodní ret. Bill na Toma rty našpulil, oči otevřené dokořán.
Tom se naklonil a přitiskl svá ústa na Billova, Bill zalapal po dechu a překvapeně se odtáhl. Ještě víc oči vyvalil a Tom rukou sjel na Billův pas, chytl ho a přitáhl si ho k sobě.
Bill se v polibku konečně uvolnil, jeho dlaň přejela do Tomových dredů a trochu ho za ně zatahal. Tom laskal Billovy rty, chutnaly také pěkně čerstvě. Bill tiše zasténal a stáhl si Toma na sebe, roztáhl nohy a mačkal si Toma k tělu, jak jen to šlo.
Pomalu se pohybovali, vzdychali, třeli se o sebe svými těly. Tom si připadal tak vzrušený, byl tvrdý a narážel do svých riflí. V rozkroku měl horko, chtěl si ho vyndat ven a uvolnit se, ale nemohl se o Billa přestat třít.
„Oh,“ zavzdychal Bill. „Oh, bože…“
Tom jen přikývl, opíral se o ruce, a boky na Billa narážel. Cítil, že Bill byl pod ním taky stejně tvrdý, natáhl mezi ně ruku, aby si mohl stáhnout kalhoty, ale shodil tak z postele dolů panenku, ta spadla na zem a roztříštila se na milion kousků.
Tom se posadil, lapal po dechu, čelo měl celé zpocené. Peřiny byly skoro promáčené a on cítil neuvěřitelnou bolest ve svém klíně.
Zrovna se udělal, hodně těžce. Držel se pevně postele, klouby měl bílé, a pár vlasů měl potem nalepených na čele.
„Kurva,“ zanadával nahlas, zamrkal do tmy. „No do prdele.“
autor: Undrockroll
translate: LilKatie
betaread: Janule
Oh! Ano!
Tak tohle bylo dokonalý! Počínaje Billem, který měl jeden ze svých záchvatů, končeje TÍMHLE!O__o Naprosto mě dostává, jak má pokaždý Billova panenka jiné jméno, ještě víc mě dostává, že se Tom dostává pomalu do jeho světa. Ta část, kdy 'Lucy usínala', byla naprosto báječná ♥ A ten závěr? Nevím, co bych tomu měla vytknout, protože to bylo jednoduše báječný. Nechci vědět, jak by ten sen pokračoval, když se rozbila panenka… Ale jsem zvědavá a strašně se těším na další díly! Ale mám pocit, že Tom se ničeho takovýho nedočká, protože mi přijde, že Bill se bojí cizích dotyků, ne-e?O_o ♥
Tenhle díl byl opět úžasný. A ten Tomův sen… jsem zvědavá, jak to bude pokračovat a jak se to bude dále rozvíjet mezi Tomem a Brigitte, když má takovéhle sny a začíná ho to k Billovi tak nějak víc táhnout. Těším se na další díl a jejich další setkání, když bude mít teď ty noční směny.
tak tohle byl mazec!! nejlepší, co sem kdy četla!! juhúúúú Tomovi se líbí Bill!! jooo rychle dál, je to skvělé!! IN LOVE
Oooch, božee, tak to bych nečekala. Tahle povídka mě každým dílem víc a víc překvapuje. Ten závěr je naprosto dokonalý. 🙂 Těším se moc na další pokračování.
Bože! Bože, bože, bože!! ^^ Unrockroll mě chce zabít 😀 Nádhera….<3 Ach jo, já zas nemám slov! <3<3 Ten konec byl naprosto super!
Wow, konečně jsem dostala další dávku své drogy! ♥ :))Nevím, jestli už jsem to říkala, ale Georg mě pěkně štve! Ty jeho blbý kecy o tom, jak Billovi sebere panenku…! Grrr! Ty Billovy záchvaty mě pomalu, ale jistě dostávají do deprese. Potřebuju vědět, co se mu stalo tak strašného, od čeho má tu jizvu, a proč s sebou pořád nosí panenku, která má v každém dílu minimálně dvě jiná jména… :))
Tak musím říct, že jsem jedním dechem přečetla všechny zatím zveřejněné díly a je mi jasný, že to bude naprosto dokonalá povídka!
