autor: RosePhantom
Pro Billa bylo těžké zvyknout si na extra společnost kolem sebe. Jejich dům nebyl tak malý, abyste si nemohli najít místo daleko od všech, ale byl dost malý na to, aby přiváděl Billa na hranici klaustrofobie. Doslova měl nutkání dostat se z domu pryč.
Nikdo mu doopravdy nic neudělal, aby se musel cítit tak úzkostlivě, a už vůbec ne Tom. Držel si od Billa perfektní odstup, jednoduše proto, že nechtěl být první, kdo bude vyhledávat přátelství, pokud o to sám Bill nebude stát. Tom chápal, že narušuje jeho běžný životní styl, a jazyková bariéra byla také lehce odstrašující.
Ale jakmile bude Bill připravený prolomit ledy, Tom je rozhodnutý udělat vše pro to, aby to tak zůstalo.
Bill seděl na jejich zadní terase, která se skládala jen ze dvou plážových křesílek a stolu mezi nimi. Zahrada byla stejně tak zajímavá jako jejich terasa; převážně plevel a místy plácky, kde byla ještě živá tráva. Jediná barevná část na zahradě byla malá oblast s květinami po levé straně plotu. Jeho matka byla přesvědčená o tom, že tráva potřebuje i něco živého, a tak už před časem vysázela květiny. Přesto, že Bill s Gordonem vtipkovali a dávali jim maximálně týden života, dokázala si je udržet. Billovi se líbilo, že tam bylo něco barevného, na co mohl zírat, zatímco byl ztracen v myšlenkách.
Krátké školní prázdniny se blížily ke konci a Bill z toho měl smíšené pocity. Jelikož bylo volno brzo od začátku roku, znamenalo to, že po návratu budou daleko tvrději a usilovněji pracovat. Rozhodně se netěšil na masy studentů, které naprosto nerespektují osobní prostor na školních chodbách. Už jen z přebytku všech hormonů tam počítal s tím, že se mu bude dělat nevolno od žaludku.
Jediná věc, na kterou se docela těšil, bylo, že bude chodit na hodiny s Tomem. Uvědomoval si, že to bude maximálně na pár dní, ale i to znamenalo, že nebude muset chodit na vlastní předměty. Uvítal cokoliv, co narušovalo jeho rozvrh.
Ale jak na tom bude Tom potom? Jeho angličtina zněla dost plynule na to, aby se uchytil; až na nepatrný přízvuk, který měl. Budou ho provokovat? Bude schopný se bránit, pokud to bude nutné? Nerozuměl tomu, proč se tak moc stará. Kdyby na to přišlo, Bill nebyl zrovna rytíř v lesklé zbroji, který by mu mohl pomoci.
„Bille, zlato.“ Jeho myšlenky byly nečekaně přerušeny, otočil se na matku. „Jak dlouho tady venku sedíš?“
Podíval se na oblohu a zahučel. „Asi pár hodin, tipuju.“ Simonina tvář zrcadlila zklamání, ale Bill věděl, že nahlas nic neřekne.
„No, večeře je hotová. Jíme společně, tak se běž umýt,“ řekla mu a Bill přikývl. Sledoval ji, jak mizí zpět uvnitř.
Chladnější atmosféra uvnitř mu způsobila mráz v zátylku hned, jak za sebou zavřel dveře od terasy. Všiml si rodičů sedících u stolu a čtyř prostřených talířů. Zabodl pohled do podlahy a vyběhl rychle a tiše po schodech.
Když Bill zvedl pohled, nadskočil úlekem, jak málem vrazil do Toma, který akorát vycházel z koupelny. Zarazil se a přísahal by, že viděl dredatého teenagera udělat to samé.
„Omlouvám se,“ řekl Tom a oklepal si ruce o kalhoty. „Vylekal jsem tě?“
Bill urputně zavrtěl hlavou. „Jsem v pohodě.“ Rychlostí blesku zmizel v koupelně a zavřel za sebou dveře dřív, než stihl Tom říct cokoliv jiného.
Bill měl doopravdy pocit, že se během večeře zadusí; bylo to, jako by se pokoušel dýchat pod vodou. Atmosféra u stolu byla napjatá a chudá na konverzaci. Jediné zvuky, které narušovaly ticho, bylo krájení jídla a bublinky v pití. Bill měl pocit, že začne křičet, pokud se něco nestane.
