autor: B-kay
„Bille,“ Tom pomalými doteky hladil Billova nahá záda. Zlehka přejížděl vyčnívající kosti, užíval si té blízkosti, kdy jej mohl cítit na své kůži. Miloval ty chvíle, kdy se o sebe třeli. Jejich těla nedělila jediná mezera. Dohromady tvořili dokonalé sousoší dvou zamilovaných bytostí, vděčných za každou společně prožitou chvíli. A Tom si těch chvil nesmírně vážil. Tahle mu však přišla mnohem krásnější než všechny předešlé. Netušil, čím to bylo, ale cítil se moc šťastný.
Byli tam sami dva. Nazí se objímali a mazlili na zadním sedadle auta, obklopeni jenom krásou přírody a zpěvem poletujících ptáků. Připadali si jako v pohádce.
„Jak se cítíš?“ zlehka se dotkl svými rty Billova ramene a když k němu zvedl oddaný pohled, mile se na něj usmál. Bill mu úsměv oplatil.
„Jsem trošku unavený, ale to není důležité. Důležité je jenom to, že jsem moc šťastný,“ zkřehlými prsty přejel obrys Tomovy tváře, na několik vteřin se láskyplně vpil do jeho rtů a hlavou se opřel o Tomův hrudník. Tak jako už po milionté, se i teď zaposlouchal do tlukotu Tomova srdce. Miloval ten zvuk mnohem víc než kterýkoliv jiný. Byl to zvuk srdíčka, kterému se tak dlouho vyhýbal, a přesto kouzlu osoby, která jej nosila, nedokázal odolat.
„Mám o tebe strach, Bille. Vypadáš vyčerpaně a jsi hodně bledý. Nechci, abys tam pracoval. Podívej se na své prsty,“ Tom nemluvil vůbec přísným hlasem. Dokonce by se dalo říct, že to vyslovil téměř šeptem. Vzal Billovy bolavé prsty mezi své a přiblížil si je k tváři tak, aby se na ně mohl pořádně podívat.
Konečky prstů měl úplně zedrané a bledá kůže byla na některých místech zčervenalá.
Bill se na své prsty nedíval. Moc dobře věděl, jak bolavé jsou, nechtěl si to ještě připomínat pohledem na ně. Proto se raději díval na něco mnohem hezčího. Zatímco se Tom ustaraným pohledem věnoval jeho prstům a zlehka je hladil, Bill se díval do jeho tváře…
Ještě pořád mu myšlenka na to, že s Tomem tvoří pár, způsobovala nádherné chvění a husí kůži snad po celém těle. Všechny jeho tajné touhy a nesplněné sny o lásce, se náhle stávaly skutečností. Kluk, kterým byl ještě donedávna, jako by pomalu mizel v dáli. To, co tak dlouho postrádal, najednou prožil během několika týdnů.
Stačilo několik týdnů a on poznal osobu, do které se zbláznil. Kluka, se kterým prožil své první erotičtější chvíle. Poznal kouzlo polibků, doteků, dokonce měl za sebou i svoje první milování… Díky Tomovy poznal i druhou stranu svého já. Tu, ve kterou nikdy nevěřil. Mohl se na něj spolehnout, věřil mu a cítil se s ním v bezpečí. Při každém pohledu do jeho očí cítil, že jej má rád. Že jej má skutečně rád…
„Miluju tě,“ vydechl slabým hláskem, aniž by si to sám uvědomil. Tom najednou přestal v mluvení a zadíval se na něj přímo bezmocným pohledem. Bylo mu jasné, že Bill nevnímal nic z toho, co mu právě řekl, ale nevadilo mu to. Naléhavě jej k sobě přitiskl, pevně objímal Billovo křehké tělíčko svými dlaněmi a přehodil přes něj deku, na které ještě před chvílí leželi.
„Já tebe taky Bille. Jsi to nejdůležitější v mém životě a nechci, aby se ti něco stalo. Vezmi si dovolenou alespoň na několik dnů. Budu se o tebe starat, trošku tě vykrmím, a hlavně se pořádně vyspíš. Takhle se vědomě ničíš, Bille,“ Bill se k Tomovi tulil jako raněné ptáče. Měl pravdu.
Měl pravdu ve všem, co řekl.
Ničil se. Tady už nešlo jenom o kůži na prstech. V práci se mu několikrát udělalo špatně, dokonce se mu jednou zatočila hlava tak, že málem upadl. Už toho na něj bylo zřejmě moc. Dokonce i teď měl zvláštní pocit v oblasti břicha, a hlavu měl jako v kleštích. Takhle se už necítil hodně dlouho. Vlastně si vůbec nepamatoval, kdy mu bylo takhle špatně naposled.
„Asi máš pravdu. Je mi špatně,“ přiznal tiše a zvedl svůj utrápený pohled k Tomově tváři. Cítil se
podivně slabý a chtělo se mu spát.
