autor: Iwča
*O týden později*
Odpoledne byl Bill sám u Toma doma, zatímco ten nakupoval něco k večeři. Jen seděl na pohovce a koukal nezaujatě na televizi. Najednou někdo zaklepal. Zvedl se a líně se přesunul ke dveřím, otevřel. Stál tam nějaký kluk.
„Em, potřebuješ něco? Jestli jdeš za Tomem, tak ten tu není.“ Oznámil a bruneta před sebou si prohlížel.
„Ahoj, já jsem Eric. Ty budeš ten jeho Bill, co? Hele, něco tu pro něj mám, dáš mu to, až bude doma? Nemám čas na něj čekat.“
Bill okamžitě kývnul a do rukou dostal pytlík s bílým obsahem. „Co to je? Kokain?“ zeptal se. Eric zakroutil hlavu.
„Háčko. Neboj, to není pro něj. Tak díky a měj se,“ usmál se brunet a odešel.
Černovlásek se vrátil dovnitř. Už nesledoval televizi, jen koukal na pytlík ležící na stole. Jaký je to asi pocit, být v tak silné extázi? Snažil se nějak ovládnout, ale nakonec se zvedl a prohledával byt tak dlouho, dokud nenašel injekci. Dal si trošičku prášku na lžičku a rozehřál to. Zrovna v tuhle chvíli byl vděčný za to, že tolik kouká na filmy. Teda… koukal, teď už na takové hlouposti, jako je zábava v kině nebo jen doma vůbec nemyslel. Kousal se do rtu, klepal se. Nechtěl to udělat, ale… vlastně chtěl. Moc dobře si uvědomoval, co všechno se může stát, nebyl přece hloupý a už na základní škole byl na několika přednáškách o drogách a jejich škodlivosti. Ale teď to viděl prostě jinak. Přece to nemusí skončit nějakou závislostí. Jen jednou si píchne. Jednou… Tom to určitě taky někdy dělá. Ano, přesně tak. Tom to taky dělá a není závislej. Bill taky nebude…
Natáhl trochu tekutiny do stříkačky a ruku si stáhl páskem. Naposledy se nadechl a píchl si to. Ztěžka zalapal po dechu a neschopen něčeho jiného se svalil na gauč. Injekci upustil na zem a už se o nic nezajímal. Nemohl, byl naprosto někde jinde. Tam, odbuď už není cesta zpátky.
Tím udělal poslední krok, který ho dělil od pekla…
***
Asi po hodině se dveře od bytu otevřely znovu. Tom se vrátil z nákupu.
„Zlato? Koupil sem zmrzku, vanilkovou!“ křiknul z předsíně s úsměvem, sundal si boty a šel rychle do obýváku. Na první pohled si Billa, ležícího na gauči, ani nevšiml. Prošel kolem něj do kuchyně a začal uklízet nákup.
„Bille?“ houknul po chvíli znovu, když se mu pořád nedostalo uvítání. Bylo to jednoduše divné… Přestal s uklízením a šel zpět do obýváku. Uviděl ho… Okamžitě k němu běžel, sklonil se k němu a trochu s ním zaklepal.
„Hej! Bille, prosím! Co je?!“ chytl ho a posadil ho, sám si sedl vedle něj, aby ho podepíral. Pohledem sklouznul na jeho hubenou ručičku stáhnutou mohutným páskem.
„Oh ne, kurva, ne!“ zanadával si spíš pro sebe, když uviděl malý vpich, a konečně i injekci na zemi. Okamžitě vzal Billa do náručí a odtáhl ho do koupelny, položil ho do vany a pustil na něj studenou vodu.
Bill sebou trochu cukl a konečně otevřel oči.
„C-co je, co… co je?“ koukal kolem sebe, nemohl si vzpomenout, kde je, a nekontrolovatelně se klepal.
„Je ti špatně? Bille, kolik sis toho vzal?“ zeptal se Tom okamžitě, připravený jet s ním do nemocnice. Ten zakroutil hlavou a natáhl k dredáčovi ruce.
„J-je mi zima, vem mě… jinam, prosím…“ pípnul a naprosto zmateně na Toma koukal. Tom kývnul, znovu vzal Billa do náruče a pomalu ho odnesl do postele, zabalil ho do peřiny a sám se na něj natisknul, pevně ho objal.
Samozřejmě, že na něj byl naštvaný. Nepopsatelně moc! Ale v tu chvíli byl schopný myslet jen na to, aby byl jeho Bill v pořádku. Bál se o něj, hrozně se bál…
„Zlato… potřebuju, abys mi řekl, kolik si toho měl.“ Zopakoval tiše a koukal na něj.
„Nevim,“ odpověděl Bill tiše a tiskl k sobě peřinu a Toma zároveň. „Tommy… je mi špatně.“
„Tak… hodně? Možná bysme měli jet do nemocnice.“
„Hmm…“ Víc nebyl černovlásek schopný reagovat. Vážně mu nebylo dobře. Neměl to dělat…
Tom se zvedl, vzal si mobil a šel do jiné místnosti, vytočil Ericovo číslo.
„Čau kámo. Co je?“ ozvalo se po chvíli zvonění.
„Čau. Hele, mám problém. Bill… on… píchnul si. Nevim kdy ani kolik, ale je mu špatně. Mám s nim jet do nemocnice? Nebo… fakt nevim co mám dělat…“
„Bill? Oh… odpoledne sem u tebe byl, ale nebyl jsi doma, tak jsem mu dal to pro Hannese, aby ti to pak dal. Bylo to čistý háčko. Ale jestli si to vzal hned po tom, co jsem mu to dal, tak je nemocnice zbytečná. Už by třeba zvracel nebo bylo po něm. Takže si zbytečně nedělej problémy nemocnicí, akorát by tě pak zabásli.“
„Seš si jistej? Ericu, jestli se mu něco stane…“
„Nestane. Bude mu špatně, ale vyspí se z toho. Jo, ale nevim, jak to uděláš s Hannesem. Zabije tě, bylo to fakt dobrý zboží a já ho dneska nestihnu sehnat.“
„Ten mi může víš co. Fajn, tak díky… A sorry, že sem otravoval.“
„V poho. Tak se měj a toho klučinu pozdravuj.“
Zavěsil. Rozhodl se dát na Ericovu radu a vrátil se k Billovi.
„Snaž se usnout, jo? Ráno ti bude líp, hlavně spinkej,“ šeptnul černovláskovi do ucha a zase ho objal. „Všechno bude dobrý, miluju tě. Už tě to nikdy nenechám udělat.“
Ten kývnul a pomalu zavřel oči. Po velké námaze nakonec usnul neklidným spánkem.
autor: Iwča
betaread: Janule
Vážně začínám mít strach o Billa…on si prostě postupně pěstuje hroznou závislost..:/ Doufám, že ho z toho tom dokážě vytáhnout…Tak rychle další dílek..! 😉
Tom Billovi zničil život,nesnáším ho =((((!!!!Měl by mu konečně sehnat nějakou odbornou pomoc,než bude pozdě..=(
Ach jo ….Bill udelal vazne blbost ale Tom mu to hlavne nemel vubec dovolit
to je debil ten Bill…x(