autor: Lady Kay
„Zpomal!“ křiknu a rozesměji se na celé kolo. Fabi ale naopak zrychlí a za doprovodu smíchu, vycházejícího z mého hrdla, se mnou projíždí jednotlivé cestičky v parku. Jsem rád, že si na mě udělal čas, tohle jsem potřeboval. Vypadnout ven a na nic nemyslet. Moje nálada je podstatně lepší než ve chvíli, kdy pro mě přišel.
„Áááá, pomóóóóc,“ zahulákám, když zase zrychlí a nepřestávám se řehtat. Najednou ale vozík škubne a zastaví. V prvním momentě se strašně vyděsím, nechápu, co se stalo a přirozeně mám strach o svého kamaráda. K tomu se za mými zády ozve šílený řev a nadávky, směřující k Fabianovi.
„Ještě jednou se k němu přiblížíš a zabiju tě! Rozumíš?! Zabiju!“
„Tom?“ zašeptám neslyšně a celý se roztřesu. Netuším, kde se tady tak najednou vzal. Nechápu, proč na něj tak ječí. Vždyť nic neudělal. Fabi se pomalu zvedá ze země a mně se skoro zastaví srdce, když vidím, jak si přidržuje ruku před ústy. On ho uhodil?!
„Billi, bráško, jsi v pořádku?“ Tom oběhne vozík a přidřepne si ke mně. Sevře moji dlaň a starostlivě mě hladí po tváři. „No tak, Billi, mluv se mnou, prosím…“ zaskučí a upře na mě svoje oči, ve kterých vidím jak neuvěřitelný strach, tak šílený vztek. Rád bych s ním mluvil, ale nejde to. Jednak jsem v šoku, že se tu tak zničehonic objevil, a jednak musím pořád koukat na Fabiho, co stojí opodál a přihlíží celé téhle scéně.
„Idiote, dívej se, cos s ním provedl!“ zavrčí Tom směrem k mému příteli a nenávistně do něj zabodne své oči.
„Já? To ty! Přilítls sem a děláš tu rozruch. Bill byl celou dobu v pohodě.“ Fabi vykročí k vozíku a už se chystá chytit rukojeť, když v tom Tom rychle vstane a surově jej odstrčí.
„Řekl jsem, ať se k němu nepřibližuješ! Ještě jednou a bude to poslední, co uděláš!“
„Na co si to hraješ?“
„Já? Na co si hraješ ty? Sáhni na něj a přísahám…“
Mlčky sedím a s hrůzou v očích pozoruji, jak po sobě ti dva štěkají. Pokaždé, když se Fabian pokusí vykročit ke mně, skočí mu Tom do cesty a odstrčí jej. Zuřivě tiskne ruce v pěst a z očí mu šlehají blesky. Takového jej neznám. Mnohokrát jsem Toma viděl naštvaného, ale ne až takto běsnícího. Troufl bych si říct, že teď by byl schopen čehokoli. I zabít… Hádka těch dvou mě zaměstnává natolik, že si ani nevšimnu dívky stojící po mém boku. Teprve, když přistoupí k mému dvojčeti a položí mu ruku na paži, zaregistruji její přítomnost.
„Nepleť se do toho!“ sjede Tom i ji, otočí se na patě a dojde ke mně. Sehne se, pohladí mě po vlasech, věnuje mi úsměv a uchopí rukojeť vozíku, který hned na to roztlačí. Fabian pravděpodobně vzdal hádku s mým starším bratrem, zavolá na mě, že se ozve, načež za mě odpoví Tom, že by mu to nedoporučoval, jinak bude mít co dočinění s ním.
„Tome!“ uslyším dívčí výkřik. „Kam to jdeš?“
„Kam asi?“ odpoví, aniž by se zastavil. „Domů.“
„A co já?“ doběhne nás konečně neznámá slečna a stoupne si do cesty, takže mám možnost si ji prohlédnout. Nejprve si všimnu, že je opravdu hezká, což se mi ani za mák nezamlouvá. Hned na to zpozoruji, jak se na mého Toma dívá. Aby ses z něj nepodělala, krásko! Je mi zle z toho, jak na něj hledí. Jako na nějakého boha! Na milého Fabiana okamžitě zapomenu. Probouzí se ve mně zase žárlivost. Netrvá mi moc dlouho, abych si dal dvě a dvě dohromady. On tu byl s ní!
