autor: Áďa
Georg si zaklel pod vousy, když se málem srazil s do nepříčetna vytočeným Andreasem, který se řítil hotelovou chodbou, následován Tomem. Položil sice otázku, kam ten spěch, ale nebyla mu zodpovězena. Zadumaně nakrčil obočí. Bylo mu divné, že Andyho nenásleduje Bill. Vždyť byli jako dvě nerozlučné hrdličky, když byli spolu na jednom místě, tak co se teď děje? Navíc Andreas se netvářil právě přátelsky. Instinktivně se vydal do pokoje dvojčat…
Zdrceně zůstal stát mezi dveřmi, když viděl na zemi tu zoufalou hromádku neštěstí. Zavřel za sebou, aby je nikdo nerušil, a tiše k Billovi došel. Trhalo mu srdce, když viděl toho, kdo vždycky rozdával tolik energie všem kolem sebe, jak teď leží na chladné dlažbě a chvěje se neovladatelným pláčem.
„Bille?“
Žádná reakce, Bill jako by vůbec nevnímal cokoliv kolem sebe.
„No tak, neplač… bude to dobrý…“
Bez větších problémů Billa zvednul ze země, odnesl ho na gauč, aby od studené podlahy nenastydl a pevně ho objal. Okamžitě ucítil, jak se k němu droboučké tělíčko přitulilo, jako by v něm hledalo ochranu a bezpečí. A to Bill taky hledal, byl z toho všeho zmatený a totálně na dně. Trvalo mu několik dlouhých minut, než rozpoznal, ke komu se to vlastně choulí a maličko se od něj odtáhnul.
„P – promiň, Geo,“ zachraptěl.
„Neomlouvej se,“ pousmál se Georg a podal Billovi kapesník. Ten jej přijal, vysmrkal se, ale slzy, kterých bylo už v obličeji až příliš mnoho, už setřít nedokázal, na to neměl sílu.
„Bille? Co se stalo?“ zeptal se opatrně. Tak, aby to neznělo vtíravě. Tak, aby měl Bill možnost se rozhodnout, jestli mu to řekne nebo ne.
„Já… já nevím,“ vzlykl Bill. „Andy… Andy se se mnou asi rozešel…“
Georg si smutně povzdychnul.
„No tak, určitě to nebude tak zlý, jak to vypadá… co se mezi vámi vlastně stalo? Nemusíš mi to říkat, jestli nechceš…“
„No já… my s Tomem… jsme si včera večer dali pití… alkohol… a…. a…. a já si nic nepamatuju!“ zakvílel a znovu spustil příliv pláče. „A…a… ale Tom říkal, že… že… že jsem… se s ním… vyspal.“
Ani si neuvědomil, že Georgovi řekl něco, o čem by měl mlčet, ale basák to vůbec neřešil. Samozřejmě by byl rád, kdyby si dvojčata někoho našla, ale popravdě řečeno, uměl si i představit, že by to ti dva zakotvili spolu. Sice by to museli kvůli zákonům skrývat, ale to by pro ně zas takový problém nebyl, s tím by si poradili.
Navíc věděl, že Bill je hodně společenská osoba, věděl, jak moc je na Andym závislý a věděl, jaké svinstvo umí alkohol napáchat, hlavně smutným, osamělým nebo zdepkařeným lidem. Najednou se ale zamračil. Na něco si právě totiž vzpomněl…
Flashback
„Tak co, starouši? Furt vám to ještě klape?“ zašveholil Tom v poměrně podnapilém stavu. Dohodli se, že si dají pořádný mejdan, ale Bill se po chvíli bavení omluvil a šel si lehnout, a Gustav se zakecal někde u zdi s pohlednou brunetkou, takže celou akci na baru vedli hlavně ti dva. A oba toho už měli docela dost, ale zatímco Georg byl pořád v pohodě, Toma už mírně pobolívala hlava, ale nechtěl s kalbou přestat. A nějak už stihli probrat všechno, takže teď se začaly drát na povrch otázky z témat jejich soukromí.