„Dobře, Bille,“ řekl Grodon naštvaně a prudce odložil vidličku na talíř. Hlasitý zvuk přiměl všechny nadskočit, dokonce i Simone. „Ignorování Toma se nepočítá jako slušné chování.“
„Já ho neignoruju,“ bránil se Bill. Střelil pohledem po Tomovi, který okamžitě zapíchl oči do svého talíře a Bill cítil, jak se mu v žaludku začíná tvořit pocit viny.
„Myslím, že vy dva byste měli jít dnes večer ven,“ uzavřel to jeho otec.
„Co, proč? Kam?“
„Kamkoliv! Prostě vypadnout z domu a strávit spolu nějaký čas společně, než se z toho všichni zblázníme.“
„Co třeba zmrzlina,“ navrhla Simone s úsměvem. „Máš rád zmrzlinu, Tome?“
Tom stočil pohled na Billa a pokrčil rameny. Natáhl se pro sklenici s vodou, „Jasně,“ zamumlal a pomalu upíjel své pití.
„Domluveno,“ rozhodl Gordon. „Můžete si vzít auto a jet do města na dezert. A nevracejte se dřív, než v jedenáct.“
Bill by byl podezíravý, kdyby hlas jeho otce nezněl tak jasně a konečně. Chtěl se dohadovat o rozhodnutí, ale jeho rodiče už začali sklízet ze stolu. Postavil se a sledoval, jak rodiče zmizeli v kuchyni. Podíval se na Toma, který se také postavil a nervózně si tahal za tričko. Bill zachytil druhý pár očí a kývnul hlavou k hlavním dveřím, otočil se a sebral klíčky od auta a za Tomových následujících kroků se vydal do předsíně.
Zavřel velké, dřevěné dveře a postavil se na kamennou cestu vedle Toma. Slunce akorát zapadalo a oni se nesměli vrátit domů dalších dobrých pár hodin. Byl si jistý, že tohle je zneužívání dětí nebo něco podobného, co je protizákonné, protože bylo jasné jako blázen, že to není fér.
„Vážně chceš jet na zmrzlinu?“ zeptal se Bill a pokoušel se nekňučet. Tom se pousmál a zaculil se na něj, než zavrtěl hlavou.
„Moc ne,“ odpověděl a opřel se o nízký plot. „Ale musíme zůstat nějakou dobu venku.“
„Myslíš si, že jsem tě ignoroval?“ Tomův úsměv povadl a opět nervózně pokrčil rameny. „Protože jsem se o to nesnažil.“
„Já rozumím,“ odpověděl Tom.
„A není to tak, že tě nenávidím,“ dodal Bill a přešlápnul z nohy na nohu. „Nemám žádný důvod tě nenávidět, protože jsi nic neudělal. A ani se žádný nesnažím najít. Já jen-„
Bill přestal brebentit, když Tom hrábnul do kapsy svých obrovských džín a vytáhl malou knížečku. Zamračil se, když sledoval, jak rychle přejíždí stránky a sotva čte slova. Bill se chtěl zeptat, co dělá, ale Tom vypadal příliš zaměstnaný nalezením toho, co hledal.
Tomovy prsty konečně narazily na požadovanou stránku a zastavily se pod jedním slovem. Rychle si přečetl něco vedle slova a vypadal, že si oddechnul. Podíval se na Billa a opět ukázal na slovo.
„Říkal jsi tohle?“ zeptal se. Bill se na něj zmateně podíval a nahnul se ke knížečce, která byla slovník, jak zjistil. Tom ukazoval na anglické slovíčko „nenávidět“ s německým vysvětlením vedle. Bill přikývl a viděl, jak se Tomův úsměv rozjasnil, když knížečku zavřel.
„Bál jsem se, že mě nenávidíš,“ svěřil se mu.
Billovy oči se rozšířily a on okamžitě začal mávat rukama v obranném gestu. „Ne, to samozřejmě ne.“
„Jsem rád,“ řekl Tom.
Bill scházel schody z verandy a kousal se do rtu. Neuměl si ani představit, jak se Tom musel obávat o postavení v jejich vztahu. Ale on byl pořád tak potichu, ohledně čehokoliv, že by asi ani neznal odpověď, kdyby se ho zeptal.
Bill nastartoval auto a čekal na Toma, až si sedne k němu. „Tak kam bychom měli jet?“
Tom pokrčil rameny. „Mě je to jedno.“
Bill chvíli mlčky seděl a přemýšlel. Nakonec se usmál, zařadil zpátečku a vyjel s autem z příjezdové cesty. „Mám nápad.“
Tom přikývl a sklouznul se do pohodlnější polohy, hrajíc si s prsty, zatímco sledoval okolí za oknem.