„Napíšu,“ odbude ji jedním slovem Tom. „Sorry, Jess, ale Bill je vyklepanej. Vezmu jej domů…“
***
Ani se nenaději a ocitneme se u našeho domu. Žádný z nás cestou nepromluvil jediné slovo. Tomovo mlčení bylo zapříčiněno vztekem. Vždy, když zuřil, nemluvil a bylo lepší se jej na nic nevyptávat a vyhýbat se mu obloukem. Za to mně to v hlavě celou cestu šrotovalo. V první řadě mou mysl zaměstnávala ta slečinka Jess… Ať se mi Tom nepokouší tvrdit, že to byla jen kamarádka. Stačily mi ty její oddané pohledy! Podle mě to bude další z těch, co naivně věří tomu, že by se do nich mohl zamilovat. Chuděra! Co to melu? Litovat ji nebudu, její problém. Nemá se mu nabízet. Nějak se mi nezdá, že by to byla jeho holka. Jeho chování k její osobě tomu vůbec neodpovídalo. Ale kdo ví…
Pak ten bratrův záchvat zuřivosti! Až jsem se bál, že Fabiho zabije. Přitom vůbec nic neudělal. Celou dobu jsme se skvěle bavili, blbli jsme spolu, a pak přiletí Tom, jednou ranou ho srazí k zemi, a ještě mu vyhrožuje smrtí, jestli se ke mně kdy přiblíží. Jestli jsem už dříve měl dojem, že je můj bratr blázen, tak nevím, za co jej považovat teď. Blázen je proti němu normální!
„Klíče máš?“ zeptá se mě, a aniž by čekal na odpověď, začne mi prohrabávat kapsy. Když konečně najde svazek klíčů, bez jediného slova odemkne a vjede dovnitř. Bojím se promluvit, abych ho ještě víc nenaštval. Proto raději zarytě mlčím, a když se ke mně skloní, omotám mu ruce kolem krku a nechám se vyzvednout do výšky. Tom mě donese do obýváku a posadí na sedačku. Sám si pochoduje po místnosti sem a tam a zřejmě se snaží uklidnit. Už v parku jsem si všimnul, že je na něm něco jiného, ale teprve doma jsem zjistil, co to je. On nemá dredy! Dredy, které jsem na něm tak moc miloval. Líbilo se mi, jak se mu při chůzi pohupovaly. Teď zpod jeho čepice vykukují černé copánky. Nedovedu posoudit, jestli se mi ta změna líbí nebo ne. Spíš by mě zajímalo, co jej vedlo k tomu, aby se zbavil ozdoby své hlavy, na níž si tolik zakládal. Nejlepší by bylo zeptat se ho, ale ne teď…
„Mamka je kde?“ obrátí se na mě s dotazem. „V práci?“
Zmůžu se jen na kývnutí hlavou a začne se mi třást brada. Je toho na mě moc. Tom je tady… Pořád jsem v to doufal, noc co noc jsem usínal a modlil se, aby se druhého dne zjevil ve dveřích. Teď je tady a já ani nevím, jestli jsem rád nebo ne. Část mě jásá radostí a je připravena zabránit mu, aby odešel, ovšem ta druhá… Tou začíná cloumat zlost zapříčiněná tím, co Tom předvedl, a podporována osobou, která se po chvilce objevila po jeho boku. A když se ke mně znovu přiblíží a posadí se těsně po mém boku, zloba roste.
„Co to děláš?“ prsknu, když mi jednou rukou tiskne dlaně, zatímco druhou mi neustále šmátrá ve vlasech.
„Šššš, už ti nic neudělá, neboj.“
„Kdo?“ vykulím na něj oči a cuknu hlavou, když se mi asi posté pokusí zastrčit pramen vlasů za ucho.
„Ten parchant. Už se k tobě nepřiblíží, přísahám!“
„Jako Fabian? Co to meleš, proboha?!“ znovu ucuknu před jeho dotekem a podaří se mi konečně i moje ruce uvolnit z jeho sevření. „Nechápu, proč by se ke mně už neměl přibližovat?!“
„Ublížil by ti. Proto!“
„Prosím?!?!“ On se fakt musel zbláznit. To, co tu říká, je naprostý nesmysl, výplod jeho šílené mysli. Fabi by mi nikdy neublížil, nemá k tomu sebemenší důvod. To, že jej můj bratr z něčeho podobného vůbec nařknul, mě nemálo šokovalo a jen podpořilo můj vztek. „Tobě dočista přeskočilo, Tome! Nikdy by mi nic neudělal!“
„To jsem viděl. Nechci ani pomyslet, co by se ti dneska stalo, kdybych nepřišel a…“
„Nedal mu bezdůvodně přes hubu?“ propálím jej pohledem a odstrčím jej od sebe.