„To si piš, že jo,“ přisvědčil hrdě Georg. „Je to úžasná holka. Vždycky na mě věrně čeká a je to to největší zlatíčko pod sluncem… miluju ji,“ zasnil se na chvíli.
„Závidím ti,“ zabručel Tom. „Taky bych to už chtěl někde ustálit… ale nemám s kým, ta zkurvená pověst, co jsem si tak pracně ze srandy budoval, se teď proti mně obrací se vším všudy, žádná z těch čubek, co jsem si vzal do postele, mě nebere vážně, nikdo nevěří, že už mi nejde jen o jednu noc, chci něco víc!“
„Tak ty chceš víc?“ uchichtnul se Georg. „To znamená dvě noci? Dvě a půl noci? Tři noci?“
Měl co dělat, aby se vyhnul výchovné facce od Toma, ale když kytarista znuděně opřel bradu do dlaní, zvážněl.
„Neboj, taky si někoho najdeš… každý si někoho někdy najde, jen nevíme, jestli to bude za hodinu, za rok nebo za pět let,“ pronesl moudře. „Najdeš si někoho ty i Bill…“
Tom se na něj nazlobeně podíval.
„Nechci, aby si někoho našel. Nikdo ho nezná líp než já! Nechci, aby mu někdo, byť třeba jen omylem, ublížil! Bráška sní vždycky o pravý lásce a já nechci, aby mu v citech kdokoliv ublížil! To si s ním radši začnu sám!“
„No jasně, začni, tak to bude nejlepší a twincestní fansky budou mít třetí světovou!“ rozřehtal se Georg, ale Tom se pořád tvářil vážně.
„No tak, Tome… ta depka tě přejde,“ poplácal ho po rameni. „Dopadne to dobře pro vás oba, věř mi…“
Ale Tom jako by ho nevnímal. Od momentu, kdy slova z jeho úst vyšla, ten obrázek Billa v roli jeho osudové životní lásky nemohl vymazat z hlavy.
„A stejně ho dostanu, ještě za mnou přileze, a jak rád… bude můj a já pro to udělám cokoliv. Rozumíš, Geo? Cokoliv!“ rozkřičel se odhodlaně a kopnul do sebe dalšího panáka…
Konec flashbacku
Zatímco Bill se mu opět stulil do náručí a usedavě naříkal, Georg se mračil čím dál víc. Tehdy si myslel, že to Tom plácnul jen tak v opilosti, jako nějakou kravinu plynoucí z depky. Jenže… co když to splnil? To, že má vždycky po alkoholu totální okno, bylo o Billovi všeobecně známo, tak jako skálopevná věrnost jeho miláčkovi. To se právě Georgovi vůbec nelíbilo. Věděl… nikoliv věděl, ale spíš hluboce věřil, že Bill by Andyho nikdy nepodvedl.
Ale vždyť Tom moc dobře věděl, že Bill je zamilovaný, že je šťastný. Pokud ta svá slova tehdy myslel vážně, byl by opravdu schopný ho opít, pak mu něco nakecat a využít Billova okna k vlastnímu užitku? Tom přece vždycky chtěl jenom jeho štěstí, copak by něco takového dokázal?
Pomalu si to v hlavě začal srovnávat, dokud mu Bill vyčerpáním v náručí neusnul. Opatrně ho uložil do postele, přikryl ho až po bradu peřinou a zachmuřeně se vydal do svého pokoje. Bude muset zjistit pravdu. A to půjde jenom jediným způsobem. Pochyboval totiž, že mu to Tom dobrovolně řekne. Bude ho muset ještě dnes večer opít, protože vždycky, když byl Tom v lihu, z něj lezlo všechno jako po másle.
A pak se to bude muset vyřešit. Na dvojčata už od začátku kapely dával podvědomě zvláštní pozor, hodně mu přirostla k srdci, a on na nich obdivoval, jak jsou skutečně jedna duše rozdělená do dvou těl, byť se oba dva opticky tolik lišili. A vždycky ho nesmírně mrzelo, když se mezi sebou z jakéhokoliv důvodu pohádali, díky jeho velice silné intuici věděl, jak potom oba neuvěřitelně trpí, dokud se zase neusmíří. A Andreas, jejich nejlepší kamarád, byl skutečně prima kluk, který si od Toma až tak velkou upřímnost rozhodně nezasloužil, ne bez předchozího varování.