———————
Bylo něco málo po půlnoci, když se konečně vrátili domů. Billovi rodiče na ně čekali, aby se ujistili, že bezpečně dorazili, a jakmile je viděli, popřáli jim dobrou noc a zamířili rovnou do postele. Dokonce se ani neptali na to množství nákupních tašek, které s sebou donesli.
Teď byly skoro dvě hodiny ráno a ani jeden z kluků nebyl doopravdy unavený. Byli až moc zaměstnaní zařizováním Tomova pokoje, aby mysleli na spánek. Bill věděl, že vybrali dobře modro-černé povlečení. Ladilo to s ostatními novými věcmi zkrášlujícími pokoj a zapadalo to více do Tomova vkusu, než to původní květinové.
„Kam chceš pověsit plakáty?“ zeptal se Bill a rukou si otřel čelo. Akorát dokončili stěhování nábytku, snažili se nebýt příliš hluční. Nebyla to jeho chyba, že byl prakticky noční tvor s největším množstvím energie mezi půlnocí a čtvrtou ráno. Ale byl rád, že Tom na tom bude nejspíš podobně, i když jeho nespavost byla způsobena spíše časovým posunem.
Tom zrychleně oddechoval následkem stěhování skříně na druhou stranu pokoje. „Eh,“ zamyslel se a rozhlížel se kolem.
„Jen návrh,“ objasnil Bill. „Nebudeme věšet žádné, dokud zítra nevymalujeme. Dobře, spíš později během dneška.“
„Kdekoliv to bude v pohodě,“ odpověděl Tom. „Jakou barvu jsi vybral?“
„Modrou,“ řekl Bill a ukázal na spodní část povlečení. „Něco jako tohle. Bude to vypadat líp, než kdyby byly natřené černě.“
„Oh,“ usmál se Tom. Posadil se na kraj postele a protáhl se, spokojeně zasténal, když se dočkal vytouženého křupnutí. Bill se v tureckém sedu usadil na druhý konec postele a pozoroval Toma, který odhodil svou čepici na zem a konečky prstů se probíral dredy.
„Proč sis nechal udělat dredy?“ zeptal se Bill.
Tom zamrkal a vzal jich pár do ruky, natahoval dlouhé prameny k Billovi. „Líbí se mi.“
Bill tipoval, že to byla pohodlná odpověď, jelikož se nechtěl zamotat do dalšího vysvětlování. Vzal jeden mezi prsty a cítil zvláštní, do skupinek spletené vlasy, držící pohromadě pomocí vosku. Téměř se otřásl pod dotekem toho zvláštního materiálu, a přemýšlel, jak to dokázal vydržet, nechat je narůst tak dlouhé, aniž by se zbláznil. Neznamenají dredy, že se nesprchujete moc často? Nakrčil nos a pustil dred zpátky.
Tom se usmál. „Ne? A co tvoje?“
„Moje?“ Bill ztuhnul, když se Tom natáhl a rukou projel jeho vlasy. Byly jemné a krásně udržované, i když si je barvil tak dlouho, a pravidelně žehlil každý den. Tomův dotek byl jemný, jak se probíral jednotlivými prameny, jako by se bál, že se Bill jinak rozbije. Bill cítil, jak se mu napnul žaludek, když si začal ten dotyk užívat až moc.
„Omlouvám se,“ řekl Tom a stáhnul ruku zpět, jak se od něj Bill odklonil. „Tvoje vlasy jsou příjemné.“
„Děkuju,“ zamumlal Bill a uhnul pohledem. Snažil se přijít na to, jestli horkost v obličeji je z toho, jak stěhovali nábytek, nebo z Tomova doteku. Zhluboka se nadechl a postavil se. „Myslím, že to prozatím stačí. Zítra během dne můžeme vymalovat, až tady natáhneme plachtu.“
„Bavil jsem se.“
Bill se otočil a viděl druhého teenagera, jak mu na rtech hraje upřímný úsměv. Zadržel dech a přikývl.