Strašně se mi líbí to postupné sbližování a to, jak je úžasně rozlišené, když má Bill "jasno" a když se pak dostane do "své nálady"…
No a konec tohodle dílu… myslím, že milý Tom má teď o čem přemýšlet 🙂 Je to vážně perfektně napsaná i perfektně překládaná FFka 🙂
Oh bože! Oh bože! Nemůžu dýchat z toho, jak dokonalý to bylo O_o Panebože, to je vždycky tak dokonalý uhm ♥♥ Těším se, až se ti dva sblíží ještě víc ♥♥
Úžasné!! Škoda že jen sen…
WOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOW! Nádech a výdech,nádech a výdech. Už jsem v pohodě bože úplně DOKONALÝ!!!!!!ÁÁÁÁÁÁÁ já…,já to nepřežiju,až do další soboty. Ten konec uvááááá xD
Užasné… Tahle povídka mi vždycky zaměstná mozek tak na hodinu…nad každou větou přemýšlím a pořád mi nic nedává smysl. Přmýšlím co se Billovi mohlo stát. líbí se mi tu Tomova jemnost k Billovi ale Billův strach z toho doteku mi dodal myšlenku navíc 🙂
Obdivuji autorku za nápad a rozvíjení příběhu. Úžasné jaké má vcítění, taková úžasná empatie. Nemám slov. překladatelce posílám velké děkuji a hluboce se klaním, protože nějak cítím, že překlad je složitý…Děkuji Vám oběma 🙂
Úžasný, dokonalý, nemám slov!!! Přijde mi, že tahle povídka je díl od dílu lepší!!! Miluju ji čím dál víc.
Zdá se mi, že už se to začíná pomaloučku rozvíjet. Alespoň celý tenhle díl tomu nasvědčoval. Začalo to rozhovorem s Billem a skončilo Tomovým úžasným snem xD Myslím, že se s Tomem začíná něco dít, možná už brzy začne něco cítit… moc se na to těším. Nicméně, pořád mám pocit, že Bill na tom není zas až tak špatně. Z okolností, které se tam zatím objevily a o kterých vím usuzuji, že se dostal do ústavu jenom špatnou náhodou. Ani jeho otec a ten jeho domov se mi moc nelíbí…
Uvidím, nechám se překvapit. Moc se těším na další díl, je to úžasná povídka!!!
P.S. A Georg je nejvíc vtipný xD Jenom doufám, že s tou panenkou to myslí jako žert xD
Panebože! Tohle mi nedělejte! Celá povídka, každé slovo, jsem hltala jako málo co! Bylo to skvělé, jak to začalo tím, jak se Tom "dostal" do Billova světa, přes Billův "stav"(Zase mi ho bylo líto. 🙁 ) až po ten konec. K-O-N-E-C! Jsem unešená. 😉 Těším se na další díl, je to super povídka!
Oh my God. So I don't know what I should say. For long time I wasn't love something like just this story. The relationship between Bill and Tom, I really like it. Totally impresses me. While Tom, I am so glad to have all this power and mostly nerves. It probably would not manage on his site. Especially when Bill states. Georg pretty scared me . I am afraid that he really makes his joke, and he takes the Bills doll. And not to dare guess what happens. I think that Bill will be absolute end. Still I wonder what happened to him that the way it is. That he is for hiz doll so much fixed. It frightens me and it moves at the same time. Well, in terms of Tom's dream …. I have no words. It was the most exciting and yet so gentle and I thought it was creepy. I repeat it, but the author is really brilliant. I think I will never forget for this story.
Tahle povídka je naprosto úžasná!!!Nejvíc se mi líbí,že je založená na pocitech a emocích,příjde mi hrozně smutná…ale krásně smutná..ta část,jak byl Tom u Billa v pokoji byla moc hezká a dojemná,Tom je úžasný,že se mu aspoň na chvilku podařilo dostat do Billova světa,a přijmout jeho existenci…jak uspávali panenku,u toho jsem skoro brečela,překrásné ♥♥♥!!!A Tomův sen,který se proměnil v noční můru byl tak skutečný…
Znovu velké poděkování Lil.Katii za to,že nám všem umožňuje tak nádherný zážitek!!!!
tak tohle, tohle bylo opravdu úžasný… na jednu stranu je mi jich obou líto, ale na druuhou stranu si za to Tom může sám, ne? prostě tohle, byl podle mě, zatím nejlepší díl téhle povídky a já doufám, nebo spíš věřím, že se dočkáme stejně dobrých, i lepších dlů… opravdu úžasný x))
To je naprosto úžasné!!! A ten sen…Napadlo mě, že by mu Tom mohl koupit novou panenku….
A jestli mu ji Georg sebere, tak ho zabiiju!!!!!
waw krasny diel, ale maozaj nemám žiadne iné slova, ale Georga určite zabijem ked Billovy vezme babiku.