Netrvalo mu dlouho Toma s Andreasem najít. Samozřejmě, jak se dalo čekat, okupovali na vysokých židlí hotelový bar a lemcali všechno, co teklo, samozřejmě s pokud možno co nejvyšším obsahem alkoholu. Andreas zapíjel depresi a životní zklamání, Tom mu dělal ochotného společníka, a přestože se tvářil lítostivě a soucitně, on pitím slavil své vítězství.
„Čau kluci, můžu se přidat?“ dorazil k nim a aniž by čekal na nějaké významnější svolení ke spoluúčasti na konzumaci alkoholu, vyšvihl se vedle Toma na židli právě v momentu, kdy krajně opilému blonďákovi klinkla hlava na bar, kde to naštěstí pro něj zalomil.
Netrvalo mu dlouho, aby Toma rozmluvil do dobré nálady, ač se sám držel relativně střízlivý, jen občas si loknul, aby to nevypadalo moc podezřele. Ještě do něj pár panáků nalil, než se odhodlal k nakousnutí toho vážného tématu.
„Tome? Hele, fakt jste se s Billem včera vyspali?“
Možná to byla až moc přímá otázka, ale už věděl ze zkušeností, že kdyby šel na Toma oklikou, tak by to nemuselo dopadnout dobře, zamotali by se do toho, a pak už by se k původnímu tématu nedokázali vrátit, i kdyby se na hlavu stavěli.
Tom se samolibě uculil.
„No to si piš, že jo,“ zazubil se. „A jak! Líbilo se mu to, a dokonce si dneska dopol vynutil pokráčko!“
Georg se na něj upřeně zadíval. Všiml si moc dobře, že Tom se sice usmívá, ale nedívá se mu při svých slovech do očí. To sice od něj vyžadovat nemohl, když bral v potaz, v jakém stavu se Kaulitz starší nacházel, ale vždycky, když se bavili, tak k sobě aspoň měli natočený obličej. Což teď u Toma nehrozilo ani omylem.
„Hele, a to von se na tebe jako vrhnul sám, jo?“ ušklíbnul se Georg. „To mi neříkej, že z našeho nevinnýho andílka vyrostla děvka, co znásilní každýho živýho tvora kolem sebe!“
„No to ne,“ zavrtěl Tom horlivě hlavou. „To bych ani nedovolil… no ale jinak byl naprosto drsnej! Ale musel jsem to teda začít já, jinak by se doteď cukal.“
„Fakt, jo?“ vykulil oči Georg, aby dal najevo svůj zájem.
„No jasnačka,“ popleskal se Tom hrdě po hrudi a v kamarádském gestu Georga objal a rádoby důležitě začal s vysvětlováním. „No víš jaký von dycky dělá cavyky… furt říkal, že chce tady tohohle,“ zahihňal se a ukázal na spícího Andrease. „Ale já jsem chtěl jeho a von to taky chtěl, kdybys viděl, jak vyzývavě na tom gauči dřepěl… no tak jsem musel zamakat a musel jsem ho teda celou dobu navigovat,“ pochlubil se hrdě. „Tak jsem si ho vopil, hezky si to s ním užil, i když von mi furt říkal Andy, a bylo to,“ dokončil, jako by se nechumelilo.
Dal si dalšího panáka, mocně si říhnul a naklonil se k basákovi ještě blíž, až Georg znechuceně nakrčil nos, jak z Toma všechen ten chlast táhnul.