„Já taky,“ usmál se Bill. Stáhnul si rukávy, které během jejich práce vyhrnul, a zkřížil si ruce na prsou. Okusoval si jazyk, aby necinkal piercingem o zuby, a čekal v trapném tichu, než se rozhodl znovu promluvit. „No, myslím, že si jdu lehnout. Tak se uvidíme ráno.“
„Dobrou noc,“ kývl Tom a postavil se, aby ho vyprovodil. Bill přešel chodbu k vlastnímu pokoji a otočil se zrovna, když Tom zavíral dveře. Počkal, až proužek světla zhasnul, a teprve poté měl pocit, že zase může volně dýchat.
Zavřel dveře a okamžitě je zamknul. Zajel si rukou do vlasů a pokoušel se napodobit dotek, který mu věnoval Tom. Nejen, že to bylo úplně jiné, když to dělal sám, ale ani to nebylo tak uspokojující a příjemné. Jeho podbřišek ani zdaleka nešimral tak, jako když si s nimi hrál Tom.
Spustil ruku a svezl se po dveřích. Nechtěl o tom moc přemýšlet, nebo spíš vůbec. Za pár dní opět začne škola; může se zaměřit na tohle. Všechna práce, která zahrnovala školu a domácí úkoly, ho nutila křičet. Povinnost držet tempo se třídou a vyplňování přihlášek na vysokou školu, bylo asi to nejhorší. Nerozuměl tomu, proč si jeho rodiče vybrali tenhle rok jako rok, kdy si domů přivedou výměnného studenta. Bill si byl jistý, že bude ve stresu bez konce.
Zhasnul stropní světlo a zůstal u dveří. I když všude kolem byla tma, necítil se ani trochu unavený. Jeho spánek by nebyl uspokojující, kdyby si ho vynutil silou; vyskočil na postel, poskládal si polštář k záhlaví postele a nohy složil pod sebe. Vytáhnul si časopis a probíral se obrázky, rozhodnut vybrat si alespoň tři věci, než půjde spát.
autor: RosePhantom
překlad: Deni
betaread: Janule
ja newim co rict je to vazne uzasny
[1]: Souhlasím, nevím, co jiného k tomu říct!!!
Je to tak strašně upřímně napsané:) Moc se mi to líbí, jak jsou tam hezky popsané všechny pocity a moc se těšim na další díl♥
Miluju to… Je to úžasně napsané a hrozně se mi líbí děj. =)
A tak to já jsem si zase narozdíl od Billa zase jistá, že si ho oblíbí dřív, než se naděje, a pak bude mít ještě hodně velký problém s tím, až bude mět Tom odjet zpátky domů.
Jinak musím říct, mos dobře napsané, stejně tak se mi líbí i děj. Jsem ráda RosePhantom, že tu můžeme mít tuhle tvoji povídku přeloženou. 🙂
Moc se mi to líbí,Bill má tady takovou zvláštní povahu,připadá mi,jako by trpěl fobií z lidí,nebo tak něco..a ten první Tomův dotek byl krásně elektrizující,už se strašně těším,jak se budou k sobě přibližovat ♥♥♥
nevím koho obdivovat víc, jestli spisovatelku, nebo překladatelku 😀
Další krásnej dílek!** A už teď se nemůžu dočkat pondělka až se tu objeví další…:)
Vážně jsem si tohle zamilovala už hned při prvním dílu…a po tomhle to miluju ještě víc..Je to tak realistický a dokonale napsaný až se mi z toho tají dech…***
SUPÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉR!!!!Myslím,že bych svoje sousedy zabila,kdyby dělali nějakej rámus xD a ještě k tomu ve 2 hodiny ráno xD
Really like this chapter..
So cute.. ^^
Aww- love it..
hrozně krásně je tu popsaný jak se postupně rozvíjí jejich vztah…..je to krásně něžný…….a vůbec se mi to moc líbí
Tak jsem se dostala k tomu si onu povídku přečíst. Opravdu, moc krásně napsaný. Realisticky. To se mi na tom líbí. Pocity jsou z toho hodně znát… těším se na další díl. A kluci tu jsou hrozně milí. Ten dotek byl moc pěkný. Jak je z toho Bill dost mimo a snažil se ho marně napodobit. A Tomovo hledání ve slovníku bylo roztomilý 🙂 by mě zajímalo, co běží v hlavě jemu.
A díky za překlad 😉
Moc se mi to líbí, je to fakt super! Rychle dál 😉
dokonalý dílek…jsem ráda, že si spolu aspoň takhle vyrazli…x)
Nakupovanie im vydržalo aspoň dlhšie než zmrzlina, keď už mali zakázané prísť skôr domov 🙂 Len mi je divné, že sa Bill zamkýna. Trochu to preháňa treštidlo jedno.