Oh tak to jo 😀 tak tenhle díl mě vážně dost dostal, je to prostě naprosto dokonalé <3
Fámozní! Obrovské díky LilKatie, dokonalá práce! Autorce snad nejde nic jinýho, než skláňet poklonu. Povídka… naprosto brilantně napsaná ♥
Záčátek, prostředek, konec… Toman se k Billovi přibližuje pomaluj, snaží se dostávat do jeho světa… určitě si takhle s Bilem nikdo nepovídá. Bill je chvilkama hrozně v pohodě… např. u toho okna. Dokonce položil panenku vedle kvůli tomu, že chtěl u sebe společnost Toma. A tak nějak myslím, že pokud Georg sebere Billovi jeho miminko, Toman dostane takový vztek, že mu rozbije hubu. A možná mu kpupí novou panenku… obšem jestli by ji Bill měl rád stejně…
Mě zajímá, co Toman provedl, nějak jsemto z toho nepobrala, a nebo to není vysvětleno ještě dostatečně xD Jeho přemýšlení o jeho dívce… on vpodstatě čeká, kdy mu řekne o rozchodu… dá se říct xD
A onen sesto mě dostalo. Tak on sní takto intimně o Billovi… je z toho pěkně vedle xD jen ať šrotuje v mozku, že by se nám začal zamilovávat…? 😉
Do soboty čekat… ouu… budu to mít za odměnu po přespříliš náročným týdnu.
Já to budu prostě opakovat pořád dokonala…Tuhle povídku sem si zamilovala už u prvního dílečku a teď to každým dalším dílkem sílí a sílí..! Tohle je prostě moje závislost…pokaždé se strašně těším na sobotu abych mohla číst a přijít na naprosto jiné myšlenky…Miluju když se Tom s Billem baví..miluju jejich společné chvilky…
Ta část jak Tom s Billem mluvil o miminku byla skvělá…Je hezký, že s ním Tom může mluvit i o takových věcech i když ví, ž tomu miminku vlastně nic není…Líbí se mi jak se Bill o své miminko bojí a líbí se mi, jak se Tom bojí o Billa…Miluju to, jak se Bill začíná Tomovi dostávat do podvědomí čím dál víc a víc..A tenhle dílek byl naprosto skvěle zakončený…** Naprosto mě to překvapilo a potěšilo…** těším se na další úžasný dílek..:)
Zároveň chci i poděkovat LilKatie za úžasný překlad a za to, že to pro nás vůbec dělá..! 🙂
Opět přidávám komentář až další den, protože vždycky, když to v sobotu přečtu, jsem až do dalšího dne neschopná dělat cokoliv, protože pořád přemejšlím o Committed. 🙂
Neuvěřitelně moc se mi líbí, jak Tom se pomalu sbližuje s Billem. U Billa mě vždycky strašně zamrzí, když přijde ten skok z reality zpátky do světa panenky. Ale Tom se chová úžasně, jak o ní s Billem mluví. 🙂
A ten konec ? Whooa, nemám slov !
Oh další díl je tady. Už i u nás na swětě <3 Nemohla jsem se dočkat dne kdy si tenhle skwost budu moct opět přečíst. A znowu jsem nebyla nijak zklamaná. Myslím si, že u tohohle díla to snad ani nejde. Je to nemožné. Tohle je prostě bezkonkurenční příběh <3 Je w ní tolik emocí. přirostla mi oprawdu k srdci <3 Je to jako droga bez které nemůžu být ^^
Co se týče tohohle dílu…docházejí mi slowa. Bojím se že se nedokážu wyjádřit tak jak bych chtěla. Jak si tenhle díl zaslouží. Ae i přesto to zkusím 🙂
Líbí se mi to jak se Tom k Billowi chowá. Myslím si že je snad jediný a proto ho tolik obdiwuju. Mám ráda když si spolu powídají a co se týče toho kdy Billowa panenka usínala, tak nemám slow. To byla oprawdu nádhera. Myslím si, že Tom Billowi moc pomáhá. I přesto, že je Bill na tomhle místě se mu Tom newysmíwá , spíše se jej snaží pochopit. Dostat se do jeho swěta a umět mu wíc porozumět. Taky mě fascinuje to jak Billowa panenka má každým dílem jiné jméno. Tohle je oprawdu ohromující 🙂
Georg jak widím si opět swou poznámku ohledně Billa nemohl odpustit. A já mu to taky neodpouštím a názor na něj neměním. Nemám jej ráda. A budu jej nenáwidět pokud to hodlá někdy oprawdu udělat. A myslím, že nebudu sama. Byl by to aj Tom.