„Bylo to nebezpečný, Bille. Mohlo by se ti…“
„Vždyť dělal to samé, co ty.“ Připomenu mu, že i on se mnou jezdíval jako šílený a kličkoval. Fabi byl oproti němu ještě opatrný.
„To je něco jiného,“ odfrkne si. „Jsem tvůj bratr…“
„Bratr, co se na mě vybodnul!“ vpálím mu do obličeje. Každou další vteřinou jsem rozčílenější. Žal, ublíženost, bolest se uvnitř mě mísí s hněvem a žárlivostí a Tomův rádoby udivený a nechápavý výraz mě vytáčí víc a víc.
„Nevybodnul.“ Odvětí mi, ale tón, kterým to řekl, nezněl moc sebejistě. Pravděpodobně ani on sám nevěří tomu, co říká.
„Nevybodnul? Aha, já zapomněl… Tys potřeboval jen čas…“
„Ano, potřebo…“
„A čas na co? Abys zase přilezl a převrátil mi život naruby?!“ křičím na něj. „Předtím jsi taky přišel, změnil jsi mi život a pak zdrhnul. Hodláš to udělat znovu? Díky, nechci!“
„Bille, vysvětlím to…“
„Vysvětlovat jsi měl předtím! Teď nemám zájem. Mám Wee a Fabiho, ti o mně mají zájem. Nejsem jim volnej! Chodí za mnou, poslouchají mě. Jsou tu, když je potřebuji.“
„Billi…“ zaskučí Tom a pokusí se mě obejmout. Opět do něj strčím, tentokrát mnohem důrazněji. Moje činy jsou v rozporu s mými city. Ze všeho nejraději bych mu skočil kolem krku a už nikdy jej nepustil. Jenže po tom, co mi udělal, si nezaslouží tak snadno odpuštění. Stejně vím, jak by to bylo. Dopadlo by to stejně jako předtím. Musím ho odsud nějak vystrnadit…
..::Tom::..
Mohl jsem čekat, že na mě Bill bude naštvaný. Přesto jsem v hloubi duše doufal, že až mě uvidí, bude rád. Měl by mi spíš děkovat, že jsem zasáhnul a zachránil ho ze spárů toho šílence. Bůhví, jak by to celé dopadlo, kdybych tam nebyl. Radši si ani nic nepředstavovat! Ten kluk se k němu ani nepřiblíží, o to se už postarám. Jedině přes moji mrtvolu. S Violett si to taky vyřídím. Neměl jsem nic proti, když ten Fabian chodil za Billem domů, ale že s ním bude jezdit po parku rallye, to jsme si nedomluvili. Když nemá rozum ani jeden z nich, musím ho mít já!
„Mně taky nejsi ukradenej,“ pokusím se zaprotestovat. Billovy oči se rozšíří úžasem, ovšem hned na to se na jeho rtech objeví kyselý úšklebek.
„Nejsem? Zajímavý…“ pronese naoko zamyšleně. „Pokud je to, jak říkáš, tak proč jsi jednoduše nepřišel za mnou místo toho, aby ses producíroval po parku s tou slečinkou?!“
A je to tady! Čekal jsem, že se na Jessicu přijde řeč. Spíš by mě překvapilo, kdyby se o ní Bill ani slovem nezmínil. Jeho pohled a celkově výraz tváře mě utvrdí v tom, čeho jsem se obával. Pořád to v něm je… Ta zakázaná zpropadená láska je stále uhnízděná hluboko v něm. Teď musím dát zapravdu Wee. Říkala mi, že Billa nemůže odnaučit milovat mě, protože jeho city jsou moc silné. Přesto jsem ale doufal, že se plete a že se jedná jen o poblouznění z jeho strany. Holt jsem se spletl.
„Ale chápu tě.“
„Opravdu?“ Zvednu obočí. Pochopení od jeho osoby bych opravdu nečekal.