„Já jsem ti říkal, že ho dostanu,“ uculil se pyšně. „A povedlo se to… von si nic nepamatuje, tak jsem mu to řeknul, co se stalo, aby mi věřil, tak jsem mu hezky nakukal, že to celý vymyslel on… a vidíš? Řekl jsem to i Andymu, ten se s ním rozešel uplně jako ve filmu, dokonce mu i jednu lísknul… a až se vrátím, tak ke mně Bill přijde, bude se ke mně tulit a zjistí, že se mnou se bude mít nejlíp, že jediný ten pravý, kdo tu na tomhle zmršeným světě je jenom pro něj čtyřiadvacet hodin denně, všední dny, soboty, neděle, svátky, jsem já, jedině já!“
Chvilku se přiblble potlemoval, evidentně náramně spokojený
„Ale ne, že to někomu z nich vykecáš, jasný? Dobrou.“
Slezl… no, spíš se skácel ze židle přímo pod bar, vtěsnal se do prostoru mezi zemí a tyčí, o kterou si sedící na vysokých židlí většinou opírali nohy a ve vteřině usnul, zatímco Georg nevěděl, zda má víc litovat Andyho nebo Billa, nebo zda má dřív dát Tomovi jednu pořádnou do huby, aby se vzpamatoval. Jenže to bohužel nepřicházelo v úvahu, když slyšel Tomovo spokojené chrápání. Holt se bude muset chopit role prostředníka, který všechno to, co Tom zpackal, zase napraví, a pak bude muset dát zákeřnému kytaristovi pořádně za vyučenou. Nevěděl, že osud už má rozehrané karty tak, že k potrestání z jeho strany nebude muset vůbec dojít. Že Toma stihne sice spravedlivý, ale mnohem krutější trest, než by kdokoliv dokázal předvídat…
autor: Áďa
betaread: Janule
Teda Áďo,ty nás napínáš,to jsem zvědavá,co za trest to bude…Tom si teda zaslouží hodně tvrdý trest,a musím ti pochválit Georga,ten se ti teda povedl =)
Nenapínej měééééééé!!! Ja chci vědět jak to pokračuje!! xD
Týýý jo, to je napínavé!!!
to jste zvědavé, co se Tomanovi stane, že? 🙂 uvidíte za týden 🙂 každopádně děkuji za komenty 🙂
Tak místo, kde si Tom ustlal, mě fakt obavilo. To tedy muselo být velice pohodlné spaní. Ale řekla bych, že si to te´d pěkně poďál. I když tam bylo naznačeno, že Geova zásahu nebude třeba, tejně – ví to a díky tomu musel Tom hodně klesnout. Tohle si měl ohlídat, když ví, jak to sním dopadá o pár panácích. Vůbec do toho baru neměl lést.
A Billa chuděrky je mi líto.
Tak jsem se pustila aj do téhle powídky a tak se omlouwám ae píšu až sem komentář. Ae po tomhle díle už budu normálně komentowat 😉
Jinak powídka se mi líbí a zaujala mě 🙂
Co se týká Toma tak bylo od něj pěkně hnusné co Billowi udělal. Možná chce být s ním jako pár ae tímhle způsobem si to spíše jen wíce posral. Chce aby byl šťastný a přitom mu takhle ublíží a wyužije jej. A pak mu ještě lže aby on nebyl za toho špatného jen aby Billa s Andym rozdělil.
A jsem wážně zwědawá a napnutá jak to bude dál pokračowat co se týče Tomowa trestu. Tohle Toma s Billem dát dohromady wážně nedá. Jen to bude horší a Tom si to pěkně wyžere. A Andy jej pak ještě nawíc zabije a bude mít Tom po prdeli. Sice je pěkný, že by stojí o Billa ae tohle bylo hnusný. Oprawdu Billa lituju.
Už teď se těším na další díl 🙂
je to hrozně napínavý. neeenapííínej mě!!! vtom nejlepším si to usekla 🙁
je mi hrozně Billa líto:( Tom by si zasloužil hodně velkej trest za to ,co udělal.je to moc dobře napsaný ,tahle povídka.povídka má "duši".honem další díl:)
hnusnej Tom…x(
Fakt mě štve, jak každý lituje jenom Billa…
A Ádi, toho ZÁKEŘNÉHO kytaristu jsem jako nečetla…;-)
Copak nevíš, zlato, že s Tomem budu trpět i já? Ještěže jsem tuhle povídku nečetla "live"… Asi bych byla smutná z toho, jak ho nikdo nemá rád, kromě mě…
A Geo mě naštval, tak!