Díl začal dokonale a končil snad ještě wíc. W ten moment jsem snad ani nedýchala. Tomůw sen mě málem zabil. Hltala jsem to jedním dechem. Oh bože. Tohle bude ještě hodně zajímawý. Nemohla jsem pořádně popadnout dech a proto píšu komentář až dneska.
Myslím si, že Tom je z toho stejně wedle jako já 😀 Ae už teď se nemůžuž dočkat další soboty tím pádem dalšího dílu. A my spolu s ním se opět dostaneme o kus dál w příběhu. Jsem zwědawá kdy přijde den, kdy se Tom o Billowi wše dozwí a on sám mu to třeba powí. Každopádně já si nemám na co stěžowat. Jsem spokojena s tímhle a prostě už nemám slow.
Na konec musím pochwálit jak autorku, která měla tak dokonalý nápad a dokázala něco tak brawurnýho napsat. A taky bych chtěla poděkowat LilKatie jelikož bez ní bych jak já ale taky i nás wíc by si nemohlo tenhle skwost číst a kochat se jim. Takže jedno welké DÍKY Wám oboum <3
awww Tom!!! 😀 you r really bad boy!:D
ok.- and now to story 😉
I can say that- great like always…but I have to say- every part of this story is better!
I want to know how will be Bills reaction because of *baby* and this thing with Tom. Then I want to know how will be their reationship.
Really great! <3 I love it :-*<3
Ou…absolutně dokonalý♥ Nemám slov! těším se na další dílm protože tohle je opravdu úžasné!
jak já se těšila až budu moct konečně zase na počítač a přečíst si toto…už na rodiče budu kašlat dyž mi to zakážou xD….hey prostě nemám slov..přečetla sem to bez jediného mrknutí a nadechnutí…a konečně je to tuuu xDD
Nemám slov.. Je opravdu kouzelné, jak se Tom pomaloučku dostává do Billova smyšleného světa.. Světa, kde v hlavní roli figuruje panenka, Billovo mimnko.. Je to od něj opravdu pěkné, že se ho snaží pochopit, a o panence s Billem mluví – ví, jak je to pro něj důležité.. Ale opravdu se mi nelíbí to, že Georg chce Billovi panenku vzít jen proto, aby s epobavil nad Billovou bezmocí.. Doufám, že Tom mu v tom nějak zabrání, i za cenu toho, že ztratí Brigitte..
Jinak k Tomovu snu, nemám slov.. Mylsím si, že se ten sen stane skutečností, až Tom nastoupí na noční směny.. Nebude se Billovi už tolik vyhýbat, a bude s ním chtít strávit skoro celou dobu.. Nádherný vývoj to má.. Tuhle povídku, jsem si okamžitě zamilovala.. Těším se na další dílek:)
This is so… indescribably beautiful. Tom getting into Bill's world. And fascinating Bill letting him to do it. I was shaking so much during reading it. I felt Bill's glamour as truly as Tom's surrender to Bill. To the flimsy porcelain doll with broken mind that Tom is the only one to fix it.
No do prdele, říkám taktéž. Tak Tomovi se mu už o něm začíná snít a to hezky odvážně, však taky proč troškaři, že? 🙂 Rozhodně je to ale cestička tím směrem, který se mi moc zamlouvá. Holt řekněme, že Tom bude na rozchod se svou dívkou připravený dřív než ona. Však co, takové věci se dějí a ona se s tím popere. 🙂
Bože ta powídka je dokonalá! Já newím co wíc napsat. Dycky to we mě wywolá tolik pocitů. Chce se mi smát, brečet, wztekat se a já newim co ještě. Je to fakt famózní! Welká poklona autorce a obrowský díky Lil.
tak k tomu nemám slov…je to dokonalé
Noo sakra! 😀 Úžasný, hlavně ten konec 😀 <3
No, do prdele :D… To čo má Tom za sny? 😀 no pekne, ty čuně 😀 bože, to bol super sen!… Mne sa tak neskutočne páči ako sa Tom o Billa stará, rozpráva sa s ním a zaujíma sa o neho 🙂 je k nemu taký milý. Som rada, že som sa konečne dozvedela za čo Toma vlastne zatkli ;)… Inak celkom ma prekvapilo to ohľadom Toma a Brigitte, ja som si myslela, že tí dvaja sú spolu fakt šťastní a nie, že Tom čaká, že sa rozídu… Toto je tak skvelý príbeh, naozaj ľudia neklamali, keď to hovorili 🙂
Oh, a je to tu. Tomov sen som predýchala len len:D Úžasné. Nádherné:)