„Pojedeme domů, ano?Lehneš si a já ti něco uvařím,“ Bill už nechtěl protestovat. Vlastně ani neměl sílu. Když chtěli zítra odjet na venkov, měl by se cítit fajn, a právě proto souhlasil. Zhluboka se nadechl a přikývl. Natáhl se pro své tričko a Tom mu jej pomohl obléknout…
„Billí je nemocný?“ Sam pobíhal kolem Toma jako zvědavá opička a smutnýma očima sledoval ustaraný výraz v jeho tváři. Tom rychle naložil na talíř pořádnou porci těstovin a byl odhodlán krmit jej, pokud by nechtěl jíst sám. Poté talíř na chvilku odložil a vzal malého Sama do své náruče.
„Neboj, špunte, tvůj strýček je v pořádku, jenom je unavený,“ Sam na chvilku zapřemýšlel, a poté se na Toma opět zvědavě zadíval.
„Takže spinká?“ Tom už k tomu víc neřekl, jenom souhlasně přikývl a políbil Sama do vlasů.
„Půjdu se na něj podívat a přinesu mu medvídka, aby mu nebylo smutno,“ Tom se nad roztomilostí toho dítěte musel pousmát. Ještě jednou jej láskyplně políbil na tvář a poté jenom sledoval, jak to malé poblázněné klubíčko s úsměvem letí ke schodišti.
„Mám o něj strach,“ Simone, která se na něj dlouho jenom tiše dívala, najednou promluvila. Tom jí však nevěnoval jediný pohled.
„Jistě si myslíte, že je to kvůli mně, že?“ nesnažil se o milý tón. Promluvil k ní stejně chladně a neosobně, jako ona ještě nedávno mluvila s ním. Nazvala jej hurikánem, který popletl hlavu jejímu synovi a dívala se na něj, jako by snad udělal něco špatného. Ale on za to přeci nemohl. Jenom se do Billa beznadějně zamiloval, a pokud už jenom to, že cítil lásku k jejímu synovi, bylo hříchem, chtěl zhřešit a nebál se následků svého chování.
„Ne. To si nemyslím,“ promluvila tiše. Bylo na ní vidět, že se styděla. Po té noci, co je viděla líbat se u klavíru, neměla nejmenší důvod nevěřit mu. To, že Billa miloval, mu náhle dokázala vyčíst i z pohledu. Vypadal jako zamilovaný člověk, choval se tak a šílel z toho, že se s Billem něco dělo.
„Chtěla bych si s tebou promluvit, Tome,“ v té chvíli se na ni konečně podíval. Vypadal smutně, dokonce přímo utrápeně.
Věděl, že Simone není zlá. Jenom jej mrzelo, jak se k němu zachovala.
„Já teď chci být s Billem. Pokud by vám to nevadilo,“ slušně se omluvil, vzal do rukou Billovu večeři a sklesle se na ni pousmál.
„Jenom jsem ti chtěla říct, že mě to všechno mrzí. Spletla jsem se v tobě a jsem moc ráda, že sis právě ty získal srdce mého syna. Jenom mi prosím slib, že na něj dáš pozor,“ po tváři jí náhle stékaly slzy. Tom si jejích slov nesmírně vážil. Ublížit dokáže každý, ale uměním je přiznat si chybu a omluvit se. A ona to udělala.
„Já vám to slibuju, Simone,“ zašeptal, udělal několik kroků a objal ji…
Bill mezitím ležel ve svém pokoji a díval se na Sama, který si hrál u jeho postele. V jedné ruce žmoulal plyšového medvídka, kterého mu přinesl, zatímco tou druhou si přejížděl po břiše, ve kterém cítil nepříjemnou tíhu. Přemýšlel, zdali nesnědl něco zkaženého. Jenomže když trošku zapřemýšlel, uvědomil si, že ještě pořádně ani nejedl.
„Možná to bude tím,“ pomyslel si, vyhrnul si tričko a zadíval se na své ploché bříško. Netušil proč, ale něco se mu nezdálo. Měl strach…
autor: B-kay
betaread: Janule
To by mě zajímalo co s Billem je…Jinak jako vždy dokonalý 🙂 Už se těším na další díl..
Teprve teď poznávám,jak těžké je vědět,a nesmět prozradit =)!!!!!
Krásný díl,Tomova láskyplná starost o Billa..a malý Sami,jak letěl dát Billovi medvídka,aby mu nebylo smutno,krása ♥♥♥.A už se těším,jak pojedou všichni společně na venkov =)))
Jako vždycky je to krásný:):)Malý Sami je hrozně roztomiloučkej♥Jen by mě zajímalo co je stím Billem?!:(napadlo mě že by mohl třeba čekat miminko ale uvidímexD:)Doufám že bude co nejdřív nový díl:))
[3]: v tehle povidce?? To by me ani ve snu nenapadlo….ale i tak, to by bylo jeste strasne brzo… Opet krasny dil, ale hloda ve me, co je s tim Billem…
[3]: Jaké miminko? Oni predsa majú Sama!