„Jistěže,“ kývne hlavou. „Ona je lepší společnice než tvůj mrzácký bratr. Ji za sebou nemusíš tahat jako závaží.“
„Bille!“ okřiknu ho. Do dnešního dne mu nedošlo, jak moc mi ubližuje, když o sobě mluví jako o mrzákovi. Sice nemůže chodit, ale mnohokrát jsem mu opakoval, že jej mám pořád stejně rád. I přes to, že vím, že je do mě zamilovaný, je to můj bratr a ani tohle moje city k němu nemůže změnit. Není pro mě závažím. Byl jsem rád, když jsem mohl být v jeho blízkosti. Zřejmě ten můj „útěk“ zasel v jeho srdci pochybnosti. Musím mu to vyvrátit.
„Co ‚Bille‘?! Radši se seber a jdi za ní. Nerad bych ti zničil tvůj slibně se vyvíjecí vztah.“
Původně jsem chtěl něco na jeho ironickou poznámku o mém vztahu k Jess říct, nějak mu jeho domněnku, že jsme šťastni vyvrátit, ale rozhodl jsem se nechat to plavat. Pokusím se nějak změnit téma. Kdybych mluvil o ní, pohádali bychom se. Znám Billa, nesnášel a nesnáší všechno v sukni, co se kolem mě pohybuje. Jedinou ženou, kterou snese v mojí přítomnosti, je naše mamka. Zbytek by nejraději sprovodil z povrchu zemského.
„Musíš mít hlad… Mohl bych objednat pizzu, chceš?“ vytáhnu mobil z kapsy a chystám se svůj návrh uskutečnit. Dáme si pizzu a pokusím se s ním o všem promluvit. Sice nevím, jak to udělám, ale na něco přijdu. Billovy city ke mně se s největší pravděpodobností nezměnily, ale s tím se prostě musím vypořádat. Budu si jej zkrátka držet od těla, to by neměl být až takový problém. Jednoduše mu nedám šanci k nějakému nebezpečnému sblížení. Bratr ostatně ani neví, že jsem ty kresby viděl, takže logicky ani netuší, že jsem odhalil jeho skutečné city k mojí osobě.
„Vypadni.“
„Cože???“ otočím se na prahu.
„Řekl jsem, abys vypadnul.“ Zopakuje mi s ledovým klidem. Zírám na něj s pusou dokořán. Ta proměna je neskutečná. V parku byl zaražený, při příchodu se málem rozbrečel a teď je jeho tvář jako z kamene.
„Já…“
„Chápeš, že tě tu nechci?! Prostě se sbal a táhni!“
autor: Lady Kay
betaread: Janule
Dobře on hezky ho sjel a teď dolízej Tomíčku budeš ještě prosit o trošku BIllovi pozornosti 😀
Jo, tak tohle se mi libi. Dobre ti tak Tomi
To jsou mi ale zvraty 😮
Dobře Bille tak se na něho musí,jen mu to dej pěkně sežrat chlapečkovi,ať se taky trochu snaží 😀 Jsem zvědavá jak to bude pokračovat =)
Ten Tom je horší než moje máti ta se taky pořád něčeho bojí…Jen tak dál Bille jsem s tebou xD
Tak Billa úplne chápem. Tom si len tak pripochoduje a správa sa ako histerka. To bolo naozaj čudné a myslí si ešte, že sa s ním Bill bude baviť akoby nič? To sa nám, ale Tom prepočítal, držím Billovi palce, aj keď všetci vieme ako to skončí. Tom bude tak doliezať až bude rád, že Billa môže vôbec milovať.
Přesně tak,Tománku!!!!Můžeš si jít za svýma slečnama!Tom se choval jako naprostý idiot,vlastně Billovi udělal žárlivou scénu..on je teda dobrý,nejdříve se na něj vykašle,a potom zuří,když si Bill najde nové přátele,chudák Fabi,ten to teda schytal,trošku mě zamrzelo,že se ho Bill v tom parku nezastal,měl Toma vyrazit už tam!!!Jinak znovu musím opakovat,že tohle je skvělá povídka..♥♥♥
[5]: Absolutně mi mluvíš z duše!
waw :)) je to úžasné, takovýhle konec jsem nečekala, ale moc se mi to líbí!! honem rychle dál, chci vidět Tomovou reakci!!
Tome… ty jsi takový hovadčo…
NÁÁÁÁDHERÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!Uchuchu,takovej se mi Bill líbí..,však on Tom si to zaslouží.Jinak krááásnej díleček 😀
a má to zpátky…Toman jeden